IPSER, Jaroslav: Skupovy Strakonice 2006
Skupovy Strakonice
41. ročník loutkářské přehlídky (30. 3. až 1.4. 2006 v Domě kultury ve Strakonicích.)
Součástí přehlídky byla hojně navštěvovaná prodejní výstava loutek pana Vlastimila Růžičky ve foyeru Domu kultury, a také představení hostů přehlídky: Divadýlko Piky Piky - O třech prasátkách, Divadlo ALFA - O chlapci, který lidem vrátil slunce, Teátr Víti Marčíka - Robinson Crusoe,
Divadlo ŠUS Rokycany - Čtyři pohádky a Malé divadlo České Budějovice – OBR! BRR...
První soutěžní představení předvedl domácí Loutkářský soubor Radost Strakonice v premiéře: Naše slavná čarodějná škola, kterou napsal a režíroval jeho kmenový autor Václav Novák. Jde tentokrát žánrově nejspíš minimuzikálek: Živé piáno a mluviči-pěvci, skrytí v bočnicích. Výtvarně velmi pěkné loutky strašidel, vyrobené členy souboru, jsou dvojího druhu: ty z tvrzeného molitanu, vytvořené na principu javajek, jsou ovládány z vany jeviště, strašidla létající - Meluzína a Ohnivý mužíček - pak z vodičských lávek. Ředitel strašidelné školy je živý herec. Inscenace pracuje s technikou černého divadla, a také vše je připraveno k využití triků, jaké tato technika poskytuje. Soubor či režisér jich však, ke škodě své i diváků, zatím využili jen velmi sporadicky - a na to, že zvuk má podpořit akci, se v inscenaci také poněkud pozapomnělo.
O co jde? Strašidel v lese se děti vůbec nebojí. Což sice nevidíme, ale příhody s nebojácnými dětmi jsou nám jednotlivými strašidly odvyprávěny. Usoudí, že děti jsou nebojácné proto, že jsou chytré. A chytré jsou proto, že chodí do školy. Tak jim zrušíme školu a když do ni nebudou chodit, budou hloupé a budou se nás bát. Končí první jednání. Druhé jednání se odehraje ve škole. Je sehráno únanovskými marionetami. Ředitel strašidelné školy se promění ve školního inspektora a prapodivnými způsoby (tady by to chtělo více vyjasnit a zpřesnit) přesvědčí děti, aby se zřekly školy. Ty mu na to naletí, ale vzápětí je jim líto učitele, který se ocitne bez zaměstnání. Uvědomí si, co provedly a jdou si to se strašidly do lesa vyřídit. Další jednání opět v lese. Scéna dětí s nimi velmi dobře vypadá. Tak nějak se dohodnou a vše dobře dopadne.
Nedostatky, při nichž se projevila i atmosféra premiéry, naznačují, že by bylo ještě třeba pročistit a zpřesnit scénář. Jinak soubor odvedl velmi zajímavou podívanou a dobré vodičské i mluvičsko-pěvecké výkony.
Následovalo přátelské posezení a poklábosení se soubory, neboť některé přijely již den před svým vystoupením, což nebývalo dříve zvykem.
Druhý den předvedl Spolek třeboňského loutkového divadla klasickou marionetovou hru: O Kalifu Čápovi. Hru napsala Eva Svobodová, soubor ji sehrál v klasickém kukátkovému jevištním prostoru, v původní, nepříliš nápadité dekoraci, která v ničem nepřipomínala Orient, kde se tento příběh odehrává. Na pravé straně umístěný altán cloní část scény a dává tak menší prostor na scéně loutkám, jež nemohou být náležitě rozehrány. Altán je využit na proměnu loutek ve zvířata, což je velmi efektní, ale chtělo by ještě detailněji propracovat a použít i v závěrečné scéně. Ke své škodě soubor moc nevyužívá možností, jaké mu tento typ divadla poskytuje(např. vykvétání a pozdější zničení nejdůležitější květiny, nebo zpustošení zahrady kouzelníkem). Velmi vydařené je naopak naslouchání čápů při hovoru kouzelníků, ale naopak pokus o legraci („unavení havrani“) se opět provádí bez náležité přípravy a pointy. Je velká škoda, že soubor opomíjí tyto maličkosti, neboť na to má - je vybaven jak slušnými mluviči, tak loutkoherci.
Po obědě představil Hasičský loutkářský soubor JISKRA Borovany „svoji“ (ano, svoji, neboť páni hasiči si sami pro sebe napsali a pod vedením pana Václava Hanzala v klasickém kukátku nastudovali) pohádku: Šípková Růženka. Pohádku si poupravili a zmodernizovali. Někdy se v ději trošičku zamotali, ale ne do té míry, aby se to ještě v textu nedalo dopracovat. Z třetí sudičky stvořili „čarodějnici“, princezna je moderní holka, král držgrešle.
