TURBA, Zdeněk: Severní Morava - polojasno. AS 2001, č. 2.
Divadlo v soukolí – Havířov: Jsou soutěsky, jsou v nás
Scénář a režie kolektivní, hráli: Kamila Davidová, Václav Hanzl, Jan Karaffa, Patrik Hronek. Představení udalo tón přehlídky v tom smyslu, že asi bude ve znamení nástupu nejrůznějších improvizačních postupů, a že se o tento výraz budou pokoušet i ti, kteří se až dosud drželi nějakého svého kopyta. Hra začíná jako psychoterapeutická němohra, vztahy mezi čtyřmi herci vznikají, zanikají, objevují se a mizí náznaky existenciálních poloh, ale pak jenom pohyb a gesto nestačí, přistupuje rekvizita, posléze i hlasité slovo. Poprvé se z chaosu ozývá neskrývaně sarkastický slogan: „Já si myslím, že je nám všem dobře“. Je tu stálé vymezování se vůči okolí (světu?), stavění zdí, hradeb a zase jejich prolamování - deskou, kusem skla, gestem. Začínáme vnímat pohyb mezi dvěma světy, reálným a virtuálním, v reálném světě přestává „být dobře“, ale o to lépe se daří mezi přeludy (média, počítače, roboti atd.): „Za sklem a za mlhou se ti to mluví!“ Vznikají nová slova: nativní, odtud alter-internativní, jazykově se přesouváme jednoznačně do počítačového slangu („klávesnice není tvým domovem“), surfování po internetu, zdá se to jako první PC-divadlo pod sluncem („už i ženy v domácnosti tomu propadly“, „co mám vařit?“ „podívej se na PC“, „co kdybys uvařila něco od maminky?“, „uvař to v bitech“, „ty mi honíš myš“). Nakonec i taková věc jako plavání a utopení se odehrává jenom za sklem obrazovky. Jak po tom všem asi zaznívá leitmotiv „Je nám všem tak dobře!“?
Scénář a režie kolektivní, hráli: Kamila Davidová, Václav Hanzl, Jan Karaffa, Patrik Hronek. Představení udalo tón přehlídky v tom smyslu, že asi bude ve znamení nástupu nejrůznějších improvizačních postupů, a že se o tento výraz budou pokoušet i ti, kteří se až dosud drželi nějakého svého kopyta. Hra začíná jako psychoterapeutická němohra, vztahy mezi čtyřmi herci vznikají, zanikají, objevují se a mizí náznaky existenciálních poloh, ale pak jenom pohyb a gesto nestačí, přistupuje rekvizita, posléze i hlasité slovo. Poprvé se z chaosu ozývá neskrývaně sarkastický slogan: „Já si myslím, že je nám všem dobře“. Je tu stálé vymezování se vůči okolí (světu?), stavění zdí, hradeb a zase jejich prolamování - deskou, kusem skla, gestem. Začínáme vnímat pohyb mezi dvěma světy, reálným a virtuálním, v reálném světě přestává „být dobře“, ale o to lépe se daří mezi přeludy (média, počítače, roboti atd.): „Za sklem a za mlhou se ti to mluví!“ Vznikají nová slova: nativní, odtud alter-internativní, jazykově se přesouváme jednoznačně do počítačového slangu („klávesnice není tvým domovem“), surfování po internetu, zdá se to jako první PC-divadlo pod sluncem („už i ženy v domácnosti tomu propadly“, „co mám vařit?“ „podívej se na PC“, „co kdybys uvařila něco od maminky?“, „uvař to v bitech“, „ty mi honíš myš“). Nakonec i taková věc jako plavání a utopení se odehrává jenom za sklem obrazovky. Jak po tom všem asi zaznívá leitmotiv „Je nám všem tak dobře!“?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.