JACKOVÁ Magdalena : Otcové, synové, bratři a světci (Hry na novoměstské jezuitské koleji 172x
Magdalena Jacková: Otcové, synové, bratři a světci (Hry na novoměstské jezuitské koleji ve dvacátých letech 18. století)
Divadelní revue, 4.4.2003
Ukázka ze studie, celý text k dispozici v tištěné verzi Divadelní revue 1/2003
V pobělohorské době se jezuité stali zřejmě nejvýznamnějšími provozovateli divadla v našich zemích. Jejich velkolepé slavnosti a honosná procesí přitahovaly pozornost početného obecenstva, nemenší význam však měla i jejich školní představení, širší veřejnosti sice většinou nepřístupná, zato však ovlivňující studenty jezuitských gymnázií, tedy značnou část budoucího vzdělaného obyvatelstva. Podrobnějšímu studiu jezuitského školského divadla brání skutečnost, že se badatelé většinou musí spokojit se synopsemi, tj. tištěnými divadelními programy, které uvádějí stručný obsah hry, protože celých textů se zachovalo jen málo. K těmto vzácným výjimkám patří také soubor 66 rukopisů her a cvičení z pražské novoměstské koleje, pocházejících z let 1724 - 45, uložený ve Státním ústředním archivu v Praze.2
Dvacet z nich bylo napsáno v rozmezí let 1724 - 29, tedy v době, která sice v oblasti umělé literatury (hlavně česky psané) přináší jen narůstající stagnaci a formalismus, zároveň však jde o období rozkvětu výtvarného umění, hudby a postupujícího rozvoje lidové slovesnosti. Také pro jezuity je toto desetiletí, ohraničené beatifikací (1721) a kanonizací (1729) Jana Nepomuckého, vrcholnou etapou. Klementinum "právě ve dvacátých létech 18. století dosáhlo [...] značného rozkvětu, jehož výrazem bylo i dokončení celého komplexu"3 a novoměstská kolej r. 1715 zakoupila domek se zahrádkou sousedící s kolejní zahradou a "tím způsobem zcelila [...] celý komplex svého majetku a zbavila ho všech dávek a břemen"4. Ačkoliv habsburská říše téměř stále válčí, v českých zemích vládne již od r. 1648 mír, rekatolizace země je v podstatě dokončena, z národa husitů se staly "svaté Čechy" a zrušení jezuitského řádu je zatím v nedohlednu (z autorů dochovaných her se ho mimochodem dožije jen jeden - Petrus Janowka). Zdá se tedy, že jezuité v české provincii mají ve třetím desetiletí 18. století všechny důvody ke spokojenosti.
Učitelé na novoměstské koleji - autoři her
Divadlo, které hrálo v životě jezuitského řádu velmi důležitou roli, logicky zastávalo významné místo také ve školní výuce. Poskytovalo výbornou příležitost k procvičení latiny, jejíž zvládnutí bylo hlavním cílem výuky na jezuitském gymnáziu, i k rozvinutí obecných řečnických schopností studentů. Kromě toho plnilo divadlo i roli výchovnou - školské hry jsou jedním velkým defilé chlapců a mladíků, z nichž každý slouží jako vzor většinou hned několika ctností, nebo naopak jako odstrašující příklad nějaké neřesti. Divadelní prvky pronikaly i do vlastní výuky, zejména ve vyšších ročnících, a to ve formě řečnických soubojů, recitací apod. Psaní kratších či delších divadelních výstupů proto patřilo k samozřejmým povinnostem každého učitele.
Školní hry a cvičení nebyly určeny k tisku, proto je učitelé většinou nepodepisovali. Za autora se proto obvykle pokládá učitel příslušného ročníku5. V tomto směru nám novoměstští autoři velmi pomohli, protože z 20 her jich podepsali 12. A co o těchto "dramaticích" vlastně víme? Především jsou to mladíci, stojící teprve na počátku své kariéry - v době působení na novoměstském gymnáziu je jim většinou kolem 20 - 25 let. Strávili dva roky v brněnském noviciátu, odkud se mnozí z nich znají. Po jeho ukončení složili první ze čtvera slibů, zavedených pro Tovaryšstvo Ignácem z Loyoly, a poté absolvovali studium na filozofické fakultě, zakončené složením magisterské zkoušky.
Délka jejich pobytu na škole se různí - učitelé často odcházeli již po jednom roce, většinou zřejmě pokračovat v dalším studiu, přičemž někteří se po čase opět vraceli, jako např. Petrus Janowka. Někteří vedli několik let za sebou stejnou třídu (např. P. Joanes Pelletius byl třídní rétoriky v letech 1722 - 25). Nejdéle s jedním ročníkem vydržel M. Joannes Fleischer (vedl své žáky od rudimentistů 1725/26 až po syntax 1728/29, tj. čtyři roky). S učitelem, který by vedl stejný ročník od nejnižší do nejvyšší třídy, se ve zkoumaném desetiletí nesetkáváme.