Velmi efektní a jednoduchý byl scénický nápad otevření vhledu do věže, kde třetí „sudička“ sedí u spící princezny a nudí se. Tak si pro své povyražení probudí kuchaře a Kašpárka. Ale nebyl by to Kašpárek, aby nad ní nevyzrál. A tak se zde objevují různé honičky a schovávačky kuchaře s Kašpárkem. Situace se komplikuje ještě i prosekávajícím se princem (to růžové trní mi trochu chybělo), který nakonec málem princeznu nepolíbí. Vše ale dobře dopadne a pohádka hraná únanovskými marionetami šťastně končí. Ocenil jsem, že se místo planého vyprávění stále něco děje a využívá se zvuků i světel na podporu příběhu i jednotlivých akcí, což nebývá běžně k vidění. Samozřejmě, ne všechno se povedlo, stále je co zlepšovat a o představení přemýšlet, ale: páni hasiči, potěšili jste mne!
Na přehlídce dále pokračoval Loutkářský soubor Hořice. Představil se s prvorepublikovou hrou (bez uvedení autora): Čarovná podkova. Kašpárek, Kalupinka, Honza, čert a drak, co leze pozpátku - to jsou hlavní hrdinové tohoto notně upovídaného příběhu. Kdyby se soubor nebál více škrtat a dostal se až na jádro příběhu, mohla být legrace. Soubor mi připadal velmi nezkušený a mnohdy si situace na scéně zbytečně komplikoval, nebo ty jednoduché ani nevyužil a řádně zvukem nepodpořil. Např. pád podkovy, či pytle peněz, bubeník. Používal sice ohňů a čmoudů při zjevování čerta, ale jaksi neefektivně. Celou dobu se mluví o drakovi, co leze pozpátku a nakonec z jeskyně vyleze drak popředu! Je však chvályhodné, že soubor vyrazil do Strakonic za zkušenostmi, a trošičku se poučil i pro svou příští práci.
Následovalo stručné zhodnocení přehlídky, na jejímž závěru sehrálo hostující Loutkové divadlo JISKRA Praha hru Děd Vševěd.
Porota pracovala ve složení Daniela Weissová, Josef Brůček a Jaroslav Ipser a doporučila do širšího výběru na Loutkářskou Chrudim Loutkářský soubor Radost Strakonice s inscenací pohádky Naše slavná čarodějná škola.
Jaroslav Ipser
41. ročník loutkářské přehlídky (30. 3. až 1.4. 2006 v Domě kultury ve Strakonicích.)
Součástí přehlídky byla hojně navštěvovaná prodejní výstava loutek pana Vlastimila Růžičky ve foyeru Domu kultury, a také představení hostů přehlídky: Divadýlko Piky Piky - O třech prasátkách, Divadlo ALFA - O chlapci, který lidem vrátil slunce, Teátr Víti Marčíka - Robinson Crusoe,
Divadlo ŠUS Rokycany - Čtyři pohádky a Malé divadlo České Budějovice – OBR! BRR...
První soutěžní představení předvedl domácí Loutkářský soubor Radost Strakonice v premiéře: Naše slavná čarodějná škola, kterou napsal a režíroval jeho kmenový autor Václav Novák. Jde tentokrát žánrově nejspíš minimuzikálek: Živé piáno a mluviči-pěvci, skrytí v bočnicích. Výtvarně velmi pěkné loutky strašidel, vyrobené členy souboru, jsou dvojího druhu: ty z tvrzeného molitanu, vytvořené na principu javajek, jsou ovládány z vany jeviště, strašidla létající - Meluzína a Ohnivý mužíček - pak z vodičských lávek. Ředitel strašidelné školy je živý herec. Inscenace pracuje s technikou černého divadla, a také vše je připraveno k využití triků, jaké tato technika poskytuje. Soubor či režisér jich však, ke škodě své i diváků, zatím využili jen velmi sporadicky - a na to, že zvuk má podpořit akci, se v inscenaci také poněkud pozapomnělo.
O co jde? Strašidel v lese se děti vůbec nebojí. Což sice nevidíme, ale příhody s nebojácnými dětmi jsou nám jednotlivými strašidly odvyprávěny. Usoudí, že děti jsou nebojácné proto, že jsou chytré. A chytré jsou proto, že chodí do školy. Tak jim zrušíme školu a když do ni nebudou chodit, budou hloupé a budou se nás bát. Končí první jednání. Druhé jednání se odehraje ve škole. Je sehráno únanovskými marionetami. Ředitel strašidelné školy se promění ve školního inspektora a prapodivnými způsoby (tady by to chtělo více vyjasnit a zpřesnit) přesvědčí děti, aby se zřekly školy. Ty mu na to naletí, ale vzápětí je jim líto učitele, který se ocitne bez zaměstnání. Uvědomí si, co provedly a jdou si to se strašidly do lesa vyřídit. Další jednání opět v lese. Scéna dětí s nimi velmi dobře vypadá. Tak nějak se dohodnou a vše dobře dopadne.
