RYCHECKÁ, Petra : Divadla - (Dětská scéna recitace) Ostrava- 2003
Divadla
Lektorský sbor divadelní části ve složení slovensko-českém: zkušený režisér a herec z Bratislavy Vlado Sadílek, výtvarník Maňo Lacko z Rimavské Soboty a vedoucí souboru Petra Rychecká z CVČ Lužánky Brno, měl možnost shlédnout v průběhu pátku a soboty 16 soutěžních a dvě nesoutěžní představení. Jejich úroveň, snad i díky mnohde chybějícím okresním předkolům, se pohybovala od začátečnických pokusů po ucelené divadelní tvary.
Mezi spíše první z nich první patřilo představení DS Jedna třída ZŠ Gajdošova z Moravské Ostravy „Čtyři veršované pohádky“, značně ilustrativní pokus o ztvárnění Hrubínových pohádek, v němž jejich odříkávání bylo doprovázeno seskupeními dětí do různých útvarů bez vzájemných vztahů, práce s temporytmem, pauzou či vnitřním významem slov. Podobné problémy, byť u starších dětí, provázely vystoupení DK ZŠ Neplachovice „V naší třídě“. Situační rámec – školní výuka probíhající v lavicích mezi žáky bez přítomnosti učitele – byl přerušován verši nejrůznějších českých básníků, pronášenými však bez silnějšího vnitřního prožitku a uvědomění. S poezií si mnohem lépe poradil DS Obláček z Komorní Lhotky pod vedením Anny Ševečkové, který si pro své zpracování zvolil text Korněje Čukovského „Telefon“. Za použití švihadel a několika dalších rekvizit, pomocí práce s temporytmem a výrazem, vytvořil tvar jakési „telefonované recitace“. Škoda jen, že základní nápad nebyl více dotažen, a že se nepodařilo rozbít převažující statičnost jednáním, které by pak zdůvodnilo i použití některých dalších rekvizit. DS Střelky MKSS Český Těšín pod vedením Ivy Doudové přivezl na přehlídku dvě inscenace dvou věkové různých oddílů. Ti starší se představili výběrem z veršů J. Kainara „ A jak to bylo dál…“, postaveným na vztazích mezi kluky a holkami. Pomocí slov a sebe sama vytvářeli zajímavé obrazy, jimž škodil snad jen přespříliš rychlý temporytmus, nedostatek práce s významovými pauzami a malá schopnost nadhledu a odstupu od Kainarových veršů. Mladší skupině Střelek se v představení „Brzy, jazyk ohýbati…“ podařilo mnohem lépe čistě a jemně vypointovat humor ve verších obsažený. Přinesli nám na jeviště opět smršť přirozené dětské hry se slovy a radosti z ní, neilustrativní pohyb doplňující a povyšující text, kultivovanou mluvu a vysoký temporytmus inscenace, místy vhodně zvolený, místy však zahlcující diváka obrazy a slovy. Na pomezí recitace a divadla se pohybuje inscenace LDO ZUŠ Český Těšín „Svatební košile“. Vedoucí Josef Bičiště s osmi dívkami ve věku 13 -17 let, za pomoci scénografie vytvářené židlemi, bílými košilemi dívek a jejich těly, buduje zajímavé výtvarné obrazy, povyšující Erbenův text. Tomu napomáhá i živý hudební doprovod na klavír, který je rovnocennou složkou inscenace. Dívky zdařile navozují verbálními i pohybovými prostředky atmosféru baladičnosti, odpovídající předloze. Místy však, možná i vinou chybějícího mužského prvku, sklouzávají do přílišné dramatičnosti až na pokraji patosu a přehrávání. I přes absenci kontrastního odlehčení, které balada potřebuje, přinesla tato inscenace jeden z nejucelenějších divadelních tvarů, a byla proto spolu s inscenací DS Střelky „Brzy, jazyk ohýbati“ doporučena k postupu na národní přehlídku Dětská scéna 2003 v Trutnově. K ryze divadelním představením, která by se dala zařadit do kategorie „začátečnická“, bych zařadila inscenaci DS Vrabčáci ZŠ Hnojník s názvem „Jak Neználek skládal verše“. Hlavní problém se zde objevil v dramaturgii, a to ve výběru dramatizované části textu N. Nosova. Příběh známých postaviček Neználka a jeho přátel postrádal skutečnou dramatickou situaci a neumožnil tak dětem opravdovou a jim příjemnou hru. Problém dramaturgické přípravy se objevil i u inscenace DS Quitko DDM Kopřivnice na motivy textu P.Marka „Vyhoďme ji z oběhu…“, morality o soudu planet, snažících se zničit jim nevyhovující