GREGAR, Alexandr: Dětská scéna: Divadlo Jesličky , 11. – 13. dubna 2003

Dětská scéna: Divadlo Jesličky v Hradci Králové, 11. – 13. dubna 2003

Počet představení: 20
Počet účastníků: cca190
Lektorský sbor: Blanka Šefrnová, Jaroslav Dejl, Alexandr Gregar
Na Dětskou scénu nominoval: ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, ved. Romana Hlubučková kolektiv: Dokud nás čápi nerozdělí
do širšího výběru doporučil:
ZUŠ Na Střezině Hradec Králové– skupina Emy ZámečníkovéJ. Š. Kubín: Čertova nevěsta

Horní-Dolní, dramatický kroužek ZŠ Sloupnice, ved. Eva Sychrová, K.H.Borovský: Jak to chodí na tom světě
M. Černík: Malé pohádky Tak co? ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, ved. Romana HlubučkováBydélko,

ZUŠ Nový Bydžov, ved. Vladimír BeňoD. Hevier: Poškoláci.

Porota – lektorský sbor, jak kdo si přeje, ale v podstatě trojice lidí, kteří s dětským divadlem mají tolikaletou zkušenost osobní, a nejen z pozice hodnotícího kritika, ale, a to především vlastní pedagogickou i divadelní zkušeností, se v této sestavě schází již několik let. To, že se většinou její výběr na celostátní Dětskou scénu ujme, svědčí jednak o vynikající potenci souborů z královéhradecka, ale také o kontinuálním sledování vývoje této discipliny. Letos sice nebyla žeň až tak přesvědčivá, ovšem ani jediný vystupující soubor nebyl z rodu divadla „ze stupínku“ a jen málo malounko z nich by bylo úspěšnějších spíš na domácí školní akademii, než při krajské přehlídce „tvůrčích a pedagogických nápadů“. A konečně - dvacet představení ve třech dnech a sto devadesát účinkujících také něco vyjadřuje. O některých z nich se zmíníme podrobněji:

Divadelní soubor ZŠ Krouna, vedoucí Roman Tlapák, předvedl hříčku o O Smolíčkovi ... nebo tak nějak. A je to právě ten typický školní soubor, který plní poslání zábavy pro spolužáky, nekouká po vyšších uměleckých či divadelních hodnotách, představení je kompilátem mnoha pohádek, pohádkových námětů a postav, spíše tedy pásmem výstupů, ve kterých děti mohou ukázat, co se kde naučily /např. v aerobiku/. Bohužel někdy méně je více. A celé představení pak působí, jak je uvedeno v názvu – „ ... nebo tak nějak.“

Představení nejstarší skupiny ZUŠ Chlumec nad Cidlinou (kolektiv „Cirkus“) s názvem Tak co? se láme na dvě nesourodé části. První je improvizací na klaunské cirkusové téma, přiznávaným neuměním, nadsázkou, s humorem jsou provedena cirkusová čísla /myš, točící talíře, žonglér, provazochodkyně, aj/. Pracuje se s různými loutkami, tu s větším či menším nápadem. Vše působí dobře a divák se těší na další příběh. Ale když nápady došly, nasadila se pohádka O třech prasátkách a bohužel se dále nehledal příběh v rámci cirkusu. Pohádka z úplně jiné komedie, sic také půvabná, ale mohla být samostatným představením, s první částí se minula. Škoda. Mladí herci mají předpoklady a schopnosti realizovat obě části jako samostatná představení, a zaděláno na to už mají.

Dům u pěti set básníků Aloise Mikulky znají určitě všichni znalci dětské literatury. Soubor Uzel ZUŠ Chlumec nad Cidlinou v pohádce o proměně vojáků na básníky a malíře používá podobný princip jaký známe v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Výtvarně je zajímavým nápadem použití novinového papíru pro tvorbu dekorace a loutek. Ale forma představení stále víc a více komplikuje život malým hercům. Loutky z válců někdy vadí dětem při hře, scéna je svazuje, proto vázne temporytmus představení. Ale přesto se jedná o inscenaci, na níž se dá dále pracovat a rozvíjet schopnosti dětí.

Recitační soubor dívek z Gymnazia v Hostinném, vedoucí Pavla Veškrnová, si vybral velmi populární text – texty o vzdoru puberťaček proti všemu a všem, zvláště rodičům (Jan Kašpar: Tulikráska). Děvčata sice, vzheledem ke svým jevištním zkušenostem nehledají nějaké umělecké povýšení textu, což je i v rámci této intimní a pocitové poezie pochopitelné. Ale dívky bohužel ani vnitřně nenaplňují témata svými motivacemi, čas plyne a vše je takové nijaké. Kde je ten vzdor, kde je revolta, výkřik? Kde je to soužení, hledání…

Z básniček Ivana Blatného sestavené pásmo Byl jednou jeden (ZUŠ Na Střezině, pedag. Klára Jedličková) zatím nepřestoupilo hranice školní etudy. Pedagožka s dětmi hledá pohybový rámec pro verš, děti se sice v tomto rámci „chovají“, ale méně jednají. Slibný začátek, v němž dva kluci rozehrávají „situaci“ rychle skončí a dál už sledujeme jaksi příliš přibližné improvizace…

A ze stejné dílny je Hlupák Macek (opět ZUŠ Na Střezině, pedag. Klára Jedličková). Zatím tápání v tématu, ani děti zatím nedosáhly elementárních dovedností a komunikace jednáním postrádá řád.

