Svatební košile +Tajemný hrad, kouzelný les - 2003; O hodné Sáře, líné Pepině a spravedlivé čarodějnici - 2007;
RYCHECKÁ, Petra: Divadla - (Dětská scéna + recitace) Ostrava- 2003. Deník dětské scény Trutnov - 2003/0.
Na pomezí recitace a divadla se pohybuje inscenace LDO ZUŠ Český Těšín „Svatební košile“. Vedoucí Josef Bičiště s osmi dívkami ve věku 13 -17 let, za pomoci scénografie vytvářené židlemi, bílými košilemi dívek a jejich těly, buduje zajímavé výtvarné obrazy, povyšující Erbenův text. Tomu napomáhá i živý hudební doprovod na klavír, který je rovnocennou složkou inscenace. Dívky zdařile navozují verbálními i pohybovými prostředky atmosféru baladičnosti, odpovídající předloze. Místy však, možná i vinou chybějícího mužského prvku, sklouzávají do přílišné dramatičnosti až na pokraji patosu a přehrávání. I přes absenci kontrastního odlehčení, které balada potřebuje, přinesla tato inscenace jeden z nejucelenějších divadelních tvarů, a byla proto spolu s inscenací DS Střelky „Brzy, jazyk ohýbati“ doporučena k postupu na národní přehlídku Dětská scéna 2003 v Trutnově.
Se stejnými obtížemi se potýkala i kolektivní etuda LDO ZUŠ Český Těšín „Tajemný hrad, kouzelný les“, postavená na principu světa „před a za“ kouzelným zrcadlem, které objeví skupina dětí při prohlídce hradu. V představení se projevuje schopnost dětí tvořivě a přirozeně si hrát přímo před diváky a spolupracovat ve vytváření fiktivního světa.
ZUŠ P. Kalety Český Těšín – O hodné Sáře, líné Pepině a spravedlivé čarodějnici
Chybějící dramaturgická linie asi nejvíce a nejpalčivěji zradila tvůrce tohoto představení. Autorský text, pod kterým jsou podepsány obě hlavní představitelky, si propůjčuje základní prvky klasických pohádek – dobrou a zlou sestru. „Zajímavé je téma, které se pokouší ztvárnit „život po životě“ a hlavně zvolený rámec představení, ve kterém se události za hranicí reálného světa jakoby odehrají v průběhu jedné sekundy – během polibku sestry, která se stará o svého bratra ležícího v kómatu v nemocnici.“putování, potrestání zla atd. Následně ale ve změti scén a scének s nimi nakládá velmi samoúčelně. Nejasné uchopení zvolených prostředků a postoj představitelek k příběhu tak vyvolává rozpaky v zásadní otázce, zda se jedná o divadlo na divadle nebo o iluzivní pohádku. Ani jedno totiž není důsledně dotaženo a použití výtvarných ilustrací (nejmarkantněji při znázornění cesty, kdy jsou použity nakreslené kulisy domů, zvířat atd.) jen k rozpakům přispívá. V závěru je sice opět zlo pohádkově potrestáno a v tomto případě navíc polepšeno, ale dobru je odebrána odměna… Z hereckého projevu jinak šikovných a disponovaných dívek je ale bohužel znát počátek manýry a oslovování diváků během představení, které prvoplánově naznačuje svou adresnost nejmenším divákům, což také není nejšťastnější. Tady by se ze strany vedoucího měla trochu více pohlídat míra i rovina toho, kam představení s dětmi vést a kam už zkrátka ne…
Na pomezí recitace a divadla se pohybuje inscenace LDO ZUŠ Český Těšín „Svatební košile“. Vedoucí Josef Bičiště s osmi dívkami ve věku 13 -17 let, za pomoci scénografie vytvářené židlemi, bílými košilemi dívek a jejich těly, buduje zajímavé výtvarné obrazy, povyšující Erbenův text. Tomu napomáhá i živý hudební doprovod na klavír, který je rovnocennou složkou inscenace. Dívky zdařile navozují verbálními i pohybovými prostředky atmosféru baladičnosti, odpovídající předloze. Místy však, možná i vinou chybějícího mužského prvku, sklouzávají do přílišné dramatičnosti až na pokraji patosu a přehrávání. I přes absenci kontrastního odlehčení, které balada potřebuje, přinesla tato inscenace jeden z nejucelenějších divadelních tvarů, a byla proto spolu s inscenací DS Střelky „Brzy, jazyk ohýbati“ doporučena k postupu na národní přehlídku Dětská scéna 2003 v Trutnově.
Se stejnými obtížemi se potýkala i kolektivní etuda LDO ZUŠ Český Těšín „Tajemný hrad, kouzelný les“, postavená na principu světa „před a za“ kouzelným zrcadlem, které objeví skupina dětí při prohlídce hradu. V představení se projevuje schopnost dětí tvořivě a přirozeně si hrát přímo před diváky a spolupracovat ve vytváření fiktivního světa.
ZUŠ P. Kalety Český Těšín – O hodné Sáře, líné Pepině a spravedlivé čarodějnici
Chybějící dramaturgická linie asi nejvíce a nejpalčivěji zradila tvůrce tohoto představení. Autorský text, pod kterým jsou podepsány obě hlavní představitelky, si propůjčuje základní prvky klasických pohádek – dobrou a zlou sestru. „Zajímavé je téma, které se pokouší ztvárnit „život po životě“ a hlavně zvolený rámec představení, ve kterém se události za hranicí reálného světa jakoby odehrají v průběhu jedné sekundy – během polibku sestry, která se stará o svého bratra ležícího v kómatu v nemocnici.“putování, potrestání zla atd. Následně ale ve změti scén a scének s nimi nakládá velmi samoúčelně. Nejasné uchopení zvolených prostředků a postoj představitelek k příběhu tak vyvolává rozpaky v zásadní otázce, zda se jedná o divadlo na divadle nebo o iluzivní pohádku. Ani jedno totiž není důsledně dotaženo a použití výtvarných ilustrací (nejmarkantněji při znázornění cesty, kdy jsou použity nakreslené kulisy domů, zvířat atd.) jen k rozpakům přispívá. V závěru je sice opět zlo pohádkově potrestáno a v tomto případě navíc polepšeno, ale dobru je odebrána odměna… Z hereckého projevu jinak šikovných a disponovaných dívek je ale bohužel znát počátek manýry a oslovování diváků během představení, které prvoplánově naznačuje svou adresnost nejmenším divákům, což také není nejšťastnější. Tady by se ze strany vedoucího měla trochu více pohlídat míra i rovina toho, kam představení s dětmi vést a kam už zkrátka ne…
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.