LELEK, Břetislav, Mgr.: Giulio Scarnicci – Enzo Tarabusi: Otcové se rodí ve skříních - r. Rudolf Faltejsek - 12.11.2005
Divadelní soubor Symposion Třebechovice p. Orebem
Giulio Scarnicci – Enzo Tarabusi :
OTCOVÉ SE RODÍ VE SKŘÍNÍCH
Veselohra o třech dějstvích
Je tomu již skoro 40 let, co české publikum mohlo spatřit tvorbu dvou původem florentských autorů Scarnicciho a Tarabusiho, a to jejich komedii Kaviár nebo čočka. Objevila se v druhé polovině šedesátých let na jevištích řady profesionálních divadel, ale hrála se i v pozdějších letech. Např. v Hradci Králové ji profesionální divadlo uvádí ještě v r. 1983, když o rok před tím ji má na repertoáru právě třebechovický soubor Symposion. Uvedení autoři v Italii nejdříve spolupracovali s rozhlasem, později pracují jako autoři hudebních komedií a revue. (jejich revue „Passo doppio“ se hrála úspěšně např. v Paříži ). Pronikají však se svými hrami i na další evropské scény. Poněkud mimo pozornost dramaturgů českých divadel zůstala další z jejich her „Otcové se rodí ve skříních“. Soubor, jemuž se jevištně osvědčili uvedení autoři již před lety, si proto vybral tuto jejich další hru.
Je to komedie o Lotariovi, ilegálním výrobci ohňostrojů, který se ve svých 45 letech rozhodne prostřednictvím advokáta nalézt někoho, koho by mohl prohlásit za svého otce. K otcovství se přihlásí muž, který do jeho bytu vstoupí ze skříně propojené s dalšími k bytu nenáležejícími místnostmi a prohlásí sebe a tím i Lotaria jako svého syna za šlechtice. Způsobí záměnu kufrů s obrovskou částkou uloupených peněz, které se tak dostanou až do rukou Lotaria a jeho tety Isoliny. V domnělém otci je však postupem času odhalen schizofrenik, přijde se též i na podvod s uloupenými penězi, naplňuje se láska zamilovaných dvojic a vše směřuje ke šťastnému konci, vrcholícímu neplánovaným ohňostrojem.
Režisérovi i hercům se daří množství zápletek a situací rozehrát ve svěžím dialogu. Toto více jak dvouhodinové představení má patřičný spád, perfektní znalost textu umožňuje zejména ženským představitelům navodit onu atmosféru italského městečka. I když jednotliví aktéři přistupují ke ztvárnění svěřených postav s různým hereckým zázemím , je zřejmá režisérova snaha o kontinuitu žánru celé inscenace. Přes značné množství postav se režisérovi nápaditým aranžmá daří uplatnit jejich etrée i ozřejmit jejich poslání ve hře. Poměrně s přehledem řeší spletité vrstvení situací a kontaminuje konverzační a situační komiku hry.
Již v samém, začátku představení soubor navázal úzký kontakt s domácím publikem , které do posledního místečka zaplnilo sál třebechovického kulturního domu a to navzdory tomu, že paralelně televize přenášela 1. barážové utkání našich fotbalistů. Smíchem a potleskem na otevřené scéně provázelo jednotlivé výstupy.
Vzácná a pozoruhodná je též scénografie inscenace, kde scéna i dámské kostýmy tvoří jednotu. Jsou laděné zhruba do období vzniku hry (60. léta minulého století). Scéna rovněž nabízí svým půdorysem dostatečný prostor i k rozehrání situací hromadných scén.
Zpestřením inscenace je její hudební složka. Živá hudba vkusně a čistě doprovází zařazené zpěvy, které však v premiérovém ovzduší, jehož jsme byli svědky, ještě nemají místy onu potřebnou lehkost a jistotu projevu.
Představení svědčí nejen o vyspělosti souboru, jenž oplývá širokou plejádou schopných herců a o režijní erudici Rudolfa Faltejska, ale i o dobrém zázemí, které kromě sponzorů tvoří m.j. i početné místní publikum, jež projevuje o práci souboru mimořádný zájem.
