Liberec, Stvoření světa a ráj - 2004; Mlýnek - 2006; Lavičky na promenádě - 2007;
HORÁČEK, Lukáš: Krajská přehlídka Dětské scény - Liberec 17. 4. 2004. Deník dětské scény Trutnov 2004/0.
Liberec, Dramatický soubor LDO ZUŠ - Stvoření světa a ráj – ved. Libuše Hájková. Dramatizace jedné kapitoly Černošského pánaboha od Roarka Bradforda má šanci „dospět“ do příjemného představení, kde si zařádí 7 černošských pradlen (žačky cca 8. třídy ZŠ) a mimochodem přitom stvoří svět. Zatím tomu brání nedůsledná hra s loukami - předměty (látky - had, obloha, Adam a Eva…), ne zcela čitelné vymezení hlavní aktérky (dozorkyně v prádelně - Boha stvořitele) a trochu rozpačitá hudební složka (bubnování a zpěv). Dobře vystavěno, příjemná holčičí parta - jen se do toho víc opřít.
BLÁHA, Jiří: Krajská přehlídka Dětské scény 2006 v Liberci. Deník dětské scény Truntov 2006/0.
ZUŠ Liberec: „Mlýnek“ Známá předloha nápaditě převyprávěná postupy epického divadla. Výběr látky, přiměřený věku, odpovídá osobnostní a sociální úrovni skupiny i její vybavenosti „divadelními“ dovednostmi. Klíčem k tvarování předlohy je práce se znakem: znaky vytvářené především fyzicky, s výtvarnou podporou a v práci se zástupnou rekvizitou tvoří princip této autorské inscenace a rozvoj představivosti a fantazie dětí při realizace této složky se zdá být jejím důležitým cílem. Z představení je zřejmá tvořivá a vzájemně obohacující spolupráce dětí a vedoucího souboru na vzniku inscenace. Děti dobře rozumějí jak tématům předlohy, tak i použitým inscenačním prostředkům a prezentují je divákům s chutí a jako čitelné sdělení. Porota měla výhrady k některým zbytečným slovním pojmenováním fyzicky vytvořených znaků. Upozornila také na některé nepřesnosti v použití kostýmu - např. děti se v kostýmu vesničanů přemění v čerty. Úspěšné představení je podle našeho názoru podložené poučeností inscenátora o divadle i o výchovné dramatice, jeho dramaturgickými, dramatizátorskými a režijními schopnostmi a dovednostmi. Základem, na němž inscenace stojí, je stanovení přiměřeného pedagogického cíle a volba přiměřených inscenačních prostředků, tedy partnerská spolupráce
dětí a vedoucího. Vyrovnané vlastní divadelní a pedagogické ambice a respektování dětí jsou pro mladého a začínajícího pedagoga dramatické výchovy velkou devizou pro budoucnost.
Soubor Divadla Vydýcháno, ZUŠ Liberec – Lavičky na promenádě
Sympatická inscenace vedoucí souboru Libuše Hájkové přinesla energeticky nejsilnější vystoupení prvního dne přehlídky. Představení fungovalo nejpřesněji v momentě, kdy se scházeli radní města. Zkratka a gradace používaná ve výstavbě této opakované situace ale naopak chyběla v další refrénové části, kdy si obyvatelé města uvědomili, že si sedli na čerstvě natřenou lavičku. Tam se zůstalo pouze v rovině ilustrace, což situaci ani vztahy mezi postavami dále neposouvalo. Pevnějšímu semknutí inscenace by napomohla důslednější žánrová přesnost a upřesnění jednotlivých typů postav, které v příběhu vystupují. To by zároveň přirozeně nabídlo řešení vztahů a postojů v ostatních situacích inscenace. Rozprava v porotě i seminářích se také dotkla nahoty, respektive použití postupného svlékání postav na jevišti. Někdo ji vnímal jako silný jevištní znak, se kterým ale inscenátoři nepracovali důsledně, pro jiného byla satirou v něžném provedení pubescentů. Podstatné ale zůstává, že nesklouzla k podbízivosti, na druhou stranu „naplněnost“ aktu svlékaní by možná byla skvělou paralelou k tématu inscenace. Libereckému souboru se také podařilo dotknout se aktuálního obrazu dnešní politiky, potažmo chování politiků. Z dětí byla znát chuť a potřeba se k němu vyjádřit. Kdo viděl stejnou inscenaci na krajské přehlídce, vyzdvihl práci vedoucí a režisérky, která se nebála do tvaru znovu vstoupit a upravit jej směrem k posílení tématu a temporytmu inscenace. Obraz nehybné, a přesto tak výmluvné rady města s peripetií vstupu podlézavého radního zůstal z prvního dne DS nejsilnějším divadelním zážitkem.
