BLÁHA, Jiří: KP Dětská scéna Liberec, Deník dětské scény 2007, č. 0.
DIVADELNÍ PŘEHLÍDKA - LIBEREC 17. - 18. 3. 2007
Krajské kolo Dětské scény
Uspořádal v Malém divadle DDM Větrník (hlavní organizátorka Jana Huňková).
Přehlídky se zúčastnilo celkem šest dětských souborů, z toho jeden loutkařský a jeden recitační. Postoupily sem ze dvou oblastních přehlídek v Turnově a Desné (V Liberci se oblastní přehlídka vzhledem ke chřipkové epidemii nekonala, soubory si těsně před krajskou přehlídkou zahrály v klubu V Liberec).
Liberec, soubor PiHa DDM Větrník – ved. Hana Langrová, P. Šrut: Příšerky a příšeři.
P. Šrut: Příšerky a příšeři, soubor PiHa DDM Větrník Liberec, vedoucí Hana Langrová Představení divadla poezie, v němž působivé scénické prostředky a nápadité pohybové aranžmá, podpořené se zřejmou chutí si hrajícími dětmi, „přebily“ přednášené nonsensové verše, jimž často chybělo přesnější vypointování a výraznější nadsázka.
Železný Brod, soubor KUKI – KUKI ZUŠ – ved. Milana Vilušínská, O Šípkové Růžence.
Služebná ví nejvíce (i o Šípkové Růžence), soubor KUKI – KUKI ZUŠ Železný Brod, vedoucí Milana Vilušínská. Soubor ZUŠ ze Železného Brodu si vybral klasickou pohádku „O Šípkové Růžence“, kterou v autorské inscenaci vedoucí souboru převedla do retrospektivního vyprávění. Pohádka tak začíná přípravou svatební hostiny a vzpomínáním služebných, jak to všechno bylo. Toto netradiční pojetí umožnilo zvolit v pohádkovém příběhu pouze stěžejní dramatické situace, které jsou většinou pospojovány vlastními zdařilými písničkami. I když ne všechny situace se podařilo zdárně vypointovat, což se projevuje i v celkovém temporytmu představení, je začínající vedoucí (přístupem k látce, muzikálními dovednostmi i vedením dětí) a železnobrodský dívčí soubor (mluvní a pěvecké dovednosti) zcela určitě dobrým příslibem do budoucnosti.
Liberec, ZUŠ divadlo Vydýcháno – ved. Libuše Hájková, J. Jouy: Lavičky na promenádě.
J. Jouy: Lavičky na promenádě, ZUŠ Liberec, vedoucí Libuše Hájková. Už volba satirické historky z Fischerovy antologie „Smích a slzy Montmartru“ o radních, kteří se opakovaně radili v banální záležitosti umístění laviček na městskou promenádu a svými rozhodnutími jen vršili další zmatky, je šťastná: téma tak dobře známé z naší komunální i republikové politické scény oslovilo bezesporu při inscenování členy souboru (svědčí o tom i radost ze hry a přesvědčivost jejich sdělování) a při vystoupení dospívající a dospělé diváky. Prozaická předloha je stylizována do dramatického tvaru s využitím kolektivního vypravěče, dramatické hry na principu výměny rolí a rytmizací hry zasedáními městské rady. Verbální sdělování je velmi dobře podpořeno funkčním a přesným pohybem a gesty, které dávají divákovi další informace, posunují tak děj a umocňují satirickou nadsázku. Členové souboru rozuměli předloze, přesvědčivě a sdělně si počínali při rolové hře. Děti jsou pro divadlo vybavené dobrou mluvní technikou, vysokou úroveň mají zejména jejich pohybové dovednosti a schopnosti neverbální
komunikace. Na představení, které jsme viděli na krajské přehlídce, byly zřejmé i dobré týmové vztahy a fungující spolupráce v hrající skupině. Patrný nedostatek byl pouze ve zvolnění temporytmu ve druhé části představení. Vedoucí souboru si ho je vědoma a má zato, že je odstranitelný.
Tanvald, DDS Ulita – ved. Vlaďka Slavíková, Lenka Ackermanová: Planeta XY.
