HULÁK, Jakub: Krajská přehlídku dětského divadlu Třebíči - 19.4.2002
Krajská přehlídku dětského divadlu Třebíči
Krajská přehlídka dětského divadla kraje Vysočina v Třebíči se konala 19. dubna a navázala tak na přehlídku dětských recitátorů, která se odehrála den předtím. Konala se ve dvou hracích prostorech Domu dětí a mládeže a o její hladký a příjemný průběh se stejně jako předchozí den postaral Jaroslav Dejl ve spolupráci se svými spolupracovnicemi z Kulturního domu a z DDM Třebíč. Protože se ale nakonec přihlásilo o pár souborů víc, než se předpokládalo, ke konci zavládla mírná nervozita. Souhrnná diskuse vedoucích s lektorským sborem o všech osmi inscenacích se protahovala, v sále skotačící děti postupně ztrácely trpělivost a měnily se v divou zvěř. Ale raději k představením:
Poněkud plakátově působilo představení Boj s bacily v podání souboru ZŠ Na Kopcích Třebíč, připomínající svou stylizací scény z filmu Woodyho Allena Vše, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat. Inscenace ale oproti filmu trpěla technickou neumělostí a nedostatkem nadsázky. Až tehdy, kdy by se podařilo nápad rozvinout do opravdové jiskřivé hry, nevyznělo by představení jako divadelně ztvárněná reklama na Celaskon.
Popisné ilustrace převažovaly v recitačním pásmu z veršů E. Frynty a J. Dědečka Život souboru ZŠ Týnská Třebíč. V některých textech se sice objevily hezké obrazy, škoda jen, že už se dále nerozvíjely. Inscenaci neprospěl ani úvodní "dvoreček", ani neústrojné "slepení" dvou samostatných pásem mladších a starších dětí v jediný celek.
Pohádka o kohoutech, bouřce a duze ZUŠ Světlá nad Sázavou zaujala především svým výtvarným pojetím. Právě soustředění souboru a jeho vedoucí na výtvarnou stránku však prohloubilo přílišnou statičnost a váznoucí temporytmus představení s výraznou převahou epického divadla.
Soubor ZUŠ Žďár nad Sázavou si pro své zpracování lidové pohádky zvolil svérázný inscenační klíč využívající půdorysu lidové hry s pravidly a jídla jako základní rekvizity - odtud i název Svačina. Tento klíč zatím ale divákům neotvírá bránu k pochopení autorského záměru. Práce s rekvizitami i s pravidly hry je dosud příliš nejasná.
Recitační soubor ZŠ Humpolec vlastně žádným souborem ani nebyl. Jednalo se o nepříliš dobře zvládnutý sólový přednes úryvku Kainarovy Zlatovlásky sedící dívkou, popisně ilustrovaný zvuky v podání dvou okolo stojících chlapců. Vedoucí souboru ovšem vysvětlila, že za představením nemůžeme hledat žádné ambice. Děti a jejich vedoucí pouze využili možnosti sbírat na přehlídce zkušenosti do budoucí práce.
Prvním výrazným diváckým zážitkem přehlídky byla inscenace Rok Bullerbynu souboru ZUŠ Nové Město na Moravě. Z představení je cítit, že půvabná kniha Astrid Lindgrenové je pro nejmladší generaci stále přitažlivá. Zdá se, že vedoucí souboru Ivona Čermáková měla i poměrně šťastnou ruku v přepisu vybraných kapitol knihy do jevištní podoby. Vystoupení obsahuje řadu působivých momentů a zajímavých řešení (např. kolektivní postava Lisy jako průvodkyně jednotlivými příběhy), je ale zjevné, že děti zatím se svou malou divadelní zkušeností na naplnění tak náročného tvaru nestačí. Mnohé situace také ještě nejsou natolik domyšlené, aby dětem umožňovaly věrohodné jednání. V každém případě má ale soubor zaděláno na pozoruhodnou inscenaci.
Je dobře, že se na přehlídce dětského divadla objevilo také loutkářské představení. Přivezl ho Spolek loutek - Loutkino ze Soukromé MŠ a ZŠ Romarýnová v Brně. Poměrně ambiciózní inscenace Král v kukani dokáže strhnout především velkým nasazením věkově pestrého souboru (od nejmenších předškolních dětí oživujících dole pod paravanem postavičky permoníků, přes starší princezny, krále, královny, nápadníky a draky až po dospělé, naživo obstarávající výraznou a svižnou zvukovou a hudební složku představení). I přes tento velký potenciál souboru převažovaly ze strany lektorského sboru zatím spíše výhrady. Když už se vedoucí rozhodli pracovat s loutkami, měli by děti více zasvětit do základních dovedností této práce. Postavy příběhu byly většinou statické, bez vzájemného kontaktu, k čemuž přispěly i dlouhé sólové deklamace vcelku nenápaditého a plytkého textu Jana Vodňanského. Moc možností dětem nedává ani paravan, který uzavírá loutky do stísněných průhledů a nemůže tak poskytnout prostor k akci. Inscenace si jistě v Brně našla řadu vděčných diváků, šikovní a aktivní vedoucí by ale mohli příště nabídnout dětem víc.
