Žamberk, ZUŠ, Ze zahrádky do zahrádky Můj kocouří deník - 2002;
Žamberk „My tři" ZUŠ, Čtvero (podle předlohy J. Kahouna: Ze zahrádky do zahrádky), ved. Olga Strnadová.
Se dvěma malými protagonisty, i když doplněnými do tria Olgou Strnadovou v roli proměňujícího se slunce., vypadá inscenace na první pohled křehce. Ale brzo na křehkosti zapomeneme, děti dokážou zahrát své příběhy pěkně razantně, v rámci zvoleného tvaru, s gustem, s humorem a vypointovaně. Děti odehrají role různé, navíc dokážou už předat i „roli" toho kterého ročního období, ve kterém se se svým příběhem pohybují. (Z jeviště k nám zavanul horký vzduch letního lesa, nebo i to, jak vesele i smutně je na podzim...).
Úprava textu je výborná, situace nejsou zahlceny slovy. O věcech prostých, ale důležitých, se hraje jednoduše a vynalézavě. Ovšem, když se věci mají dít, skutečně se dějí. Jistého povýšení příběhů se dočkáme v písních, které ukončují každou roční dobu. Děti v nich niterně doříkávají to, co předtím rozehrály. Opět, slova k písním jsou dozajista básnické texty.
Nominace na DS Trutnov, protože kvalita všech složek (dramaturgické, režijní, výtvarné i hudební) je nesporná. Představení zapůsobilo velmi harmonicky.
Žamberk, OČKA ZUŠ, Můj kocouří deník (podle předlohy J. Kolář: Z deníku Kocoura Modroočka), ved. Olga Strnadová.
Jde samozřejmě o dramatizaci části knihy J. Koláře. Příběh kocoura Modroočka je jemně veden od jeho šťastné sebedůvěry ve vlastní já přes poznávání okolního světa sjeho „kočičími" trably až po náznak kocourkova dospívání. Modroočko už nemyslí jen na sebe, začíná oplácet, učí teď novým věcem svou kamarádku. Kocourek se podřizuje řádu věcí, nebo snad - splývá s ním a může se pak cítit dobře a šťastný v tom „svém" světě, který si dobře ohmatal. (Tento dramaturgický úmysl považuji za krásný.)
Vizuálně je inscenace velmi uspokojivá, vkusná a vtipná, na míru čtyřem dětským hercům. Hraje se se šitými loutkami - zvířecími manekýny.
Jednotlivé epizody se rozehrávají na zvětšených částech panelu, na kterém vidíme celý domov kocourka.V příběhu postupně obejdeme tento kocouří mikrosvět. Traktování epizod je zcela pravidelné, což dodává jemnosti vyjádření patřičný klid, ale jak čas běží, stává se monotónním. V každé epizodě je píseň, která je zařazena originálním způsobem. Podotýkám, že kvalita písňových textů i hudby je nesporná.
Děti jsou při věci, přesvědčivě příběhu oddané. Jde o kultivovaný tvar, který by ještě víc zkrásněl vzrušivějšími momenty ve výrazu nebo temporytmu. Aspoň tedy předpokládám.
Doporučení do širšího výběru DS Trutnov
Se dvěma malými protagonisty, i když doplněnými do tria Olgou Strnadovou v roli proměňujícího se slunce., vypadá inscenace na první pohled křehce. Ale brzo na křehkosti zapomeneme, děti dokážou zahrát své příběhy pěkně razantně, v rámci zvoleného tvaru, s gustem, s humorem a vypointovaně. Děti odehrají role různé, navíc dokážou už předat i „roli" toho kterého ročního období, ve kterém se se svým příběhem pohybují. (Z jeviště k nám zavanul horký vzduch letního lesa, nebo i to, jak vesele i smutně je na podzim...).
Úprava textu je výborná, situace nejsou zahlceny slovy. O věcech prostých, ale důležitých, se hraje jednoduše a vynalézavě. Ovšem, když se věci mají dít, skutečně se dějí. Jistého povýšení příběhů se dočkáme v písních, které ukončují každou roční dobu. Děti v nich niterně doříkávají to, co předtím rozehrály. Opět, slova k písním jsou dozajista básnické texty.
Nominace na DS Trutnov, protože kvalita všech složek (dramaturgické, režijní, výtvarné i hudební) je nesporná. Představení zapůsobilo velmi harmonicky.
Žamberk, OČKA ZUŠ, Můj kocouří deník (podle předlohy J. Kolář: Z deníku Kocoura Modroočka), ved. Olga Strnadová.
Jde samozřejmě o dramatizaci části knihy J. Koláře. Příběh kocoura Modroočka je jemně veden od jeho šťastné sebedůvěry ve vlastní já přes poznávání okolního světa sjeho „kočičími" trably až po náznak kocourkova dospívání. Modroočko už nemyslí jen na sebe, začíná oplácet, učí teď novým věcem svou kamarádku. Kocourek se podřizuje řádu věcí, nebo snad - splývá s ním a může se pak cítit dobře a šťastný v tom „svém" světě, který si dobře ohmatal. (Tento dramaturgický úmysl považuji za krásný.)
Vizuálně je inscenace velmi uspokojivá, vkusná a vtipná, na míru čtyřem dětským hercům. Hraje se se šitými loutkami - zvířecími manekýny.
Jednotlivé epizody se rozehrávají na zvětšených částech panelu, na kterém vidíme celý domov kocourka.V příběhu postupně obejdeme tento kocouří mikrosvět. Traktování epizod je zcela pravidelné, což dodává jemnosti vyjádření patřičný klid, ale jak čas běží, stává se monotónním. V každé epizodě je píseň, která je zařazena originálním způsobem. Podotýkám, že kvalita písňových textů i hudby je nesporná.
Děti jsou při věci, přesvědčivě příběhu oddané. Jde o kultivovaný tvar, který by ještě víc zkrásněl vzrušivějšími momenty ve výrazu nebo temporytmu. Aspoň tedy předpokládám.
Doporučení do širšího výběru DS Trutnov
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.