HERDOVÁ - VOBRUBOVÁ, Jana: K recitátorům v Liberci a Chomutově
HERDOVÁ - VOBRUBOVÁ, Jana: K recitátorům v Liberci a Chomutově 2005. Deník Dětské scény Trutnov 2005/0.
Je potěšitelné, chvályhodné, možná i úžasné, že se najdou lidé, kteří mají dost chuti, energie, elánu a kdovíčeho ještě pustit se do uspořádání přehlídky tak menšinového žánru jakým je dětská recitace, neboť čtenářství upadá a aktivní zájem o literaturu, o poesii, je minimální.
Člověk (neboť i lektor a porotce je taky člověk) se těší na „blízká setkání třetího druhu“, těší se, že se s někým ponoří třeba až dvacet tisíc mil pod moře všednodennosti… že ho někdo vezme s sebou na cestu do středu duše… a je povětšinou zklamán, neboť je svědkem plaveb, u nichž si klade otázku, chce-li vůbec většina těch patnáctiletých, i mladších, kapitánů doplout do neznámých krajin sdělování a sdílení. A chce-li, namnoze nemůže; nemaje patřičné výbavy podobá se Robinsonu.
Místo radosti čeká klopotná dřina ne nepodobná té kovkopovské… místo spoluúčasti na objevech recitátorů fáráme dolů do dolů a dolujeme
rudu již tolikrát dolovanou – a pořád je to málo… znovu a znovu (ale proč až na přehlídkách, lhostejno jakého stupně?) … V nánosech balastu povrchnosti, obecného poetična, neschopnosti rozeznat, pochopit a sdělit poetiku a myšlenku autorovu, snažíme se najít ten poklad nejcennější: osobité vyjádření vlastního postoje, přirozený, adresný a zaujatý přednes. A přitom to by mělo být přirozenou a samozřejmou součástí procesu přípravy. Porotce je účasten něčeho, co ho inspiruje k jediné otázce: PROČ? A nebo: CUI BONO? Jako by vymizela potřeba recitátora něco sdělit, potřeba radosti ze sdělení, potřeba tvořivosti, potřeba myšlení a opravdového, skutečného, upřímného prožitku a citu. Otázky nepadají pouze na hlavu recitátorů, neboť je zřejmo, že žijí v nějakém konkrétním prostředí, chodí někam do školy, a měli by mít kvalifikovanou pomoc. Malý kapitán buď může ztroskotat, nevěda si rady s nečekanou překážkou, a nebo ji může překonat s pomocí zkušeného a odborně připraveného admirála. Není totiž pravda, že plavat umí každý. Dokonce ani číst a mluvit. Zoufalý porotce na konci přemýšlí koho za co ocenit, koho poslat dál, přičemž dojde nejednou k závěru, že raději nikoho, aby nemusel poslouchat „kdo to sem poslal?“ a nebo pošle někoho, kdo se v dané situaci vymyká šedivému (pod)průměru.
A není-li někde situace natolik zoufalá, přesto k onomu oslovení, vyzvání na cestu, dochází zřídka, bohužel až příliš zřídka…Po organizační stránce byly přehlídky, jichž jsme se zúčastnily, pořadateli velmi dobře připraveny a zajištěny, takže nářek převozníkův není nad jejich formou, ale nad jejich obsahem. Jana Vobrubová (členka poroty v okresním kole Semily a Jablonec nad Nisou a v krajském kole Liberec)Eliška Herdová (členka okresního kola v Semilech, krajského kola v Praze a Chomutově)Z krajského kola v Liberci postoupili:zástupci druhé a čtvrté kategorie budou letos v Trutnově chybět; ze třetí kategorie Tereza Nohýnková (Malá Skála) s texty J. Skácela Harfa ve sněhu a F. Novotného Pár slov.
Z krajského kola v Liberci postoupili:
zástupci druhé a čtvrté kategorie budou letos v Trutnově chybět;
ze třetí kategorie
Tereza Nohýnková (Malá Skála) s texty J. Skácela Harfa ve sněhu a F. Novotného Pár slov.
Z krajského kola v Chomutově postoupili:
z druhé kategorie
Jana Hovorková (Jirkov) s textem F. Hrubína Chytrá Šahrazád a
Antonín Procházka (Žatec) s textem D. Heviera Bicyklová víla;
ze třetí kategorie postoupili:
Helena Havránková (Klášterec nad Ohří) s texty J. Tuwima Lokomotiva a P. Kopty Když někdo z vás a
Michal Jírovec (Louny) s dvěma texty J. Suchého - Červ a Rychlokurs poezie;
ze čtvrté kategorie postoupili:
Marek Mikulášek (Louny) s texty H. Pawlowské Velice moralistický sloupek a L. Ferlinghettiho Svět je báječné místo k narození a
Jakub Vitko (Žatec) s textem H. Michauxe Mírumilovný člověk a s pásmem starojaponské a starokorejské poezie.