Zemi zvláštní zbraní – nasazením lidstva. Souboru se nepodařilo vybudovat základní dramatickou situaci a vztahy mezi jednotlivými postavami, a tak přes zřejmé vnitřní nasazení herců nedošlo k oslovení diváků, ani k zamýšlenému apelu. Nevyužití dramatických kvalit textu se objevilo i u inscenace DS ZUŠ Rýmařov „Narcis a víla Echo“. Inscenátoři zde vsadili na zajímavý scénografický nápad práce se stínohrou, bohužel však zůstalo jen u prvního okouzlení tímto prostředkem, který se pak obrátil proti nim a neumožnil jim plastičtěji zobrazit jednotlivé postavy, vztahy a situace. Mnohem úspěšnější a dramaturgicky připravenější byla inscenace DS ZUŠ Krnov „Paridův soud“, výtvarně čistý příběh o sporu bohyň o jablko. Problémem jsou zde nedostatečně vybudované situace, které by dětem pomohly k lepší orientaci ve vztazích a v tématu. Jedinou ryze loutkářskou inscenaci přivezl DS Maňásek ZŠ Větřkovice, a to dramatizaci textu M.Černíka „O kohoutkovi a slepičce“. Inscenace doprovázená živým doprovodem dětí samotných na akordeon a klavír spojuje tři kratičké příběhy o kohoutkovi a slepičce, hrané pokaždé jinou ústřední dvojicí dětí. To, spolu s rozdílnou kvalitou textů, způsobilo kolísání kvalit inscenace, jejímž přínosem však byl vcelku zdařilý pokus jedné z desetiletých dívek o hru přímo s diváky.
K inscenacím zajímavým přístupem a vlastní tvorbou patřilo také vystoupení DS Vědiček DDM FOKUS Nový Jičín „Peřina“. Příběh skupiny dětí, jimž kouzelná peřina v průběhu noci plní jejich sny, byl již „usazenou“ improvizací, vyplývající z přípravných etud. Divadelní tvar takto vzniklých představení mívá často problémy ve vybudování situací, v jejich vyhrání, schopnosti dětí udržet temporytmus a v gradaci akce. Se stejnými obtížemi se potýkala i kolektivní etuda LDO ZUŠ Český Těšín „Tajemný hrad, kouzelný les“, postavená na principu světa „před a za“ kouzelným zrcadlem, které objeví skupina dětí při prohlídce hradu. V představení se projevuje schopnost dětí tvořivě a přirozeně si hrát přímo před diváky a spolupracovat ve vytváření fiktivního světa. DS Žákyně 9. třídy ZŠ Bolatice pracuje také s vlastní předlohou, a to s etudou nazvanou „Na škubaňu“, odpozorovanou ze života starších obyvatel prajzské oblasti – místa, kde dívky žijí a důvěrně je znají. Jejich představení bylo jakousi „silvestrovskou scénkou“, postavenou na slovním humoru a situační komice bez výraznější dramatické situace, a to v nářečí a typických krojích.
Velmi zvláštní žánr – divadelní sitcom – přinesla inscenace DS Štěk ZŠ Šrámkova z Opavy „Štědrý den u Slimáčků“. Komediálně dobře vybavené děti nám předkládají den ze života rodinky Slimáčků, plný slovního humoru, situačních gagů, playbackových parodických výstupů a rychlého spádu. Místy však zmizí potřebný nadhled a děti se pak ztrácejí v herecké šarži, ukřičeném mluvním projevu a prázdném playbacku známých hitů.
Poslední inscenací, o níž se zde zmíním, bylo představení DS Rýpadlo přívětivé pádlo ZŠ Alšova Kopřivnice s názvem „Pes Tranversoplanus“. Výrazně autorský text režiséra a vedoucího souboru M.Přívětivého je vytvářen přesně stavěnými a vypointovanými situacemi, rámcovanými rozhovory dvou protikladných postav a komentářem dvouhlavého psa Biancy Braseli. Toto černobílé pojetí světa je inscenováno skupinou – náctiletých dětí v černém, schopných přesného hereckého podání. Přesto se však neustále vnucuje otázka, co nám vlastně chtějí sdělit a zda tyto vysoce filosofické otázky jsou opravdu tím, co je trápí a znepokojuje. Inscenaci by prospěla také přesnější práce se zvukem a jasnější vystavění významů jednotlivých rámců. Ostravská přehlídka vyvrcholila v neděli dopoledne slavnostním předáváním cen a vyhlášení postupů a dlouhotrvající spontánní potlesk patřil zaslouženě každému z organizátorů, v čele se Sašou Rycheckým, stejně jako účastníkům samotným. V Moravskoslezském kraji se o dětské divadlo zkrátka není třeba obávat.
