RYCHECKÝ, Saša: Ostrava - Mariánské hory 23. - 25. 4. 2004, Dětská scéna recitace.
V uvedených dnech jsme v DDM v Ostravě - Mariánských Horách již po šesté pořádali Krajskou přehlídku Dětská scéna a již druhým rokem (po tradičním Zábřehu na Moravě, který je již v jiném kraji) i sólových recitací dětí I. - IV. kategorie. Asi už mohu za ta léta mluvit o srovnávání úrovně přehlídky… Takže: letos to byl v divadlech a kolektivní recitaci asi špatný rok. Neurodilo se? Nezáviděl jsem porotě (Radka Svobodová - Praha, Alexej Pernica - JAMU Brno, Vlado Sadílek - Bratislava, SR, Jana Secová - ředitelka DDM Ostrava-Mariánské Hory a Vojta Eliáš - DIVIDLO Ostrava), která měla někoho vybrat na přehlídku národní do Trutnova - protože ty, které byly absolutně nejlepší nominovat nesměla pro výrazné překročení 15-tileté věkové hranice 2/3 třetin souboru. Některá představení byla naopak naprosto nepoučená, dalo by se říci i NEPOŠKOZENÁ divadlem. Pouze ve čtyřech případech stála tak na polovině (či ve třetí třetině) cesty k DOBRÉMU DIVADLU…Tady bych jmenoval spolu s porotou především DS ZUŠ Hlučín Mgr. Lenky Jaborské a jejich
BYLO NÁS PĚT - JAK JSME SE KOUPALI na motivy Karla Poláčka: skoro je zaděláno na vynikající představení, slučující práci v recitaci, divadelním tvaru a využívající loutky - leč jaksi „není doděláno“… Nespojila se recitace s divadelní akcí, situace nejsou dokončovány do tečky, a ona recitace s divadlem je pospojována horkou jehlou… Neměli čas na dodělání? Dalším představením
- pro mě s ambicemi na radost z divadla, znak a zkratku jevištěm složitého textu - byla POHÁDKA O MALÉ METTE divadelního souboru Paleček ZŠ Hnojník, pod vedením Aničky Ševečkové. Když si uvědomím akce okna, dveří, koně Pepy, Prince, to, že je to skoro vše práce oněch hrajících dětí, neb Anička promarodila spousty zkoušek… Jen vypravěčky asi občas přehrávaly, ale kdo by do toho nešlapal, když cítí, jak publikum jde s sebou? Jen nebyly některé akce vygradovány
do tečky, ale to by chtělo režiséra, který má na ně více času a nemusí léčit horečky… Dalším zajímavým - a zase divadelně nedodělaným - počinem bylo autorské představení MŮJ MALÝ DENÍČKU DS Smršť DDM Kopřivnice. Tamní prostředí zřejmě divadlu dost svědčí…, bylo to přesně o věku a pro věk oněch třináctiletých. Posledním počinem, v němž šlo - pro mé vnímání - o divadlo, byli Lidičkové DIVIDLA Ostrava: OBRŮV PANOŠ (Malvína Schmidtová). Vůbec to není špatně postavené, ona racionální konstrukce je místy až fascinující svou stavbou ve znacích a symbolech, ale nějak se mi v té „secvičenosti“ už vytrácí děj a emoce a - pravda, sdělení… Bylo to moc lepší, když to ještě mělo své chyby, které mě však TOLIK zase nezajímaly, protože mě utáhl příběh… Nepotřeboval jsem analyzovat, děti mě bavily a držely v dění… Krásné výtvarno (ale zase trochu samoúčelné, když si sestavím o čem, kdo a proč). Kostýmy, svíčky (občas ovšem bez hlubšího významu), maska… Snad dobře bude ocitovat z mé bezprostřední a moc nerozmýšlené recenze do časopisu DIVIDLA Ostrava DIVENÍ z listopadu 2004. Na všech slovech si dodnes trvám, s novými výtkami slov dnešních…A zbytek divadel? DS Štěk z Opavy tentokrát svou RODINKU VE FILMU…zahrál v nějaké křeči a najednou se celé představení rozbilo na drobné etudy
