JÍROVÝ, Zdeněk: Od osvícenství přes osvětu po informační společnost, 2005, s. 15.

Osvětou k svobodě bylo heslo Eduarda Grégra, které po roce 1867 přijaly za své
tisíce vznikajících českých kulturních spolků divadelních, vzdělávacích, čtenářských,
pěveckých, vlastivědných, muzejních aj., vytvářejících v té době reálnou základnu pro
kulturní a společenský život české společnosti. Význam, jaký byl zejména od druhé poloviny
osmnáctého století připisován osvětě jakožto kulturně-vzdělávací činnosti, není současným
generacím dost srozumitelný přesto, že vzdělání je připisován stále větší význam.
Označení „zdravotnická osvěta“, „ekologická osvěta“, se zdají být přijatelná – snad
proto, že to jsou pojmy konkrétnější, užší, politicky nepříliš zatížené. Koneckonců dnešní
úsilí o „počítačovou gramotnost“ nebo poznávací pořady v televizi a různé způsoby
popularizace vědeckých poznatků nejsou ničím jiným než osvětou.
Pojem „osvěta“ byl především v oblasti kultury v uplynulých desetiletích zneužíván
a poté zase bagatelizován. S tím ztratilo samo slovo „osvěta“ v očích řady lidí svůj
původní smysl (stejně jako související výrazy osvětová práce, osvětová literatura, osvětová
přednáška atd.). Proto v plném rozsahu ani nemůžeme chápat zápal buditelů
a národních předáků minulých staletí, se kterým se do osvětové práce vrhali a snažili se
z ní udělat prostředek, jak dosáhnout vzdělání a rovnoprávnosti národa i jeho uplatnění
v mezinárodním měřítku. Lze ale konstatovat, že toto úsilí (spolu se souvisejícím ekonomickým
rozvojem) přineslo své reálné plody v tom, že po ustavení Československé
republiky již u nás existovaly fungující základy demokracie a že úroveň vzdělanosti českého
národa byla ve srovnání (nejen) se sousedy poměrně vysoká.
JÍROVÝ, Zdeněk: Od osvícenství přes osvětu po informační společnost. In: JEDNA z cest české kultury k současnosti. Praha, NIPOS 2005, s. 15.