-------------------------------------------------------------------------------
Copyright © 1999-2000 DIVADLO.CZ
Generováno14.6.2007 21:04:20
Divadelní revue, 4.4.2003
Ukázka ze studie, celý text k dispozici v tištěné verzi Divadelní revue 1/2003
V pobělohorské době se jezuité stali zřejmě nejvýznamnějšími provozovateli divadla v našich zemích. Jejich velkolepé slavnosti a honosná procesí přitahovaly pozornost početného obecenstva, nemenší význam však měla i jejich školní představení, širší veřejnosti sice většinou nepřístupná, zato však ovlivňující studenty jezuitských gymnázií, tedy značnou část budoucího vzdělaného obyvatelstva. Podrobnějšímu studiu jezuitského školského divadla brání skutečnost, že se badatelé většinou musí spokojit se synopsemi, tj. tištěnými divadelními programy, které uvádějí stručný obsah hry, protože celých textů se zachovalo jen málo. K těmto vzácným výjimkám patří také soubor 66 rukopisů her a cvičení z pražské novoměstské koleje, pocházejících z let 1724 - 45, uložený ve Státním ústředním archivu v Praze.2
Dvacet z nich bylo napsáno v rozmezí let 1724 - 29, tedy v době, která sice v oblasti umělé literatury (hlavně česky psané) přináší jen narůstající stagnaci a formalismus, zároveň však jde o období rozkvětu výtvarného umění, hudby a postupujícího rozvoje lidové slovesnosti. Také pro jezuity je toto desetiletí, ohraničené beatifikací (1721) a kanonizací (1729) Jana Nepomuckého, vrcholnou etapou. Klementinum "právě ve dvacátých létech 18. století dosáhlo [...] značného rozkvětu, jehož výrazem bylo i dokončení celého komplexu"3 a novoměstská kolej r. 1715 zakoupila domek se zahrádkou sousedící s kolejní zahradou a "tím způsobem zcelila [...] celý komplex svého majetku a zbavila ho všech dávek a břemen"4. Ačkoliv habsburská říše téměř stále válčí, v českých zemích vládne již od r. 1648 mír, rekatolizace země je v podstatě dokončena, z národa husitů se staly "svaté Čechy" a zrušení jezuitského řádu je zatím v nedohlednu (z autorů dochovaných her se ho mimochodem dožije jen jeden - Petrus Janowka). Zdá se tedy, že jezuité v české provincii mají ve třetím desetiletí 18. století všechny důvody ke spokojenosti.
Učitelé na novoměstské koleji - autoři her
Divadlo, které hrálo v životě jezuitského řádu velmi důležitou roli, logicky zastávalo významné místo také ve školní výuce. Poskytovalo výbornou příležitost k procvičení latiny, jejíž zvládnutí bylo hlavním cílem výuky na jezuitském gymnáziu, i k rozvinutí obecných řečnických schopností studentů. Kromě toho plnilo divadlo i roli výchovnou - školské hry jsou jedním velkým defilé chlapců a mladíků, z nichž každý slouží jako vzor většinou hned několika ctností, nebo naopak jako odstrašující příklad nějaké neřesti. Divadelní prvky pronikaly i do vlastní výuky, zejména ve vyšších ročnících, a to ve formě řečnických soubojů, recitací apod. Psaní kratších či delších divadelních výstupů proto patřilo k samozřejmým povinnostem každého učitele.
Školní hry a cvičení nebyly určeny k tisku, proto je učitelé většinou nepodepisovali. Za autora se proto obvykle pokládá učitel příslušného ročníku5. V tomto směru nám novoměstští autoři velmi pomohli, protože z 20 her jich podepsali 12. A co o těchto "dramaticích" vlastně víme? Především jsou to mladíci, stojící teprve na počátku své kariéry - v době působení na novoměstském gymnáziu je jim většinou kolem 20 - 25 let. Strávili dva roky v brněnském noviciátu, odkud se mnozí z nich znají. Po jeho ukončení složili první ze čtvera slibů, zavedených pro Tovaryšstvo Ignácem z Loyoly, a poté absolvovali studium na filozofické fakultě, zakončené složením magisterské zkoušky.
Délka jejich pobytu na škole se různí - učitelé často odcházeli již po jednom roce, většinou zřejmě pokračovat v dalším studiu, přičemž někteří se po čase opět vraceli, jako např. Petrus Janowka. Někteří vedli několik let za sebou stejnou třídu (např. P. Joanes Pelletius byl třídní rétoriky v letech 1722 - 25). Nejdéle s jedním ročníkem vydržel M. Joannes Fleischer (vedl své žáky od rudimentistů 1725/26 až po syntax 1728/29, tj. čtyři roky). S učitelem, který by vedl stejný ročník od nejnižší do nejvyšší třídy, se ve zkoumaném desetiletí nesetkáváme.
-------------------------------------------------------------------------------
Copyright © 1999-2000 DIVADLO.CZ
Generováno14.6.2007 21:04:20
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.