více - ale většinou spíš méně - povedené. Škoda, ale tato forma divadla je na hraně a stačí malinko překročit ony pomyslné hranice vkusu a nefunguje snad nic… Nesmírně sympatické děti i vedoucí Divadelního klubu Hádanice ze ZŠ Vítkov se nám pokusily vsugerovat, že POHÁDKY JSOU TŘEBA. Velmi sympatický pokus o autorské divadlo, ale přece jen by to chtělo kvalitní text a vědět alespoň málo o režii, i o práci s dětmi na jevišti. Stejně sympatický pokus přivezl soubor Přípravka z DDM Fokus v Novém Jičíně: ŠVEC A VŠICHNI ČERTI, ale i pro ně beze zbytku platí slova o nutnosti kvalitního textu, který je základem další práce. Není-li, pak ani sebepoučenější a kvalitnější práce režie a scény nedokáže nahradit to, co není, ten bič z toho neupletou!A o posledním představení se dá říci jen jedno: čím více mají vedoucí dětských souborů osobních ambicí, čím více jim jde o jejich vítězství, či snad jen jejich osobní prezentaci, tím méně je to o dětech, o divadle, vůbec už ne o nějakém sdělení, o hře! Natož o výchově. Někdy padají i slova o žalovatelnosti tohoto „počinu“, o zneužití dětí. Nutit je do „muzikálu“, jak bylo v podtitulu psáno (ale ten má své zákonitosti, které autorka snad netuší - tohle bylo cosi se zpěvy, snad pokleslá operetka…), když neumí zpívat, vnucovat nám přes ně „vtipný a moralizující“ příběh Kolumba objevujícího Ameriku, nechat je v plavečkách tančit břišni tance domorodců z Tahiti, honit je na značky malované na jevišti, jako kulisu jim tam vylepit školní mapu světa ze současnosti (snad tím chtěla naznačit, že jde o dramatickou výchovu, či výchovu divadlem?) Probůh, myslel jsem si, že něco takového už snad nikdy neuvidím - a vida… Jako varování tedy uvádím: Dramatický kroužek Kolumbus ze ZŠ Šeříkova v Ostravě-Zábřehu a jejich kus (sepsala Mgr. Petra Nejedlá, která je zároveň i vedoucí souboru a režisérkou): OBJEVENÍ AMERIKY aneb CO KOLUMBUS NETUŠIL…! Trvá to 40 minut a hrají to žáci 4. - 6. tříd… Recitační kolektivy byly pouze tři. Již tradičně Střelky z Českého Těšína, které vede fantastickým způsobem již mnoho let PaedDr. Iva Doudová. Že letos se jí to až tak nepodařilo? Ale chtěla jít dál, pokusila se o propojení s hudbou, vykročila na neprobádané území - a jak ji znám, velice rychle ho probádá a za rok zase oslní. Je skoro nepochopitelné, jak dokáže pracovat s dětmi ze sídliště, navíc z jazykově tak postižené oblasti, kde se mísí němčina s polštinou a dalšími jazyky i nářečími - a naučí je dokonalou, čistou češtinu, naučí je výraz, sdělení a přitom jim nechá radost ze hry, která z nich na jevišti vysloveně čiší! Letos tedy přivezla text Jany Koubkové: BYLA JEDNA MISS, CO MĚLA RÁDA HMYZ…U dalších dvou recitací se dá vlastně jen konstatovat, že byly…Kubíčkovy POHÁDKOVÉ JESENÍKY a Erbenův ŠTĚDRÝ DEN patří do oné kategorie vystoupení nepoškozených divadlem, skanzen z 19. století buditelů… Ale obě vedoucí byly sympatické, poprvé něco zkusily, byly po celou dobu, viděly a učily se, protože se učit chtějí, byly vstřícné a tak si myslím, že za rok budou dále. Ty dětem opravdu neubližují, ty se pro ně rozdávají! K sólové recitaci jen krátce. Lektoři páteční I. a II. kategorie Jana Křenková - Žďár nad Sázavou, Vojta Eliáš - Ostrava a Jana Secová - DDM Ostrava-
M.Hory, stejně tak sobotní III. a IV. kategorie Radka Svobodová - Praha, Hana Rychecká, Adina Bálková a Zuzana Mildeová z Ostravy měli práci vskutku nelehkou. Na rozdíl od divadel se letos recitátorů urodilo požehnaně. Snažili jsme se všichni, aby jejich účast na kraji a vystoupení byl svátkem nejen pro ně, ale i pro jejich rodiče, doprovod - a snad se nám to alespoň trochu podařilo.Na celostátní přehlídku v Trutnově postupují Rozina Bálková Magdalena Hrudová (II. kategorie), Zuzana Motyková a Veronika Zahradníčková (III. kategorie), Kamila Bartusíková a Iveta Kocifajová (IV. kategorie). Nepostoupil žádný recitační soubor, z divadelních kolektivů byl do Trutnova nominován soubor Dividlo - Lidičkové Dramacentra v Ostravě s pohádkou
Obrův panoš, do širšího výběru byly doporučeny soubory DS Smršť při DDM Kopřivnice, DS ZUŠ Hlučín a DS Paleček ZŠ Hnojník.