Nedostatky, při nichž se projevila i atmosféra premiéry, naznačují, že by bylo ještě třeba pročistit a zpřesnit scénář. Jinak soubor odvedl velmi zajímavou podívanou a dobré vodičské i mluvičsko-pěvecké výkony.
Následovalo přátelské posezení a poklábosení se soubory, neboť některé přijely již den před svým vystoupením, což nebývalo dříve zvykem.
Druhý den předvedl Spolek třeboňského loutkového divadla klasickou marionetovou hru: O Kalifu Čápovi. Hru napsala Eva Svobodová, soubor ji sehrál v klasickém kukátkovému jevištním prostoru, v původní, nepříliš nápadité dekoraci, která v ničem nepřipomínala Orient, kde se tento příběh odehrává. Na pravé straně umístěný altán cloní část scény a dává tak menší prostor na scéně loutkám, jež nemohou být náležitě rozehrány. Altán je využit na proměnu loutek ve zvířata, což je velmi efektní, ale chtělo by ještě detailněji propracovat a použít i v závěrečné scéně. Ke své škodě soubor moc nevyužívá možností, jaké mu tento typ divadla poskytuje(např. vykvétání a pozdější zničení nejdůležitější květiny, nebo zpustošení zahrady kouzelníkem). Velmi vydařené je naopak naslouchání čápů při hovoru kouzelníků, ale naopak pokus o legraci („unavení havrani“) se opět provádí bez náležité přípravy a pointy. Je velká škoda, že soubor opomíjí tyto maličkosti, neboť na to má - je vybaven jak slušnými mluviči, tak loutkoherci.
Po obědě představil Hasičský loutkářský soubor JISKRA Borovany „svoji“ (ano, svoji, neboť páni hasiči si sami pro sebe napsali a pod vedením pana Václava Hanzala v klasickém kukátku nastudovali) pohádku: Šípková Růženka. Pohádku si poupravili a zmodernizovali. Někdy se v ději trošičku zamotali, ale ne do té míry, aby se to ještě v textu nedalo dopracovat. Z třetí sudičky stvořili „čarodějnici“, princezna je moderní holka, král držgrešle.
Velmi efektní a jednoduchý byl scénický nápad otevření vhledu do věže, kde třetí „sudička“ sedí u spící princezny a nudí se. Tak si pro své povyražení probudí kuchaře a Kašpárka. Ale nebyl by to Kašpárek, aby nad ní nevyzrál. A tak se zde objevují různé honičky a schovávačky kuchaře s Kašpárkem. Situace se komplikuje ještě i prosekávajícím se princem (to růžové trní mi trochu chybělo), který nakonec málem princeznu nepolíbí. Vše ale dobře dopadne a pohádka hraná únanovskými marionetami šťastně končí. Ocenil jsem, že se místo planého vyprávění stále něco děje a využívá se zvuků i světel na podporu příběhu i jednotlivých akcí, což nebývá běžně k vidění. Samozřejmě, ne všechno se povedlo, stále je co zlepšovat a o představení přemýšlet, ale: páni hasiči, potěšili jste mne!
Na přehlídce dále pokračoval Loutkářský soubor Hořice. Představil se s prvorepublikovou hrou (bez uvedení autora): Čarovná podkova. Kašpárek, Kalupinka, Honza, čert a drak, co leze pozpátku - to jsou hlavní hrdinové tohoto notně upovídaného příběhu. Kdyby se soubor nebál více škrtat a dostal se až na jádro příběhu, mohla být legrace. Soubor mi připadal velmi nezkušený a mnohdy si situace na scéně zbytečně komplikoval, nebo ty jednoduché ani nevyužil a řádně zvukem nepodpořil. Např. pád podkovy, či pytle peněz, bubeník. Používal sice ohňů a čmoudů při zjevování čerta, ale jaksi neefektivně. Celou dobu se mluví o drakovi, co leze pozpátku a nakonec z jeskyně vyleze drak popředu! Je však chvályhodné, že soubor vyrazil do Strakonic za zkušenostmi, a trošičku se poučil i pro svou příští práci.
Následovalo stručné zhodnocení přehlídky, na jejímž závěru sehrálo hostující Loutkové divadlo JISKRA Praha hru Děd Vševěd.
Porota pracovala ve složení Daniela Weissová, Josef Brůček a Jaroslav Ipser a doporučila do širšího výběru na Loutkářskou Chrudim Loutkářský soubor Radost Strakonice s inscenací pohádky Naše slavná čarodějná škola.
Jaroslav Ipser
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.