Jaroměř, Dvakrát o třech prasátkách - 2006; Bleděmodrý Petr - 2007;
Jaroměř, ZUŠ, Moje pětka, ved. Jarka Holasová, Dvakrát o třech prasátkách.
Inscenace Dvakrát o třech prasátkách (Moje pětka, ZUŠ Jaroměř) začne lidovou verzí, v níž hloupý vlk dostane co proto od prasátek, hraných třemi děvčaty; aby jim tedy ukázal, že vlci - a kluci - nejsou tak hloupí, pustí se do Mikulkovy parafráze s vlkodlakem - ale nedopadne o nic lépe. Děti (starší školní věk) hrají pěkně a svižně s maňásky, výprava je vkusná a funkční. Problémy jsou dva. U lidové pohádky zůstala zcela opominuta její podstata: čím si zasloužilo záchranu až třetí prasátko se zděným domečkem - náhodou? O lenosti či neochotě dojít do světa (o níž mluví jejich pochodová píseň) nemůže být řeč. Všechna tři se zastaví jen proto, že se jim „tady líbí“ - a to, že na prvém místě je ke stavbě domečku jen sláma, na druhém proutí a na třetím cihly (prkenné!) je jen náhoda, která o vlastnostech prasátek neříká nic a těžko tedy může být důvodem toho, že dvě jsou trestána a třetí odměněno. Druhý problém je v rámování. Rámec, jak naznačeno, vytváří další, odlišnou zápletku a téma, pro něž jsou obě pohádky jakoby použitým prostředkem: „boj“ mezi kluky a holkami. Tato zápletka však není na začátku dostatečně sdělena a vyslovena je až v mezihře po prvé pohádce. Na škodu je i to, že skutečně zapojen je jen jeden kluk - další dva pouze asistují coby doprovod a jejich vztah k dění je vcelku neutrální. Navíc toto téma zůstává jen vnějškové i proto, že v žádné z pohádek děvčata nevítězí nějakou extra holčičí chytrostí: v prvé, jak řečeno, jde tak trochu o náhodu (závěrečné nalákání vlka do komína je uděláno tak nemotorně, že je stěží srozumitelné, natož pak účinné), v druhé pak vyhrávají ryze technickou (nechť dámy prominou, tedy spíše mužskému myšlení vlastní) chytrostí zapojením elektrického proudu do dveří a ne specifickou chytrostí ženskou (o níž nepochybuji, že existuje). A hlavně si nejsem jist, zda právě tyto dvě pohádky jsou tím pravým materiálem sporu holek a kluků, neboť jsou obě o tomtéž: o chytrých prasátkách a hloupém vlkovi/vlkodlakovi, a při tomto obsazení pak z obou vyplývá totéž: že holky jsou chytřejší - kterýžto názor ovšem Jarušce nelze brát.
DĚTSKÁ SCÉNA 2007, KP Dětská scéna, Divadlo Jesličky, Hradec Králové – 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 45-50.
Moje pětka, ZUŠ Jaroměř, G.Urbán - Bleděmodrý Petr
Na inscenaci je vidět, že téma hry děti zaujalo a že za tím bylo hodně rozhovorů o tom, co děti zažijí a vidí kolem sebe i ve škole.
Školní lavice jako součást scény je tedy na místě a je možná škoda, že školní prostředí se jinak víc neprojeví. Ale tento druhý plán tu funguje také spíš skromněji, zato je dost ústrojně a divadelně únosně do příběhu včleněn.
Výprava je prostá a nápaditá, hlavně posunující se pruh látky s cestou do světa a vysoký paraván, který má svůj úkol až na konci.
Předloha je všeobecně známa. J.Holasová ji myslím úspěšně zjednodušila, dala dětem jen situace, které jsou pro příběh důležité. Ovšem i při jejich jednoduchosti poskytují dost prostoru pro smysluplné rozehrání a vyjádření se a umožňují zážitek divákům. Polemizovat bychom mohli snad s předposlední scénou - s objevením nepojmenovaného kapitána (postavou tak důležitou!), kdy se ptáme, kdo to přesně je a proč se nepodařilo vyjádřit mezi ním a Petrem větší důvěru či vztah. A tak poskytnout divákům katarzi, dětem úlevu a víru. Protože od inscenačně krásné, lyrické závěrečné scény opravdovou katarzi nemohu očekávat.
Protože jde o loutkové divadlo, mají děti víc práce s technickými prostředky. Když se vše daří, hrají děti výrazně a soustředěně. Dva hlavní loutkoherci zacházejí s loutkami citlivě, i když větší vynalézavost v tom, co by loutka mohla ještě zahrát, tu schází. Ale! dá se říct, že děti tady v Hradci zvládly své úkoly a role přesvědčivě a na jedničku.
