Šrámková, Vítězslava, recenze Martinec,Zdroje herecké t vorby, AS 2004, č. 4, s. 37.
Zdroje herecké tvorby
Kniha Václava Martince Herecké techniky a zdroje herecké tvorby je publikací zcela zásadní nejen pro všechny adepty herectví a herce profesionální i amatérské, ale i pro všechny milovníky divadla. Je totiž vzrušující sledovat Martincovu filozofii tvůrčího divadelního procesu, a i když práce k tomu není určena, lze ji z tohoto důvodu přečíst jedním dechem, od začátku do konce. Přiznám se, že se mi to stalo.
Jde u nás o práci průkopnickou, o pozoruhodně ucelený systém teoretických i praktických poznatků pedagoga herectví, který nevychází z jediné herecké školy. Základní přístup je jistě poznamenán Martincovým celoživotním vztahem k pohybovému divadlu, ale cílevědomě směřuje ke komplexnímu pojetí herecké tvorby. Autor neustále poměřuje vlastní přístupy a zásady, jež se utvářely celých pětatřicet let jeho pegagogického působení jak v amatérských (Bílé divadlo Praha, Křesadlo, Studio pohybového divadla), tak profesionálních souborech či na JAMU, AMU nebo pražské Vyšší odborné škole herecké, s názory světově respektovaných moderních klasiků dvacátého století: Stanislavského, Tairova, Michaila Čechova, Artauda, Barby, Grotowského ad. Inspiraci hledá i v józe, pekingské opeře či psychologii a teatroterapii. Kniha má charakter učebnice, která kromě výkladu obsahuje i nespočet cvičení, kontrolních otázek a praktických doporučení v bohatě strukturovaných kapitolách: mj. Hlubinné zdroje herecké tvorby; „Vyjadřovací“ prostředky herce – členění hereckých technik; Herecká průprava založená na vnější technice – koncentrace, tvůrčí aktivita, Lidská řeč a herecká mluva: Vědomé dýchání, Perfektní výslovnost, Hlasové rejstříky a zpěv; Herecké pojetí pohybu; Herecká průprava založená na vnitřní technice: např. vnitřní vidění, veřejná samota, emocionální paměť, lidská psychika v životě a na jevišti; Herecké objevování a vyjadřování vlastního „já“; Vytváření jevištní postavy. Výklad uzavírají Přílohy – několik materiálů, které byly do knihy v přepracované podobě převzaty z habilitační práce na JAMU Metodika herecké výchovy (docentem od roku 1995) a umožňují největší vhled do Martincových úvah o herecké práci. Značně přesahují běžný charakter příloh a dosvědčují, jaké nároky klade nejen na zvládání řemesla, ale i na hercův talent, duchovní prvky skutečně tvůrčí existence na jevišti, hereckou etiku… Pro všechny, jejichž zájem o soudobé divadlo a herectví je hlubší, bude velmi cenný soupis studijní literatury. Knížku uzavírá doslov editora doc. Jana Dvořáka, příznačně nazvaný O Václavu Martincovi a jeho neokázalém divadelním bytí, který připomíná mnohé autorovy aktivity i jeho celoživotní postoje.
Čtenář tak dostává do rukou dílo, které je v naší - dnes už bohatší - teatrologické literatuře stále ojedinělé a důstojně navazuje na dvě významné starší české práce s obdobnou tematikou – Radovana Lukavského Být nebo nebýt. Monology o herectví (SPN 1981) a Jana Hyvnara Herec v moderním divadle. Vize, metody a techniky herectví 20. století (Pražská scéna 2000).
Vítězslava Šrámková
Václav Martinec
Herecké techniky a zdroje herecké tvorby
Nakladatelství Pražská scéna ve spolupráci s Vyšší odbornou školou hereckou Praha a IPOS-ARTAMA, 2003, 191 str., 119,- Kč.
Kniha Václava Martince Herecké techniky a zdroje herecké tvorby je publikací zcela zásadní nejen pro všechny adepty herectví a herce profesionální i amatérské, ale i pro všechny milovníky divadla. Je totiž vzrušující sledovat Martincovu filozofii tvůrčího divadelního procesu, a i když práce k tomu není určena, lze ji z tohoto důvodu přečíst jedním dechem, od začátku do konce. Přiznám se, že se mi to stalo.
Jde u nás o práci průkopnickou, o pozoruhodně ucelený systém teoretických i praktických poznatků pedagoga herectví, který nevychází z jediné herecké školy. Základní přístup je jistě poznamenán Martincovým celoživotním vztahem k pohybovému divadlu, ale cílevědomě směřuje ke komplexnímu pojetí herecké tvorby. Autor neustále poměřuje vlastní přístupy a zásady, jež se utvářely celých pětatřicet let jeho pegagogického působení jak v amatérských (Bílé divadlo Praha, Křesadlo, Studio pohybového divadla), tak profesionálních souborech či na JAMU, AMU nebo pražské Vyšší odborné škole herecké, s názory světově respektovaných moderních klasiků dvacátého století: Stanislavského, Tairova, Michaila Čechova, Artauda, Barby, Grotowského ad. Inspiraci hledá i v józe, pekingské opeře či psychologii a teatroterapii. Kniha má charakter učebnice, která kromě výkladu obsahuje i nespočet cvičení, kontrolních otázek a praktických doporučení v bohatě strukturovaných kapitolách: mj. Hlubinné zdroje herecké tvorby; „Vyjadřovací“ prostředky herce – členění hereckých technik; Herecká průprava založená na vnější technice – koncentrace, tvůrčí aktivita, Lidská řeč a herecká mluva: Vědomé dýchání, Perfektní výslovnost, Hlasové rejstříky a zpěv; Herecké pojetí pohybu; Herecká průprava založená na vnitřní technice: např. vnitřní vidění, veřejná samota, emocionální paměť, lidská psychika v životě a na jevišti; Herecké objevování a vyjadřování vlastního „já“; Vytváření jevištní postavy. Výklad uzavírají Přílohy – několik materiálů, které byly do knihy v přepracované podobě převzaty z habilitační práce na JAMU Metodika herecké výchovy (docentem od roku 1995) a umožňují největší vhled do Martincových úvah o herecké práci. Značně přesahují běžný charakter příloh a dosvědčují, jaké nároky klade nejen na zvládání řemesla, ale i na hercův talent, duchovní prvky skutečně tvůrčí existence na jevišti, hereckou etiku… Pro všechny, jejichž zájem o soudobé divadlo a herectví je hlubší, bude velmi cenný soupis studijní literatury. Knížku uzavírá doslov editora doc. Jana Dvořáka, příznačně nazvaný O Václavu Martincovi a jeho neokázalém divadelním bytí, který připomíná mnohé autorovy aktivity i jeho celoživotní postoje.
Čtenář tak dostává do rukou dílo, které je v naší - dnes už bohatší - teatrologické literatuře stále ojedinělé a důstojně navazuje na dvě významné starší české práce s obdobnou tematikou – Radovana Lukavského Být nebo nebýt. Monology o herectví (SPN 1981) a Jana Hyvnara Herec v moderním divadle. Vize, metody a techniky herectví 20. století (Pražská scéna 2000).
Vítězslava Šrámková
Václav Martinec
Herecké techniky a zdroje herecké tvorby
Nakladatelství Pražská scéna ve spolupráci s Vyšší odbornou školou hereckou Praha a IPOS-ARTAMA, 2003, 191 str., 119,- Kč.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.