HULÁK, Jakub: Dětské divadlo v Třebíči, 22. dubna 2005

Když jsem už druhý rok po sobě z jeviště divadelního sálu Národního domu v Třebíči chválil, že má tato přehlídka mimořádně vysokou úroveň, neříkal jsem to jen jako frázi určenou k uchlácholení účastníků. Je pravda, že letos podobně jako na řadě dalších krajských přehlídek chyběly přesvědčivé „špičky“ a nebylo tak možné plýtvat návrhy na postup do celostátního kola, dlouholetá péče o dětské divadlo v Třebíči a působení několika dalších kvalitních souborů na Vysočině ale zvedají tradičně celkovou úroveň přehlídky poměrně vysoko.
Dobrým příkladem může být představení Erós a Psýché souboru Vrány ze ZŠ Třebíč – Benešova. Přestože paní učitelka Zdeňka Marečková po několika recitačních drobničkách (s Koncem modrého ptáčka postoupil soubor v minulém roce až na celostátní přehlídku) v loňské debatě rázně odmítla, že by se někdy chtěla pustit do většího divadelního projektu, sešel se rok s rokem a na světě je poměrně ambiciózní více než třicetiminutová inscenace. Vedoucí svým vlastním textem vycházejícím ze zpracování Eduarda Petišky zprostředkovala dětem důstojné setkání s řeckou mytologií. Soubor rozehrává příběh s minimem prostředků, o to víc ale bohužel zatím vyniká herecká nezkušenost dětí. Přestože se navzájem vnímají a přirozeně na sebe reagují, ne vždy čekají na impuls, který jim přináší situace a často upadají do obecné deklamace, zejména ve veršovaných částech textu. Představení nabízí řadu pěkných momentů a působivých obrazů, zároveň ale trpí akcemi, které se pouze mechanicky opakují (klanění vyšším autoritám, sestup bohů z Olympu s použitím bílé plachty). Sympatické jsou momenty, v nichž se přirozeně setkává svět dětí s příběhem mýtických postav – scéna, v níž se Psýché promenuje sem a tam a vystavuje na odiv svou krásu, je kouzelná právě tím, že za antickou hrdinkou stále vnímáme na jevišti jedenáctiletou dívenku. Tam kde ale Erós pateticky vyjadřuje touhu po své milé, najednou cosi zaskřípe a vkrádá se otázka, do jaké míry takto připravená látka poskytuje dětem jejich téma. Přes některé nedostatky jde ovšem o úctyhodnou a dobře započatou práci, za což si soubor vysloužil doporučení do širšího výběru na celostátní přehlídku.
Čestné uznání si z přehlídky odnesl další soubor ze ZŠ Benešova – Sluníčka. Autorský text Zdeňky Marečkové 12 měsíčků inspirovaný jednoduchými lidovými říkadly nabízí skupině nejmladších dětí vhodnou příležitost k tomu, aby si poprvé vyzkoušely, co obnáší veřejné vystupování měsíci. Překotné tempo i zbytečnou popisnost v rozehrávání veršů (názorně se ukazuje, jak v říjnu „padá listí“, nebo jak v červnu „jíme jahody“) ale nahrazuje zjevné potěšení dětí ze společné hry.
Z loňské celostátní přehlídky už známe také soubor Áčko ze ZŠ Třebíč – Týnská. Po loňském Gordickém uzlu sáhla vedoucí souboru Jaromíra Kratochvílová opět po textu Hany Doskočilové. V letošní Fámě se bohužel ještě víc projevil sklon režisérky ke zbytečně ukázněnému a přeestetizovanému tvaru. Rámy s modře batikovanou látkou v rukou dětí tvoří sice výtvarně zajímavé obrazy, jejich funkce v inscenaci je ale minimální a jejich použití není ničím odůvodněné. Vše se navíc od začátku do konce odvíjí v mechanicky stejnoměrném tempu, což podporuje i téměř výhradně sborová recitace, do níž se tu a tam vloudí typické dětské „kolovrátkové“ akcentování. Za svou pečlivou práci se scénickým obrazem si ovšem i tento soubor zasloužil čestné uznání.
Přehlídky se zúčastnil i další třebíčský soubor, tentokrát ze ZŠ Na Kopcích. Jako problematická se jeví už samotná volba předlohy. Příběh Magdaleny Wagnerové Kuděj a pečená husa zjevně nenabízí ani silné téma, ani dostatek dramatických situací. Je sice sympatické, že si soubor zvolil pro ztvárnění hlavní postavy loutku, její konstrukce a výtvarné pojetí ale působí víceméně náhodně a celkovému vyznění nijak nepomáhají.
