MARUŠÁK, Radek: Dětská scéna Stochov 17.-18.4.2004
Krajská přehlídka má ve Stochově již svou tradici a hned úvodem je třeba říci, že věřím v její pokračování v kvalitě, jakou ukázal letošní ročník, a to jak po stránce divadelní, tak i po stránce organizační.
Organizátoři připravili souborům důstojné prostředí a zázemí. Jistě - ne všechny prostory jsou ve stochovském kulturním domě pro divadlo zcela ideální (zejména malý „sál“ není zcela vyhovující), s tímto problémem se však potýká každá divadelní přehlídka a nelze pro každý soubor vytvořit „domácí“ prostředí. Je potom na porotě, aby posoudila, nakolik je výkon souboru ovlivněn těmito okolnostmi. Každopádně však stochovští organizátoři vytvořili pro jednotlivé soubory regulérní podmínky a ze strany souborů se neobjevily k tomuto zásadní připomínky. Přehlídka běžela téměř na minuty přesně, přitom však nenesla stopy hektičnosti. Organizátoři myslí na to, že je přehlídkou dětských souborů - děti se účastní dílen, pro děti je připraveno inspirativní večerní představení i večerní program, pracuje dětská porota, která uděluje cenu Modrého delfína, po dobu přehlídky vychází zpravodaj, i závěrečné vyhlášení výsledků je pojato jako „velká show“, ovšem s citem, nadsázkou, vtipem a vkusem.
Ještě jeden fakt na přehlídce upoutal - její otevřenost. Kulturní dům ve Stochově stojí na náměstí, které je místem potkávání se místní omladiny. A tak na některá představení zavítaly skupinky podivně vyhlížejících a jasně se odlišujících jedinců. Atmosféra v hledišti však byla velmi vstřícná. Myslím, že i takovéto přesahy do okolního světa jsou velmi důležité a zásadní. I proto se porota rozhodla udělit poněkud netradiční cenu pro hlediště.
Porota ve složení L. Richter (předseda poroty), I. Dřízhalová a R. Marušák zhlédla 16 představení. Kvalita letošní přehlídky byla velmi dobrá, a proto porota navrhla čtyři inscenace pro národní kolo Dětské scény - Kočičí palác souboru Koukej! ZUŠ Klecany pro přímý postup a Tamtamy z nejmoudřejšího stromu ZUŠ Mladá Boleslav, O hrnci, dětech a tulácké duši souboru Děti ZŠ Třebotov a Popelka trochu jinak souboru Zvoneček Čechtice do širšího výběru.
Kočičí palác (Koukej! ZUŠ Klecany) zaujal volbou námětu i zvolenými inscenačními prostředky. Porota ocenila výbornou stylizaci představení, jež se projevuje v prostředcích výtvarných (scéna a kostýmy výrazně odkazují do světa Dálného východu), hudebních (hudební složka inscenace je jedním z jejích největších kladů) i hereckých (pohybová stylizace). Nabídnuté prostředky členové souboru zvládají velmi dobře (v případě prostředků hudebních až bravurně), svým bytím na jevišti ukazují vyzrálost souboru jak v individuálních dovednostech, tak i ve vnímání vztahů a celku. Porota ocenila také fakt, že soubor vytvořil pevný jevištní tvar, který je však otevřený dalšímu hledání, tříbení. Proto také doporučila věnovat se dramaturgii, akcentovat dramaticky nosné situace a propracovat je ve smyslu jevištní akce (v některých případech je dramatično neseno více hudbou nežli tím, co se na jevišti děje). Ne zcela jasná byla i funkce některých postav v příběhu, inscenaci by prospěla i jevištní zkratka. Velké otazníky vyvstaly nad závěrem představení, kdy hlavní téma zůstalo neuzavřeno.
Představení Tamtamy z nejmoudřejšího stromu (ZUŠ Mladá Boleslav) zaujalo zejména pohybově a rytmicky. Aktéři představení jsou na jevišti velmi autentičtí, představením žijí, velmi dobře zvládají rytmus, který se spolu s pohybem stává dominantním jevištním prostředkem. Inscenátoři vycházejí z uměle vytvořeného mýtu (H. Doskočilová: Posledního kousne pes) a chtějí předat jasné poselství. To se jim však ne zcela zdařilo, diváci odcházeli z představení s odlišným vyzněním, přestože záměrem bylo dát černošskému přísloví Vzdálené bubny lépe zní jasný význam. Problémem představení byla nejednoznačnost ve vedení příběhu - divák očekává chronologicky příčinnou linii ( představení vychází z konkrétní situace, nastoluje osoby, počáteční konflikt), ovšem v určitém okamžiku inscenace tuto linii opouští, pro diváka je však tento okamžik nejasný. Porota doporučila také věnovat se více funkci bubnů v představení - soubor s nimi hraje od počátku, to se však ukazuje problematické vzhledem k jejich metaforickým a symbolickým významům, jež souvisí s tématem.
