AS 2006, č. 4: Alena Nováková: Svátek recitace
SVÁTEK RECITACE
Letošní ročník Šrámkovy Sobotky, který proběhl mezi 1. a 8. červencem, byl v mnoha směrech výjimečný. Samozřejmě, že nejpodstatnější bylo ono slavné jubileum. Šrámkova Sobotka se totiž, věřte nevěřte, konala už po padesáté. Málokterý festival v českých zemích se může pochlubit takovou tradicí. A navíc takovou kontinuitou, jak se letos mohli přesvědčit všichni účastníci. Padesátá Sobotka totiž zavdala příležitost ke vzpomínání a k rekapitulacím. Nad starými dokumenty bylo zřejmé, že festival dokázal v průběhu celého svého trvání, i v letech nepříznivých, například v době normalizace, víceméně odolat vnějším manipulacím. Do dnešních dnů tak festival vstupuje nepodbízivě, možná mírně starosvětsky, ale zato hrdě hájící baštu krásy a dobrodružství českého jazyka, řeči a literatury.
Asi největší kus práce pro udržení této svěží stránky festivalu dnes dělá nesoutěžní přehlídka uměleckého přednesu spojená s tvůrčími dílnami pro studenty českého jazyka. V průběhu festivalového týdne se studenti ve zhruba osmičlenných skupinkách setkávají s odbornými lektory a analyzují s nimi svou interpretaci a přednes uměleckého textu. Letošní sobotecké dílny vedli Věra Slunéčková, Libor Vacek, Aleš Vrzák a Radovan Lipus. Výsledky jejich vedení má pak možnost zhlédnout celá festivalová veřejnost, a to na závěr týdne, v rámci takzvaného večera fakult. Jeho úroveň je vždy velmi vysoká, alespoň posledních pět let, o kterých mohu promlouvat z vlastní zkušenosti, tvoří večer fakult zlatý hřeb celého festivalu. (Často si dokonce říkám, že na festival bychom ani nemuseli vozit některé profesionální divadelní soubory z Prahy či jiných měst, protože frekventanti soboteckých dílen, byť amatéři, dokážou vždy spolehlivě zaujmout svým citem pro text, péčí o výslovnost, dramatizací a hravostí.) Mimochodem, právě důraz na hravost lze pozorovat v posledních letech jako narůstající fenomén. Studenti tíhnou k výběru textů humorných, ironizujících, provokujících. Mezi recitovanými autory se častěji objevuje Ivan Wernisch, Pavel Šrut, Karel Čapek, Christian Morgenstern, z lyriků pak vede Jan Skácel. Mluvené slovo je tradičně prostřídáváno zhudebněnými texty. Ty vznikají v dalším ateliéru, v hudební dílně Jiřího Šlupky Svěráka a nezapřou jeho bluesovou inspiraci.
V posledních letech se v Sobotce etablovalo několik nových, velmi příjemných tradic. Nejvýznamnější z nich jsou pravděpodobně časopis Splav! a Učitelská dílna. Časopis Splav! je festivalový deník, který podle mého mínění příznivě přispívá k atmosféře festivalu, byť je pro svůj kritický duch občasně zatracován. Ale zaplaťpánbu za to, že tato neortodoxní, vtipná a aktuální festivalová platforma existuje.
Stejné zaplaťpánbu se chce zvolat i v případě Učitelské dílny. Její tvář neodmyslitelně splývá s podobou režisérky Hany Kofránkové, která se rozhodla pro tuto novinku a je každoročně odměňována velkým uznáním. Hana Kofránková totiž jako první vycítila určitou potřebu části nestudentského festivalového publika nebýt jen pasivními hosty a přihlížiteli. Překvapivě hodně učitelů nejrůznějšího, i poměrně vysokého věku, tak v sobě odhalilo stejnou hravost a kreativitu, jakou v dílnách předvádějí už mnoho let studenti. Večer fakult tudíž bývá uzavřen vystoupením Učitelské dílny, která vždy přicházívá s vtipným, aktualizovaným pásmem.
Tak tomu bylo i letos. A proto lze na závěr říci, že padesátá Šrámkova Sobotka byla nepochybně pro recitující všeho věku i pro jejich posluchače opravdovým svátkem. Těšme se na další ročník!
