2007: Broučci;
Loutkové divadlo HAD z Hradce Králové: Jan Karafiát: Broučci.
Se svou novinkou se představili HADi. Mirek Kužel - režisér, scénograf i technolog - připravil spolu se souborem vlastní dramatizaci Karafiátových Broučků. Inscenace, orientovaná na dětského diváka, zaznamenává ve zkratce jen Broučkův příběh a je v podstatě příběhem zlobivého a neposlušného kluka, který se ve svém dospívání setkává s prostředím, jež ho formuje, ale i s negativními reakcemi na své chování /setkání s žluvou, s Verunkou a Verunkem/. Předváděný příběh končí po těchto peripetiích jeho svatbou s Beruškou. Svatba už neprobíhá na jevišti, ale dozvídáme se o ní jen v závěru, zprostředkovaně, ze sdělení šneka a samotných herců. Také první odmítnutí nápadníka Broučka Beruškou, které by mohlo podpořit dramatičnost zobrazovaného Broučkova příběhu ve prospěch základního výchovného motivu, dramatizace nevyužila. Hra byla doplněna třemi výstupy žížaly a šneka, jejichž dialog hru osvěžoval a doplňoval. V inscenačním principu a ve scénografii byl uplatněn způsob černého divadla. Hrálo se menšími, pěknými, barevnými loutkami – manekýny – vedenými ze zadu ve světelném kanálu a za tylovou oponou, která podporovala vizuální dojem, že vše se odehrává v trávě a že ten malý svět broučků je miniaturním obrazem lidského světa i s jeho problémy. Hra byla při proměnách doplňována písničkami. Malými diváky byla i přes jednoduchost příběhu i pojetí, přijata vřele. Soubor má tak další dobrou inscenaci do svého repertoáru pro malé děti, které jsou hlavními návštěvníky jeho pravidelného vystupování.
Se svou novinkou se představili HADi. Mirek Kužel - režisér, scénograf i technolog - připravil spolu se souborem vlastní dramatizaci Karafiátových Broučků. Inscenace, orientovaná na dětského diváka, zaznamenává ve zkratce jen Broučkův příběh a je v podstatě příběhem zlobivého a neposlušného kluka, který se ve svém dospívání setkává s prostředím, jež ho formuje, ale i s negativními reakcemi na své chování /setkání s žluvou, s Verunkou a Verunkem/. Předváděný příběh končí po těchto peripetiích jeho svatbou s Beruškou. Svatba už neprobíhá na jevišti, ale dozvídáme se o ní jen v závěru, zprostředkovaně, ze sdělení šneka a samotných herců. Také první odmítnutí nápadníka Broučka Beruškou, které by mohlo podpořit dramatičnost zobrazovaného Broučkova příběhu ve prospěch základního výchovného motivu, dramatizace nevyužila. Hra byla doplněna třemi výstupy žížaly a šneka, jejichž dialog hru osvěžoval a doplňoval. V inscenačním principu a ve scénografii byl uplatněn způsob černého divadla. Hrálo se menšími, pěknými, barevnými loutkami – manekýny – vedenými ze zadu ve světelném kanálu a za tylovou oponou, která podporovala vizuální dojem, že vše se odehrává v trávě a že ten malý svět broučků je miniaturním obrazem lidského světa i s jeho problémy. Hra byla při proměnách doplňována písničkami. Malými diváky byla i přes jednoduchost příběhu i pojetí, přijata vřele. Soubor má tak další dobrou inscenaci do svého repertoáru pro malé děti, které jsou hlavními návštěvníky jeho pravidelného vystupování.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.