Představení Pepča, Jožka, Chosita souboru Brepty Sněžné (vedoucí Miloslava Matoušková) zaujalo především vyspělým jevištním projevem starších dívek, kterým jejich životní zkušenost umožňuje naplnit problémové komunikační situace z dívčího kolektivu letního tábora věrohodným psychologizujícím projevem. Problémem inscenace je ale absence klíčových momentů, které by blíže objasnily motivaci postav vedoucí ke konfliktu, a scénicky nerealizované rozuzlení. V důsledku toho nakonec zajímavě rozvíjený příběh vyznívá jako banální historka ve stylu laciných dívčích románků. Dramaturgické nedostatky jsou pak podtrženy ledabylým vytvářením prostředí a náhodným kolísáním mezi prostředky obecného a spisovného jazyka. Přesto je ale představení působivé tím, jak v dílčích situacích autenticky vypovídá o generačních, byť v zásadě dívčích problémech.
Budeme pod drnem je recitační pásmo sestavené z neotřelé a podnětné poezie Ernsta Jandla. Hraje ho soubor Červ Ovanoha ze ZUŠ Nové Město na Moravě složený ze starších dívek a jednoho chlapce, pod vedením začínající vedoucí Kláry Dvořákové. Inscenace je sugestivní díky soustředěnému a zaujatému projevu aktérů, neilustrativní princip rozehrávání veršů umožňuje divákovi zapojit vlastní fantazii a dotvářet si významy scénických obrazů. Záměr souboru ale není příliš čitelný. Propojení jednotlivých textů působí nahodile a pohybové ztvárnění některých veršů místy i trochu mechanicky. Nejjiskřivější momenty přicházejí s texty, jejichž rozehrání je založeno na střetu chlapce s chórem dívek.
Třebíčská přehlídka tedy přinesla řadu zajímavých divadelních zážitků a chvíle strávené v hledišti a v diskusním kruhu rozhodně nepokládám za ztracený čas. Lektorský sbor ve složení Jaroslav Dejl, Igor Dostálek a Jakub Hulák se sice nakonec rozhodl, že k přímému postupu na celostátní přehlídku žádný soubor nedoporučí, v nominacích do širšího výběru byla ovšem neobvykle štědrá.
Programové radě Dětské scény 2002 byly navrženy inscenace Budeme pod drnem, Pepča, Jožka, Chosita, Král v kukani a Rok Bullerbynu.
Jakub Hulák
Krajská přehlídka dětského divadla kraje Vysočina v Třebíči se konala 19. dubna a navázala tak na přehlídku dětských recitátorů, která se odehrála den předtím. Konala se ve dvou hracích prostorech Domu dětí a mládeže a o její hladký a příjemný průběh se stejně jako předchozí den postaral Jaroslav Dejl ve spolupráci se svými spolupracovnicemi z Kulturního domu a z DDM Třebíč. Protože se ale nakonec přihlásilo o pár souborů víc, než se předpokládalo, ke konci zavládla mírná nervozita. Souhrnná diskuse vedoucích s lektorským sborem o všech osmi inscenacích se protahovala, v sále skotačící děti postupně ztrácely trpělivost a měnily se v divou zvěř. Ale raději k představením:
Poněkud plakátově působilo představení Boj s bacily v podání souboru ZŠ Na Kopcích Třebíč, připomínající svou stylizací scény z filmu Woodyho Allena Vše, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat. Inscenace ale oproti filmu trpěla technickou neumělostí a nedostatkem nadsázky. Až tehdy, kdy by se podařilo nápad rozvinout do opravdové jiskřivé hry, nevyznělo by představení jako divadelně ztvárněná reklama na Celaskon.
Popisné ilustrace převažovaly v recitačním pásmu z veršů E. Frynty a J. Dědečka Život souboru ZŠ Týnská Třebíč. V některých textech se sice objevily hezké obrazy, škoda jen, že už se dále nerozvíjely. Inscenaci neprospěl ani úvodní "dvoreček", ani neústrojné "slepení" dvou samostatných pásem mladších a starších dětí v jediný celek.
Pohádka o kohoutech, bouřce a duze ZUŠ Světlá nad Sázavou zaujala především svým výtvarným pojetím. Právě soustředění souboru a jeho vedoucí na výtvarnou stránku však prohloubilo přílišnou statičnost a váznoucí temporytmus představení s výraznou převahou epického divadla.
Soubor ZUŠ Žďár nad Sázavou si pro své zpracování lidové pohádky zvolil svérázný inscenační klíč využívající půdorysu lidové hry s pravidly a jídla jako základní rekvizity - odtud i název Svačina. Tento klíč zatím ale divákům neotvírá bránu k pochopení autorského záměru. Práce s rekvizitami i s pravidly hry je dosud příliš nejasná.
