Ron, Vojtěch: Lidové divadlo, heslo, 2000
LIDOVÉ DIVADLO -
*1 společné označení pro rozsáhlou oblast divadelních, dramatických i scénických fenoménů v lidové kultuře.
*2 Má původ v antropologické bázi, jako způsob uspokojování vrozených potřeb člověka pro umělecké vzrušení a krásu, mysterióznost a metaforičnost, obřadnost, konkrétnost i tvořivou hravost a komickou tvořivost.
*3 Od svých pravěkých počátků, po staletí tvořilo součást kultových jednání, aby sdělilo obsah slavnosti a svátků, ale také v určitém řádu uspokojovalo ludické potřeby a schopnosti člověka. Prostupuje kult, magii, obřady a jiné kolektivní společenské akce.
*4 Realizovalo se v nejrůznějších tvarech, postupech, projevech od nejjednodušších až ke komplikovaným náročným produkcím. V prostých výstupech a obřadech, obchůzkách, procesích, chorovodech, v dětských hrách (ne v dětském hraní), pantomimách, malých zpěvohrách, v divadle loutkovém i v monumentálních sousedských představeních, stále zdokonalovaných a proměňovaných novými doplňky a škrty.
*5 Osobitý systém lidového divadla podmíněný nedostatkem hmotných prostředků vedl k metaforičnosti a expresivitě prostředků, k aktivizováni představivosti a zdůraznění aktuálních významů.
*6 Žije i v naší současnosti v amatérském, poloprofesionálním i profesionálním inscenování různých folklórních projevů, či v reliktech tu a tam udržovaných a obnovovaných jako "sváteční" akce v běžném životě (masopust, tradiční tříkrálová koleda církví organizovaná, jízda králů, prvomájová maškaráda - např. ve Světlé pod Ještědem atd. atp.).
*7 Všechny tyto projevy se vyznačují základními principy dění divadla. Zásadně musí být živou akcí v určitém časoprostoru - "zde a nyní" a zároveň zpětnovazebním kontaktem účinkujících a účastníků či publika (z percepce lidového divadla není nikdy nikdo vyloučen, nestydí se za svou produkci).
*8 Uplatňují se v něm hlavní divadelní složky. Především nezbytná herecká složka, která spočívá v přeměně ustanoveného člověka v jinou postavu pomocí chování (mimiky, gestiky, pohybů, mluvou či zpěvem), masky (nalíčení, zhotovené-připevněné, základní grimasy), kostýmu, ale i rekvizity, to vše se děje na scéně vymezené hrou herců, nebo ohraničením předváděcího prostoru - dějiště či stavbou zvláštního podia nebo dokonce jeviště. Neobejde se bez fixovaného či tradicí orálně předávaného nebo improvizovaného textu s dialogy, monology, písněmi a proslovy.
*9 To, co lidové divadlo přebírá z jiných vrstev kultury či umělecké tvorby, je nejen přetvořeno, ale adaptováno, ztrácí svůj původní význam a tvar, je pouhou skrytou inspirací, protože provedení lidovými účinkujícími zcela změní někdejší předlohu.
*10 Projevuje se ostrou expresivitou, ale nedovede experimentovat.
*11 Lidové divadlo umí pracovat s prolínáním různých výrazových prostředků a postupů, někdy nezná hranice mezi komickými i vážnými prvky, ale někdy má také smysl pro čistotu žánru.
*12 V oblasti lidového divadla lze dnes určit několik základních typů divadelních produkcí.
*13 Akce, vznikající z původních pohanských obřadů spojených s kosmickým časem (slunovrat, den-noc) a hospodářským rokem a s rodinným životem (zejména "svatební" divadlo).
*14 Divadelní díla a dílka, které se postupně vyvíjela ze středověkých náboženských či světských divadelních žánrů (dorota, mikuláš, tři králové, intermedie a rozsáhlá oblast smíchové kultury) závislých na církevním roce..
*15 Konečně představení "druhého", dosud žijícího, inscenovaného folklóru, národopisných revui, nabízejících publiku režírované, zkoušené, vytvářené a dotvářené etnografické žánry: tance, vyprávění, scénky, zpěvy písní, hudební skladby, přehlídky lidových krojů, stylizované zvykosloví atd.
*16 Vedle nich je třeba připojit náročné specifické umělecké inscenace lidových dramat (např. Komedie o židoj Šilokoj, Komedie Františce, pašijové, vánoční, starozákonní dramatické kompozice jevištních představení).