Myšáci z DDM Bájo Česká Skalice, ved. Pavla Knápková zahrála pohádku O moudrém zlatníkovi - „biřmovací šatečky“ a „živý playback“, další z rodu tzv. školního představení, jehož princip spočívá v napodobování inscenačních postupů a prostředků divadla dospělých. Šikovné děti se snaží naplnit koncept režie a pohybovat se jak bylo secvičeno, neudělat chybu.

Pro inscenaci, která by reflektovala komplikovaný svět mladých dívek – tápání ve světě nejistot, vzájemných vztahů, romantických představ a krutých skutečností, si soubor DK ZŠ Horní Maršov, ved. Kateřina Klimešová, vybral nadmíru komplikovanou předlohu spisovatelky Penelopy Farmer Karolína nebo Klára. Literární předloha vyžaduje pohyb v prostoru i čase, pracuje s prolínám postav, s vnitřní výpovědí i s reálnou situací. Vedoucí souboru dramatizaci navíc zkomplikovala i zmnožováním jednotlivých postav. A tak přesto, že jde o práci divadelně do jisté míry poučenou – štronza, stylizovaný pohyb, práce se světlem, se zvukem a rekvizitou – celek je nepřehledný. Nebýt téměř detektivního rozuzlení (dopis vše vyřeší), tápali bychom nejen v příběhu, ale i v jeho významech.

Školní etudka ZŠ Náchod, pedag. Ondřej Tyč, scéna z Moliérova Lakomce má smysl jen informativní – že totiž Moliére napsal tuto hru a že je to monolog a kousek dialogu. Etuda posloužila k seznámení s autorem v rámci výuky literatury, ale představiteli Lakomce se zapomnělo říct, když už nic jiného, jak se chová a jaké vlastnosti má člověk, který má strach o peníze…

Diváky i porotu mile překvapila Perníková chaloupka DDS J.K.Tyla Nová Paka, ved. Eva Kaprálová. Představení bylo zajímavé, výtvarně bohaté, založené na obrazu, světle, hudbě a pohybu. Zvukový plán obsažený v melodii, kterou bez oddechu hraje klavír, i slovní projev má podobu melodramatu. Bez kontrastnějšího rytmického odlišení působí na chvíli stereotypně, i jednání dětí by mohlo být přirozenější - představitelé Jeníčka a Mařenky občas zapomínají na vzájemný vztah a situaci. Forma expresivního hororu je pěkná, hraje se ale až na hranici sdělnosti a ježibaby poněkud nehygienicky křičí...

Provokující, expresivní verše dekadentního Karla Hlaváčka uvedli pod názvem Těm jen… a tehdy…. svěřenci dr. Jana Dvořáka ze ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové. Představení má atmosféru, světlo shora i kontra, pod ním tři minimalisticky se pohybující recitátoři, vzadu bílá dívka, vpředu básník hrající na violu, jednání stylizované. „Krásný obraz“ temného a teskného dusna před bouří, v noci kdy se nejde spát, se sice neokoukal, ale z veršů jsme slyšeli sotva třetinu. Tak katastrofální srozumitelnost veršů, jejíž jedinou příčinou je špatná jevištní mluva s Hlaváčkem prostě dohromady nejde.

Werichovo Fimfárum je pohádka, kde se toho hodně děje. Proto se zřejmě na přehlídce objevila hned dvakrát. Obě skupiny původní text upravovaly, ale lépe se dařilo skupině z Heřmanova Městce. Jejich inscenace se sice mohla zdát tradičnější a vycházející z ochotnického divadla, měla však jednoduše fungující scénografii, pro hru zkratkou, hrací prostory jasně vymezené. Na druhé straně však málo zkušeným dětem rytmus hry i řeči letěl, ať se dělo co se dělo. Škoda, že nedokázaly přesvědčivěji jednat a pečlivěji dohrávat to, co začaly.

Inscenace Fimfára z Broumova se tvářila moderněji, a jako více nad věcí - ragtime na piáno, scéna s barevnými krabicemi, příběh uzavřený do připsaného rámce. Ale bylo toho na jinak velmi nebojácné děti nějak moc – z toho velký barevný zmatek. Všichni naráz něco dělají, přestavují a vytvářejí pro hru často málo čitelné prostory. Divadlo je taky pořádek…

Také v Žofce si děti z Broumova na začátku odbudou svůj rámec – „tak na cosi budeme hrát?, házet už nás nebaví…“ - a pak rozehrávají Macourkovu skoro detektivní komedii. Děti jsou svižně, uvolněné, hrají s jistými ambicemi. Ale už by se mohly pustit do něčeho, co je zajímá a říkat to, co opravdu říct chtějí. Hra o Žofce a jejím nápadníkovi, o komunálním životě v ZOO a stále spícím leopardovi, není pro ně to ořechové. Děti pak nejsou nad věcí a humor se nedostavuje. Scény probíhají překotně a nakonec nejvtipněji působí leopard, většinou visící a spící v oponě. Obrovská a pokreslená opona je pěkná a vtipná, škoda, že její využití je pouze prvoplánové, tahle opona má na víc!

