Přibyslav, Sluníčko - Ztracený klíč - 2003; U nás v Holoubkově - 2006

Když bylo ohlášeno poslední představení třebíčské přehlídky - inscenace DDS Sluníčko ze ZŠ Přibyslav -, trochu jsem lekl, protože volba textu ohlašovala návrat do pradávných dob počátku 70. let. Vedoucí souboru totiž sáhly po velmi problematickém, byť kdysi dosti populárním textu Dagmar Jandové Ztracený klíč. Nelogičnost vedení příběhu, absence konfliktu, krkolomná řešení, verbalismus a další nectnosti textu byly velkými překážkami, které přibyslavské děti musely zdolávat. Ale spravedlivě je třeba říct, že kromě dramaturgické nepoučenosti disponují vedoucí na druhé straně i dávkou citu pro práci s dětmi (projevily ji také v tom, že použily živou hudbu, která děti nesvazuje). Díky tomu jsme na jevišti viděli v některých momentech živé, příjemné děti, které se netváří, že hrají velké “drama”. Děti i jejich vedoucí mají cestu ke skutečnému divadlu teprve před sebou, ale věřím, že se s nimi ještě setkáme. Příjemná diskuse o jejich představení a vstřícný přístup vedoucích to naznačovaly.


Na konec mi ovšem zbyla tři představení, jejichž úroveň prozrazovala problémy v samotné metodice dramatické práce s dětmi. Soubor Sluníčko školní družiny v Přibyslavi vystoupil s pásmem U nás v Holoubkově, založeným na kombinaci příběhu, říkadel a písniček bez zjevných souvislostí. Děti přes drobné záblesky přirozeného jednání většinou jen mechanicky plnily úkol, když na ně přišla řada, a sborově deklamovaly texty s dětskou „kolovrátkovou“ intonací.