RICHTER, Luděk: Dětské divadlo v Liberci
Když pánbůh dopustí, i motyka spustí. Když nedopustí, tak ani nekápne. Jako loni. Úroda čtyř letošních krajských dětských scén, jež jsem viděl, tomu (s jedinou výjimkou) odpovídá. Na krajské přehlídce v Liberci se 14. dubna sešlo inscenací pět. Pověst o Pelíškovi zahrál soubor Pampalin při ZŠ 28. října v Turnově a bylo to přes všechny výhrady to nejlepší z celého dne. Podkrkonošská pověst, zahraná přirozenými, na jevišti evidentně dobře se cítícími a bavícími třeťáky a jejich vedoucí Alenou Tomášovou, byla příjemná především v těch místech, kde v nadsázce použili lepenkové kameny nebo třeba ve vkusně udělané scéně hospody. Rezervy jsou naopak v dramaturgii a v její realizaci režií: začátek poněkud rozvlekle exponuje postavu skřítka, uprostřed není jasné, zda zloduch Čéč Krakonošovy květiny rozdupal či ukradl, a v konci zas jak to vlastně dopadlo s trestem pro něj. Leč to sympatické převažovalo.
Lukáš Horáček z LDO ZUŠ Liberec je je přes své mládí učitel učený, zkoušený a tedy zkušený. Létající koberec, upředený z veršů Jana Vodňanského se však jemu ani jeho asistentce Martině Kousalové příliš nepovedl. Jeho jednotlivá „vlákna“ totiž sestávají výhradně z doslovných ilustrací textu básniček a celek vytváří osnovu významově nezbadatelnou. Spojáček DDM Liberec má krom své dospělé i mladou sekci. A právě ta, v podobě trojice osmaček (pod vedením Jany Krauseové) sehrála na stolové scéně s několika krabicemi a vystřihovanými dekoracemi Tři pohádky se zvířátky. Ona zvířátka představovaly plošné loutečky, voděné shora na špejlích. Prajednoduché plošné loutky nejlépe zafungují u stejně jednoduchých textíků, postavených na samotném bytí-nebytí na scéně a na nejednodušších úkonech: jdu-nejdu, zalezu-vylezu, zastavím se-otočím se... A to se nabízí jen u prvé pohádky o kuřátku a kačátku. Jakmile dojde na děj jen trochu složitější a, nedej bože, s rekvizitou, jsou bezmocné. Což je případ jak Hůlky šikulky, tak Koleček. Ujasněný není také princip, na němž se hraje: u prvé pohádky jde o hraní si, u druhé o zcizované divadlo na divadle, kde jedna z hereček „zapomněla text“, u třetí o předvádění vedené „vypravěčkou“ s knihou na klíně. Ale řada pěkných nápadů, hravost i přirozenost děvčat zařadily inscenaci hned za „Pelíška“.
GIO Semily pod vedením své učitelky Daniely Hejralové předvedlo anglicko-české školské divadlo The Emperor´s New Clothes - Císařovy nové šaty. Účel oprávněný a respektu hodný; zvlášť když se odstraní těch pár lexikálních a gramatických chyb („We are from Czech“, „Your Majesty must take off your clothes“...) a využije se příležitosti právě na divadelní půdě nahradit poněkud mdlou českou intonaci angličtiny její „teatrálnější“ britskou či americkou podobou. Přesto ale není důvod zanedbat ani složku divadelní: jednak to hlavnímu cíli nikterak nepřekáží a neubírá, jednak i sám budovaný divadelní tvar je součástí výchovy a vzdělávání studentů. Bylo by proto dobré uvědomit si na kterých klíčových významech Andersenova pohádka stojí (1. parádivost císaře a jeho dvora, 2. podvodná činnost „tkalců“, jež ukáže 3. neschopnost a neochotu dvora přiznat sobě i druhým co vidí a co si myslí, 4. odhalení pokrytectví dospělých malým dítětem) - a divadelně, tj. režijně, v kostýmech i scéně, jakož i herecky, je uskutečnit namísto poněkud chaotického mluvení a pobíhání v nefunkčních „cirkusových“ šatech před nefunkční oponkou s nápisy o lochneské obludě apod.
Amos ZŠ s RvJ Husova ulice Liberec zakončil přehlídku inscenací Trója. I tady byl východiskem záměr školský - tentokrát dějepisný.Žel, vše se zvrtlo v poněkud vulgární vyžití se v tom, co vidí mladí kolem sebe, a co jim - i při zdánlivě „parodickém“ odstupu velmi konvenuje: od pokleslosti jazykové (lexikální i výslovnostní) přes pokleslost pohybovou až po pokleslost kostýmní. Nejsmutnější je ale pokleslost myšlení a cítění - přístup k životním skutečnostem: před naturalistickým porodem třináctiletý Meneláos s převahou ujistí rodičku, že „těhotenství není choroba“, vraždy se provádějí hezky důkladně s důkladným pošťouráním v oběti a když Achilleus „už je tuhej“, rozkáže velitel „odneste ho, ať tu nesmrdí“. Děti jsou prý dnes obecně hrubé. Aby ne, když žijí mezi námi! A mezi filmy, časopisy, počítačovými hrami a jinými radovánkami, které jim nabízíme! Ty „trojské“ prý ještě zhrubly od okresní přehlídky. A dospělého, který by je chtěl vést jinam, odmítnou jako zkamenělinu. I to je možné. Ale otázkou je, zda je dobré nechat je takto se předvádět a dávat jim tak „placet“, že je to tak možné, přijatelné, že je to v normě, ba dokonce snad žádoucí. Všechny otázky v užším slova smyslu divadelní - kdo je kdo, oč bohům jde poté, co odloží Blesk a jdou se podívat mezi lidi, co zjistili, proč trestají Odyssea „za lstivost“, když ho k ní sami ponoukali a co to má všechno říci - jsou vedle toho druhořadé. Buďme však optimisty. Únor byl letos bílý a ten, jak známo, pole sílí. Těšme se tedy napřesrok.