*17 Zvláštní typologickou skupinou je dosud realizovaná divadelně žijící smíchová kultura v současném zvykosloví (karneval, masopust, parodistické akce zaměřené na současnost), s improvizovanými akcemi a různými zděděnými relikty.
*18 Lidové divadlo souvisí s celým kontextem tradiční regionální, často i lokální lidové kultury a prezentuje se svými krajovými i místními zvláštnostmi a variantami.
*19 Ne každá oblast však dokázala a dokáže vytvářet podmínky k udržování, pěstování a rozvíjení domácích divadelních tradic. V mnohých regiónech současnosti nejen že nežije, ale tradice jsou zcela zapomenuty. Existuje však jako zábava, snažící se o umělecký počin individuálně kolektivního typu v některém amatérském souboru, který dnes působí v silné konkurenci exportované populární postmoderní písňové a hudební produkce.
*20 Obřady, magické obyčeje s výraznou divadelností dnes realizované, ztratily své původní zaměření a závaznost, staly se zábavou. V jejich znovukonání je však stále přítomen jejich ztajený obsah, který sekularizací neztratil svou hodnotu, ale nese a přenáší svérázné poetické poselství do současnosti.
*21 Jak se bude rozvíjet folklórní "lidové divadlo" následujících převratných dob, nelze předvídat. Lze jen předpokládat, že s globilizačními snahami poroste i význam místních tradic reprezentovaných a inspirovaných zděděnou kulturou "domova" v unifikujícím se globálním světě.
*22 Právě kvalitně a tvořivě "použité" divadelní prostředky a postupy svérázných divadelních děl mohou zvýraznit a nabídnout folklórní bohatství tradic našeho "domova".
Literatura (výběr)
Bohuslav BENEŠ: Současný folklórní divadelní projev, Premeny ľudových tradicií v súčasnosti 1, Bratislava 1977, s.301-304.
Bohuslav BENEŠ, Úvod do folkloristiky, Brno 1980.
Bohuslav BENEŠ: Výroční zvyk jako hra, divadlo a zábava, in: Výroční obyčeje, Lidová kultura současnosti sv. 8, Brno 1982, s.67-71.
Bohuslav BENEŠ: Divadelní ochotníci a folklorní soubory - cesty a výhledy, In: Národopisné aktuality, r. 22, 1985, č.3, 201-3.
Bohuslav BENEŠ: Typologie a funkčnost současného lidového divadla u západních Slovanů (K 95. výročí narození P.G. Bogatyreva), in: Československá slavistika, 1988, s. 275-277.
Bohuslav BENEŠ: Existuje ještě lidová kultura?, in: Komlosyová, Bůžek,V., Svátek, F.: Kultury na hranici, Waidhofen an der Thay, 1995, s.248-254.
Petr BOGATYREV: Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940.
Petr BOGATYREV: Souvislost tvorby, (přel. ed. J. Kolár), Praha 1971.
Folklór a scéna (Zbornik prispevkov k problematike štylizacie folklóru, sestavili M. LEŠČÁK a S. ŠVEHLÁK, Osvětový ústav Bratislava 1973 (Praha Státní knihovna 54 D 48807).
Vanda JIŘIKOVSKÁ: Tříkrálová koleda. Několik postřehů a úvaha o oživení tradice, in: Český lid 89, 2002,č.3, s. 257-264.
Jan KOPECKÝ: České barokní divadlo lidové, in: Dějiny českého divadla, 1. díl, (ed. F. Černý), Praha 1968, s. 280-331.
Jan KOPECKÝ (pod jménem Jan BERNARD): Co je divadlo, Praha 1983.
Martin SLIVKA: K dejinám scénických foriem folklóru, Rytmus r.27, 1976, č. 9 + 10, s.11 a 14-15.
Martin SLIVKA: Slovenské ľudové divadlo, VŠMU Bratislava, I. díl 1992, II. díl 1989(!).
Oldřich SIROVÁTKA: České lidové divadlo, in: Český lid, r. 49, 1962, š.2, s. 49-54.
Marie SOUKALOVÁ: Náš poklad, Skautské prameny, Liberec 1998.
Jitka STAŇKOVÁ - Ludvík BARAN: Masky, démoni, šaškové, Theo Pardubice 1998.
Josef VYDRA: Národopis na divadle, Český lid, r. 4, 1949, č.1-2, s.35-6.
