Vodrážková Lada in FÁK, Jiří a kol.: Historie ochotnického divadla na severním Plzeňsku
Brodeslavy.
Na podzim roku 1924 se usnesla zdejší omladina v čele s Václavem Běláčem z Černíkovic, Prokopem Kovářem z Brodeslav a Josefem Peterkou z Bohů uspořádat v obci představení, které mělo místním občanům přiblížit ochotnickou činnost a získat tak stoupence. Nastudovali drama Adolfa Bognera „Pytlák Martin“.
Ke konci roku byl ustaven přípravný výbor, který byl pověřen řízením veškeré činnosti směřující k založení ochotnického spolku. 1.1.1925 večer bylo sehráno další divadelní představení. 29.ledna rozesílá přípravný výbor spolu s Místní domovinou a obecním zastupitelstvem po Brodeslavech oběžník, v němž je zdůrazněno nutnost založení spolku. 3.2.1925 se je svolána do hostince V.Babora schůze, na níž o významu ochotnických spolků pro český venkov promluvil Antonín Telín, pozdější kronikář zdejšího spolku. Po přednášce nastalo zapisování členů.
První valná hromada schválila název spolku Tyl a jeho stanovy. Byl zvolen první výbor a představenstvo. Členové byli rekrutováni vesměs z řad místních rolníků, domkářů. Předsedou se stal František Babor, jednatelem a režisérem v jedné osobě Antonín Telín, stavební asistent. Spolek se na první valné hromadě usnesl založit téhož roku ve spolupráci s obcí knihovnu. Od Arnošta Poláška z Kyjova, malíře dekorací, bylo objednáno jeviště.
Ihned v prvním roce působení spolku začíná intenzivní divadelní činnost. Obec věnovala na konstrukci jeviště dřevo a v dubnu 1925 byla zahájena pravidelná představení dramatem Aloise Jiráska „Otec“, jemuž předcházel přednes několika básní žákyněmi místní školy. V červnu 1925 byla ze zástupců obce a divadelního spolku sestavena knihovní rada.
Spolek pořádal Husovy oslavy, dětská divadelní představení, organizoval oslavy samostatnosti, přednáškovou a zábavní činnost. V prosinci 1925 byla otevřena knihovna, která byla umístěna v soukromém bytě a obsahovala 67 svazků. Závěrečná rekapitulace za rok 1925 uvádí 10 divadelních představení, 3 přednášky a zábavy a 28 členů spolku. Spolek odebíral časopis Naše knihy, kroje pro divadelní představení dodávala M.Strejcová z Plzně a Václav Jindra z Kralovic maskoval.
V intenzivní činnosti pokračoval Tyl i v následujících 2 létech. Mj. se konala přednáška a několik tanečních zábav. Veřejná knihovna již obsahovala 146 svazků a měla 23 čtenářů. Kromě časopisu Naše kniha byly dále odebírány Rozkvět a Světozor. Od roku 1928 je ovšem již patrný pokles intenzity spolkové činnosti téhož roku byla provedena 3 představení a roku 1929 pouze jediné. Spolek tehdy prodělával krizi. Mimoto se konaly oslavy Jana Husa a sv. Václava. Slábnutí činnosti bylo trvalého rázu a bylo způsobeno generačním problémem: ze spolku, jehož jádro tvořila mládež, odcházeli starší členové, poněvadž zakládali rodiny, na divadlo jim nezbývalo času. Roku 1932 nastává mírné oživení, ochotníci nacvičují 3 představení. Výtěžek jednoho z nich je věnován na postavení pomníku padlých vojínů. V roce 1933 uvádí kronika jediné představení. Poté se zápisy odmlčují, což je důsledkem dalšího ochabnutí nebo konce ochotnického divadla v Brodeslavech.
FÁK, Jiří a kol.: Historie ochotnického divadla na severním Plzeňsku, Mariánská Týnice, Nadační fond spolu s Muzeem a galerií severního Plzeňska 2006, viz Texty.