Liberec, Dramatický soubor LDO ZUŠ - Stvoření světa a ráj – ved. Libuše Hájková. Dramatizace jedné kapitoly Černošského pánaboha od Roarka Bradforda má šanci „dospět“ do příjemného představení, kde si zařádí 7 černošských pradlen (žačky cca 8. třídy ZŠ) a mimochodem přitom stvoří svět. Zatím tomu brání nedůsledná hra s loukami - předměty (látky - had, obloha, Adam a Eva…), ne zcela čitelné vymezení hlavní aktérky (dozorkyně v prádelně - Boha stvořitele) a trochu rozpačitá hudební složka (bubnování a zpěv). Dobře vystavěno, příjemná holčičí parta - jen se do toho víc opřít.
BLÁHA, Jiří: Krajská přehlídka Dětské scény 2006 v Liberci. Deník dětské scény Truntov 2006/0.
ZUŠ Liberec: „Mlýnek“ Známá předloha nápaditě převyprávěná postupy epického divadla. Výběr látky, přiměřený věku, odpovídá osobnostní a sociální úrovni skupiny i její vybavenosti „divadelními“ dovednostmi. Klíčem k tvarování předlohy je práce se znakem: znaky vytvářené především fyzicky, s výtvarnou podporou a v práci se zástupnou rekvizitou tvoří princip této autorské inscenace a rozvoj představivosti a fantazie dětí při realizace této složky se zdá být jejím důležitým cílem. Z představení je zřejmá tvořivá a vzájemně obohacující spolupráce dětí a vedoucího souboru na vzniku inscenace. Děti dobře rozumějí jak tématům předlohy, tak i použitým inscenačním prostředkům a prezentují je divákům s chutí a jako čitelné sdělení. Porota měla výhrady k některým zbytečným slovním pojmenováním fyzicky vytvořených znaků. Upozornila také na některé nepřesnosti v použití kostýmu - např. děti se v kostýmu vesničanů přemění v čerty. Úspěšné představení je podle našeho názoru podložené poučeností inscenátora o divadle i o výchovné dramatice, jeho dramaturgickými, dramatizátorskými a režijními schopnostmi a dovednostmi. Základem, na němž inscenace stojí, je stanovení přiměřeného pedagogického cíle a volba přiměřených inscenačních prostředků, tedy partnerská spolupráce
dětí a vedoucího. Vyrovnané vlastní divadelní a pedagogické ambice a respektování dětí jsou pro mladého a začínajícího pedagoga dramatické výchovy velkou devizou pro budoucnost.
Soubor Divadla Vydýcháno, ZUŠ Liberec – Lavičky na promenádě
Sympatická inscenace vedoucí souboru Libuše Hájkové přinesla energeticky nejsilnější vystoupení prvního dne přehlídky. Představení fungovalo nejpřesněji v momentě, kdy se scházeli radní města. Zkratka a gradace používaná ve výstavbě této opakované situace ale naopak chyběla v další refrénové části, kdy si obyvatelé města uvědomili, že si sedli na čerstvě natřenou lavičku. Tam se zůstalo pouze v rovině ilustrace, což situaci ani vztahy mezi postavami dále neposouvalo. Pevnějšímu semknutí inscenace by napomohla důslednější žánrová přesnost a upřesnění jednotlivých typů postav, které v příběhu vystupují. To by zároveň přirozeně nabídlo řešení vztahů a postojů v ostatních situacích inscenace. Rozprava v porotě i seminářích se také dotkla nahoty, respektive použití postupného svlékání postav na jevišti. Někdo ji vnímal jako silný jevištní znak, se kterým ale inscenátoři nepracovali důsledně, pro jiného byla satirou v něžném provedení pubescentů. Podstatné ale zůstává, že nesklouzla k podbízivosti, na druhou stranu „naplněnost“ aktu svlékaní by možná byla skvělou paralelou k tématu inscenace. Libereckému souboru se také podařilo dotknout se aktuálního obrazu dnešní politiky, potažmo chování politiků. Z dětí byla znát chuť a potřeba se k němu vyjádřit. Kdo viděl stejnou inscenaci na krajské přehlídce, vyzdvihl práci vedoucí a režisérky, která se nebála do tvaru znovu vstoupit a upravit jej směrem k posílení tématu a temporytmu inscenace. Obraz nehybné, a přesto tak výmluvné rady města s peripetií vstupu podlézavého radního zůstal z prvního dne DS nejsilnějším divadelním zážitkem.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.