Cyril ZÁLEŠÁK: Folklór na scéně, Osvětový ústav Bratislava, 1990
Březen 2000
*1 společné označení pro rozsáhlou oblast divadelních, dramatických i scénických fenoménů v lidové kultuře.
*2 Má původ v antropologické bázi, jako způsob uspokojování vrozených potřeb člověka pro umělecké vzrušení a krásu, mysterióznost a metaforičnost, obřadnost, konkrétnost i tvořivou hravost a komickou tvořivost.
*3 Od svých pravěkých počátků, po staletí tvořilo součást kultových jednání, aby sdělilo obsah slavnosti a svátků, ale také v určitém řádu uspokojovalo ludické potřeby a schopnosti člověka. Prostupuje kult, magii, obřady a jiné kolektivní společenské akce.
*4 Realizovalo se v nejrůznějších tvarech, postupech, projevech od nejjednodušších až ke komplikovaným náročným produkcím. V prostých výstupech a obřadech, obchůzkách, procesích, chorovodech, v dětských hrách (ne v dětském hraní), pantomimách, malých zpěvohrách, v divadle loutkovém i v monumentálních sousedských představeních, stále zdokonalovaných a proměňovaných novými doplňky a škrty.
*5 Osobitý systém lidového divadla podmíněný nedostatkem hmotných prostředků vedl k metaforičnosti a expresivitě prostředků, k aktivizováni představivosti a zdůraznění aktuálních významů.
*6 Žije i v naší současnosti v amatérském, poloprofesionálním i profesionálním inscenování různých folklórních projevů, či v reliktech tu a tam udržovaných a obnovovaných jako "sváteční" akce v běžném životě (masopust, tradiční tříkrálová koleda církví organizovaná, jízda králů, prvomájová maškaráda - např. ve Světlé pod Ještědem atd. atp.).
*7 Všechny tyto projevy se vyznačují základními principy dění divadla. Zásadně musí být živou akcí v určitém časoprostoru - "zde a nyní" a zároveň zpětnovazebním kontaktem účinkujících a účastníků či publika (z percepce lidového divadla není nikdy nikdo vyloučen, nestydí se za svou produkci).
*8 Uplatňují se v něm hlavní divadelní složky. Především nezbytná herecká složka, která spočívá v přeměně ustanoveného člověka v jinou postavu pomocí chování (mimiky, gestiky, pohybů, mluvou či zpěvem), masky (nalíčení, zhotovené-připevněné, základní grimasy), kostýmu, ale i rekvizity, to vše se děje na scéně vymezené hrou herců, nebo ohraničením předváděcího prostoru - dějiště či stavbou zvláštního podia nebo dokonce jeviště. Neobejde se bez fixovaného či tradicí orálně předávaného nebo improvizovaného textu s dialogy, monology, písněmi a proslovy.
*9 To, co lidové divadlo přebírá z jiných vrstev kultury či umělecké tvorby, je nejen přetvořeno, ale adaptováno, ztrácí svůj původní význam a tvar, je pouhou skrytou inspirací, protože provedení lidovými účinkujícími zcela změní někdejší předlohu.
*10 Projevuje se ostrou expresivitou, ale nedovede experimentovat.
*11 Lidové divadlo umí pracovat s prolínáním různých výrazových prostředků a postupů, někdy nezná hranice mezi komickými i vážnými prvky, ale někdy má také smysl pro čistotu žánru.
*12 V oblasti lidového divadla lze dnes určit několik základních typů divadelních produkcí.
*13 Akce, vznikající z původních pohanských obřadů spojených s kosmickým časem (slunovrat, den-noc) a hospodářským rokem a s rodinným životem (zejména "svatební" divadlo).
*14 Divadelní díla a dílka, které se postupně vyvíjela ze středověkých náboženských či světských divadelních žánrů (dorota, mikuláš, tři králové, intermedie a rozsáhlá oblast smíchové kultury) závislých na církevním roce..
*15 Konečně představení "druhého", dosud žijícího, inscenovaného folklóru, národopisných revui, nabízejících publiku režírované, zkoušené, vytvářené a dotvářené etnografické žánry: tance, vyprávění, scénky, zpěvy písní, hudební skladby, přehlídky lidových krojů, stylizované zvykosloví atd.
*16 Vedle nich je třeba připojit náročné specifické umělecké inscenace lidových dramat (např. Komedie o židoj Šilokoj, Komedie Františce, pašijové, vánoční, starozákonní dramatické kompozice jevištních představení).
