Šikulka Charéz - 2002;
Brno, ZŠ Pavlovská, Šikulka Charéz.
Šikulka Charéz bylo první z devíti představení, které bylo uvedeno v prostorách CVČ Lužánky a první z pátečního odpoledního bloku představení. Ambiciózní soubor Základní školy Pavlovská 16 z Brna má několik výhod, která jsou hodné závisti - má svého autora, tým dospěláků, fajn děti a v neposlední řadě jistě báječného ředitele, který divadelní aktivity podporuje. To, že inscenace, natož některá představení „nevyzní" tak úplně podle představ a přání může možná chvilku mrzet, ale není to rozhodující. Ondra Klíč slyšel vyprávět příběh (zpracovaný do filmové podoby) a ten mu byl inspirací k vytvoření předlohy Šikulky. Ne vždy zcela logicky fungující a z dramaturgického pohledu ukotvený příběh, který není tak úplně jasný, přehledný a čitelný i samotným inscenátorům způsobí, že děcka se v prostoru jeviště pohybují a jednají často pouze obecně a nekonkrétně. Pokud je inscenace navíc závislá z velké části na technice a ozvučení, není příliš času a především není nikdo, kdo techniku zvládne tak, aby bylo také slyšet zpívající děti, a ne toliko hudební doprovod, a k tomu ještě přibude ne zcela dostatečné prostorové rozmístění paravánů, které znesnadňují rozehrání jednotlivých mizanscén, stává se, že inscenace je místy nepřehledná a klademe si i otázky, kdo je kdo, proč je to, o čem to je. Přesto je potřebné inscenatory pochválit za úctyhodný pokus umožnit alespoň pětatřiceti, a možná i ještě více dětem, setkat se jiným než tradičním způsobem s literaturou, hudbou a pohybem. A když k tomu připočteme, že na škole se hraje baseball a autoři jej plně zakomponovali do příběhu a dělají tím také reklamu vlastní škole, co můžeme chtít víc?
Šikulka Charéz bylo první z devíti představení, které bylo uvedeno v prostorách CVČ Lužánky a první z pátečního odpoledního bloku představení. Ambiciózní soubor Základní školy Pavlovská 16 z Brna má několik výhod, která jsou hodné závisti - má svého autora, tým dospěláků, fajn děti a v neposlední řadě jistě báječného ředitele, který divadelní aktivity podporuje. To, že inscenace, natož některá představení „nevyzní" tak úplně podle představ a přání může možná chvilku mrzet, ale není to rozhodující. Ondra Klíč slyšel vyprávět příběh (zpracovaný do filmové podoby) a ten mu byl inspirací k vytvoření předlohy Šikulky. Ne vždy zcela logicky fungující a z dramaturgického pohledu ukotvený příběh, který není tak úplně jasný, přehledný a čitelný i samotným inscenátorům způsobí, že děcka se v prostoru jeviště pohybují a jednají často pouze obecně a nekonkrétně. Pokud je inscenace navíc závislá z velké části na technice a ozvučení, není příliš času a především není nikdo, kdo techniku zvládne tak, aby bylo také slyšet zpívající děti, a ne toliko hudební doprovod, a k tomu ještě přibude ne zcela dostatečné prostorové rozmístění paravánů, které znesnadňují rozehrání jednotlivých mizanscén, stává se, že inscenace je místy nepřehledná a klademe si i otázky, kdo je kdo, proč je to, o čem to je. Přesto je potřebné inscenatory pochválit za úctyhodný pokus umožnit alespoň pětatřiceti, a možná i ještě více dětem, setkat se jiným než tradičním způsobem s literaturou, hudbou a pohybem. A když k tomu připočteme, že na škole se hraje baseball a autoři jej plně zakomponovali do příběhu a dělají tím také reklamu vlastní škole, co můžeme chtít víc?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.