EXNAROVÁ, Alena: Přelet nad loutkářským hnízdem - 14. ročník. Divadelní HROMADA 2004 - podzim.
Přelet nad loutkářským hnízdem
Letošní, už čtrnáctý ročník oborové přehlídky profesionálních a amatérských loutkářů, se konal od 5. do 7.listopadu střídavě v divadle Minor a ve Studiu Ypsilon. Podle mého názoru měl letos velmi slušnou úroveň – neviděli jsme žádnou inscenaci, u které bychom si kladli otázku, proč na tuto v podstatě vrcholnou přehlídku byla zařazena. A navíc byl přehlídkový program značně pestrý pokud jde o témata i volbu výrazových prostředků. Pravda, větší část z patnácti uvedených inscenací byla tentokrát zaměřena na mládež a dospělé, dětem byly věnovány pouze čtyři – Lovci mamutů pražského Minoru, Čarodějnice pražských Buchet a loutek, Modrej drahokámen anóbrž zelená Gisela a mrkvajzníci divadla De Facto Mimo z Jihlavy a konečně Perníková chaloupka Divadla Drak. Tím se dostávám k prezentaci východočeských divadelníků na této přehlídce. O perníkové chaloupce (text Václava Renče, režie Josefa Krofty) hrají a také hodně zpívají (za vydatné podpory dětských diváků) mladí herci Draku, nedávní absolventi DAMU. Dovolím si ocitovat z recenze, která vyšla v Loutkáři č.6/2004 (pod značkou –mik-) a kde se píše, co mimo jiné stojí na této inscenaci za povšimnutí: „Především je to vztah k dětským divákům. Bez šišlání, bez podbízení, se snahou jasně jim ukázat, že s nimi herci hrají otevřenou hru a nemají nic tajného schováno v rukávech. Že princip hravosti a zdánlivě volných asociací je v samotné podstatě hry jakožto možnosti společné existence v divadle jak na jevišti, tak v hledišti.“
Na asociacích je založena také inscenaci Ani Anička, ale Alenka souboru Tentokrát..z Městečka Trnávky, jejíž vznik je inspirován předlohou Lewise Carrola a vzpomínkami z vlastního dětství. Tedy inscenace, která prošla nejen krajskou loutkářskou přehlídkou v Jesličkách, ale i Loutkářskou Chrudimí (s úspěchem) a Jiráskovým Hronovem (s problémy zaviněnými do jisté míry nevhodným prostorem). Na malé scéně Minoru v blízkosti diváků zafungovala dobře a byla přijata vesměs pozitivně.
Dalším východočeským souborem na Přeletu bylo DNO s Dr.Krausem Jirky Jelínka a Kamila Bělohlávka, tedy s inscenací inspirovanou tradičními loutkářskými texty o Faustovi, v originálním zpracování, s nádhernými loutkami a nepostradatelnou hudbou a pochopitelně překvapivou pointou (jak taky u Dna jinak!). Inspirace sklidila odezvu a úspěch stejně jako na krajské přehlídce a na Loutkářské Chrudimi. (Dodatečně jsem ráda, že účast na Jiráskově Hronově odmítli, pokud vím, tak kvůli nevhodnému prostoru, na který doplatila „Anička“).
Mezi východočeskou účast počítám i Teatro Matita ze Slovinska s Malými nočními příběhy, neboť se do loutkářského světa vydalo z naší krajské přehlídky. A Matija Solce stejně jako na Loutkářské Chrudimi, i tady potěšil nápaditou animací loutek. Tentokrát ale neměl jako spoluhráče kolegu basistu, nýbrž kolegyni houslistku, čehož využili k jinak pojaté etudě s žábou coby zpěvačkou, kterou provedli částečně živě, kdy „ujetí“ do chraplavého hlasu bylo realizováno „rozdělenou interpretací“.
Hanka Voříšková s Helenou Vedralovou pak uzavřely východočeská vystoupení na letošním Přeletu inscenací Kde lásko, kdes byla a pro velký zájem hrály proti původnímu předpokladu dokonce dvakrát. Je snad zbytečné psát, že měly úspěch a zase potěšily. Přiznám se, že osobně bych si setkání s touto inscenací ordinovala klidně častěji, určitě má léčivé účinky!
Tak tolik letos Přelet z východočeského úhlu pohledu. Pro zajímavost přidám už jen výčet dalších dosud nejmenovaných inscenací, které jsme viděli: Buchty a loutky Praha – Rocky IX, Divadlo Líšeň Brno – Domovní requiem, Naivní divadlo Liberec - …a jiný Bedřich, Rámus Plzeň - Hra (Oidipus), Krepsko Praha – Nejmenší žena na světě, Klika Praha – Na statku a v Africe. Jako host přehlídky vystoupil Ivan Martinka ze Slovenské republiky s inscenací Šalom Alejchem (to je neuvěřitelně sugestivní divadlo jednoho herce, k němuž si sám napsal scénář na motivy románu Tovje vdává dcery, známého u nás z muzikálové verze Šumař na střeše).
Letos se při Přeletu už po osmé uděloval Erik, který je cenou českého střediska UNIMA za nejpozoruhodnější inscenaci uplynulé divadelní sezóny a je výsledkem hlasování řady odborníků. Získaly jej Buchty a loutky za inscenaci Rocky IX. Na druhém místě skončilo Domovní requiem Divadla Líšeň a na třetím Malé noční příběhy Teatra Matita. Konala se také valná hromada českého střediska UNIMA a zajímavá diskuse o vzájemném ovlivňování profesionálního a amatérského divadla i o tom, zda a kde je vlastně v současné době hranice mezi nimi. Což je téma, které vzhledem k malému časovému prostoru mohlo být zatím jen nastoleno, ale nikoliv vyčerpáno.