Lenka Ackermanová: Planeta XY, DDS Ulita Tanvald, vedoucí Vlaďka Slavíková. Příběh dospívající dívky, která máhlubší zájem o astronomii, a neúčastní se proto vrstevnických her a zábav. Děti ji „unesou“ na planetu XY a přesvědčí ji, že důležitá je všestrannost (sport, tanec, zábava u táboráku) a že předčasná specializace a stranění se kolektivu jsou přinejmenším škodlivé. První jednání je toporná konverzačka, druhé - soutěž mezi reprezentanty jednotlivých planet – nabízí dětem akce, zaměstnává je přiměřenými úkoly a odehrává se na zajímavé a funkční scéně. Inscenace prezentovaná jako autorské divadlo napsané členkou souboru má diskutabilní téma a je téměř shodná s hrou J. Sypala Planeta Satró z konce sedmdesátých let.
Turnov, LS Na židli - ved. Petr Záruba, Josef Čapek (úprava Dana Salačová): Jak pejsek a kočička myli podlahu.
Josef Čapek (úprava Dana Salačová): Jak pejsek a kočička myli podlahu, LS Na židli
Turnov, vedoucí Petr Záruba. Známou pohádku zahrály dvě starší děti s maňásky dobře: předloze rozuměly, práci s loutkami zvládaly technicky i výrazově, mluvily kultivovaně. Představení stálo na Čapkově situačním a jazykovém humoru umocněném vztahem mezi titulními postavami a pečlivou a přesnou výstavbou situací.
Tento tradiční přístup, bez snahy o dramaturgické a inscenátorské experimenty, přinesl divákům o to větší zážitek.
Turnov, ZUŠ, Ročníkový soubor ZUŠ složený ze žáků 9. tříd - ved. Alena Tomášová, kolektiv souboru: Co ze mě bude?
Kol. souboru: Co ze mě bude?, ZUŠ Turnov, vedoucí Alena Tomášová Ročníkový soubor ZUŠ složený ze žáků 9. tříd si zvolil aktuální téma. Pod vedením své učitelky děti pracovaly na scénáři a společně připravily i jeho scénickou realizaci. Vzniklou inscenaci předvedly s porozuměním, chutí a zájmem. Úvodní část, v níž si jednotlivé děti volí svá budoucí povolání a jejich vlastní představy jsou konfrontovány s autoritou rodičů a učitelů (v jejich rolích jsou děti nejpřesvědčivější), je postavena na řečnických otázkách, promluvách autorit a dialozích mezi dětmi, jejich učiteli a rodiči. Ve druhé části jsou představy dětí rozehrány ve třech scénických obrazech s využitím mediálních postupů. V první části se hodně a někdy i možná zbytečně mluví, tři zobrazené představy o zvoleném povolání v druhé části jsou dětmi rozehrány přirozeně, v čitelných a přesvědčivých dramatických obrazech. Představení škodí místy ledabylá mluva i zjevné nedostatky některých dětí v technice řeči. Jde o školní dramatický projekt, jehož výrazným kladem je volba aktuálního tématu, jeho vlastní pedagogická příprava (s bezesporu zajímavým podtématem o vlivu autorit na rozhodování žáků o své budoucnosti), zřejmý aktivní podíl dětí při tvorbě scénáře a jeho převodu na dramatickou hru. Nedostatky jsou v nedostatečně vnitřně motivovaném projevu některých dětí a v jejich vybavenosti. Inscenace vypovídá také o vysokém stupni ovlivnění dětí médii a mohla by být využita i v mediální výchově.
Porota K. a J. Bláhovi, A. Horáčková
navrhla k přímému postupu
soubor ZUŠ Liberec s představením „Lavičky v parku“
a do širšího výběru Soubor ZUŠ Turnov s představením Co ze mě bude?.
Oceněná byla i Hana Langrová za práci s dětmi,
Milana Vilušínská za scénář a
DDM Tanvald za scénu.
Doprovodné akce:
inspirativní představení neverbálního divadla studentů uměleckých škol Brýler
a
semináře
Michala Hechta: Neverbální divadlo a
Pavla Skály: Týmová spolupráce.