Mgr.Břetislav Lelek
Režie: Rudolf Faltejsek, hudba a texty písní: Drahomíra Francková, návrh scény a kostýmů : Lenka Faltová
Premiéra : 12.11.2005
Kontakt: ČERNÝ, Martin
E-mailová adresa: cerny@atron.cz, tel.777 864 023
Giulio Scarnicci – Enzo Tarabusi :
OTCOVÉ SE RODÍ VE SKŘÍNÍCH
Veselohra o třech dějstvích
Je tomu již skoro 40 let, co české publikum mohlo spatřit tvorbu dvou původem florentských autorů Scarnicciho a Tarabusiho, a to jejich komedii Kaviár nebo čočka. Objevila se v druhé polovině šedesátých let na jevištích řady profesionálních divadel, ale hrála se i v pozdějších letech. Např. v Hradci Králové ji profesionální divadlo uvádí ještě v r. 1983, když o rok před tím ji má na repertoáru právě třebechovický soubor Symposion. Uvedení autoři v Italii nejdříve spolupracovali s rozhlasem, později pracují jako autoři hudebních komedií a revue. (jejich revue „Passo doppio“ se hrála úspěšně např. v Paříži ). Pronikají však se svými hrami i na další evropské scény. Poněkud mimo pozornost dramaturgů českých divadel zůstala další z jejich her „Otcové se rodí ve skříních“. Soubor, jemuž se jevištně osvědčili uvedení autoři již před lety, si proto vybral tuto jejich další hru.
Je to komedie o Lotariovi, ilegálním výrobci ohňostrojů, který se ve svých 45 letech rozhodne prostřednictvím advokáta nalézt někoho, koho by mohl prohlásit za svého otce. K otcovství se přihlásí muž, který do jeho bytu vstoupí ze skříně propojené s dalšími k bytu nenáležejícími místnostmi a prohlásí sebe a tím i Lotaria jako svého syna za šlechtice. Způsobí záměnu kufrů s obrovskou částkou uloupených peněz, které se tak dostanou až do rukou Lotaria a jeho tety Isoliny. V domnělém otci je však postupem času odhalen schizofrenik, přijde se též i na podvod s uloupenými penězi, naplňuje se láska zamilovaných dvojic a vše směřuje ke šťastnému konci, vrcholícímu neplánovaným ohňostrojem.
Režisérovi i hercům se daří množství zápletek a situací rozehrát ve svěžím dialogu. Toto více jak dvouhodinové představení má patřičný spád, perfektní znalost textu umožňuje zejména ženským představitelům navodit onu atmosféru italského městečka. I když jednotliví aktéři přistupují ke ztvárnění svěřených postav s různým hereckým zázemím , je zřejmá režisérova snaha o kontinuitu žánru celé inscenace. Přes značné množství postav se režisérovi nápaditým aranžmá daří uplatnit jejich etrée i ozřejmit jejich poslání ve hře. Poměrně s přehledem řeší spletité vrstvení situací a kontaminuje konverzační a situační komiku hry.
Již v samém, začátku představení soubor navázal úzký kontakt s domácím publikem , které do posledního místečka zaplnilo sál třebechovického kulturního domu a to navzdory tomu, že paralelně televize přenášela 1. barážové utkání našich fotbalistů. Smíchem a potleskem na otevřené scéně provázelo jednotlivé výstupy.
Vzácná a pozoruhodná je též scénografie inscenace, kde scéna i dámské kostýmy tvoří jednotu. Jsou laděné zhruba do období vzniku hry (60. léta minulého století). Scéna rovněž nabízí svým půdorysem dostatečný prostor i k rozehrání situací hromadných scén.
Zpestřením inscenace je její hudební složka. Živá hudba vkusně a čistě doprovází zařazené zpěvy, které však v premiérovém ovzduší, jehož jsme byli svědky, ještě nemají místy onu potřebnou lehkost a jistotu projevu.
Představení svědčí nejen o vyspělosti souboru, jenž oplývá širokou plejádou schopných herců a o režijní erudici Rudolfa Faltejska, ale i o dobrém zázemí, které kromě sponzorů tvoří m.j. i početné místní publikum, jež projevuje o práci souboru mimořádný zájem.
Mgr.Břetislav Lelek
Režie: Rudolf Faltejsek, hudba a texty písní: Drahomíra Francková, návrh scény a kostýmů : Lenka Faltová
Premiéra : 12.11.2005
Kontakt: ČERNÝ, Martin
E-mailová adresa: cerny@atron.cz, tel.777 864 023
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.