Představení O hrnci, dětech a tulácké duši (Děti ZŠ Třebotov) vychází z jevištního uchopení autentické dětské hry a dává takovéto hře jevištní smysl. Právě hravost a autenticita jsou největšími klady této inscenace a vedoucí souboru ukazují, jak je možné s touto kvalitou na jevišti velmi dobře pracovat. Představení je pásmem textů V. Koubka a M. Macourka, ovšem v některých chvílích se divák ztrácí - neví, zda byla určitá situace či „příběh“ již uzavřen, nebo mu unikají souvislosti. Nejasná byla i funkce dospělého aktéra na jevišti - divák chápe, že je oním tulákem, jenž se ohlíží za svým dětstvím, do představení však nikterak nezasahuje (pouze hrou na kytaru), nikterak (slovem, akcí, postojem…) dění nekomentuje, a tak je jeho centrální „umístění“ na jevišti zavádějící.
Popelka trochu jinak (Zvoneček Čechtice) nadchla obecenstvo humorem, který vychází z velmi přesného dodržení formy a stylu. Aktérky drží strojový rytmus, strojově zcizené jsou i výrazy, akce. Označují samy sebe za postavy pohádky, ovšem jejich hra je hrou s postavami a příběhem. Přesné dodržení formy a stylizace porota ocenila ve svém návrhu do širšího výběru. Otázkou však zůstává, nakolik je takováto hra vlastní dětem 10, 11-letým .
Z dalších představení zaujal soubor Vrtule 3. ZŠ Slaný s inscenací Tlachabus, a to zejména svou snahou experimentovat, provokovat v nejlepším slova smyslu. Inscenace však byla zatěžkána mnoha významy a symboly, jež byly pro diváka neuchopitelné nebo si protiřečily. Zajímavým způsobem práce s malými dětmi zaujal soubor ZUŠ Rakovník (Dětské etudy) a soubor ZŠ Bystřice (O neposlušných kůzlátkách a O stařečkovi, který dával rozkvést stromům). Humor ocenili diváci zejména v představení Paris a spol. souboru ZUŠ Žatec, které využilo jevištně převedené literární formy obrázkových dějin. Na druhé straně nejvíce výhrad směřovalo k představení Krakonoš Jitřenky DDM Mladá Boleslav - didaktizující příběh, iluzivní pojetí loutkového divadla, přebujelost slov…Stochovská přehlídka ukázala současný stav dětského divadla ve středočeském regionu. A je příjemné konstatovat, že je to obraz dobrý.
Radek Marušák
Organizátoři připravili souborům důstojné prostředí a zázemí. Jistě - ne všechny prostory jsou ve stochovském kulturním domě pro divadlo zcela ideální (zejména malý „sál“ není zcela vyhovující), s tímto problémem se však potýká každá divadelní přehlídka a nelze pro každý soubor vytvořit „domácí“ prostředí. Je potom na porotě, aby posoudila, nakolik je výkon souboru ovlivněn těmito okolnostmi. Každopádně však stochovští organizátoři vytvořili pro jednotlivé soubory regulérní podmínky a ze strany souborů se neobjevily k tomuto zásadní připomínky. Přehlídka běžela téměř na minuty přesně, přitom však nenesla stopy hektičnosti. Organizátoři myslí na to, že je přehlídkou dětských souborů - děti se účastní dílen, pro děti je připraveno inspirativní večerní představení i večerní program, pracuje dětská porota, která uděluje cenu Modrého delfína, po dobu přehlídky vychází zpravodaj, i závěrečné vyhlášení výsledků je pojato jako „velká show“, ovšem s citem, nadsázkou, vtipem a vkusem.
Ještě jeden fakt na přehlídce upoutal - její otevřenost. Kulturní dům ve Stochově stojí na náměstí, které je místem potkávání se místní omladiny. A tak na některá představení zavítaly skupinky podivně vyhlížejících a jasně se odlišujících jedinců. Atmosféra v hledišti však byla velmi vstřícná. Myslím, že i takovéto přesahy do okolního světa jsou velmi důležité a zásadní. I proto se porota rozhodla udělit poněkud netradiční cenu pro hlediště.
Porota ve složení L. Richter (předseda poroty), I. Dřízhalová a R. Marušák zhlédla 16 představení. Kvalita letošní přehlídky byla velmi dobrá, a proto porota navrhla čtyři inscenace pro národní kolo Dětské scény - Kočičí palác souboru Koukej! ZUŠ Klecany pro přímý postup a Tamtamy z nejmoudřejšího stromu ZUŠ Mladá Boleslav, O hrnci, dětech a tulácké duši souboru Děti ZŠ Třebotov a Popelka trochu jinak souboru Zvoneček Čechtice do širšího výběru.
