Jakub Hulák: Krajská přehlídka dětských recitátorů v Zábřehu – 9.4.2003
9. dubna 2003 KLUB-KVDC a DDM Zábřeh proběhla obvyklým “samospádem”: dvanáct pozvaných porotců se rozdělilo na čtyři trojice a ty byly se “svými” recitátory poslány do čtyř různých prostorů, aby si zde zorganizovaly čtyři malé přehlídky - od uspořádání prostoru přes úvodní slova, vystoupení jednotlivých dětí, až po závěrečné hodnocení, předání diplomů a popřání šťastné cesty. V porotě postupových kategorií zasedli Stanislav Nemrava, Ivona Čermáková a Ester Minaříková (II. kategorie), Jaroslav Dejl, Jana Trunečková a Vladimír Šída (III. kategorie), Hana Šimonová, Ludmila Lepšíková a Jakub Hulák (IV. kategorie). Z poroty I. kategorie jsem stačil zahlédnout pouze Zuzanu Novákovou.
Z hodnocení lektorů lze vyčíst, že z druhé kategorie postoupili dva sousedi z jedné ulice v Olomouci, přirozená a komunikativní Andrea Bukvová s Rosničkou od M. Macourka a Jakub Pazdera, který své technické nedostatky v přednesu textu M. Kšajtové Z deníku Norberta Borovičky nahradil velkým nasazením. Ze třetí kategorie postoupila Lenka Kantorová z Horek nad Moravou s textem Jamese Thurbera Dcerunka a tatínek, který dokázala podat s jasným postojem a smyslem pro humor, a Klára Hutečková s přesvědčivě a zaujatě interpretovaným Šabachovým textem Bellevue.
Z povzdechů porotců III. kategorie jsem pochopil, že i přes celkem vyrovnané výkony byla slabou stránkou recitačních vystoupení dramaturgie a pestrá. Přesto zůstaly v přednesu mnohých recitátorů ještě velké rezervy ve vědomé práci se stavbou textu, pointováním i samotným frázováním. V některých případech tak poněkud utrpěla i poetika autorů (W. Saroyan: Sbohem, Macaroni Lane, M. Macourek: Myšlenka pro kočku, M. Ajvaz: Chobot, J. Prévert: Obejmi mě, M. Zoščenko: Galoše). Případem textu, který byl jednoznačně nad možnosti recitátorky, byla báseň Václava Vokolka Kdo jsi? Jednoznačnou favoritkou se ve IV. kategorii už po svém prvním textu (úryvek z deníku Anny Frankové) stala Pavla Dostálová z Olomouce. Svou mimořádnou technickou vyspělost a schopnost promyšleně pracovat s širokým spektrem výrazových prostředků pak prokázala i u textu druhého, vybraného zcela kontrastně (E. Bass: Klabzubova jedenáctka, kap. U lidojedů). Použitý fotbalový “kostým” nepůsobil nepatřičně, ale naopak sledovat logiku a výstavbu textu, citlivě odlišit přímé řeči postav a pečlivě artikulovat (občas až na úkor výrazu). Škoda jen, že si jako první zvolila text nevalné kvality (J. Tomanová: Budoucnost na dlani). Přesvědčivěji pak vyzněla Pravda L. Aškenazyho, která v jejím podání nevyzněla banálně. Přehlídku v Zábřehu mám možnost sledovat několik posledních let a mám pocit, že kvalita recitačních vystoupení zde pozvolna stoupá. Jen se mi zdá škoda, že mechanická a poněkud neosobní organizace přehlídky zbytečně posiluje soutěžní atmosféru a interpretaci literatury tak snižuje na jakousi sportovní disciplínu.
Jakub Hulák
Z hodnocení lektorů lze vyčíst, že z druhé kategorie postoupili dva sousedi z jedné ulice v Olomouci, přirozená a komunikativní Andrea Bukvová s Rosničkou od M. Macourka a Jakub Pazdera, který své technické nedostatky v přednesu textu M. Kšajtové Z deníku Norberta Borovičky nahradil velkým nasazením. Ze třetí kategorie postoupila Lenka Kantorová z Horek nad Moravou s textem Jamese Thurbera Dcerunka a tatínek, který dokázala podat s jasným postojem a smyslem pro humor, a Klára Hutečková s přesvědčivě a zaujatě interpretovaným Šabachovým textem Bellevue.
Z povzdechů porotců III. kategorie jsem pochopil, že i přes celkem vyrovnané výkony byla slabou stránkou recitačních vystoupení dramaturgie a pestrá. Přesto zůstaly v přednesu mnohých recitátorů ještě velké rezervy ve vědomé práci se stavbou textu, pointováním i samotným frázováním. V některých případech tak poněkud utrpěla i poetika autorů (W. Saroyan: Sbohem, Macaroni Lane, M. Macourek: Myšlenka pro kočku, M. Ajvaz: Chobot, J. Prévert: Obejmi mě, M. Zoščenko: Galoše). Případem textu, který byl jednoznačně nad možnosti recitátorky, byla báseň Václava Vokolka Kdo jsi? Jednoznačnou favoritkou se ve IV. kategorii už po svém prvním textu (úryvek z deníku Anny Frankové) stala Pavla Dostálová z Olomouce. Svou mimořádnou technickou vyspělost a schopnost promyšleně pracovat s širokým spektrem výrazových prostředků pak prokázala i u textu druhého, vybraného zcela kontrastně (E. Bass: Klabzubova jedenáctka, kap. U lidojedů). Použitý fotbalový “kostým” nepůsobil nepatřičně, ale naopak sledovat logiku a výstavbu textu, citlivě odlišit přímé řeči postav a pečlivě artikulovat (občas až na úkor výrazu). Škoda jen, že si jako první zvolila text nevalné kvality (J. Tomanová: Budoucnost na dlani). Přesvědčivěji pak vyzněla Pravda L. Aškenazyho, která v jejím podání nevyzněla banálně. Přehlídku v Zábřehu mám možnost sledovat několik posledních let a mám pocit, že kvalita recitačních vystoupení zde pozvolna stoupá. Jen se mi zdá škoda, že mechanická a poněkud neosobní organizace přehlídky zbytečně posiluje soutěžní atmosféru a interpretaci literatury tak snižuje na jakousi sportovní disciplínu.
Jakub Hulák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.