KP dětských recitátorů kraje Vysočina v Třebíči 3.4.2003
KRAJ VYSOČINA
Recitátoři
Krajská přehlídka dětských recitátorů kraje Vysočina proběhla v Třebíči
3. dubna 2003, a to tradičně v KC Pasáž. Přestože byl hlavní organizátor Jaroslav Dejl odvolán na schůzi do Prahy, přehlídka proběhla v příjemné a důstojné atmosféře pod vedením pracovnic DDM a KC.
Vystoupení mladších a starších kategorií probíhala jako vždy paralelně ve dvou různých prostorech a s dvěma různými porotami.
U I. a II. kategorie to byli Jaroslav Provazník, Zuzana Nohová a Petra Žabková,
u III. a IV. kategorie Jakub Hulák, Radka Blatná a Igor Dostálek.
V obou mladších kategoriích se prosadili jako nejzajímavější recitátoři děti z okresů Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Texty, které si vybrali (Hana Doskočilová: Oříšek, Emanuel Frynta: Ančičky, Olga Hejná: Potrhlá růže, Josef Hanzlík: Jahoda a Lahoda), jim umožňovaly přirozený projev a interpretaci odpovídající jejich věku, zkušenostem a dovednostem. Vedle Anny Hroudové ze Žďárska s neokázalým, ale přesvědčivým přednesem Fryntových Ančiček byl k postupu na celostátní dílnu doporučen ještě Ondřej Růžička z okresu Pelhřimov, který se s vervou pustil do vyprávění Miloše Kratochvíla Brejle. Na jeho přednesu bylo příjemné především to, že vycítil podstatu textu a dokázal si pohrát s komickou situací, i když by jeho projevu pomohla trochu větší lehkost a nadhled.
Deset přednašečů z 1. kategorie a devět přednašečů z 2. kategorie recitovalo v příjemném prostředí malého sálku v novém traktu Kulturního domu (na rozdíl od starších recitátorů, kteří jsou už tradičně “odsouzeni” stoupat si na obrovské, nehostinné jeviště velkého sálu-kina). Vzhledem k malému počtu okresů v kraji Vysočina by stálo za úvahu pokusit se v příštích letech proměnit soutěž v opravdickou přehlídku, respektive dílnu podle zkušeností královehradeckých nebo pražských kolegů. Mám na mysli to, že by akci, a především recitátorům pomohlo, kdyby děti nepřijely jen kvůli přednesům, ale zažily by také alespoň krátké tvůrčí dílny, při nichž by se mohly vzájemně seznámit a soustředit, dřív než půjdou “na plac”. Možná že by ve stejném čase mohly probíhat semináře s učiteli a vedoucími, např. o kritériích hodnocení dětského přednesu, o jeho smyslu a metodice. Všichni recitátoři III. kategorie si jako první text vybrali prózu (!). Možná, že se dětem zdá snazší vyprávět příběh než se potýkat s mnoha úskalími, která skýtá verš. Jejich výkony ale bohužel prozradily, že řadě z nich zatím chybějí základní dovednosti, nebo snad spíše důslednější odborné pedagogické vedení na cestě od výběru textu přes jeho detailní pochopení až k osobité interpretaci. Většině recitátorů chybělo vědomí celku, texty byly rozdrobeny na řetěz jednotlivostí zatížených neadekvátním důrazem. Uchopení prózy bylo v mnoha případech prvoplánové, poznamenané povrchní stylizací přímých řečí a „dětskými“ zpěvavými intonacemi. Častým důsledkem byl pak výrazný, byť nechtěný odklon od poetiky autora (I. M. Jirous: Pohádka pro Františku, J. Trnka: Zahrada, K. Čapek: Pudlenka). Už svým prvním textem o svých přednašečských kvalitách naopak jasně přesvědčila Vendula Příhodová z Tasova s Leacockovým textem Kouzelníkova pomsta, postaveným na přesně vystižených intonacích přímých řečí postavy kouzelníka. Ve IV. kategorii se naproti tomu sešla řada recitátorů až neobvykle vyspělých a osobitých, schopných sdělovat svůj postoj k textu. Vybrat ze silné sestavy dva postupující bylo téměř nemožné. Nakonec porota alespoň využila jediného postupu v kategorii třetí a rozhodla se ze IV. kategorie poslat na Celostátní přehlídku recitátory tři. Zkušenou a suverénní Denisu Budilovou z Ledče nad Sázavou, která zaujala zvláště přednesem svého prvního, byť literárně nepříliš hodnotného textu Z. Jokla V péči naší třídní, jakoby „od přírody“ nadaného vypravěče Jakuba Ahmadieho z Třebíče (K. Poláček: Bylo nás pět, E. Michorová: Prokletá zahrada) a zcela ojedinělého a mimořádně technicky vybaveného Jana Roseckého ze Žďáru nad Sázavou, který ovšem ve své důmyslné hře se slovy a diváky až nebezpečně balancuje na hraně jisté vyumělkovanosti a křečovitého projevu. Čestným uznáním byly oceněny i další velmi zajímavé a vyspělé výkony Andrey Němcové (D. Charms: Pět boulí), Milana Hanáka (D. Fischerová: Prokletá rupie) a Pavly Fučíkové (J. Pelc: Zavoláš domů).
Na závěr dlužno připomenout něco, co je pro porotce několika posledních ročníků třebíčské krajské přehlídky nepřehlédnutelné – totiž jak velkou zásluhu na její stabilně vysoké úrovni, zvláště v nejstarší kategorii, mají dvě neúnavně hledající a experimentující pedagogické osobnosti: Jana Křenková ze ZUŠ ve Žďáru nad Sázavou a Ivona Čermáková ze ZUŠ v Novém Městě na Moravě.
