HULÁK, Jakub: Středočeská přehlídka dětských recitátorů z pohledu pozorovatele

Středočeská přehlídka dětských recitátorů se konala 24. dubna, už tradičně v Domě dětí a mládeže Mělník. Zázračně se mi podařilo vyšetřit čas a přijel jsem se na přehlídku podívat jako divák, což se mi po pravdě řečeno ještě nikdy nepoštěstilo. Odtud pramení charakter mých následujících postřehů - všímal jsem si více toho, jak celá akce „žije“, než výkonu jednotlivých recitátorů, o nichž jsem si neměl možnost zasvěceně povídat v rozborových diskusích.Můj zorný úhel pozorovatele mi dovolil rekapitulovat své zkušenosti z mnoha dalších krajských, okresních či obvodních přehlídek a přemýšlet o tom, jaký z možných modelů je pro účastníky nejšťastnější.
Krajské kolo v Mělníku začíná oficiálním a velice důstojným společným zahájením ve velkém sále. Po organizačních pokynech, představení pořadatelů a porot se všichni dělí po kategoriích do tří různých místností, děti první a druhé kategorie mají kratší texty, zůstávají proto pohromadě s jednou porotou, třetí kategorie odchází do své místnosti a čtvrtá zůstává v sále. Nastává první problém - třídy, v nichž recitují první tři kategorie, jsou velmi těsné a je vidět, že normálně slouží k jiným účelům. Sál pro čtvrtou kategorii je adekvátní a vyhovující, pomineme-li ovšem poškozené dveře, které dovnitř pouštějí všechny zvuky z předsálí. Hned si ale vybavím zážitky z různých koutů republiky a vím, že s prostorovými problémy zápolí téměř všichni pořadatelé. A tam, kde mají velký a krásný divadelní sál, je mi zase líto těch nejmenších, kteří musí stejně jako ostatní šplhat na vysoké jeviště a stát ve světle reflektorů…
Další dění se odehrává ve třech místnostech nezávisle. První dvě kategorie ale „odrecitují“ velmi brzy, vzápětí skončí i vystoupení kategorie třetí, a potom už všichni déle než hodinu čekají, až skončí čtvrtá kategorie s důkladným rozborem všech výkonů. Pořadatelé dbají na to, aby měla přehlídka také důstojný závěr, a vyhlašují výsledky a předávají ceny až ve chvíli, kdy se zase všichni sejdou. V jiných krajích bývá zvykem vyhodnotit každou kategorii zvlášť. Účastníci pak ale odjíždějí, aniž by se potkali s ostatními, aniž by vnímali rozměr celé akce, a možná ani nemají pocit jasného ukončení. Proto jsem respektoval mělnický přístup a těžce jsem nesl reptání rodičů, kteří se dokonce nestyděli veřejně vznést během povídání poroty ke druhé kategorii dotaz, jestli přehlídka skončí brzy, aby stihli v televizi hokejové utkání
Oficiální závěr nastává zhruba hodinu a půl před původně avizovaným časem, mnozí rodiče jsou přesto nervózní, i když se jejich potomkům dostalo náležité odborné péče.Mělnická přehlídka zkrátka nabízí jeden z možných organizačních principů, který není ani lepší, ani horší než jinde. Stejně jako ty další modely má své klady i zápory. Vím, že řada účastníků v minulých letech nebyla s mělnickým kolem spokojena. Oproti minulým rokům bylo ale letos zřejmě víc času na povídání s dětmi, pořadatelé navíc už od ranní prezence komunikovali s dětmi, rodiči i pedagogy velmi vstřícně a přátelsky.
Co se týče samotné recitace, první kategorie mi bohužel unikla, stihl jsem ale díky pauzám celou druhou i třetí kategorii. Převažovaly spíše průměrné výkony, takže nebylo příliš těžké odlišit ty, kteří se šedivému průměru vymykali. Zvláště ve třetí kategorii to byla jednoznačně Adéla Tomsová z Třebotova s Ježkem od Miloše Macourka, spolu s ní pak na Dětskou scénu postupuje také Adéla Rumlová s básní Půlnoční mše v dešti od Václava Hraběte. Ve druhé kategorii asi nejvíc „zazářil“ Štěpán Laštůvka ze Slaného (Rudolf Křesťan: Rohožka), postupem do celostátního kola byla oceněna také Pavlína Coufalová z Jílového. Měl jsem pocit, že porota „přehlédla“ zajímavého Vladimíra Konývku (Daisy Mrázková: Ticho a linduška), ale co naplat - posuzování každého „uměleckého“ výkonu je do značné míry subjektivní záležitost. U čtvrté kategorie jsem stihl jen závěrečný seminář, takže jsem stačil jen ocenit zevrubný a zajímavý rozbor Jiřiny Lhotské. Zdálo se, že se objevily i zajímavé texty a zajímavé přístupy, nejvíce ale porotu přesvědčila Barbora Ištoková ze Staré Boleslavi, a to především svým druhým textem (R. Fulghum: Měli jsme si hrát na obry).
O postupech a dalších oceněních recitátorů rozhodly poroty v tomto složení: 1. a 2. kategorie - Luďa Marešová, Rudolf Brázdil a Jiří Gabriel, 3. kategorie - Jana Štefánková, Jaroslava Veselá a Ladislav Matlák, 4. kategorie - Jiřina Lhotská, Iveta Jirasová a Marie Brázdilová.
Jakub Hulák