Saša Rychecký
BYLO NÁS PĚT - JAK JSME SE KOUPALI na motivy Karla Poláčka: skoro je zaděláno na vynikající představení, slučující práci v recitaci, divadelním tvaru a využívající loutky - leč jaksi „není doděláno“… Nespojila se recitace s divadelní akcí, situace nejsou dokončovány do tečky, a ona recitace s divadlem je pospojována horkou jehlou… Neměli čas na dodělání? Dalším představením
- pro mě s ambicemi na radost z divadla, znak a zkratku jevištěm složitého textu - byla POHÁDKA O MALÉ METTE divadelního souboru Paleček ZŠ Hnojník, pod vedením Aničky Ševečkové. Když si uvědomím akce okna, dveří, koně Pepy, Prince, to, že je to skoro vše práce oněch hrajících dětí, neb Anička promarodila spousty zkoušek… Jen vypravěčky asi občas přehrávaly, ale kdo by do toho nešlapal, když cítí, jak publikum jde s sebou? Jen nebyly některé akce vygradovány
do tečky, ale to by chtělo režiséra, který má na ně více času a nemusí léčit horečky… Dalším zajímavým - a zase divadelně nedodělaným - počinem bylo autorské představení MŮJ MALÝ DENÍČKU DS Smršť DDM Kopřivnice. Tamní prostředí zřejmě divadlu dost svědčí…, bylo to přesně o věku a pro věk oněch třináctiletých. Posledním počinem, v němž šlo - pro mé vnímání - o divadlo, byli Lidičkové DIVIDLA Ostrava: OBRŮV PANOŠ (Malvína Schmidtová). Vůbec to není špatně postavené, ona racionální konstrukce je místy až fascinující svou stavbou ve znacích a symbolech, ale nějak se mi v té „secvičenosti“ už vytrácí děj a emoce a - pravda, sdělení… Bylo to moc lepší, když to ještě mělo své chyby, které mě však TOLIK zase nezajímaly, protože mě utáhl příběh… Nepotřeboval jsem analyzovat, děti mě bavily a držely v dění… Krásné výtvarno (ale zase trochu samoúčelné, když si sestavím o čem, kdo a proč). Kostýmy, svíčky (občas ovšem bez hlubšího významu), maska… Snad dobře bude ocitovat z mé bezprostřední a moc nerozmýšlené recenze do časopisu DIVIDLA Ostrava DIVENÍ z listopadu 2004. Na všech slovech si dodnes trvám, s novými výtkami slov dnešních…A zbytek divadel? DS Štěk z Opavy tentokrát svou RODINKU VE FILMU…zahrál v nějaké křeči a najednou se celé představení rozbilo na drobné etudy
více - ale většinou spíš méně - povedené. Škoda, ale tato forma divadla je na hraně a stačí malinko překročit ony pomyslné hranice vkusu a nefunguje snad nic… Nesmírně sympatické děti i vedoucí Divadelního klubu Hádanice ze ZŠ Vítkov se nám pokusily vsugerovat, že POHÁDKY JSOU TŘEBA. Velmi sympatický pokus o autorské divadlo, ale přece jen by to chtělo kvalitní text a vědět alespoň málo o režii, i o práci s dětmi na jevišti. Stejně sympatický pokus přivezl soubor Přípravka z DDM Fokus v Novém Jičíně: ŠVEC A VŠICHNI ČERTI, ale i pro ně beze zbytku platí slova o nutnosti kvalitního textu, který je základem další práce. Není-li, pak ani sebepoučenější a kvalitnější práce režie a scény nedokáže nahradit to, co není, ten bič z toho neupletou!A o posledním představení se dá říci jen jedno: čím více mají vedoucí dětských souborů osobních ambicí, čím více jim jde o jejich vítězství, či snad jen jejich osobní prezentaci, tím méně je to o dětech, o divadle, vůbec už ne o nějakém sdělení, o hře! Natož o