Městské divadlo ve Znojmě 1900 - 2000 - 1.část, historie
Městské divadlo - I.část
Před sto lety bylo postaveno Městské divadlo ve Znojmě, které se stalo chloubou nejen města, ale i celého regionu. Přesně po sto letech, 29. září 2000, bylo zrekonstruované divadlo znovu otevřeno.
Chtěl bych poděkovat občanům našeho města, kteří s důvěrou ve své zastupitelstvo nám umožnili vložit nemalé finanční prostředky do této rekonstrukce. Jsem přesvědčen, že právě těchto sto roků je důvodem i k zamyšlení, nejen nad stavbou či krásně zrekonstruovaným interiérem, ale i jeho obsahem.
Je divadlo stále zrcadlem společnosti? A jak máme toto zrcadlo nastaveno my? Vážíme si jeden druhého? Vážíme si těch, kteří něco dokázali a mohou nám podat pomocnou ruku? Vážíme si odkazu svých prarodičů a rodičů? Jsme schopni rozpoznat malicherné od zásadního? Jaká je naše schopnost si naslouchat a pomáhat, oddělit špatné od dobrého?
Je mnoho otázek, které již od nepaměti provází lidskou společnost. Na některé z nich můžeme hledat odpověď i v našem Městském divadle.
Ing. Pavel Balík,starosta
Počátky divadla ve Znojmě lze hledat hluboko ve středověku, snad již na přelomu 13. a 14. století, kdy žáci znojemské školy, působící u kostela sv. Mikuláše, předváděli pašijové hry. Místem těchto náboženských představení byl chrámový prostor, případně volné prostranství uvnitř městských hradeb. Písemné prameny k historii znojemského divadla jsou však známy až od šestnáctého století, nejstarším dokladem je účet za honorář z 18. února 1548, kdy byl rektor znojemské školy vyplacen za provedenou komedii jedním zlatým. Herci i režiséři se tehdy rekrutovali převážně z řad protestantské školy u sv. Michala, pro provozování her bylo určeno místo v sále radnice.
Jestliže se v období rudolfínského humanismu měšťané bavili nejen hrami s vážnou tématikou, pak se repertoár doby po Bílé Hoře veskrze změnil. Krátce po příchodu jezuitů v roce 1624 se opět předváděly výhradně hry s mravoučnými biblickými náměty a s životopisy světců barokního nebe. Zvláštní místo přitom zaujala postava sv. Olympia, nového patrona Znojma, jehož ostatky byly glorifikovány v kostele sv. Michala v roce 1634. Představení, hraných v divadelním sále či na nádvoří jezuitského gymnázia, v sále radnice nebo na volných prostranstvích, zvláště pak na Velkém Mihalském náměstí, se zúčastňovala často i stovka účinkujících a přihlíželo jim až tři tisíce diváků. Produkce byly náročné nejen pro herce, nýbrž i pro diváky, kteří museli vydržet mnohdy i několik hodin stát. Do inscenací byla zapojena hudební a taneční čísla. Pompézní podívanou zvyšovaly neobvyklé efekty: na jevišti se vznášeli lidé, ba i zvířata, časté bylo užití zvukových, světelných a pyrotechnických efektů. Honosná představení potřebovala také náležitou finanční podporu. Ta obvykle přicházela z řad mecenášů, mezi nimiž vynikal rod hrabat Althannů z Vranova nad Dyjí, kteří nejen přispívali na dekorace a stavbu jeviště, ale byli též častými diváky. Divadlo se však nehrálo jen na jevištích, ale i v ulicích města. Průvody Božího těla ožívaly zastaveními, při kterých byly předváděny biblické alegorie. Podívaná nejednou zaujala diváka více než vlastní liturgické obřady a z tohoto důvodu bylo hraní alegorií na konci osmnáctého století zakázáno. Mimo činohry se ve Znojmě příležitostně provozovala také opera. Nejslavnější představení se odehrálo 19. listopadu 1723, kdy městem z Prahy do Vídně projížděl císař Karel VI. Na Horním náměstí byla u příležitosti jmenin císařovny Alžběty předvedena opera La Concordia dei Pianetti (Svornost planet) od císařského skladatele Antonia Caldary a libretisty Pietra Pariatiho, v níž vystoupila řada věhlasných vídeňských pěvců a spolu s nimi i baletní sbor.