Kočičí palác (Koukej! ZUŠ Klecany) zaujal volbou námětu i zvolenými inscenačními prostředky. Porota ocenila výbornou stylizaci představení, jež se projevuje v prostředcích výtvarných (scéna a kostýmy výrazně odkazují do světa Dálného východu), hudebních (hudební složka inscenace je jedním z jejích největších kladů) i hereckých (pohybová stylizace). Nabídnuté prostředky členové souboru zvládají velmi dobře (v případě prostředků hudebních až bravurně), svým bytím na jevišti ukazují vyzrálost souboru jak v individuálních dovednostech, tak i ve vnímání vztahů a celku. Porota ocenila také fakt, že soubor vytvořil pevný jevištní tvar, který je však otevřený dalšímu hledání, tříbení. Proto také doporučila věnovat se dramaturgii, akcentovat dramaticky nosné situace a propracovat je ve smyslu jevištní akce (v některých případech je dramatično neseno více hudbou nežli tím, co se na jevišti děje). Ne zcela jasná byla i funkce některých postav v příběhu, inscenaci by prospěla i jevištní zkratka. Velké otazníky vyvstaly nad závěrem představení, kdy hlavní téma zůstalo neuzavřeno.
Představení Tamtamy z nejmoudřejšího stromu (ZUŠ Mladá Boleslav) zaujalo zejména pohybově a rytmicky. Aktéři představení jsou na jevišti velmi autentičtí, představením žijí, velmi dobře zvládají rytmus, který se spolu s pohybem stává dominantním jevištním prostředkem. Inscenátoři vycházejí z uměle vytvořeného mýtu (H. Doskočilová: Posledního kousne pes) a chtějí předat jasné poselství. To se jim však ne zcela zdařilo, diváci odcházeli z představení s odlišným vyzněním, přestože záměrem bylo dát černošskému přísloví Vzdálené bubny lépe zní jasný význam. Problémem představení byla nejednoznačnost ve vedení příběhu - divák očekává chronologicky příčinnou linii ( představení vychází z konkrétní situace, nastoluje osoby, počáteční konflikt), ovšem v určitém okamžiku inscenace tuto linii opouští, pro diváka je však tento okamžik nejasný. Porota doporučila také věnovat se více funkci bubnů v představení - soubor s nimi hraje od počátku, to se však ukazuje problematické vzhledem k jejich metaforickým a symbolickým významům, jež souvisí s tématem.
Představení O hrnci, dětech a tulácké duši (Děti ZŠ Třebotov) vychází z jevištního uchopení autentické dětské hry a dává takovéto hře jevištní smysl. Právě hravost a autenticita jsou největšími klady této inscenace a vedoucí souboru ukazují, jak je možné s touto kvalitou na jevišti velmi dobře pracovat. Představení je pásmem textů V. Koubka a M. Macourka, ovšem v některých chvílích se divák ztrácí - neví, zda byla určitá situace či „příběh“ již uzavřen, nebo mu unikají souvislosti. Nejasná byla i funkce dospělého aktéra na jevišti - divák chápe, že je oním tulákem, jenž se ohlíží za svým dětstvím, do představení však nikterak nezasahuje (pouze hrou na kytaru), nikterak (slovem, akcí, postojem…) dění nekomentuje, a tak je jeho centrální „umístění“ na jevišti zavádějící.
Popelka trochu jinak (Zvoneček Čechtice) nadchla obecenstvo humorem, který vychází z velmi přesného dodržení formy a stylu. Aktérky drží strojový rytmus, strojově zcizené jsou i výrazy, akce. Označují samy sebe za postavy pohádky, ovšem jejich hra je hrou s postavami a příběhem. Přesné dodržení formy a stylizace porota ocenila ve svém návrhu do širšího výběru. Otázkou však zůstává, nakolik je takováto hra vlastní dětem 10, 11-letým .
Z dalších představení zaujal soubor Vrtule 3. ZŠ Slaný s inscenací Tlachabus, a to zejména svou snahou experimentovat, provokovat v nejlepším slova smyslu. Inscenace však byla zatěžkána mnoha významy a symboly, jež byly pro diváka neuchopitelné nebo si protiřečily. Zajímavým způsobem práce s malými dětmi zaujal soubor ZUŠ Rakovník (Dětské etudy) a soubor ZŠ Bystřice (O neposlušných kůzlátkách a O stařečkovi, který dával rozkvést stromům). Humor ocenili diváci zejména v představení Paris a spol. souboru ZUŠ Žatec, které využilo jevištně převedené literární formy obrázkových dějin. Na druhé straně nejvíce výhrad směřovalo k představení Krakonoš Jitřenky DDM Mladá Boleslav - didaktizující příběh, iluzivní pojetí loutkového divadla, přebujelost slov…Stochovská přehlídka ukázala současný stav dětského divadla ve středočeském regionu. A je příjemné konstatovat, že je to obraz dobrý.
Radek Marušák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.