Na podzim roku 1924 se usnesla zdejší omladina v čele s Václavem Běláčem z Černíkovic, Prokopem Kovářem z Brodeslav a Josefem Peterkou z Bohů uspořádat v obci představení, které mělo místním občanům přiblížit ochotnickou činnost a získat tak stoupence. Nastudovali drama Adolfa Bognera „Pytlák Martin“.
Ke konci roku byl ustaven přípravný výbor, který byl pověřen řízením veškeré činnosti směřující k založení ochotnického spolku. 1.1.1925 večer bylo sehráno další divadelní představení. 29.ledna rozesílá přípravný výbor spolu s Místní domovinou a obecním zastupitelstvem po Brodeslavech oběžník, v němž je zdůrazněno nutnost založení spolku. 3.2.1925 se je svolána do hostince V.Babora schůze, na níž o významu ochotnických spolků pro český venkov promluvil Antonín Telín, pozdější kronikář zdejšího spolku. Po přednášce nastalo zapisování členů.
První valná hromada schválila název spolku Tyl a jeho stanovy. Byl zvolen první výbor a představenstvo. Členové byli rekrutováni vesměs z řad místních rolníků, domkářů. Předsedou se stal František Babor, jednatelem a režisérem v jedné osobě Antonín Telín, stavební asistent. Spolek se na první valné hromadě usnesl založit téhož roku ve spolupráci s obcí knihovnu. Od Arnošta Poláška z Kyjova, malíře dekorací, bylo objednáno jeviště.
Ihned v prvním roce působení spolku začíná intenzivní divadelní činnost. Obec věnovala na konstrukci jeviště dřevo a v dubnu 1925 byla zahájena pravidelná představení dramatem Aloise Jiráska „Otec“, jemuž předcházel přednes několika básní žákyněmi místní školy. V červnu 1925 byla ze zástupců obce a divadelního spolku sestavena knihovní rada.
Spolek pořádal Husovy oslavy, dětská divadelní představení, organizoval oslavy samostatnosti, přednáškovou a zábavní činnost. V prosinci 1925 byla otevřena knihovna, která byla umístěna v soukromém bytě a obsahovala 67 svazků. Závěrečná rekapitulace za rok 1925 uvádí 10 divadelních představení, 3 přednášky a zábavy a 28 členů spolku. Spolek odebíral časopis Naše knihy, kroje pro divadelní představení dodávala M.Strejcová z Plzně a Václav Jindra z Kralovic maskoval.
V intenzivní činnosti pokračoval Tyl i v následujících 2 létech. Mj. se konala přednáška a několik tanečních zábav. Veřejná knihovna již obsahovala 146 svazků a měla 23 čtenářů. Kromě časopisu Naše kniha byly dále odebírány Rozkvět a Světozor. Od roku 1928 je ovšem již patrný pokles intenzity spolkové činnosti téhož roku byla provedena 3 představení a roku 1929 pouze jediné. Spolek tehdy prodělával krizi. Mimoto se konaly oslavy Jana Husa a sv. Václava. Slábnutí činnosti bylo trvalého rázu a bylo způsobeno generačním problémem: ze spolku, jehož jádro tvořila mládež, odcházeli starší členové, poněvadž zakládali rodiny, na divadlo jim nezbývalo času. Roku 1932 nastává mírné oživení, ochotníci nacvičují 3 představení. Výtěžek jednoho z nich je věnován na postavení pomníku padlých vojínů. V roce 1933 uvádí kronika jediné představení. Poté se zápisy odmlčují, což je důsledkem dalšího ochabnutí nebo konce ochotnického divadla v Brodeslavech.
FÁK, Jiří a kol.: Historie ochotnického divadla na severním Plzeňsku, Mariánská Týnice, Nadační fond spolu s Muzeem a galerií severního Plzeňska 2006, viz Texty.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.