Turnov, Čmukaři, Dračí pohádky - 2005; Tajemství pohádkových knížek - 2006; Zvyřátka za to nemůžou - 2007;

MERTA, Jan: LIBČANY 2005 – LOUTKÁŘSKÁ PŘEHLÍDKA „O CENU MATĚJE KOPECKÉHO“. Divadelní HROMADA 2006 - jaro.

V druhém představení se představili Čmukaři - Dáda Weissová a Jarda Ipser se svými Dračími pohádkami. Na inscenovaných třech pohádkách o dracích a dráčcích není opravdu vidět, že jde o inscenaci z počátku 80. let. Odehráli ji /a kolikrát už/ stejně jako vždy se zápalem a chutí, obohacenou o dlouholeté zkušenosti v herecké práci i ve vztahu k dětem v hledišti. Dáda ve svém vypravěčském partu laskavě a s nadhledem ovládala hlediště a Jarda ji doplňoval herecky ve hře s loutkami i svých vtipných převlecích. - Originální, autorské a navýsost tvořivé představení se hraje naživo s loutkami na stole pokrytým látkou, odkrytě, malými marionetami i loutkami navlečenými na ruce. První - O posledním drakovi, který je likvidován "zakalením", druhá - O zlé princezně a hodném drakovi na motivy pohádky F.Langra, ve které po všech zábavných a herecky vtipných peripetiích, včetně Jardových "převleků", utečou drak a princ před hrabivou a hádavou princeznou, která se polepší, až když ji Dáda domluví. Třetí pak o Dráčkovi a nenasytné housence Všežravce, před kterou zachrání Dráček princeznu, když housenku ztuhlou Tuholem zatluče do země.
(Hlasy z poroty jen doplňují to co bylo řečeno: zábavná pohádka, komunikace s publikem, dobré téma, dobře vymyšlené zajímavé nápady, bavila i starší děti, zaujala všechny děti - malé i velké.)

Na závěr soutěžních inscenací jsem si nechala jedinou čistě „dospěláckou“, neboť ji připravili již zralí a otřelí loutkáři Jaroslav Ipser a Jiří Polehňa, skrývající se částečně pod soubory Čmukaři Turnov a POLI Hradec Králové. Pod názvem Tajemství pohádkových knížek zahráli dvě pohádky, tedy nikoliv společně, ale každý tu svou. Dozvěděli jsme se, že inscenace vznikala od výtvarného nápadu – knihy, která se posléze promění v divadélko a v rozložené scéně na stole se hraje malými marionetkami (výprava Jirka). Pohádku si napsal každý sám – v obou jde v podstatě o svatbu. Pohádky hrají podle potřeby buď každý zvlášť nebo dohromady. Jakkoliv je každá z pohádek ucelená, není ještě zcela dopracována gradace celku, pokud je hrají společně. Přesto se toto představení ze všech soutěžních jevilo jako nejucelenější, a proto je porota doporučila jako první k postupu na Loutkářskou Chrudim. Kromě toho obdrželi pánové cenu za inscenaci a Jirka Polehňa za její výtvarné řešení.


Na závěr jsem si nechala jediné představení pro mládež a dospělé – Zvyřátka za to nemohou v provedení turnovských Čmukařů. Jde o autorské zpracování zvířecích povídek Pavla Trauba. Dáda Weissová, Romana Zemenová, Jarda Ipser a Jan Baron Marek vyprávějí a hrají vším možným – vlastním tělem, plošnými loutkami, maňásky, hračkami, předměty. Hrají na stole, na krabicích, na paravánu i všude okolo. A nejenže hrají, ale také některé příběhy zpívají či rapují. Mají k dispozici kytaru a spoustu nejrůznějších cinkátek a bouchátek zavěšených na tyči po straně jeviště a kdykoliv připravených k akci. Jednotlivé zvířecí příběhy, vlastně takové trochu novodobé bajky, se většinou daří výrazně pointovat (jen výjimečně se pointa rozpadá ve dvojí konec), jejich „chlupatost“ (jak to pojmenoval Karel Šefrna) je tak akorát a nikde nepřekračuje míru vkusu. Takže jsme se ohromně bavili. Ale je pravda, že jednotlivé příběhy jsou v podstatě poskládány vedle sebe a na pořadí zas až tolik nezáleží. Inscenaci by jistě ještě prospělo, aby její tvůrci zapřemýšleli, zda jednotlivé příběhy ještě nepřeskládat a nepropojit tak, aby byl (vznešeně řečeno) vyklenut myšlenkový oblouk a vypointovány nejen jednotlivé příběhy, ale také inscenace jako celek. Přesto jsme dali ocenění „všem čtyřem Čmukařům za herectví v inscenaci“, „všem čtyřem Čmukařům za písničky v inscenaci“ a pochopitelně ocenili inscenaci jako celek. A také ji nominovali k postupu na LCH.