*17 Zvláštní typologickou skupinou je dosud realizovaná divadelně žijící smíchová kultura v současném zvykosloví (karneval, masopust, parodistické akce zaměřené na současnost), s improvizovanými akcemi a různými zděděnými relikty.
*18 Lidové divadlo souvisí s celým kontextem tradiční regionální, často i lokální lidové kultury a prezentuje se svými krajovými i místními zvláštnostmi a variantami.
*19 Ne každá oblast však dokázala a dokáže vytvářet podmínky k udržování, pěstování a rozvíjení domácích divadelních tradic. V mnohých regiónech současnosti nejen že nežije, ale tradice jsou zcela zapomenuty. Existuje však jako zábava, snažící se o umělecký počin individuálně kolektivního typu v některém amatérském souboru, který dnes působí v silné konkurenci exportované populární postmoderní písňové a hudební produkce.
*20 Obřady, magické obyčeje s výraznou divadelností dnes realizované, ztratily své původní zaměření a závaznost, staly se zábavou. V jejich znovukonání je však stále přítomen jejich ztajený obsah, který sekularizací neztratil svou hodnotu, ale nese a přenáší svérázné poetické poselství do současnosti.
*21 Jak se bude rozvíjet folklórní "lidové divadlo" následujících převratných dob, nelze předvídat. Lze jen předpokládat, že s globilizačními snahami poroste i význam místních tradic reprezentovaných a inspirovaných zděděnou kulturou "domova" v unifikujícím se globálním světě.
*22 Právě kvalitně a tvořivě "použité" divadelní prostředky a postupy svérázných divadelních děl mohou zvýraznit a nabídnout folklórní bohatství tradic našeho "domova".
Literatura (výběr)
Bohuslav BENEŠ: Současný folklórní divadelní projev, Premeny ľudových tradicií v súčasnosti 1, Bratislava 1977, s.301-304.
Bohuslav BENEŠ, Úvod do folkloristiky, Brno 1980.
Bohuslav BENEŠ: Výroční zvyk jako hra, divadlo a zábava, in: Výroční obyčeje, Lidová kultura současnosti sv. 8, Brno 1982, s.67-71.
Bohuslav BENEŠ: Divadelní ochotníci a folklorní soubory - cesty a výhledy, In: Národopisné aktuality, r. 22, 1985, č.3, 201-3.
Bohuslav BENEŠ: Typologie a funkčnost současného lidového divadla u západních Slovanů (K 95. výročí narození P.G. Bogatyreva), in: Československá slavistika, 1988, s. 275-277.
Bohuslav BENEŠ: Existuje ještě lidová kultura?, in: Komlosyová, Bůžek,V., Svátek, F.: Kultury na hranici, Waidhofen an der Thay, 1995, s.248-254.
Petr BOGATYREV: Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940.
Petr BOGATYREV: Souvislost tvorby, (přel. ed. J. Kolár), Praha 1971.
Folklór a scéna (Zbornik prispevkov k problematike štylizacie folklóru, sestavili M. LEŠČÁK a S. ŠVEHLÁK, Osvětový ústav Bratislava 1973 (Praha Státní knihovna 54 D 48807).
Vanda JIŘIKOVSKÁ: Tříkrálová koleda. Několik postřehů a úvaha o oživení tradice, in: Český lid 89, 2002,č.3, s. 257-264.
Jan KOPECKÝ: České barokní divadlo lidové, in: Dějiny českého divadla, 1. díl, (ed. F. Černý), Praha 1968, s. 280-331.
Jan KOPECKÝ (pod jménem Jan BERNARD): Co je divadlo, Praha 1983.
Martin SLIVKA: K dejinám scénických foriem folklóru, Rytmus r.27, 1976, č. 9 + 10, s.11 a 14-15.
Martin SLIVKA: Slovenské ľudové divadlo, VŠMU Bratislava, I. díl 1992, II. díl 1989(!).
Oldřich SIROVÁTKA: České lidové divadlo, in: Český lid, r. 49, 1962, š.2, s. 49-54.
Marie SOUKALOVÁ: Náš poklad, Skautské prameny, Liberec 1998.
Jitka STAŇKOVÁ - Ludvík BARAN: Masky, démoni, šaškové, Theo Pardubice 1998.
Josef VYDRA: Národopis na divadle, Český lid, r. 4, 1949, č.1-2, s.35-6.
Cyril ZÁLEŠÁK: Folklór na scéně, Osvětový ústav Bratislava, 1990
Březen 2000
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.