STROTZER, Milan: člověk ..., říká František Lorenc. AS 2006, č. 6, s. 52
ČLOVĚK NEMUSÍ VŠECHNO VĚDĚT, ALE MUSÍ VĚDĚT, KDE TO NAJDE,
říká divadelník tělem i duší František Lorenc, který v lednu oslaví 70 let.
Úctyhodných padesát let u divadla oslavil letos pan František Lorenc, divadelník neodmyslitelně spojený se souborem v Žebráku. Sedmdesátiny oslaví zanedlouho, 9. ledna.
Činnost v žebráckém divadle spojuje pan Lorenc ve vzpomínkách s mnoha jmény těch, kteří mu v začátcích pomáhali a zároveň těch, které naopak on k divadelní práci získal. Jeho samotného „přitáhl“ k divadlu dlouholetý režisér žebráckého souboru Josef Junek, který mu v roce 1954 nabídl roli Jana Skalníka ve Šrámkově Létě. V té František Lorenc podnikl své první kroky na divadelních prknech. Divadlu se o něco později, od roku 1956, začal věnovat naplno a věnuje se mu bez přerušení. V 56. roce nastudoval roli Radúze ve hře Radúz a Mahulena, opět v režii Josefa Junka, a u něj pak následovaly další role.
Souběžně s herectvím se pan Lorenc v divadle vždy věnoval i práci výtvarné, která byla podpořena jeho profesí výtvarníka. Od roku 1956 do současnosti vytvořil pro domovský soubor 63 návrhů a realizací scén.
V roce 1962 začal František Lorenc také režírovat. Ke spolupráci jej vyzval právě pan režisér Junek a společně nastudovali Irkutskou historii a Svatbu sňatkového podvodníka. Práce výtvarníka a režiséra pokračovala až do roku 1981. Za tu dobu nastudoval pan Lorenc se svým souborem více než 20 titulů (jmenujme alespoň Hadriána z Římsů, Únos Sabinek, Třetí zvonění, Lucernu, Strýčka Váňu, Léto, Srpnovou neděli, Ženitbu, Evženii Grandetovou aj.). Teprve v osmdesátých letech se na jeviště vrátil znovu i jako herec. „To bylo období, kdy jsem pocítil v divadelní práci dvě možnosti a potřeby. Možnost, že jsem obklopen takovou řadou herců, díky jejichž zkušenosti, schopnosti i spolehlivosti si mohu proto dovolit potřebu znovu si zahrát…!“ A tak se činnost režijní a výtvarná nadále rozšířila o činnost hereckou. Z her, které František Lorenc režíroval a zároveň si v nich zahrál připomeňme Naše furianty (První radní Bušek), Dům na nebesích (Montér Carda), Lumpacivagabundus (Lumpáci – malíř), Ryba ve čtyřech (Sluha Rudolf) aj., celkem bychom napočítali téměř tři desítky titulů.
Ve výčtu bohaté divadelní činnosti nelze opomenout existenci žebráckých přehlídek. V roce 1968 přijali žebráčtí nabídku z krajských kulturních institucí v Praze a přehlídku uspořádali. Zpočátku pod názvem Středočeské divadelní hry, v roce 1970 to pak byla Národní přehlídka vesnických a zemědělských souborů, po prvním ročníku přesunuta do Vysokého nad Jizerou. V sedmdesátých a začátkem osmdesátých let proběhly v Žebráku také tři ročníky Festivalu stoletých a starších divadelních souborů. V současnosti se žebrácký soubor může pochlubit tím, že uspořádal 38 ročníků přehlídky, která do amatérsko-divadelního povědomí vešla jako Erbenův Žebrák. František Lorenc neodmyslitelně patří k jejich nejaktivnějším organizátorům. Jeho snahou zároveň vždy bylo účastnit se se svými inscenacemi přehlídek v jiných místech republiky, a tak se soubor může pochlubit dlouhým výčtem měst, kam se svými představeními zavítal. V roce 1990 se Žebráku podařilo postoupit ze soutěžní přehlídky v Libici nad Cidlinou na Národní přehlídku do Vysokého n.J. s hudební veselohrou Podskalák.
Divadelní práce a účast na přehlídkách umožnily panu Lorencovi za ta dlouhá léta také řadu setkání s významnými hereckými osobnostmi-profesionály. Rád vzpomíná zejména na pány Vojtu, Kemra, Růžka, Menšíka, Podskalského, Filipovského a další. U příležitosti premiéry Domu na nebesích se setkal i s autorem Jiřím Hubačem a herečkou Jiřinou Bohdalovou. Na všechna tato setkání vzpomíná František Lorenc nejen jako na příjemná, ale také přínosná a povzbuzující pro další divadelní práci.
Zmínku si zaslouží i práce pana Františka Lorence s dětským divadelním souborem, se kterým od roku 1998 nastudoval pět inscenací, aby pak fungující soubor předal do rukou jeho současné vedoucí.
A na závěr, z trochu odlehčenějšího soudku, připomeňme, že pan František Lorenc je ve svém okolí znám jako geniální vynálezce tzv. divadelních taháků. Je prý schopen umístit tahák kamkoli – od bočních horizontů přes stropové sufity, okraje ubrusů, vnitřků klobouků až po klávesnici pianina a vlastní zápěstí. „Já ale tvrdím, že tahák v pravý čas a na pravém místě umístěný není nic špatného, ba naopak. Vycházím totiž ze známé pravdy, že člověk nemusí všechno vědět, ale musí vědět, kde to najde.“
Přejeme panu Lorencovi k sedmdesátým narozeninám, aby i v budoucnu vždy věděl, kde najít to co právě hledá, a to nejen na divadle!