Je potěšitelné, chvályhodné, možná i úžasné, že se najdou lidé, kteří mají dost chuti, energie, elánu a kdovíčeho ještě pustit se do uspořádání přehlídky tak menšinového žánru jakým je dětská recitace, neboť čtenářství upadá a aktivní zájem o literaturu, o poesii, je minimální.
Člověk (neboť i lektor a porotce je taky člověk) se těší na „blízká setkání třetího druhu“, těší se, že se s někým ponoří třeba až dvacet tisíc mil pod moře všednodennosti… že ho někdo vezme s sebou na cestu do středu duše… a je povětšinou zklamán, neboť je svědkem plaveb, u nichž si klade otázku, chce-li vůbec většina těch patnáctiletých, i mladších, kapitánů doplout do neznámých krajin sdělování a sdílení. A chce-li, namnoze nemůže; nemaje patřičné výbavy podobá se Robinsonu.
Místo radosti čeká klopotná dřina ne nepodobná té kovkopovské… místo spoluúčasti na objevech recitátorů fáráme dolů do dolů a dolujeme
rudu již tolikrát dolovanou – a pořád je to málo… znovu a znovu (ale proč až na přehlídkách, lhostejno jakého stupně?) … V nánosech balastu povrchnosti, obecného poetična, neschopnosti rozeznat, pochopit a sdělit poetiku a myšlenku autorovu, snažíme se najít ten poklad nejcennější: osobité vyjádření vlastního postoje, přirozený, adresný a zaujatý přednes. A přitom to by mělo být přirozenou a samozřejmou součástí procesu přípravy. Porotce je účasten něčeho, co ho inspiruje k jediné otázce: PROČ? A nebo: CUI BONO? Jako by vymizela potřeba recitátora něco sdělit, potřeba radosti ze sdělení, potřeba tvořivosti, potřeba myšlení a opravdového, skutečného, upřímného prožitku a citu. Otázky nepadají pouze na hlavu recitátorů, neboť je zřejmo, že žijí v nějakém konkrétním prostředí, chodí někam do školy, a měli by mít kvalifikovanou pomoc. Malý kapitán buď může ztroskotat, nevěda si rady s nečekanou překážkou, a nebo ji může překonat s pomocí zkušeného a odborně připraveného admirála. Není totiž pravda, že plavat umí každý. Dokonce ani číst a mluvit. Zoufalý porotce na konci přemýšlí koho za co ocenit, koho poslat dál, přičemž dojde nejednou k závěru, že raději nikoho, aby nemusel poslouchat „kdo to sem poslal?“ a nebo pošle někoho, kdo se v dané situaci vymyká šedivému (pod)průměru.
A není-li někde situace natolik zoufalá, přesto k onomu oslovení, vyzvání na cestu, dochází zřídka, bohužel až příliš zřídka…Po organizační stránce byly přehlídky, jichž jsme se zúčastnily, pořadateli velmi dobře připraveny a zajištěny, takže nářek převozníkův není nad jejich formou, ale nad jejich obsahem. Jana Vobrubová (členka poroty v okresním kole Semily a Jablonec nad Nisou a v krajském kole Liberec)Eliška Herdová (členka okresního kola v Semilech, krajského kola v Praze a Chomutově)Z krajského kola v Liberci postoupili:zástupci druhé a čtvrté kategorie budou letos v Trutnově chybět; ze třetí kategorie Tereza Nohýnková (Malá Skála) s texty J. Skácela Harfa ve sněhu a F. Novotného Pár slov.
Z krajského kola v Liberci postoupili:
zástupci druhé a čtvrté kategorie budou letos v Trutnově chybět;
ze třetí kategorie
Tereza Nohýnková (Malá Skála) s texty J. Skácela Harfa ve sněhu a F. Novotného Pár slov.
Z krajského kola v Chomutově postoupili:
z druhé kategorie
Jana Hovorková (Jirkov) s textem F. Hrubína Chytrá Šahrazád a
Antonín Procházka (Žatec) s textem D. Heviera Bicyklová víla;
ze třetí kategorie postoupili:
Helena Havránková (Klášterec nad Ohří) s texty J. Tuwima Lokomotiva a P. Kopty Když někdo z vás a
Michal Jírovec (Louny) s dvěma texty J. Suchého - Červ a Rychlokurs poezie;
ze čtvrté kategorie postoupili:
Marek Mikulášek (Louny) s texty H. Pawlowské Velice moralistický sloupek a L. Ferlinghettiho Svět je báječné místo k narození a
Jakub Vitko (Žatec) s textem H. Michauxe Mírumilovný člověk a s pásmem starojaponské a starokorejské poezie.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.