ZÁMEČNÍKOVÁ, Petra: O chytré želvě - Pražský TAJTRLÍK 2006.
Soubor Loutkino existuje od roku 1999 a je složen výhradně ze žáků Soukromé mateřské a základní školy - jeho vedoucím je Radomír Prokop. Hříčku O chytré želvě hrála skupina asi devítiletých děvčat, na dunící elektrickou kytaru je doprovázel dospělý muž.
Příběh o papouškovi a želvě, kteří vyzrají na slona a nosorožce, se hrál s maňásky různé velikosti za paravánem s tropickou dekorací. Palmy, malý domeček a modrá vodní plocha působily dojmem ostrova, brzy jsme však pochopili, že jde o břeh řeky. Papoušek s želvou byli velmi maličcí(rukavicové loutky) a divák sedící ve vzdálenějších řadách musel napínat zrak, aby je rozeznal. Oproti tomu slon s hrochem fungují velmi pěkně, oba mají jen hlavy, hroch se vynořuje z vody, slon zase hezky hraje chobotem. Škoda pro hlavní postavy – papouška a želvu, že jsou velikostí handicapováni - dívky byly poměrně zručné animátorky.
Dominantní složku inscenace tvoří hudba: elektrická kytara doprovázená rytmikou v podání děvčat odkazovala na africké šamany a dodávala představení patřičný šmrnc. Škoda jen, že pro příliš hlasitou kytaru dívkám nebylo při zpěvu písní vůbec rozumět. Zároveň zůstaly semknuty v kruhu kolem kytaristy, zřejmě proto, aby na sebe při hraní na nástroje viděly, díky čemuž jejich hudební vstupy působily na diváka značně uzavřeně. Trochu překvapilo závěrečné objevení se vedoucího souboru v roli mouchy. Žádný speciální význam to ale nemělo, prostě už nebyly ruce!
Příběh o papouškovi a želvě, kteří vyzrají na slona a nosorožce, se hrál s maňásky různé velikosti za paravánem s tropickou dekorací. Palmy, malý domeček a modrá vodní plocha působily dojmem ostrova, brzy jsme však pochopili, že jde o břeh řeky. Papoušek s želvou byli velmi maličcí(rukavicové loutky) a divák sedící ve vzdálenějších řadách musel napínat zrak, aby je rozeznal. Oproti tomu slon s hrochem fungují velmi pěkně, oba mají jen hlavy, hroch se vynořuje z vody, slon zase hezky hraje chobotem. Škoda pro hlavní postavy – papouška a želvu, že jsou velikostí handicapováni - dívky byly poměrně zručné animátorky.
Dominantní složku inscenace tvoří hudba: elektrická kytara doprovázená rytmikou v podání děvčat odkazovala na africké šamany a dodávala představení patřičný šmrnc. Škoda jen, že pro příliš hlasitou kytaru dívkám nebylo při zpěvu písní vůbec rozumět. Zároveň zůstaly semknuty v kruhu kolem kytaristy, zřejmě proto, aby na sebe při hraní na nástroje viděly, díky čemuž jejich hudební vstupy působily na diváka značně uzavřeně. Trochu překvapilo závěrečné objevení se vedoucího souboru v roli mouchy. Žádný speciální význam to ale nemělo, prostě už nebyly ruce!
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.