V Heřmanově Městci pánů kluků moc nemají, ale zato mají zapáleného představitele hlavní role - pro Robina Hooda by ze sebe určitě vydal vše. Jinak zůstaly jen útržky scén, byly zorganizovány přehledně a děti své úkoly splnily.

A konečně se dostáváme k představením , která byla doporučena na celostátní přehlídku – nejprve Čertova nevěsta od J. Š. Kubína - další představení z tvůrčí dílny Emy Zámečníkové ZUŠ Na Střezině Hradec Králové. Tentokrát jde o vlastní dramatizaci klasické pohádky - tři dívky a jeden kluk, všichni vybaveni pohybově, mluvně, schopní improvizace a nadsázky. Náznaková scéna (přes tři židle přehozeny závěsy – bílý ve stavení, rudý - makové pole, černý – peklo). Děvčata hrají nejen sestry, ale i otce a matku, kluk nejen čerta, ale celé davy čertů, které představuje tamburína, postavy sester jsou z vařeček, tátu a mámu stačí naznačit. Výborné gagy, někdy však zaskřípe temporytmus.

Paní učitelka Eva Sychrová se svým Dramatickým kroužkem (Horní-Dolní) na ZŠ Sloupnice už po léta vykazuje obdivuhodnou práci v tom, jak systematicky jde za svým cílem – kultivovat děti, rozvíjet v nich cit, vnímavost, múzičnost a lásku k dobru. Tentokrát si vybrala Borovského Křest svatého Vladimíra a inscenaci nazvala Jak to chodí na tom světě. Na scéně kultivovaný sbor a sólové party, písničky, jasně vymezený hrací prostor, kultivovaná řeč. Chór je oblečen do stylizovaného bílého obleku doplněného bílými šátky. Ale - jakoby se Borovského text, který je břitkou satirou, bránil poetické formě představení, jakoby se střetl mužský a ženský přístup k danému tématu. Ne, že by to nebylo zajímavé, že by představení nemělo vysokou uměleckou úroveň, ale břitký Borovský prostě nefunguje s křehkým světem přírodní poezie…V každém případě je však obrovská, krásná a nesmírně záslužná práce - nejen v poměrech základní školy. Díky paní Sychrová.

Nejmladší skupina vedoucí a režisérky Romany Hlubučkové z Chlumce nad Cidlinou stvořila pásmo z Malých pohádek Michala Černíka a navlékla je na nit jako korálky drobných představeníček. Každé má svoji expozici, vrchol a pointu. Devět dětí, i poměrně malých, většinou velice dobře cítí atmosféru, humor, dobře pracují s rekvizitou i loutkou. Milé, vtipné, a jak jsou schopnosti a dovednosti dětí různé, tak je různá i úroveň jednotlivých pohádek, to ale nic neubírá na síle výpovědi – zvláště v pohádce o mouše, nakousnutých jablíčkách a dalších. Poslední doporučení získali

Poškoláci ze ZUŠ Nový Bydžov, pedagog Vladimír Beňo - sympatické představení začínajícího souboru, vycházející z činoherních situací parodujících školní prostředí. Představení se smyslem pro hravou improvizaci, spontánní, kontaktní, humorné. Děti sic občas drnčí a mluví překotně, ale dobře komunikují, „slyší se“.

Příjemně a srozumitelně nastudované písničky, slušná režie. A konečně – nominace na Dětskou scénu do Trutnova - Dokud nás čápi nerozdělí souboru Tak co?! ZUŠ Chlumec na Cidlinou vedoucí a režisérky Romany Hlubučkové. Krátké příběhy zajíců, žabek, myšky, veverky, prasátka, šneka, vrány, berušky hrané maňásky a zástupnými předměty. Využili v něm textů J. Dědečka, D. Charmse a vlastních výstupů a textů členů souboru. Hravá, veselá inscenace, která veršíky a taky děním „kolem nich“ chce pobavit upřímným a inteligentním loutkářstvím. Inscenace nás dobře vede, takže odpustíme i někdy zahozenou pointu, nebo neobratnost v režii. Humor, který mladí herci z Chlumce sdílejí, není na nic naroubovaný, je jejich a vytvářejí ho od prvního vstupu na jeviště. Autoři inscenace se sice nedotkli hvězd, ale dosáhli sympatií poroty i publika a díky své bezprostřednosti a dobrým loutkářským výkonům herců získali jedinou nominaci na Dětskou scénu v Trutnově, kde určitě potěší publikum z celé republiky.

Alexandr Gregar