MAKOVCOVÁ, Václava: Recitační přehlídka v Mělníku očima účastníků 2006

Na recitační soutěže jezdím už asi sto let. Napřed sama se sebou a teď už dlouho s dětmi. Mám velký respekt k porotám všech úrovní a v krajském kole mám vždycky pocit, že by měly vyhrát všechny děti (a nebo aspoň všechny ty moje). A při výkonech v celostátní přehlídce už ani nedýchám. Jak zřejmo zříti, jsem poněkud neobjektivní. A teď tohle. Ale jak chcete. V sobotu 22. dubna vyrazila od nás z Třebotova flotila čtyř osobních aut čítající celkem šest soutěžících dětí, jedno nesoutěžící dítě, řidiče, maminky, tatínky, dědečky, babičky... a mě. Všichni se těšili a někteří k tomu měli trochu strach. Já jsem například měla strach, zda budou na správném místě všechny naše texty (postupně se totiž ztrácely na trase mezi oblastním a krajským kolem). Děti měly strach, aby „to“ nezkazily a jeden dědeček měl strach, jestli zvládne ochutnávku mělnických vín i projížďku na kole po okolí Mělníka. Hned při prezenci se zjistilo, že jedna moje recitátorka je zařazená do špatné kategorie, což bylo po nějaké době napraveno. Já jsem si pak shromáždila všechny svoje ovečky a společně jsme vyrazili hledat nějaké útočiště, kde bychom se „rozmluvili“ a „naladili“. V předchozích letech byla tato část soutěže velmi konspirativní záležitostí. Tajně jsme se vplížili do nějaké odemčené místnosti a jeden hlídal. Letos jsme měli trumf v kapse, protože mohlo hlídat naše nesoutěžící dítě. Ale co se nestalo! Paní, která zcela zjevně patřila k organizátorům, odhalila naše pikle a vše nám povolila! A bylo po konspiraci. V klidu jsme se rozmluvili a po nás to dokonce ještě stihla další skupinka zájemců. Pak jsme se všichni usadili ve velkém sále domu dětí a mládeže a čekali s napětím na slavnostní zahájení. A dočkali jsme se! Porota nastoupila v hojném počtu do dlouhé řady před pódiem a my jsme hned viděli, že o nás bude odborně postaráno. 1. a 2. kategorie soutěžila ve větší velmi podlouhlé místnosti (kdo seděl vzadu, možná o něco pěkného přišel). Všichni se tam však nevešli a soutěžící 2. kategorie museli zatím poslouchat 4. kategorii, která právě začala soutěžit ve velkém sále. 3. kategorie se naopak přesunula do úplně uvízla. Vedu vždy vnitřní boj, se kterým soutěžícím dítětem mám být, a tak jsem tedy měla rozhodnuto. Musela jsem jen doufat, že už si děti ve všem poradí. Ještě než začalo soutěžní klání, byli jsme všichni velmi důrazně vyzváni ke klidu a vzájemné ohleduplnosti. Mám taky ráda klid. Jen jsem měla strach, aby nenastala ta stísněná atmosféra hrobového ticha, kterou jsem občas zažila v předchozích letech. Nenastala. Přesto myslím, že v tak malé místnosti jsme si mohli být blíž. Repertoár byl široký - od Seifertova Komediantského vozu, přes úryvek ze hry Hrdý Budžes, až po Hrnečku, vař! od Jiřího Žáčka. Převládala próza. Bylo prostě co poslouchat a to bylo hlavní. Vzhledem k tomu, že soutěžících ve 3. kategorii bylo asi jen 9, stihla jsem ještě začátek 2. kategorie. Tam byla atmosféra volnější a klid byl taky. Recitovalo 16 dětí. Próza a poezie byla tak půl na půl, a to převážně od českých autorů (Šrut, Frynta, Kainar, Žáček, Poláček, Hrubín, Mrázková...). Musím říct, že mě spousta vystoupení opravdu bavila. Recitátory 1. a 4. kategorie jsem bohužel neslyšela. Po ukončení každé kategorie proběhlo všeobecné hodnocení. Vždy bylo porotou nabídnuto i individuální hodnocení. Využili jej však jen soutěžící 3. a 4. kategorie. Hodnocení se týkalo v 1. a 2. kategorii hlavně výběru textu a výslovnosti, ve 3. kategorii ještě přirozenosti projevu, temporytmu, mimiky, kontaktu s posluchačem atp. Přestávka před závěrečným vyhodnocením byla přiměřeně dlouhá, protože DDM je uprostřed pěkného parku a bylo krásně, děti se proběhly a my dospělí jsme se protáhli. A nakonec došlo k oficiálnímu závěru ve velkém sále, kde se shromáždili soutěžící ze všech kategorií, jejich učitelé, maminky, tatínkové, babičky, dědečkové i řidiči a také celá porota a organizátoři. Vše proběhlo velmi důstojně. Některé děti byly nadšené, některé posmutnělé, ale vidina báječného oběda v protější pizzerii nakonec všechny chmury zahnala. Jen ten dědeček, který chtěl absolvovat ochutnávku mělnických vín a projížďku na kole, to nestihl. Musel totiž jezdit s babičkou po nákupech. Tak si prý koupil aspoň mapu. Třeba se mu bude hodit příští rok.
Václava Makovcová

Složení lektorského sboru v Mělníku:
I. kategorie a II. kategorie: Jiří Gabriel, Luďa Marešová, Rudolf Brázdil
III. kategorie: Marie Brázdilová, Taťjana Chutná, Alena Boušová
IV. Kategorie: Juliana Jedličková, Jaroslava Veselá, Lucie Březovská

Postupující recitátoři II. kategorie:
Markéta Brabcová, Jana Pohanková: Flíček
Dario Cadorini, L. Středa: Jak jsme se poznali

Postupující recitátoři III. kategorie:
Kristina Hrbková, M. Drijverová: Jak získat rybičky, I. Hurník: Basa a housličky
Karolína Kropáčková, F. Simonová: Darebák David jede na školní výlet, C. Cassidy: Hledá se Dizzy)

Postupující recitátoři IV. kategorie:
Veronika Horová, J. Marek: Balónek, I. A. Krylov: Žebrák a štěstí
Vojtěch Dvořák, S. Leacock: Námět k rozhovoru..., M. Macourek: Had
redakce