Alena Nováková
Letošní ročník Šrámkovy Sobotky, který proběhl mezi 1. a 8. červencem, byl v mnoha směrech výjimečný. Samozřejmě, že nejpodstatnější bylo ono slavné jubileum. Šrámkova Sobotka se totiž, věřte nevěřte, konala už po padesáté. Málokterý festival v českých zemích se může pochlubit takovou tradicí. A navíc takovou kontinuitou, jak se letos mohli přesvědčit všichni účastníci. Padesátá Sobotka totiž zavdala příležitost ke vzpomínání a k rekapitulacím. Nad starými dokumenty bylo zřejmé, že festival dokázal v průběhu celého svého trvání, i v letech nepříznivých, například v době normalizace, víceméně odolat vnějším manipulacím. Do dnešních dnů tak festival vstupuje nepodbízivě, možná mírně starosvětsky, ale zato hrdě hájící baštu krásy a dobrodružství českého jazyka, řeči a literatury.
Asi největší kus práce pro udržení této svěží stránky festivalu dnes dělá nesoutěžní přehlídka uměleckého přednesu spojená s tvůrčími dílnami pro studenty českého jazyka. V průběhu festivalového týdne se studenti ve zhruba osmičlenných skupinkách setkávají s odbornými lektory a analyzují s nimi svou interpretaci a přednes uměleckého textu. Letošní sobotecké dílny vedli Věra Slunéčková, Libor Vacek, Aleš Vrzák a Radovan Lipus. Výsledky jejich vedení má pak možnost zhlédnout celá festivalová veřejnost, a to na závěr týdne, v rámci takzvaného večera fakult. Jeho úroveň je vždy velmi vysoká, alespoň posledních pět let, o kterých mohu promlouvat z vlastní zkušenosti, tvoří večer fakult zlatý hřeb celého festivalu. (Často si dokonce říkám, že na festival bychom ani nemuseli vozit některé profesionální divadelní soubory z Prahy či jiných měst, protože frekventanti soboteckých dílen, byť amatéři, dokážou vždy spolehlivě zaujmout svým citem pro text, péčí o výslovnost, dramatizací a hravostí.) Mimochodem, právě důraz na hravost lze pozorovat v posledních letech jako narůstající fenomén. Studenti tíhnou k výběru textů humorných, ironizujících, provokujících. Mezi recitovanými autory se častěji objevuje Ivan Wernisch, Pavel Šrut, Karel Čapek, Christian Morgenstern, z lyriků pak vede Jan Skácel. Mluvené slovo je tradičně prostřídáváno zhudebněnými texty. Ty vznikají v dalším ateliéru, v hudební dílně Jiřího Šlupky Svěráka a nezapřou jeho bluesovou inspiraci.
V posledních letech se v Sobotce etablovalo několik nových, velmi příjemných tradic. Nejvýznamnější z nich jsou pravděpodobně časopis Splav! a Učitelská dílna. Časopis Splav! je festivalový deník, který podle mého mínění příznivě přispívá k atmosféře festivalu, byť je pro svůj kritický duch občasně zatracován. Ale zaplaťpánbu za to, že tato neortodoxní, vtipná a aktuální festivalová platforma existuje.
Stejné zaplaťpánbu se chce zvolat i v případě Učitelské dílny. Její tvář neodmyslitelně splývá s podobou režisérky Hany Kofránkové, která se rozhodla pro tuto novinku a je každoročně odměňována velkým uznáním. Hana Kofránková totiž jako první vycítila určitou potřebu části nestudentského festivalového publika nebýt jen pasivními hosty a přihlížiteli. Překvapivě hodně učitelů nejrůznějšího, i poměrně vysokého věku, tak v sobě odhalilo stejnou hravost a kreativitu, jakou v dílnách předvádějí už mnoho let studenti. Večer fakult tudíž bývá uzavřen vystoupením Učitelské dílny, která vždy přicházívá s vtipným, aktualizovaným pásmem.
Tak tomu bylo i letos. A proto lze na závěr říci, že padesátá Šrámkova Sobotka byla nepochybně pro recitující všeho věku i pro jejich posluchače opravdovým svátkem. Těšme se na další ročník!
Alena Nováková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.