/red./
říká divadelník tělem i duší František Lorenc, který v lednu oslaví 70 let.
Úctyhodných padesát let u divadla oslavil letos pan František Lorenc, divadelník neodmyslitelně spojený se souborem v Žebráku. Sedmdesátiny oslaví zanedlouho, 9. ledna.
Činnost v žebráckém divadle spojuje pan Lorenc ve vzpomínkách s mnoha jmény těch, kteří mu v začátcích pomáhali a zároveň těch, které naopak on k divadelní práci získal. Jeho samotného „přitáhl“ k divadlu dlouholetý režisér žebráckého souboru Josef Junek, který mu v roce 1954 nabídl roli Jana Skalníka ve Šrámkově Létě. V té František Lorenc podnikl své první kroky na divadelních prknech. Divadlu se o něco později, od roku 1956, začal věnovat naplno a věnuje se mu bez přerušení. V 56. roce nastudoval roli Radúze ve hře Radúz a Mahulena, opět v režii Josefa Junka, a u něj pak následovaly další role.
Souběžně s herectvím se pan Lorenc v divadle vždy věnoval i práci výtvarné, která byla podpořena jeho profesí výtvarníka. Od roku 1956 do současnosti vytvořil pro domovský soubor 63 návrhů a realizací scén.
V roce 1962 začal František Lorenc také režírovat. Ke spolupráci jej vyzval právě pan režisér Junek a společně nastudovali Irkutskou historii a Svatbu sňatkového podvodníka. Práce výtvarníka a režiséra pokračovala až do roku 1981. Za tu dobu nastudoval pan Lorenc se svým souborem více než 20 titulů (jmenujme alespoň Hadriána z Římsů, Únos Sabinek, Třetí zvonění, Lucernu, Strýčka Váňu, Léto, Srpnovou neděli, Ženitbu, Evženii Grandetovou aj.). Teprve v osmdesátých letech se na jeviště vrátil znovu i jako herec. „To bylo období, kdy jsem pocítil v divadelní práci dvě možnosti a potřeby. Možnost, že jsem obklopen takovou řadou herců, díky jejichž zkušenosti, schopnosti i spolehlivosti si mohu proto dovolit potřebu znovu si zahrát…!“ A tak se činnost režijní a výtvarná nadále rozšířila o činnost hereckou. Z her, které František Lorenc režíroval a zároveň si v nich zahrál připomeňme Naše furianty (První radní Bušek), Dům na nebesích (Montér Carda), Lumpacivagabundus (Lumpáci – malíř), Ryba ve čtyřech (Sluha Rudolf) aj., celkem bychom napočítali téměř tři desítky titulů.
Ve výčtu bohaté divadelní činnosti nelze opomenout existenci žebráckých přehlídek. V roce 1968 přijali žebráčtí nabídku z krajských kulturních institucí v Praze a přehlídku uspořádali. Zpočátku pod názvem Středočeské divadelní hry, v roce 1970 to pak byla Národní přehlídka vesnických a zemědělských souborů, po prvním ročníku přesunuta do Vysokého nad Jizerou. V sedmdesátých a začátkem osmdesátých let proběhly v Žebráku také tři ročníky Festivalu stoletých a starších divadelních souborů. V současnosti se žebrácký soubor může pochlubit tím, že uspořádal 38 ročníků přehlídky, která do amatérsko-divadelního povědomí vešla jako Erbenův Žebrák. František Lorenc neodmyslitelně patří k jejich nejaktivnějším organizátorům. Jeho snahou zároveň vždy bylo účastnit se se svými inscenacemi přehlídek v jiných místech republiky, a tak se soubor může pochlubit dlouhým výčtem měst, kam se svými představeními zavítal. V roce 1990 se Žebráku podařilo postoupit ze soutěžní přehlídky v Libici nad Cidlinou na Národní přehlídku do Vysokého n.J. s hudební veselohrou Podskalák.
Divadelní práce a účast na přehlídkách umožnily panu Lorencovi za ta dlouhá léta také řadu setkání s významnými hereckými osobnostmi-profesionály. Rád vzpomíná zejména na pány Vojtu, Kemra, Růžka, Menšíka, Podskalského, Filipovského a další. U příležitosti premiéry Domu na nebesích se setkal i s autorem Jiřím Hubačem a herečkou Jiřinou Bohdalovou. Na všechna tato setkání vzpomíná František Lorenc nejen jako na příjemná, ale také přínosná a povzbuzující pro další divadelní práci.
Zmínku si zaslouží i práce pana Františka Lorence s dětským divadelním souborem, se kterým od roku 1998 nastudoval pět inscenací, aby pak fungující soubor předal do rukou jeho současné vedoucí.
A na závěr, z trochu odlehčenějšího soudku, připomeňme, že pan František Lorenc je ve svém okolí znám jako geniální vynálezce tzv. divadelních taháků. Je prý schopen umístit tahák kamkoli – od bočních horizontů přes stropové sufity, okraje ubrusů, vnitřků klobouků až po klávesnici pianina a vlastní zápěstí. „Já ale tvrdím, že tahák v pravý čas a na pravém místě umístěný není nic špatného, ba naopak. Vycházím totiž ze známé pravdy, že člověk nemusí všechno vědět, ale musí vědět, kde to najde.“
Přejeme panu Lorencovi k sedmdesátým narozeninám, aby i v budoucnu vždy věděl, kde najít to co právě hledá, a to nejen na divadle!
/red./
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.