výchově. Někdy padají i slova o žalovatelnosti tohoto „počinu“, o zneužití dětí. Nutit je do „muzikálu“, jak bylo v podtitulu psáno (ale ten má své zákonitosti, které autorka snad netuší - tohle bylo cosi se zpěvy, snad pokleslá operetka…), když neumí zpívat, vnucovat nám přes ně „vtipný a moralizující“ příběh Kolumba objevujícího Ameriku, nechat je v plavečkách tančit břišni tance domorodců z Tahiti, honit je na značky malované na jevišti, jako kulisu jim tam vylepit školní mapu světa ze současnosti (snad tím chtěla naznačit, že jde o dramatickou výchovu, či výchovu divadlem?) Probůh, myslel jsem si, že něco takového už snad nikdy neuvidím - a vida… Jako varování tedy uvádím: Dramatický kroužek Kolumbus ze ZŠ Šeříkova v Ostravě-Zábřehu a jejich kus (sepsala Mgr. Petra Nejedlá, která je zároveň i vedoucí souboru a režisérkou): OBJEVENÍ AMERIKY aneb CO KOLUMBUS NETUŠIL…! Trvá to 40 minut a hrají to žáci 4. - 6. tříd… Recitační kolektivy byly pouze tři. Již tradičně Střelky z Českého Těšína, které vede fantastickým způsobem již mnoho let PaedDr. Iva Doudová. Že letos se jí to až tak nepodařilo? Ale chtěla jít dál, pokusila se o propojení s hudbou, vykročila na neprobádané území - a jak ji znám, velice rychle ho probádá a za rok zase oslní. Je skoro nepochopitelné, jak dokáže pracovat s dětmi ze sídliště, navíc z jazykově tak postižené oblasti, kde se mísí němčina s polštinou a dalšími jazyky i nářečími - a naučí je dokonalou, čistou češtinu, naučí je výraz, sdělení a přitom jim nechá radost ze hry, která z nich na jevišti vysloveně čiší! Letos tedy přivezla text Jany Koubkové: BYLA JEDNA MISS, CO MĚLA RÁDA HMYZ…U dalších dvou recitací se dá vlastně jen konstatovat, že byly…Kubíčkovy POHÁDKOVÉ JESENÍKY a Erbenův ŠTĚDRÝ DEN patří do oné kategorie vystoupení nepoškozených divadlem, skanzen z 19. století buditelů… Ale obě vedoucí byly sympatické, poprvé něco zkusily, byly po celou dobu, viděly a učily se, protože se učit chtějí, byly vstřícné a tak si myslím, že za rok budou dále. Ty dětem opravdu neubližují, ty se pro ně rozdávají! K sólové recitaci jen krátce. Lektoři páteční I. a II. kategorie Jana Křenková - Žďár nad Sázavou, Vojta Eliáš - Ostrava a Jana Secová - DDM Ostrava-
M.Hory, stejně tak sobotní III. a IV. kategorie Radka Svobodová - Praha, Hana Rychecká, Adina Bálková a Zuzana Mildeová z Ostravy měli práci vskutku nelehkou. Na rozdíl od divadel se letos recitátorů urodilo požehnaně. Snažili jsme se všichni, aby jejich účast na kraji a vystoupení byl svátkem nejen pro ně, ale i pro jejich rodiče, doprovod - a snad se nám to alespoň trochu podařilo.Na celostátní přehlídku v Trutnově postupují Rozina Bálková Magdalena Hrudová (II. kategorie), Zuzana Motyková a Veronika Zahradníčková (III. kategorie), Kamila Bartusíková a Iveta Kocifajová (IV. kategorie). Nepostoupil žádný recitační soubor, z divadelních kolektivů byl do Trutnova nominován soubor Dividlo - Lidičkové Dramacentra v Ostravě s pohádkou
Obrův panoš, do širšího výběru byly doporučeny soubory DS Smršť při DDM Kopřivnice, DS ZUŠ Hlučín a DS Paleček ZŠ Hnojník.
Saša Rychecký
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.