LÁZŇOVSKÁ, Lenka : Pohádky v Pokladu. AS 2005, č. 3, s. 52
POHÁDKY V POKLADU
V pořadí třetí krajská postupová přehlídka divadla dospělých činoherních souborů hrajících pro děti se v Moravskoslezském kraji konala 31. března – 2. dubna 2005 v Domě kultury Poklad, s r.o., v Ostravě-Porubě. (Mimochodem, toto zařízení je památným místem oboru, neboť v letech 1973 – 1983 se zde uskutečnilo šest ročníků bienále národní přehlídky divadla dospělých pro děti. Ta se potom na dva další ročníky přestěhovala do Stráže pod Ralskem a v devadesátých letech našla trvalé místo v Rakovníku. Popelka Rakovník se koná každoročně, což tento velmi rozšířený druh amatérského divadla s velmi kolísající úrovní nezbytně potřebuje.) Vedle KD Poklad byli dalšími pořadateli akce občanské sdružení Divadelní společnost Jitřenka a oddělení školství, kultury a volného času odboru péče o občany Úřadu městského obvodu Poruba. Finančně přispěl Městský obvod Poruba, jehož starosta poskytl zároveň záštitu.
V Ostravě-Porubě jsme viděli čtyři soutěžní představení, která sehrály dva místní soubory, DS Jitřenka a Divadlo Někdymožná při SMT B. Martinů, dále divadelní soubor Čtyřlístek z Frýdku-Místku a Lidové divadlo při MIKS Krnov. Vždy se jednalo o pohádku, pouze v jednom případě o vlastní dramatizaci. Společným problémem všech čtyř představení byla dramaturgie. Nemám na mysli pouze volbu předlohy, nýbrž také důsledné rozkrytí charakterů postav a jejich vzájemných vztahů a motivace jednání. Dva soubory zvolily dramatizace literárních textů pocházející ze sedmdesátých let a poznamenané ideologií. Frýdecko-místecká inscenace Tři zlaté vlasy děda Vševěda K.J. Erbena se opřela o dramatizaci V.Volfa a J. Konečného, která pohádku stylizovala do hudebního divadla a vložila do ní řadu dobových prvků. Klasická pohádková triáda tří úkolů pro Plaváčka zahrnuje i příběh města se zlým králem, který slibuje poddaným odměnu za to, že mu všechno přinesou. Ti se proto neustále perou a hašteří a právě slovní spor dvou tetek o hrnec pro krále byl nejlepší herecky zvládnutou akcí.
Do dramaturgické pasti spadl i zkušený Dušan Zakopal, když pro DS Jitřenka vybral dramatizaci Kouzelné rybí kostičky Ch. Dickense, kterou na počátku 70. let připravil B. Vlček. Krásnou pohádku o chudé rodině s nemocnou matkou, mnoha dětmi a obětavou starší dcerou Alenkou, která se spolu s otcem stará jak nejlépe může, a když jsou opravdu vyčerpány všechny možnosti, pomůže jim víla Bábrlína, Vlček posunul do jiné sociální roviny a opatřil naprosto nelogickými charakteristikami. Královská rodina s hysterickou a hypochondrickou manželkou je chudá, protože král zrušil daně. Navíc ho nikdo nezaměstná, protože je král, byť za svou královskou korunu koupí rybu, takže bez znaku krále je prostým občanem. Původní předloha plná Dickensova sociálního cítění a také přesvědčení, že nic není bez zásluhy a člověk nemá čekat na milost, se rozplynula v méně než londýnskou mlhu. Jitřenka byla v o to těžší situaci, že z řady důvodů hrála na přehlídce premiéru, tudíž naprosto neusazené představení.
Patrně nejzajímavější mohla být autorská hra Nejen Vasilisa na motivy klasické ruské pohádky druhého domácího souboru. Modelová hra vypovídající o světě dnešních dospívajících, s množstvím obrazných symbolů a krásnými výtvarnými prvky z kategorie loutkového divadla, neměla však jasnou tematickou strukturu, a také díky zaskakující představitelce Vasilisy, hrající s ortézou, postrádala i emotivní přesvědčivost. Nevěděli jsme například, kdo byla Vasilisa a jaké byly důvody jejího jednání. Režisérka a vedoucí souboru Jitka Kvasničková poté přiznala, že souboru inscenace už nic neříká, a proto s ní končí.
Cena Za nejlepší inscenaci byla nakonec udělena krnovskému souboru za inscenaci hry Josefa Navrátila Kašpárek a čertova nevěsta. J. Navrátil kdysi v souboru působil a hru pro něj napsal. Byť ji hrající režisér Tomáš Marek upravil a proškrtal, zůstalo mnoho slovního balastu a nemotivovaného jednání. Nicméně, inscenace má pevný tvar, může se opřít o slušné herectví (snad až na „dietního“ Kašpárka), praktickou a invenční scénografii. Myslím si, že ze slabé předlohy se o moc víc vytáhnout nedalo. I tady platí, že ze slabého provázku silný bič neupleteš.
Porota nenominovala ani nedoporučila k postupu žádný soubor. Chci poděkovat členům DS Jitřenka a ředitelce KD Poklad paní Míše Spurné za přátelskou atmosféru a dobrou organizaci přehlídky. Snad se příští rok urodí i dobré divadlo.
Lenka Lázňovská
V pořadí třetí krajská postupová přehlídka divadla dospělých činoherních souborů hrajících pro děti se v Moravskoslezském kraji konala 31. března – 2. dubna 2005 v Domě kultury Poklad, s r.o., v Ostravě-Porubě. (Mimochodem, toto zařízení je památným místem oboru, neboť v letech 1973 – 1983 se zde uskutečnilo šest ročníků bienále národní přehlídky divadla dospělých pro děti. Ta se potom na dva další ročníky přestěhovala do Stráže pod Ralskem a v devadesátých letech našla trvalé místo v Rakovníku. Popelka Rakovník se koná každoročně, což tento velmi rozšířený druh amatérského divadla s velmi kolísající úrovní nezbytně potřebuje.) Vedle KD Poklad byli dalšími pořadateli akce občanské sdružení Divadelní společnost Jitřenka a oddělení školství, kultury a volného času odboru péče o občany Úřadu městského obvodu Poruba. Finančně přispěl Městský obvod Poruba, jehož starosta poskytl zároveň záštitu.
V Ostravě-Porubě jsme viděli čtyři soutěžní představení, která sehrály dva místní soubory, DS Jitřenka a Divadlo Někdymožná při SMT B. Martinů, dále divadelní soubor Čtyřlístek z Frýdku-Místku a Lidové divadlo při MIKS Krnov. Vždy se jednalo o pohádku, pouze v jednom případě o vlastní dramatizaci. Společným problémem všech čtyř představení byla dramaturgie. Nemám na mysli pouze volbu předlohy, nýbrž také důsledné rozkrytí charakterů postav a jejich vzájemných vztahů a motivace jednání. Dva soubory zvolily dramatizace literárních textů pocházející ze sedmdesátých let a poznamenané ideologií. Frýdecko-místecká inscenace Tři zlaté vlasy děda Vševěda K.J. