Lužec nad Vltavou, Pohádky trochu jinak - 2006; Pohádková cesta za Sněhurkou, trpaslíky a mravenci - 2007;
PERNICOVÁ, Ivana Pernicová: Stylová různorodost ve Stochově - 2005. Deník Dětské scény Trutnov 2006, 16. června 2006, č. 0
Specifik Lužec nad Vltavou Pohádky trochu jinak (70 min.)
Soubor Specifik Lužec nad Vltavou se jako jediný představil s produkcí stínového a černého divadla. Jak uvádí ve svém programu: „V první části jsou formou stínového divadla uvedeny pohádky Hrnečku vař, O veliké řepě, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Černé divadlo prezentuje známé národní písničky, (např. Vyletěla holubička, Měla babka...), které jsou doplněny iluminačními efekty (iluminační show černého divadla). Dětský soubor nám ukázal výborně zvládnuté prvky stínového i černého divadla. Dařilo se jim udivovat nás kouzly - přetékající kaše z hrníčku, zvětšující se Dlouhý, oceán mizející v útrobách Širokého atd. Dramaturgicky však bylo s celkem inscenace pracováno pramálo. Takže se stalo, že zvolená forma bohužel předčila sdělovaný obsah. Přitom první pohádku „O řepě“ začaly vyprávět dvě interpretky do mikrofonu se snahou o spolupráci s diváky. Bohužel to bylo příliš vynucující, a tím nás trochu nelogicky uváděly do prostoru laciné estrády. Neujasněnou estrádnost bohužel posilovaly i písničky, nepříliš kvalitní profesionální produkce, používané jako předěly mezi výstupy, které byly nutné pro technickou přípravu další minipohádky. V představení byla, jak lze u tohoto druhu divadla předpokládat, zdůrazňována více složka výtvarně- ilustrativní. Mnohdy byly prvoplánově výtvarnými prostředky sdělovány ty nejjednodušší dějové prvky, a souboru tak, pokud vůbec chtěl vytvořit nějakou gradaci představení, nezbylo nic jiného než gradovat stále působivější efekty. Škoda, že si takto scénograficky a technicky vyspělý soubor neuvědomil že místo krácení a vršení textu je lepší více se zaměřit na rozvíjení jednotlivých situací a v nich pak hledat grotesknost a nadsázku, k čemuž by jim jejich inscenační technika mohla divadelně působivě napomáhat.
LHOTSKÁ, Jiřina: Divadelní přehlídka Stochov 2007. DENÍK dětské scény 2007, č. 0.
Pohádková cesta za Sněhurkou, trpaslíky a mravenci se jmenovalo představení dětského divadelního souboru Specifik z Lužce nad Vltavou. Divadelně erudovaný režisér František
Zika přesně odhadl možnosti dětí a postavil montáž tří nepříliš sourodých částí inscenace na efektu černého a stínového divadla. Představení tak dominuje především technická složka – a nutno říct, že velmi přesně. Škoda, že děti nedostaly větší úkol, který by jim umožnil jednat na jevišti v situacích a vztazích.
Specifik Lužec nad Vltavou Pohádky trochu jinak (70 min.)
Soubor Specifik Lužec nad Vltavou se jako jediný představil s produkcí stínového a černého divadla. Jak uvádí ve svém programu: „V první části jsou formou stínového divadla uvedeny pohádky Hrnečku vař, O veliké řepě, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Černé divadlo prezentuje známé národní písničky, (např. Vyletěla holubička, Měla babka...), které jsou doplněny iluminačními efekty (iluminační show černého divadla). Dětský soubor nám ukázal výborně zvládnuté prvky stínového i černého divadla. Dařilo se jim udivovat nás kouzly - přetékající kaše z hrníčku, zvětšující se Dlouhý, oceán mizející v útrobách Širokého atd. Dramaturgicky však bylo s celkem inscenace pracováno pramálo. Takže se stalo, že zvolená forma bohužel předčila sdělovaný obsah. Přitom první pohádku „O řepě“ začaly vyprávět dvě interpretky do mikrofonu se snahou o spolupráci s diváky. Bohužel to bylo příliš vynucující, a tím nás trochu nelogicky uváděly do prostoru laciné estrády. Neujasněnou estrádnost bohužel posilovaly i písničky, nepříliš kvalitní profesionální produkce, používané jako předěly mezi výstupy, které byly nutné pro technickou přípravu další minipohádky. V představení byla, jak lze u tohoto druhu divadla předpokládat, zdůrazňována více složka výtvarně- ilustrativní. Mnohdy byly prvoplánově výtvarnými prostředky sdělovány ty nejjednodušší dějové prvky, a souboru tak, pokud vůbec chtěl vytvořit nějakou gradaci představení, nezbylo nic jiného než gradovat stále působivější efekty. Škoda, že si takto scénograficky a technicky vyspělý soubor neuvědomil že místo krácení a vršení textu je lepší více se zaměřit na rozvíjení jednotlivých situací a v nich pak hledat grotesknost a nadsázku, k čemuž by jim jejich inscenační technika mohla divadelně působivě napomáhat.
LHOTSKÁ, Jiřina: Divadelní přehlídka Stochov 2007. DENÍK dětské scény 2007, č. 0.
Pohádková cesta za Sněhurkou, trpaslíky a mravenci se jmenovalo představení dětského divadelního souboru Specifik z Lužce nad Vltavou. Divadelně erudovaný režisér František
Zika přesně odhadl možnosti dětí a postavil montáž tří nepříliš sourodých částí inscenace na efektu černého a stínového divadla. Představení tak dominuje především technická složka – a nutno říct, že velmi přesně. Škoda, že děti nedostaly větší úkol, který by jim umožnil jednat na jevišti v situacích a vztazích.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.