Petra Rychecká
Lektorský sbor divadelní části ve složení slovensko-českém: zkušený režisér a herec z Bratislavy Vlado Sadílek, výtvarník Maňo Lacko z Rimavské Soboty a vedoucí souboru Petra Rychecká z CVČ Lužánky Brno, měl možnost shlédnout v průběhu pátku a soboty 16 soutěžních a dvě nesoutěžní představení. Jejich úroveň, snad i díky mnohde chybějícím okresním předkolům, se pohybovala od začátečnických pokusů po ucelené divadelní tvary.
Mezi spíše první z nich první patřilo představení DS Jedna třída ZŠ Gajdošova z Moravské Ostravy „Čtyři veršované pohádky“, značně ilustrativní pokus o ztvárnění Hrubínových pohádek, v němž jejich odříkávání bylo doprovázeno seskupeními dětí do různých útvarů bez vzájemných vztahů, práce s temporytmem, pauzou či vnitřním významem slov. Podobné problémy, byť u starších dětí, provázely vystoupení DK ZŠ Neplachovice „V naší třídě“. Situační rámec – školní výuka probíhající v lavicích mezi žáky bez přítomnosti učitele – byl přerušován verši nejrůznějších českých básníků, pronášenými však bez silnějšího vnitřního prožitku a uvědomění. S poezií si mnohem lépe poradil DS Obláček z Komorní Lhotky pod vedením Anny Ševečkové, který si pro své zpracování zvolil text Korněje Čukovského „Telefon“. Za použití švihadel a několika dalších rekvizit, pomocí práce s temporytmem a výrazem, vytvořil tvar jakési „telefonované recitace“. Škoda jen, že základní nápad nebyl více dotažen, a že se nepodařilo rozbít převažující statičnost jednáním, které by pak zdůvodnilo i použití některých dalších rekvizit. DS Střelky MKSS Český Těšín pod vedením Ivy Doudové přivezl na přehlídku dvě inscenace dvou věkové různých oddílů. Ti starší se představili výběrem z veršů J. Kainara „ A jak to bylo dál…“, postaveným na vztazích mezi kluky a holkami. Pomocí slov a sebe sama vytvářeli zajímavé obrazy, jimž škodil snad jen přespříliš rychlý temporytmus, nedostatek práce s významovými pauzami a malá schopnost nadhledu a odstupu od Kainarových veršů. Mladší skupině Střelek se v představení „Brzy, jazyk ohýbati…“ podařilo mnohem lépe čistě a jemně vypointovat humor ve verších obsažený. Přinesli nám na jeviště opět smršť přirozené dětské hry se slovy a radosti z ní, neilustrativní pohyb doplňující a povyšující text, kultivovanou mluvu a vysoký temporytmus inscenace, místy vhodně zvolený, místy však zahlcující diváka obrazy a slovy. Na pomezí recitace a divadla se pohybuje inscenace LDO ZUŠ Český Těšín „Svatební košile“. Vedoucí Josef Bičiště s osmi dívkami ve věku 13 -17 let, za pomoci scénografie vytvářené židlemi, bílými košilemi dívek a jejich těly, buduje zajímavé výtvarné obrazy, povyšující Erbenův text. Tomu napomáhá i živý hudební doprovod na klavír, který je rovnocennou složkou inscenace. Dívky zdařile navozují verbálními i pohybovými prostředky atmosféru baladičnosti, odpovídající předloze. Místy však, možná i vinou chybějícího mužského prvku, sklouzávají do přílišné dramatičnosti až na pokraji patosu a přehrávání. I přes absenci kontrastního odlehčení, které balada potřebuje, přinesla tato inscenace jeden z nejucelenějších divadelních tvarů, a byla proto spolu s inscenací DS Střelky „Brzy, jazyk ohýbati“ doporučena k postupu na národní přehlídku Dětská scéna 2003 v Trutnově. K ryze divadelním představením, která by se dala zařadit do kategorie „začátečnická“, bych zařadila inscenaci DS Vrabčáci ZŠ Hnojník s názvem „Jak Neználek skládal verše“. Hlavní problém se zde objevil v dramaturgii, a to ve výběru dramatizované části textu N. Nosova. Příběh známých postaviček Neználka a jeho přátel postrádal skutečnou dramatickou situaci a neumožnil tak dětem opravdovou a jim příjemnou hru. Problém dramaturgické přípravy se objevil i u inscenace DS Quitko DDM Kopřivnice na motivy textu P.Marka „Vyhoďme ji z oběhu…“, morality o soudu planet, snažících se zničit jim nevyhovující Zemi zvláštní zbraní – nasazením lidstva. Souboru se nepodařilo