Alena Exnarová
Letošní, už čtrnáctý ročník oborové přehlídky profesionálních a amatérských loutkářů, se konal od 5. do 7.listopadu střídavě v divadle Minor a ve Studiu Ypsilon. Podle mého názoru měl letos velmi slušnou úroveň – neviděli jsme žádnou inscenaci, u které bychom si kladli otázku, proč na tuto v podstatě vrcholnou přehlídku byla zařazena. A navíc byl přehlídkový program značně pestrý pokud jde o témata i volbu výrazových prostředků. Pravda, větší část z patnácti uvedených inscenací byla tentokrát zaměřena na mládež a dospělé, dětem byly věnovány pouze čtyři – Lovci mamutů pražského Minoru, Čarodějnice pražských Buchet a loutek, Modrej drahokámen anóbrž zelená Gisela a mrkvajzníci divadla De Facto Mimo z Jihlavy a konečně Perníková chaloupka Divadla Drak. Tím se dostávám k prezentaci východočeských divadelníků na této přehlídce. O perníkové chaloupce (text Václava Renče, režie Josefa Krofty) hrají a také hodně zpívají (za vydatné podpory dětských diváků) mladí herci Draku, nedávní absolventi DAMU. Dovolím si ocitovat z recenze, která vyšla v Loutkáři č.6/2004 (pod značkou –mik-) a kde se píše, co mimo jiné stojí na této inscenaci za povšimnutí: „Především je to vztah k dětským divákům. Bez šišlání, bez podbízení, se snahou jasně jim ukázat, že s nimi herci hrají otevřenou hru a nemají nic tajného schováno v rukávech. Že princip hravosti a zdánlivě volných asociací je v samotné podstatě hry jakožto možnosti společné existence v divadle jak na jevišti, tak v hledišti.“
Na asociacích je založena také inscenaci Ani Anička, ale Alenka souboru Tentokrát..z Městečka Trnávky, jejíž vznik je inspirován předlohou Lewise Carrola a vzpomínkami z vlastního dětství. Tedy inscenace, která prošla nejen krajskou loutkářskou přehlídkou v Jesličkách, ale i Loutkářskou Chrudimí (s úspěchem) a Jiráskovým Hronovem (s problémy zaviněnými do jisté míry nevhodným prostorem). Na malé scéně Minoru v blízkosti diváků zafungovala dobře a byla přijata vesměs pozitivně.
Dalším východočeským souborem na Přeletu bylo DNO s Dr.Krausem Jirky Jelínka a Kamila Bělohlávka, tedy s inscenací inspirovanou tradičními loutkářskými texty o Faustovi, v originálním zpracování, s nádhernými loutkami a nepostradatelnou hudbou a pochopitelně překvapivou pointou (jak taky u Dna jinak!). Inspirace sklidila odezvu a úspěch stejně jako na krajské přehlídce a na Loutkářské Chrudimi. (Dodatečně jsem ráda, že účast na Jiráskově Hronově odmítli, pokud vím, tak kvůli nevhodnému prostoru, na který doplatila „Anička“).
Mezi východočeskou účast počítám i Teatro Matita ze Slovinska s Malými nočními příběhy, neboť se do loutkářského světa vydalo z naší krajské přehlídky. A Matija Solce stejně jako na Loutkářské Chrudimi, i tady potěšil nápaditou animací loutek. Tentokrát ale neměl jako spoluhráče kolegu basistu, nýbrž kolegyni houslistku, čehož využili k jinak pojaté etudě s žábou coby zpěvačkou, kterou provedli částečně živě, kdy „ujetí“ do chraplavého hlasu bylo realizováno „rozdělenou interpretací“.
Hanka Voříšková s Helenou Vedralovou pak uzavřely východočeská vystoupení na letošním Přeletu inscenací Kde lásko, kdes byla a pro velký zájem hrály proti původnímu předpokladu dokonce dvakrát. Je snad zbytečné psát, že měly úspěch a zase potěšily. Přiznám se, že osobně bych si setkání s touto inscenací ordinovala klidně častěji, určitě má léčivé účinky!
Tak tolik letos Přelet z východočeského úhlu pohledu. Pro zajímavost přidám už jen výčet dalších dosud nejmenovaných inscenací, které jsme viděli: Buchty a loutky Praha – Rocky IX, Divadlo Líšeň Brno – Domovní requiem, Naivní divadlo Liberec - …a jiný Bedřich, Rámus Plzeň - Hra (Oidipus), Krepsko Praha – Nejmenší žena na světě, Klika Praha – Na statku a v Africe. Jako host přehlídky vystoupil Ivan Martinka ze Slovenské republiky s inscenací Šalom Alejchem (to je neuvěřitelně sugestivní divadlo jednoho herce, k němuž si sám napsal scénář na motivy románu Tovje vdává dcery, známého u nás z muzikálové verze Šumař na střeše).
Letos se při Přeletu už po osmé uděloval Erik, který je cenou českého střediska UNIMA za nejpozoruhodnější inscenaci uplynulé divadelní sezóny a je výsledkem hlasování řady odborníků. Získaly jej Buchty a loutky za inscenaci Rocky IX. Na druhém místě skončilo Domovní requiem Divadla Líšeň a na třetím Malé noční příběhy Teatra Matita. Konala se také valná hromada českého střediska UNIMA a zajímavá diskuse o vzájemném ovlivňování profesionálního a amatérského divadla i o tom, zda a kde je vlastně v současné době hranice mezi nimi. Což je téma, které vzhledem k malému časovému prostoru mohlo být zatím jen nastoleno, ale nikoliv vyčerpáno.
Alena Exnarová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.