Olomouc 2004 - KP dětských recitátorů společně s KP dětského divadla

Krajská přehlídka dětských recitátorů se společně s krajskou přehlídkou dětského divadla v letošním roce poprvé přesunuly ze Zábřehu do Olomouce. Organizace se s podporou Krajského úřadu Olomouckého kraje ujal Leoš Březina z Domu dětí a mládeže. Díky tomu, že se mohl opřít o kvalitní zázemí v podobě monumentální budovy ZUŠ „Žerotín“, oplývajícími příjemnými prostory, a o zkušené učitelky literárně-dramatického oboru ZUŠ, nenechal nikoho z pravidelných účastníků přehlídky na pochybách, že je přesun do krajského města výraznou změnou k lepšímu.Přehlídkový den začal vystoupením dětských recitátorů. Ti vystupovali odděleně ve čtyřech místnostech se čtyřmi porotami, o uvádění recitátorů se postaral
vždy porotce z domovské ZUŠ. Vystoupení I. kategorie posuzovali Bohumila Plesníková, Ivana Němečková a Magda Johnová, u II. kategorie to byli Alena Palarčíková, Radka Blatná a Jaroslav Dejl, porotci III. kategorie byli Lenka Valentová, Igor Dostálek a Tomáš Doležal, u IV. kategorie zasedali Jana Křenková, Zuzana Nováková a Jakub Hulák.Celkem dvanáct recitátorů ve druhé kategorii předvedlo převážně kvalitní výkony. Výběr textů byl až na dvě výjimky velmi dobrý a pestrý, odpovídající věku a povaze recitátora (Mikulka, Šrut, Kratochvíl, Čapek). V rozborové části ale lektoři upozornili na některé technické nedostatky (nedobré frázování, rytmizace textu, nesprávná artikulace, špatné důrazy na předložku a hlavně moravismy). Porota udělila dvě čestná uznání a dva diplomy s postupem na celostátní přehlídku: Jakub Pazdera (K. Čapek: Dášeňka), Karin Kubová (A. Mikulka: Vrána a liška). Oceněn byl příjemný a přirozený přednes, kontakt s diváky, přičemž oba recitátoři vyprávěli své texty s milým nadhledem, podařilo se jim vystihnout styl a humor jednotlivých autorů.O první ani o třetí kategorii nemám bližší informace, jen to, že z těch starších postoupily šikovná a kontaktní Karolína Papajíková z Olomouce (J. Suchý:
Svatební dary, I. A. Krylov: Klevetník a zmije) a Markéta Zborníková (F. Zborník: Klokan a penalta, J. Kainar: Cvrček), která dokázala posluchače sugestivně vtáhnout do popisované situace.Úroveň IV. kategorie nebyla vysoká, nad osobnostmi s čitelným postojem k vybranému textu převažovaly suverénní „hvězdy“ spoléhající na svou umně vypěstovanou artistní manýru.Mimořádné přednašečské dovednosti a velký výrazový rejstřík ovšem projevila Julie Rendlová z Uničova, především v textu I. Deváté Tři malé panny a jeden velký žal (kromě něj přednesla Sluneční hodiny od D. Fischerové). Především osobitým výběrem žánrově odlišných textů pak zaujala Markéta Lošťáková (G. Boccaccio: Jednonohý jeřáb, W. Groom: Forest Gump).Odpolední přehlídka souborů přinesla svými šesti soubory kvantitativní nárůst oproti minulému roku, kvalita inscenací ale zůstala slabá.Vcelku odstrašující ukázku školního divadla předvedl soubor složený z dětí ZŠ a MŠ Pavlovice v Pohádce o princezně solimánské. Diváci viděli neživé děti, které bez většího zájmu o věc sošně deklamovaly litanie naučeného veršovaného textu (dramatizace Richard Lander v úpravě Jana Malíka). Deklamace to ale nebyla znuděná a nevzrušená, ale naopak hlučná a nepřirozeně afektovaná. O „efektní“ děkovačku se postarala píseň z filmového zpracování Čapkovy pohádky, pojednávající o loupežnících, kteří přitom v dramatizaci vůbec nefigurují.Dramatizace Macourkovy pohádky Barborka a cucavý bonbón byla sice zpracována s důrazem na stomatologickou osvětu (spojenou s propagací zdravé výživy), co se ale představení nedá upřít, je sympatická přirozená živelnost dětí a vtipné scénické nápady. Malou divadelní zkušenost dětí i vedoucí ale prozrazují nedostatky, jakými jsou nepřesné a neadresné jednání, nesoustředěnost dětí způsobená rozvolněnu stavbou inscenace, doslovnost a zdvojování jevištních znaků atd.Pohádka o Zemičce Zvoničce souboru Kandrdásek Přerov byla bezpochyby nejsoudržnějším divadelním tvarem přehlídky. Zjevně to byla zejména zásluha kvalitního textu Mirka Slavíka, který dal často vzniknout i drobné dramatické situaci. Silné bylo představení tam, kde byla situace v rukou šikovného představitele čerta. Výraznou slabinou byly ale pasáže, kde soubor doslovně přečetl text i se scénickými poznámkami, aniž by se dobral motivace jednání postav (zejména to platí o všudypřítomném vzájemném provokování hráčů v druhém plánu).Večerníčkova vyprávění souboru ZUŠ Prostějov překvapila diváky neobvyklým žánrem. Šlo o pokus o převod poetiky animovaného filmu na jeviště. Svou podstatou se tak projev dětí pohyboval kdesi mezi pantomimou, groteskou a klauniádou, místy zdařile, místy s nedostatečnou a přitom nezbytně nutnou přesností.
Hlavním problémem ale byly často málo čitelné motivace jednání postav. I přesto jsme měli možnost zhlédnout zajímavou hříčku, které však chyběl přesah k divadelnímu sdělení.Soubor ZUŠ Uničov přivezl dramatizaci Pouratovy pohádky Devět chlapů z Auvergne. Přes sympatické nasazení dětí v jednotlivých akcích se bohužel zdálo, že se jednoduchý žert o hlupácích, kteří se nedokážou navzájem spočítat, dramatizaci téměř vzpírá. Nádherný jazyk, kterým je předloha napsána, zůstává bohužel mimo hru, z textu tak zůstává jen několik situací, jimž chybí expozice i plynulé propojení..Porota ve složení Bohumila Plesníková, Jaroslav Dejl a Jakub Hulák musela v závěru přehlídky všem účastníkům s těžkým srdcem oznámit, že na celostátní
přehlídku tentokrát nenavrhuje žádný soubor. Soubory ze Zábřehu, z Přerova a Prostějova tak byly oceněny pouze diplomem za konkrétní zásluhy. Práce některých začínajících vedoucích ale vzbuzuje jistou naději do dalších let. Úroveň přehlídky by snad ale mohlo zvednout také přerušení několikaleté absence souborů domácí ZUŠ „Žerotín“ Olomouc.