Jiří Bláha
Krajské kolo Dětské scény
Uspořádal v Malém divadle DDM Větrník (hlavní organizátorka Jana Huňková).
Přehlídky se zúčastnilo celkem šest dětských souborů, z toho jeden loutkařský a jeden recitační. Postoupily sem ze dvou oblastních přehlídek v Turnově a Desné (V Liberci se oblastní přehlídka vzhledem ke chřipkové epidemii nekonala, soubory si těsně před krajskou přehlídkou zahrály v klubu V Liberec).
Liberec, soubor PiHa DDM Větrník – ved. Hana Langrová, P. Šrut: Příšerky a příšeři.
P. Šrut: Příšerky a příšeři, soubor PiHa DDM Větrník Liberec, vedoucí Hana Langrová Představení divadla poezie, v němž působivé scénické prostředky a nápadité pohybové aranžmá, podpořené se zřejmou chutí si hrajícími dětmi, „přebily“ přednášené nonsensové verše, jimž často chybělo přesnější vypointování a výraznější nadsázka.
Železný Brod, soubor KUKI – KUKI ZUŠ – ved. Milana Vilušínská, O Šípkové Růžence.
Služebná ví nejvíce (i o Šípkové Růžence), soubor KUKI – KUKI ZUŠ Železný Brod, vedoucí Milana Vilušínská. Soubor ZUŠ ze Železného Brodu si vybral klasickou pohádku „O Šípkové Růžence“, kterou v autorské inscenaci vedoucí souboru převedla do retrospektivního vyprávění. Pohádka tak začíná přípravou svatební hostiny a vzpomínáním služebných, jak to všechno bylo. Toto netradiční pojetí umožnilo zvolit v pohádkovém příběhu pouze stěžejní dramatické situace, které jsou většinou pospojovány vlastními zdařilými písničkami. I když ne všechny situace se podařilo zdárně vypointovat, což se projevuje i v celkovém temporytmu představení, je začínající vedoucí (přístupem k látce, muzikálními dovednostmi i vedením dětí) a železnobrodský dívčí soubor (mluvní a pěvecké dovednosti) zcela určitě dobrým příslibem do budoucnosti.
Liberec, ZUŠ divadlo Vydýcháno – ved. Libuše Hájková, J. Jouy: Lavičky na promenádě.
J. Jouy: Lavičky na promenádě, ZUŠ Liberec, vedoucí Libuše Hájková. Už volba satirické historky z Fischerovy antologie „Smích a slzy Montmartru“ o radních, kteří se opakovaně radili v banální záležitosti umístění laviček na městskou promenádu a svými rozhodnutími jen vršili další zmatky, je šťastná: téma tak dobře známé z naší komunální i republikové politické scény oslovilo bezesporu při inscenování členy souboru (svědčí o tom i radost ze hry a přesvědčivost jejich sdělování) a při vystoupení dospívající a dospělé diváky. Prozaická předloha je stylizována do dramatického tvaru s využitím kolektivního vypravěče, dramatické hry na principu výměny rolí a rytmizací hry zasedáními městské rady. Verbální sdělování je velmi dobře podpořeno funkčním a přesným pohybem a gesty, které dávají divákovi další informace, posunují tak děj a umocňují satirickou nadsázku. Členové souboru rozuměli předloze, přesvědčivě a sdělně si počínali při rolové hře. Děti jsou pro divadlo vybavené dobrou mluvní technikou, vysokou úroveň mají zejména jejich pohybové dovednosti a schopnosti neverbální
komunikace. Na představení, které jsme viděli na krajské přehlídce, byly zřejmé i dobré týmové vztahy a fungující spolupráce v hrající skupině. Patrný nedostatek byl pouze ve zvolnění temporytmu ve druhé části představení. Vedoucí souboru si ho je vědoma a má zato, že je odstranitelný.
Tanvald, DDS Ulita – ved. Vlaďka Slavíková, Lenka Ackermanová: Planeta XY.
