Horáček, Filip: Terapie divadlem není jen pro herce 2007
Terapie divadlem není jen pro herce
38. číslo kulturního týdeníku A2, které vyšlo ve středu 19. září 2007
Divadlo Ježek a Čížek pracuje s lidmi s bezdomoveckou zkušeností. O tom, v čem může být umění společensky přínosné, mluví ředitel divadla Jakub Balabán. Vaše divadlo pracuje s bezdomovci.
Jaký má vliv na sociální integraci lidí z okraje společnosti? Věřím, že podstatný. Lidé bez domova, kteří si přicházejí zahrát divadlo, nechávají, když se to podaří, svou civilní roli a realitu za dveřmi, získávají jiný úhel pohledu, a tím i nadhled. To jim může pomoci i ve změně životního stylu, v cestě z ulice. Stalo se nám, že na přestavení v Ostravě přišli rodiče jedné naší herečky, kterou neviděla po mnoho let. Příští rok odjela na zimu domů, napřesrok na delší čas – až tam jednou zůstala. Obnovení starých a tvorba nových mezilidských vztahů je podstata sociální integrace, a to divadlo opravdu umí. Umění léčí samozřejmě i samotnou tvorbou.
Kolik vašich herců se opět úspěšně začlení do normální společnosti a po jaké době?Všichni, kdo chvilku vydrží, to alespoň zkusí. Cesta k začlenění do normální společnosti je velice dlouhá, nemůžeme a nechceme naše divadelníky sledovat až za obzor. Divadelní zkušenost působí a formuje i poté, co člověk přestane aktivně hrát. Divadlo má vliv především na věci niterné a tudíž neměřitelné: sebepojetí, sebehodnocení. Každopádně v našem podání nejde jenom o divadlo, poskytujeme lidem bez domova i jiné formy podpory, které na divadlo navazují a jejichž efekty jsou snáze měřitelné. Mám na mysli třeba poradenství, pomoc při vyjednávání s úřady. V poslední době, v rámci evropského projektu Aktivizace, poskytujeme i odborný trénink komunikačních a sociálních dovedností, podporu při návratu na trh práce či výuku základních PC dovedností.
Je možné účinnější systémovou podporou umění pomáhat dalším sociálně vyloučeným skupinám obyvatel jako jsou děti v domovech, postižení, důchodci, Romové, přistěhovalci, vězni atd.? Jsem přesvědčen, že ano. Takové projekty už existují a pomáhají. Dávají lidem prostor a důvod se vyjádřit, neustrnout, tvořit a z toho mohou čerpat ve všech oblastech života. Ty nejlepší zveme jako hosty na náš festival Hic sunt leones.
V jakých oblastech terapie divadlem hercům nejvíc pomáhá?Každému v něčem jiném. Je příjemné a důležité zažít úspěch, potlesk, úzkou intenzivní spolupráci s kruhem blízkých lidí, zodpovědnost za něco, co se má podařit, sám sebe překvapovat, experimentovat… Ale nejdůležitější snad je, že místo toho, abych jen bral, mohu i já ostatním něco dát.
Jaký vliv má divadlo na bezdomovce, kteří je přímo nehrají? Vědí, že by hrát mohli. Vědí, že je tu nějaký jejich prostor a že mají možnost volby, možnost o něčem rozhodnout.
Dá se říct, že divadlo Ježek a Čížek není primárně určeno pro publikum, ale spíš pro herce samotné?Ne. Do jisté míry se něco podobného dá říct o každém divadle, je to do sebe zahleděný organismus, který ale zároveň žije a dýchá s tím, že se půjde jednou někomu ukázat a ten někdo mu dá inspiraci, náboj a ospravedlnění pro další život, další fungování. Každé divadlo je určeno pro publikum a o divadle „sociálním“ to, myslím si, platí dvojnásob.
Filip Horáček, Kulturní týdeník A2, 21.9.2007
38. číslo kulturního týdeníku A2, které vyšlo ve středu 19. září 2007
Divadlo Ježek a Čížek pracuje s lidmi s bezdomoveckou zkušeností. O tom, v čem může být umění společensky přínosné, mluví ředitel divadla Jakub Balabán. Vaše divadlo pracuje s bezdomovci.
Jaký má vliv na sociální integraci lidí z okraje společnosti? Věřím, že podstatný. Lidé bez domova, kteří si přicházejí zahrát divadlo, nechávají, když se to podaří, svou civilní roli a realitu za dveřmi, získávají jiný úhel pohledu, a tím i nadhled. To jim může pomoci i ve změně životního stylu, v cestě z ulice. Stalo se nám, že na přestavení v Ostravě přišli rodiče jedné naší herečky, kterou neviděla po mnoho let. Příští rok odjela na zimu domů, napřesrok na delší čas – až tam jednou zůstala. Obnovení starých a tvorba nových mezilidských vztahů je podstata sociální integrace, a to divadlo opravdu umí. Umění léčí samozřejmě i samotnou tvorbou.
Kolik vašich herců se opět úspěšně začlení do normální společnosti a po jaké době?Všichni, kdo chvilku vydrží, to alespoň zkusí. Cesta k začlenění do normální společnosti je velice dlouhá, nemůžeme a nechceme naše divadelníky sledovat až za obzor. Divadelní zkušenost působí a formuje i poté, co člověk přestane aktivně hrát. Divadlo má vliv především na věci niterné a tudíž neměřitelné: sebepojetí, sebehodnocení. Každopádně v našem podání nejde jenom o divadlo, poskytujeme lidem bez domova i jiné formy podpory, které na divadlo navazují a jejichž efekty jsou snáze měřitelné. Mám na mysli třeba poradenství, pomoc při vyjednávání s úřady. V poslední době, v rámci evropského projektu Aktivizace, poskytujeme i odborný trénink komunikačních a sociálních dovedností, podporu při návratu na trh práce či výuku základních PC dovedností.
Je možné účinnější systémovou podporou umění pomáhat dalším sociálně vyloučeným skupinám obyvatel jako jsou děti v domovech, postižení, důchodci, Romové, přistěhovalci, vězni atd.? Jsem přesvědčen, že ano. Takové projekty už existují a pomáhají. Dávají lidem prostor a důvod se vyjádřit, neustrnout, tvořit a z toho mohou čerpat ve všech oblastech života. Ty nejlepší zveme jako hosty na náš festival Hic sunt leones.
V jakých oblastech terapie divadlem hercům nejvíc pomáhá?Každému v něčem jiném. Je příjemné a důležité zažít úspěch, potlesk, úzkou intenzivní spolupráci s kruhem blízkých lidí, zodpovědnost za něco, co se má podařit, sám sebe překvapovat, experimentovat… Ale nejdůležitější snad je, že místo toho, abych jen bral, mohu i já ostatním něco dát.
Jaký vliv má divadlo na bezdomovce, kteří je přímo nehrají? Vědí, že by hrát mohli. Vědí, že je tu nějaký jejich prostor a že mají možnost volby, možnost o něčem rozhodnout.
Dá se říct, že divadlo Ježek a Čížek není primárně určeno pro publikum, ale spíš pro herce samotné?Ne. Do jisté míry se něco podobného dá říct o každém divadle, je to do sebe zahleděný organismus, který ale zároveň žije a dýchá s tím, že se půjde jednou někomu ukázat a ten někdo mu dá inspiraci, náboj a ospravedlnění pro další život, další fungování. Každé divadlo je určeno pro publikum a o divadle „sociálním“ to, myslím si, platí dvojnásob.
Filip Horáček, Kulturní týdeník A2, 21.9.2007
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.