Jakub Hulák a Jaroslav Provazník (I. a II. kategorie)
Recitátoři
Krajská přehlídka dětských recitátorů kraje Vysočina proběhla v Třebíči
3. dubna 2003, a to tradičně v KC Pasáž. Přestože byl hlavní organizátor Jaroslav Dejl odvolán na schůzi do Prahy, přehlídka proběhla v příjemné a důstojné atmosféře pod vedením pracovnic DDM a KC.
Vystoupení mladších a starších kategorií probíhala jako vždy paralelně ve dvou různých prostorech a s dvěma různými porotami.
U I. a II. kategorie to byli Jaroslav Provazník, Zuzana Nohová a Petra Žabková,
u III. a IV. kategorie Jakub Hulák, Radka Blatná a Igor Dostálek.
V obou mladších kategoriích se prosadili jako nejzajímavější recitátoři děti z okresů Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Texty, které si vybrali (Hana Doskočilová: Oříšek, Emanuel Frynta: Ančičky, Olga Hejná: Potrhlá růže, Josef Hanzlík: Jahoda a Lahoda), jim umožňovaly přirozený projev a interpretaci odpovídající jejich věku, zkušenostem a dovednostem. Vedle Anny Hroudové ze Žďárska s neokázalým, ale přesvědčivým přednesem Fryntových Ančiček byl k postupu na celostátní dílnu doporučen ještě Ondřej Růžička z okresu Pelhřimov, který se s vervou pustil do vyprávění Miloše Kratochvíla Brejle. Na jeho přednesu bylo příjemné především to, že vycítil podstatu textu a dokázal si pohrát s komickou situací, i když by jeho projevu pomohla trochu větší lehkost a nadhled.
Deset přednašečů z 1. kategorie a devět přednašečů z 2. kategorie recitovalo v příjemném prostředí malého sálku v novém traktu Kulturního domu (na rozdíl od starších recitátorů, kteří jsou už tradičně “odsouzeni” stoupat si na obrovské, nehostinné jeviště velkého sálu-kina). Vzhledem k malému počtu okresů v kraji Vysočina by stálo za úvahu pokusit se v příštích letech proměnit soutěž v opravdickou přehlídku, respektive dílnu podle zkušeností královehradeckých nebo pražských kolegů. Mám na mysli to, že by akci, a především recitátorům pomohlo, kdyby děti nepřijely jen kvůli přednesům, ale zažily by také alespoň krátké tvůrčí dílny, při nichž by se mohly vzájemně seznámit a soustředit, dřív než půjdou “na plac”. Možná že by ve stejném čase mohly probíhat semináře s učiteli a vedoucími, např. o kritériích hodnocení dětského přednesu, o jeho smyslu a metodice. Všichni recitátoři III. kategorie si jako první text vybrali prózu (!). Možná, že se dětem zdá snazší vyprávět příběh než se potýkat s mnoha úskalími, která skýtá verš. Jejich výkony ale bohužel prozradily, že řadě z nich zatím chybějí základní dovednosti, nebo snad spíše důslednější odborné pedagogické vedení na cestě od výběru textu přes jeho detailní pochopení až k osobité interpretaci. Většině recitátorů chybělo vědomí celku, texty byly rozdrobeny na řetěz jednotlivostí zatížených neadekvátním důrazem. Uchopení prózy bylo v mnoha případech prvoplánové, poznamenané povrchní stylizací přímých řečí a „dětskými“ zpěvavými intonacemi. Častým důsledkem byl pak výrazný, byť nechtěný odklon od poetiky autora (I. M. Jirous: Pohádka pro Františku, J. Trnka: Zahrada, K. Čapek: Pudlenka). Už svým prvním textem o svých přednašečských kvalitách naopak jasně přesvědčila Vendula Příhodová z Tasova s Leacockovým textem Kouzelníkova pomsta, postaveným na přesně vystižených intonacích přímých řečí postavy kouzelníka. Ve IV. kategorii se naproti tomu sešla řada recitátorů až neobvykle vyspělých a osobitých, schopných sdělovat svůj postoj k textu. Vybrat ze silné sestavy dva postupující bylo téměř nemožné. Nakonec porota alespoň využila jediného postupu v kategorii třetí a rozhodla se ze IV. kategorie poslat na Celostátní přehlídku recitátory tři. Zkušenou a suverénní Denisu Budilovou z Ledče nad Sázavou, která zaujala zvláště přednesem svého prvního, byť literárně nepříliš hodnotného textu Z. Jokla V péči naší třídní, jakoby „od přírody“ nadaného vypravěče Jakuba Ahmadieho z Třebíče (K. Poláček: Bylo nás pět, E. Michorová: Prokletá zahrada) a zcela ojedinělého a mimořádně technicky vybaveného Jana Roseckého ze Žďáru nad Sázavou, který ovšem ve své důmyslné hře se slovy a diváky až nebezpečně balancuje na hraně jisté vyumělkovanosti a křečovitého projevu. Čestným uznáním byly oceněny i další velmi zajímavé a vyspělé výkony Andrey Němcové (D. Charms: Pět boulí), Milana Hanáka (D. Fischerová: Prokletá rupie) a Pavly Fučíkové (J. Pelc: Zavoláš domů).
Na závěr dlužno připomenout něco, co je pro porotce několika posledních ročníků třebíčské krajské přehlídky nepřehlédnutelné – totiž jak velkou zásluhu na její stabilně vysoké úrovni, zvláště v nejstarší kategorii, mají dvě neúnavně hledající a experimentující pedagogické osobnosti: Jana Křenková ze ZUŠ ve Žďáru nad Sázavou a Ivona Čermáková ze ZUŠ v Novém Městě na Moravě.
Jakub Hulák a Jaroslav Provazník (I. a II. kategorie)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.