Lenka Ackermanová: Planeta XY, DDS Ulita Tanvald, vedoucí Vlaďka Slavíková. Příběh dospívající dívky, která máhlubší zájem o astronomii, a neúčastní se proto vrstevnických her a zábav. Děti ji „unesou“ na planetu XY a přesvědčí ji, že důležitá je všestrannost (sport, tanec, zábava u táboráku) a že předčasná specializace a stranění se kolektivu jsou přinejmenším škodlivé. První jednání je toporná konverzačka, druhé - soutěž mezi reprezentanty jednotlivých planet – nabízí dětem akce, zaměstnává je přiměřenými úkoly a odehrává se na zajímavé a funkční scéně. Inscenace prezentovaná jako autorské divadlo napsané členkou souboru má diskutabilní téma a je téměř shodná s hrou J. Sypala Planeta Satró z konce sedmdesátých let.
Turnov, LS Na židli - ved. Petr Záruba, Josef Čapek (úprava Dana Salačová): Jak pejsek a kočička myli podlahu.
Josef Čapek (úprava Dana Salačová): Jak pejsek a kočička myli podlahu, LS Na židli
Turnov, vedoucí Petr Záruba. Známou pohádku zahrály dvě starší děti s maňásky dobře: předloze rozuměly, práci s loutkami zvládaly technicky i výrazově, mluvily kultivovaně. Představení stálo na Čapkově situačním a jazykovém humoru umocněném vztahem mezi titulními postavami a pečlivou a přesnou výstavbou situací.
Tento tradiční přístup, bez snahy o dramaturgické a inscenátorské experimenty, přinesl divákům o to větší zážitek.
Turnov, ZUŠ, Ročníkový soubor ZUŠ složený ze žáků 9. tříd - ved. Alena Tomášová, kolektiv souboru: Co ze mě bude?
Kol. souboru: Co ze mě bude?, ZUŠ Turnov, vedoucí Alena Tomášová Ročníkový soubor ZUŠ složený ze žáků 9. tříd si zvolil aktuální téma. Pod vedením své učitelky děti pracovaly na scénáři a společně připravily i jeho scénickou realizaci. Vzniklou inscenaci předvedly s porozuměním, chutí a zájmem. Úvodní část, v níž si jednotlivé děti volí svá budoucí povolání a jejich vlastní představy jsou konfrontovány s autoritou rodičů a učitelů (v jejich rolích jsou děti nejpřesvědčivější), je postavena na řečnických otázkách, promluvách autorit a dialozích mezi dětmi, jejich učiteli a rodiči. Ve druhé části jsou představy dětí rozehrány ve třech scénických obrazech s využitím mediálních postupů. V první části se hodně a někdy i možná zbytečně mluví, tři zobrazené představy o zvoleném povolání v druhé části jsou dětmi rozehrány přirozeně, v čitelných a přesvědčivých dramatických obrazech. Představení škodí místy ledabylá mluva i zjevné nedostatky některých dětí v technice řeči. Jde o školní dramatický projekt, jehož výrazným kladem je volba aktuálního tématu, jeho vlastní pedagogická příprava (s bezesporu zajímavým podtématem o vlivu autorit na rozhodování žáků o své budoucnosti), zřejmý aktivní podíl dětí při tvorbě scénáře a jeho převodu na dramatickou hru. Nedostatky jsou v nedostatečně vnitřně motivovaném projevu některých dětí a v jejich vybavenosti. Inscenace vypovídá také o vysokém stupni ovlivnění dětí médii a mohla by být využita i v mediální výchově.
Porota K. a J. Bláhovi, A. Horáčková
navrhla k přímému postupu
soubor ZUŠ Liberec s představením „Lavičky v parku“
a do širšího výběru Soubor ZUŠ Turnov s představením Co ze mě bude?.
Oceněná byla i Hana Langrová za práci s dětmi,
Milana Vilušínská za scénář a
DDM Tanvald za scénu.
Doprovodné akce:
inspirativní představení neverbálního divadla studentů uměleckých škol Brýler
a
semináře
Michala Hechta: Neverbální divadlo a
Pavla Skály: Týmová spolupráce.
Jiří Bláha
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.