Čerpáno z publikace "Městské divadlo ve Znojmě 1900-2000"
Před sto lety bylo postaveno Městské divadlo ve Znojmě, které se stalo chloubou nejen města, ale i celého regionu. Přesně po sto letech, 29. září 2000, bylo zrekonstruované divadlo znovu otevřeno.
Chtěl bych poděkovat občanům našeho města, kteří s důvěrou ve své zastupitelstvo nám umožnili vložit nemalé finanční prostředky do této rekonstrukce. Jsem přesvědčen, že právě těchto sto roků je důvodem i k zamyšlení, nejen nad stavbou či krásně zrekonstruovaným interiérem, ale i jeho obsahem.
Je divadlo stále zrcadlem společnosti? A jak máme toto zrcadlo nastaveno my? Vážíme si jeden druhého? Vážíme si těch, kteří něco dokázali a mohou nám podat pomocnou ruku? Vážíme si odkazu svých prarodičů a rodičů? Jsme schopni rozpoznat malicherné od zásadního? Jaká je naše schopnost si naslouchat a pomáhat, oddělit špatné od dobrého?
Je mnoho otázek, které již od nepaměti provází lidskou společnost. Na některé z nich můžeme hledat odpověď i v našem Městském divadle.
Ing. Pavel Balík,starosta
Počátky divadla ve Znojmě lze hledat hluboko ve středověku, snad již na přelomu 13. a 14. století, kdy žáci znojemské školy, působící u kostela sv. Mikuláše, předváděli pašijové hry. Místem těchto náboženských představení byl chrámový prostor, případně volné prostranství uvnitř městských hradeb. Písemné prameny k historii znojemského divadla jsou však známy až od šestnáctého století, nejstarším dokladem je účet za honorář z 18. února 1548, kdy byl rektor znojemské školy vyplacen za provedenou komedii jedním zlatým. Herci i režiséři se tehdy rekrutovali převážně z řad protestantské školy u sv. Michala, pro provozování her bylo určeno místo v sále radnice.
Jestliže se v období rudolfínského humanismu měšťané bavili nejen hrami s vážnou tématikou, pak se repertoár doby po Bílé Hoře veskrze změnil. Krátce po příchodu jezuitů v roce 1624 se opět předváděly výhradně hry s mravoučnými biblickými náměty a s životopisy světců barokního nebe. Zvláštní místo přitom zaujala postava sv. Olympia, nového patrona Znojma, jehož ostatky byly glorifikovány v kostele sv. Michala v roce 1634. Představení, hraných v divadelním sále či na nádvoří jezuitského gymnázia, v sále radnice nebo na volných prostranstvích, zvláště pak na Velkém Mihalském náměstí, se zúčastňovala často i stovka účinkujících a přihlíželo jim až tři tisíce diváků. Produkce byly náročné nejen pro herce, nýbrž i pro diváky, kteří museli vydržet mnohdy i několik hodin stát. Do inscenací byla zapojena hudební a taneční čísla. Pompézní podívanou zvyšovaly neobvyklé efekty: na jevišti se vznášeli lidé, ba i zvířata, časté bylo užití zvukových, světelných a pyrotechnických efektů. Honosná představení potřebovala také náležitou finanční podporu. Ta obvykle přicházela z řad mecenášů, mezi nimiž vynikal rod hrabat Althannů z Vranova nad Dyjí, kteří nejen přispívali na dekorace a stavbu jeviště, ale byli též častými diváky. Divadlo se však nehrálo jen na jevištích, ale i v ulicích města. Průvody Božího těla ožívaly zastaveními, při kterých byly předváděny biblické alegorie. Podívaná nejednou zaujala diváka více než vlastní liturgické obřady a z tohoto důvodu bylo hraní alegorií na konci osmnáctého století zakázáno. Mimo činohry se ve Znojmě příležitostně provozovala také opera. Nejslavnější představení se odehrálo 19. listopadu 1723, kdy městem z Prahy do Vídně projížděl císař Karel VI. Na Horním náměstí byla u příležitosti jmenin císařovny Alžběty předvedena opera La Concordia dei Pianetti (Svornost planet) od císařského skladatele Antonia Caldary a libretisty Pietra Pariatiho, v níž vystoupila řada věhlasných vídeňských pěvců a spolu s nimi i baletní sbor.
Čerpáno z publikace "Městské divadlo ve Znojmě 1900-2000"
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.