Recitační soubor ZŠ Humpolec vlastně žádným souborem ani nebyl. Jednalo se o nepříliš dobře zvládnutý sólový přednes úryvku Kainarovy Zlatovlásky sedící dívkou, popisně ilustrovaný zvuky v podání dvou okolo stojících chlapců. Vedoucí souboru ovšem vysvětlila, že za představením nemůžeme hledat žádné ambice. Děti a jejich vedoucí pouze využili možnosti sbírat na přehlídce zkušenosti do budoucí práce.
Prvním výrazným diváckým zážitkem přehlídky byla inscenace Rok Bullerbynu souboru ZUŠ Nové Město na Moravě. Z představení je cítit, že půvabná kniha Astrid Lindgrenové je pro nejmladší generaci stále přitažlivá. Zdá se, že vedoucí souboru Ivona Čermáková měla i poměrně šťastnou ruku v přepisu vybraných kapitol knihy do jevištní podoby. Vystoupení obsahuje řadu působivých momentů a zajímavých řešení (např. kolektivní postava Lisy jako průvodkyně jednotlivými příběhy), je ale zjevné, že děti zatím se svou malou divadelní zkušeností na naplnění tak náročného tvaru nestačí. Mnohé situace také ještě nejsou natolik domyšlené, aby dětem umožňovaly věrohodné jednání. V každém případě má ale soubor zaděláno na pozoruhodnou inscenaci.
Je dobře, že se na přehlídce dětského divadla objevilo také loutkářské představení. Přivezl ho Spolek loutek - Loutkino ze Soukromé MŠ a ZŠ Romarýnová v Brně. Poměrně ambiciózní inscenace Král v kukani dokáže strhnout především velkým nasazením věkově pestrého souboru (od nejmenších předškolních dětí oživujících dole pod paravanem postavičky permoníků, přes starší princezny, krále, královny, nápadníky a draky až po dospělé, naživo obstarávající výraznou a svižnou zvukovou a hudební složku představení). I přes tento velký potenciál souboru převažovaly ze strany lektorského sboru zatím spíše výhrady. Když už se vedoucí rozhodli pracovat s loutkami, měli by děti více zasvětit do základních dovedností této práce. Postavy příběhu byly většinou statické, bez vzájemného kontaktu, k čemuž přispěly i dlouhé sólové deklamace vcelku nenápaditého a plytkého textu Jana Vodňanského. Moc možností dětem nedává ani paravan, který uzavírá loutky do stísněných průhledů a nemůže tak poskytnout prostor k akci. Inscenace si jistě v Brně našla řadu vděčných diváků, šikovní a aktivní vedoucí by ale mohli příště nabídnout dětem víc.
Představení Pepča, Jožka, Chosita souboru Brepty Sněžné (vedoucí Miloslava Matoušková) zaujalo především vyspělým jevištním projevem starších dívek, kterým jejich životní zkušenost umožňuje naplnit problémové komunikační situace z dívčího kolektivu letního tábora věrohodným psychologizujícím projevem. Problémem inscenace je ale absence klíčových momentů, které by blíže objasnily motivaci postav vedoucí ke konfliktu, a scénicky nerealizované rozuzlení. V důsledku toho nakonec zajímavě rozvíjený příběh vyznívá jako banální historka ve stylu laciných dívčích románků. Dramaturgické nedostatky jsou pak podtrženy ledabylým vytvářením prostředí a náhodným kolísáním mezi prostředky obecného a spisovného jazyka. Přesto je ale představení působivé tím, jak v dílčích situacích autenticky vypovídá o generačních, byť v zásadě dívčích problémech.
Budeme pod drnem je recitační pásmo sestavené z neotřelé a podnětné poezie Ernsta Jandla. Hraje ho soubor Červ Ovanoha ze ZUŠ Nové Město na Moravě složený ze starších dívek a jednoho chlapce, pod vedením začínající vedoucí Kláry Dvořákové. Inscenace je sugestivní díky soustředěnému a zaujatému projevu aktérů, neilustrativní princip rozehrávání veršů umožňuje divákovi zapojit vlastní fantazii a dotvářet si významy scénických obrazů. Záměr souboru ale není příliš čitelný. Propojení jednotlivých textů působí nahodile a pohybové ztvárnění některých veršů místy i trochu mechanicky. Nejjiskřivější momenty přicházejí s texty, jejichž rozehrání je založeno na střetu chlapce s chórem dívek.
Třebíčská přehlídka tedy přinesla řadu zajímavých divadelních zážitků a chvíle strávené v hledišti a v diskusním kruhu rozhodně nepokládám za ztracený čas. Lektorský sbor ve složení Jaroslav Dejl, Igor Dostálek a Jakub Hulák se sice nakonec rozhodl, že k přímému postupu na celostátní přehlídku žádný soubor nedoporučí, v nominacích do širšího výběru byla ovšem neobvykle štědrá.
Programové radě Dětské scény 2002 byly navrženy inscenace Budeme pod drnem, Pepča, Jožka, Chosita, Král v kukani a Rok Bullerbynu.
Jakub Hulák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.