vybudovat základní dramatickou situaci a vztahy mezi jednotlivými postavami, a tak přes zřejmé vnitřní nasazení herců nedošlo k oslovení diváků, ani k zamýšlenému apelu. Nevyužití dramatických kvalit textu se objevilo i u inscenace DS ZUŠ Rýmařov „Narcis a víla Echo“. Inscenátoři zde vsadili na zajímavý scénografický nápad práce se stínohrou, bohužel však zůstalo jen u prvního okouzlení tímto prostředkem, který se pak obrátil proti nim a neumožnil jim plastičtěji zobrazit jednotlivé postavy, vztahy a situace. Mnohem úspěšnější a dramaturgicky připravenější byla inscenace DS ZUŠ Krnov „Paridův soud“, výtvarně čistý příběh o sporu bohyň o jablko. Problémem jsou zde nedostatečně vybudované situace, které by dětem pomohly k lepší orientaci ve vztazích a v tématu. Jedinou ryze loutkářskou inscenaci přivezl DS Maňásek ZŠ Větřkovice, a to dramatizaci textu M.Černíka „O kohoutkovi a slepičce“. Inscenace doprovázená živým doprovodem dětí samotných na akordeon a klavír spojuje tři kratičké příběhy o kohoutkovi a slepičce, hrané pokaždé jinou ústřední dvojicí dětí. To, spolu s rozdílnou kvalitou textů, způsobilo kolísání kvalit inscenace, jejímž přínosem však byl vcelku zdařilý pokus jedné z desetiletých dívek o hru přímo s diváky.
K inscenacím zajímavým přístupem a vlastní tvorbou patřilo také vystoupení DS Vědiček DDM FOKUS Nový Jičín „Peřina“. Příběh skupiny dětí, jimž kouzelná peřina v průběhu noci plní jejich sny, byl již „usazenou“ improvizací, vyplývající z přípravných etud. Divadelní tvar takto vzniklých představení mívá často problémy ve vybudování situací, v jejich vyhrání, schopnosti dětí udržet temporytmus a v gradaci akce. Se stejnými obtížemi se potýkala i kolektivní etuda LDO ZUŠ Český Těšín „Tajemný hrad, kouzelný les“, postavená na principu světa „před a za“ kouzelným zrcadlem, které objeví skupina dětí při prohlídce hradu. V představení se projevuje schopnost dětí tvořivě a přirozeně si hrát přímo před diváky a spolupracovat ve vytváření fiktivního světa. DS Žákyně 9. třídy ZŠ Bolatice pracuje také s vlastní předlohou, a to s etudou nazvanou „Na škubaňu“, odpozorovanou ze života starších obyvatel prajzské oblasti – místa, kde dívky žijí a důvěrně je znají. Jejich představení bylo jakousi „silvestrovskou scénkou“, postavenou na slovním humoru a situační komice bez výraznější dramatické situace, a to v nářečí a typických krojích.
Velmi zvláštní žánr – divadelní sitcom – přinesla inscenace DS Štěk ZŠ Šrámkova z Opavy „Štědrý den u Slimáčků“. Komediálně dobře vybavené děti nám předkládají den ze života rodinky Slimáčků, plný slovního humoru, situačních gagů, playbackových parodických výstupů a rychlého spádu. Místy však zmizí potřebný nadhled a děti se pak ztrácejí v herecké šarži, ukřičeném mluvním projevu a prázdném playbacku známých hitů.
Poslední inscenací, o níž se zde zmíním, bylo představení DS Rýpadlo přívětivé pádlo ZŠ Alšova Kopřivnice s názvem „Pes Tranversoplanus“. Výrazně autorský text režiséra a vedoucího souboru M.Přívětivého je vytvářen přesně stavěnými a vypointovanými situacemi, rámcovanými rozhovory dvou protikladných postav a komentářem dvouhlavého psa Biancy Braseli. Toto černobílé pojetí světa je inscenováno skupinou – náctiletých dětí v černém, schopných přesného hereckého podání. Přesto se však neustále vnucuje otázka, co nám vlastně chtějí sdělit a zda tyto vysoce filosofické otázky jsou opravdu tím, co je trápí a znepokojuje. Inscenaci by prospěla také přesnější práce se zvukem a jasnější vystavění významů jednotlivých rámců. Ostravská přehlídka vyvrcholila v neděli dopoledne slavnostním předáváním cen a vyhlášení postupů a dlouhotrvající spontánní potlesk patřil zaslouženě každému z organizátorů, v čele se Sašou Rycheckým, stejně jako účastníkům samotným. V Moravskoslezském kraji se o dětské divadlo zkrátka není třeba obávat.
Petra Rychecká
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.