Soubor Základní umělecké školy Pelhřimov přivezl do Třebíče Doktorské pohádky. Už hudební rámování jednotlivých autorských výstupů naznačuje estrádní ráz celého představení. Nad humorem ale bohužel převažuje spíše samoúčelné šaškování a i přes občasné jiskřivé momenty převažuje ledabylost v jednání a pouhé naznačování akce.
Rozpačitě zatím působí také Královna Koloběžka souboru Brepty ze ZŠ Sněžné. Už samotná dramaturgická úprava Werichovy pohádky působí nedomyšleně a přináší možná nechtěně některé dost výrazné, ale neopodstatněné posuny oproti předloze (především Zdenička se nezdá být tak chytrá, když na všechna rozhodnutí potřebuje partu kamarádek, navíc to vypadá, že její tatínek by si s hádankami nejspíš poradil sám). Děti zatím nejsou dostatečně vybavené a ani režijní vedení jim neposkytuje dostatek příležitosti k jednání v jasně motivovaných situacích.
Celkem tři inscenace přivezla do Třebíče ZUŠ Jana Štursy Nové Město na Moravě. Žáci druhého a třetího ročníku I. cyklu pod vedením
Ivony Čermákové představili inscenaci vybraných textů Pavla Šruta Moudré hlavy z Gothamu. Drobné příběhy jsou rozehrávány v jednoduchých kostýmech a s minimálními prostředky. Ani zde ale nejsou mnohé situace uspokojivě vyřešeny tak, aby dávaly dětem pevnou oporu k jednání a aby přehledně členily děj. Svůj podíl na jisté rozpačitosti některých momentů mají jistě i rozdíly ve vybavenosti dětí – jejich projev se pohybuje od přirozeného „bytí na jevišti“ až k nepříjemné křečovitosti. Otázkou je také volba vrbových prutů jako univerzální zástupné rekvizity. Tam kde znak ztrácí zjevnou souvislost s označovanou skutečností, působí jeho použití násilně a samoúčelně.
Pásmo tří pohádek Pavla Šruta v podání mladšího souboru žáků I. cyklu pod vedením Kláry Dvořákové nazvané Americké pohádky v pyžamu je rámováno „dvorečkem“ v podobě společného čtení knížky před spaním (tedy v pyžamu) na dívčím pokoji (zřejmě na školním výletě). Výchozí situace se snad až příliš rozehrává a je otázkou, nakolik je pro inscenování jednotlivých pohádek nezbytná. Příběhy samotné pak trpí přílišnou obecností situací a jednání. Víme například, že John v pohádce Osmý John a Krvavý koleno je neúnosně zlobivý, opakovaně se to ale dovídáme jen ze slov a nekonkrétních demonstrací.
Ivona Čermáková ovšem přijela do Třebíče také se svým starším souborem Děláme na tom a s inscenací nonsensových veršů Edwarda Leara Sedm rodin od jezera Piplpopl. Toho, co v předchozích představeních více či méně scházelo, se zde dostává vrchovatou měrou. Děti jsou v neustálém kontaktu, reagují na sebe, umějí jednat v situaci a protože se rozhodly na scéně i zpívat, naučily se to. Zvládly by i běžnou jevištní mluvu, jde-li ale o text hemžící se slovy jako „švestkoknedloblecha“, je přece jen třeba dbát na výslovnost ještě mnohem víc než obvykle. Hravé a zpravidla nepopisné rozehrávání veršů je v druhém plánu podpořeno principem vzájemného provokování, překvapování a trumfování. Nejsilnější je inscenace právě v okamžicích, kdy se pointa veršů sejde s pointou situace nastolené v druhém plánu. To se zatím nedaří úplně všude, určitě je ale velmi dobře nakročeno. Každopádně se souboru podařilo najít látku, která nabízí příležitost k radostné skupinové souhře, zároveň ale poskytuje prostor pro individualitu jednotlivých hráčů. Pro jmenované kvality byl soubor lektorským sborem ve složení Vlasta Gregorová, Radka Blatná a Jakub Hulák doporučen k přímému postupu na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Na závěr už jen poděkování. Přestože letos dostaly přehlídku na starost nové pracovnice DDM a dlouholetý organizátor přehlídky Jaroslav Dejl letos absentoval, o hladký průběh přehlídky se výborně postarala Stáňa Štěpánková z KVIZ Třebíč, která zajistila dokonce promítání filmu pro děti ze souborů po dobu diskuse vedoucích s porotou.
Jakub Hulák