Luděk Richter
Lukáš Horáček z LDO ZUŠ Liberec je je přes své mládí učitel učený, zkoušený a tedy zkušený. Létající koberec, upředený z veršů Jana Vodňanského se však jemu ani jeho asistentce Martině Kousalové příliš nepovedl. Jeho jednotlivá „vlákna“ totiž sestávají výhradně z doslovných ilustrací textu básniček a celek vytváří osnovu významově nezbadatelnou. Spojáček DDM Liberec má krom své dospělé i mladou sekci. A právě ta, v podobě trojice osmaček (pod vedením Jany Krauseové) sehrála na stolové scéně s několika krabicemi a vystřihovanými dekoracemi Tři pohádky se zvířátky. Ona zvířátka představovaly plošné loutečky, voděné shora na špejlích. Prajednoduché plošné loutky nejlépe zafungují u stejně jednoduchých textíků, postavených na samotném bytí-nebytí na scéně a na nejednodušších úkonech: jdu-nejdu, zalezu-vylezu, zastavím se-otočím se... A to se nabízí jen u prvé pohádky o kuřátku a kačátku. Jakmile dojde na děj jen trochu složitější a, nedej bože, s rekvizitou, jsou bezmocné. Což je případ jak Hůlky šikulky, tak Koleček. Ujasněný není také princip, na němž se hraje: u prvé pohádky jde o hraní si, u druhé o zcizované divadlo na divadle, kde jedna z hereček „zapomněla text“, u třetí o předvádění vedené „vypravěčkou“ s knihou na klíně. Ale řada pěkných nápadů, hravost i přirozenost děvčat zařadily inscenaci hned za „Pelíška“.
GIO Semily pod vedením své učitelky Daniely Hejralové předvedlo anglicko-české školské divadlo The Emperor´s New Clothes - Císařovy nové šaty. Účel oprávněný a respektu hodný; zvlášť když se odstraní těch pár lexikálních a gramatických chyb („We are from Czech“, „Your Majesty must take off your clothes“...) a využije se příležitosti právě na divadelní půdě nahradit poněkud mdlou českou intonaci angličtiny její „teatrálnější“ britskou či americkou podobou. Přesto ale není důvod zanedbat ani složku divadelní: jednak to hlavnímu cíli nikterak nepřekáží a neubírá, jednak i sám budovaný divadelní tvar je součástí výchovy a vzdělávání studentů. Bylo by proto dobré uvědomit si na kterých klíčových významech Andersenova pohádka stojí (1. parádivost císaře a jeho dvora, 2. podvodná činnost „tkalců“, jež ukáže 3. neschopnost a neochotu dvora přiznat sobě i druhým co vidí a co si myslí, 4. odhalení pokrytectví dospělých malým dítětem) - a divadelně, tj. režijně, v kostýmech i scéně, jakož i herecky, je uskutečnit namísto poněkud chaotického mluvení a pobíhání v nefunkčních „cirkusových“ šatech před nefunkční oponkou s nápisy o lochneské obludě apod.
Amos ZŠ s RvJ Husova ulice Liberec zakončil přehlídku inscenací Trója. I tady byl východiskem záměr školský - tentokrát dějepisný.Žel, vše se zvrtlo v poněkud vulgární vyžití se v tom, co vidí mladí kolem sebe, a co jim - i při zdánlivě „parodickém“ odstupu velmi konvenuje: od pokleslosti jazykové (lexikální i výslovnostní) přes pokleslost pohybovou až po pokleslost kostýmní. Nejsmutnější je ale pokleslost myšlení a cítění - přístup k životním skutečnostem: před naturalistickým porodem třináctiletý Meneláos s převahou ujistí rodičku, že „těhotenství není choroba“, vraždy se provádějí hezky důkladně s důkladným pošťouráním v oběti a když Achilleus „už je tuhej“, rozkáže velitel „odneste ho, ať tu nesmrdí“. Děti jsou prý dnes obecně hrubé. Aby ne, když žijí mezi námi! A mezi filmy, časopisy, počítačovými hrami a jinými radovánkami, které jim nabízíme! Ty „trojské“ prý ještě zhrubly od okresní přehlídky. A dospělého, který by je chtěl vést jinam, odmítnou jako zkamenělinu. I to je možné. Ale otázkou je, zda je dobré nechat je takto se předvádět a dávat jim tak „placet“, že je to tak možné, přijatelné, že je to v normě, ba dokonce snad žádoucí. Všechny otázky v užším slova smyslu divadelní - kdo je kdo, oč bohům jde poté, co odloží Blesk a jdou se podívat mezi lidi, co zjistili, proč trestají Odyssea „za lstivost“, když ho k ní sami ponoukali a co to má všechno říci - jsou vedle toho druhořadé. Buďme však optimisty. Únor byl letos bílý a ten, jak známo, pole sílí. Těšme se tedy napřesrok.
Luděk Richter
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.