Náchod, GREGAR, Alexandr: Náchodská Past. Divadelní HROMADA 2006 - léto.
NÁCHODSKÁ PAST
Náchodská první premiéra detektivky Agathy Christie, Past na myši, se konala kupodivu odpoledne (13. června 2003). Venku sluníčko, sál Městského divadla Dr. Josefa Čížka příjemně klimatizován, ale jeho úctyhodné prostory podobným komorním představením (alespoň podle mého gusta) nikdy nesvědčily. Kupodivu to však nebylo tak hrozné, sál nebyl prázdný a hlasy herců se proto neozývaly dutě. Přece ale první půlka představení neměla takový švih, aby různé tyto vnější handicapy utlumila. Z čehož plyne, že druhá část byla zábavnější a napínavější. Při inscenování detektivky se totiž musí především ctít žánr. Postavy musí být skutečně tajemné (nejen Pan Paravicini), situace nebo vztahy mezi postavami musí mít větší naléhavost než v konverzační hře. A trochu se musí kouzlit s tajemnem, které, byť Christie napsala brilantní dialogy, musejí tvůrci inscenace vždycky hledat mimo, za, uvnitř…
Herci však hráli pěkně a elegantně, ale přece jen trochu víc na sebe než k sobě, dramatičtější jevištní akci bránila i nešťasně umístěná pohovka uprosřed prostoru. Připoutávala na sebe větší pozornost než např. podivné chování nepravého detektiva Trottera. Scéně, která měla představovat horskou chatu, by prospělo méně měšťanskosti…
Ale co je po výtkách, berte je prosím jako poznámky diváka, nikoliv kritika. A jak se říká, neuspokojen detaily, přijal jsem tuto Past (mockrát jsem ji viděl, jednou rovněž i režíroval) jako příjemné odpočinkové představení, velmi solidně zahrané a přehledně režírované Lídou Šmídovou. Té svědčí právě konverzační hry, má smysl pro jednoduchost a přímočarost hereckého jednání, ale v tomto případě je důležitější jít přímo k věci, bez ornamentů. Detektivka musí být napínavá!
Alexandr Gregar
Náchodská první premiéra detektivky Agathy Christie, Past na myši, se konala kupodivu odpoledne (13. června 2003). Venku sluníčko, sál Městského divadla Dr. Josefa Čížka příjemně klimatizován, ale jeho úctyhodné prostory podobným komorním představením (alespoň podle mého gusta) nikdy nesvědčily. Kupodivu to však nebylo tak hrozné, sál nebyl prázdný a hlasy herců se proto neozývaly dutě. Přece ale první půlka představení neměla takový švih, aby různé tyto vnější handicapy utlumila. Z čehož plyne, že druhá část byla zábavnější a napínavější. Při inscenování detektivky se totiž musí především ctít žánr. Postavy musí být skutečně tajemné (nejen Pan Paravicini), situace nebo vztahy mezi postavami musí mít větší naléhavost než v konverzační hře. A trochu se musí kouzlit s tajemnem, které, byť Christie napsala brilantní dialogy, musejí tvůrci inscenace vždycky hledat mimo, za, uvnitř…
Herci však hráli pěkně a elegantně, ale přece jen trochu víc na sebe než k sobě, dramatičtější jevištní akci bránila i nešťasně umístěná pohovka uprosřed prostoru. Připoutávala na sebe větší pozornost než např. podivné chování nepravého detektiva Trottera. Scéně, která měla představovat horskou chatu, by prospělo méně měšťanskosti…
Ale co je po výtkách, berte je prosím jako poznámky diváka, nikoliv kritika. A jak se říká, neuspokojen detaily, přijal jsem tuto Past (mockrát jsem ji viděl, jednou rovněž i režíroval) jako příjemné odpočinkové představení, velmi solidně zahrané a přehledně režírované Lídou Šmídovou. Té svědčí právě konverzační hry, má smysl pro jednoduchost a přímočarost hereckého jednání, ale v tomto případě je důležitější jít přímo k věci, bez ornamentů. Detektivka musí být napínavá!
Alexandr Gregar
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.