-bš-
Inscenace Dvakrát o třech prasátkách (Moje pětka, ZUŠ Jaroměř) začne lidovou verzí, v níž hloupý vlk dostane co proto od prasátek, hraných třemi děvčaty; aby jim tedy ukázal, že vlci - a kluci - nejsou tak hloupí, pustí se do Mikulkovy parafráze s vlkodlakem - ale nedopadne o nic lépe. Děti (starší školní věk) hrají pěkně a svižně s maňásky, výprava je vkusná a funkční. Problémy jsou dva. U lidové pohádky zůstala zcela opominuta její podstata: čím si zasloužilo záchranu až třetí prasátko se zděným domečkem - náhodou? O lenosti či neochotě dojít do světa (o níž mluví jejich pochodová píseň) nemůže být řeč. Všechna tři se zastaví jen proto, že se jim „tady líbí“ - a to, že na prvém místě je ke stavbě domečku jen sláma, na druhém proutí a na třetím cihly (prkenné!) je jen náhoda, která o vlastnostech prasátek neříká nic a těžko tedy může být důvodem toho, že dvě jsou trestána a třetí odměněno. Druhý problém je v rámování. Rámec, jak naznačeno, vytváří další, odlišnou zápletku a téma, pro něž jsou obě pohádky jakoby použitým prostředkem: „boj“ mezi kluky a holkami. Tato zápletka však není na začátku dostatečně sdělena a vyslovena je až v mezihře po prvé pohádce. Na škodu je i to, že skutečně zapojen je jen jeden kluk - další dva pouze asistují coby doprovod a jejich vztah k dění je vcelku neutrální. Navíc toto téma zůstává jen vnějškové i proto, že v žádné z pohádek děvčata nevítězí nějakou extra holčičí chytrostí: v prvé, jak řečeno, jde tak trochu o náhodu (závěrečné nalákání vlka do komína je uděláno tak nemotorně, že je stěží srozumitelné, natož pak účinné), v druhé pak vyhrávají ryze technickou (nechť dámy prominou, tedy spíše mužskému myšlení vlastní) chytrostí zapojením elektrického proudu do dveří a ne specifickou chytrostí ženskou (o níž nepochybuji, že existuje). A hlavně si nejsem jist, zda právě tyto dvě pohádky jsou tím pravým materiálem sporu holek a kluků, neboť jsou obě o tomtéž: o chytrých prasátkách a hloupém vlkovi/vlkodlakovi, a při tomto obsazení pak z obou vyplývá totéž: že holky jsou chytřejší - kterýžto názor ovšem Jarušce nelze brát.
DĚTSKÁ SCÉNA 2007, KP Dětská scéna, Divadlo Jesličky, Hradec Králové – 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 45-50.
Moje pětka, ZUŠ Jaroměř, G.Urbán - Bleděmodrý Petr
Na inscenaci je vidět, že téma hry děti zaujalo a že za tím bylo hodně rozhovorů o tom, co děti zažijí a vidí kolem sebe i ve škole.
Školní lavice jako součást scény je tedy na místě a je možná škoda, že školní prostředí se jinak víc neprojeví. Ale tento druhý plán tu funguje také spíš skromněji, zato je dost ústrojně a divadelně únosně do příběhu včleněn.
Výprava je prostá a nápaditá, hlavně posunující se pruh látky s cestou do světa a vysoký paraván, který má svůj úkol až na konci.
Předloha je všeobecně známa. J.Holasová ji myslím úspěšně zjednodušila, dala dětem jen situace, které jsou pro příběh důležité. Ovšem i při jejich jednoduchosti poskytují dost prostoru pro smysluplné rozehrání a vyjádření se a umožňují zážitek divákům. Polemizovat bychom mohli snad s předposlední scénou - s objevením nepojmenovaného kapitána (postavou tak důležitou!), kdy se ptáme, kdo to přesně je a proč se nepodařilo vyjádřit mezi ním a Petrem větší důvěru či vztah. A tak poskytnout divákům katarzi, dětem úlevu a víru. Protože od inscenačně krásné, lyrické závěrečné scény opravdovou katarzi nemohu očekávat.
Protože jde o loutkové divadlo, mají děti víc práce s technickými prostředky. Když se vše daří, hrají děti výrazně a soustředěně. Dva hlavní loutkoherci zacházejí s loutkami citlivě, i když větší vynalézavost v tom, co by loutka mohla ještě zahrát, tu schází. Ale! dá se říct, že děti tady v Hradci zvládly své úkoly a role přesvědčivě a na jedničku.
-bš-
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.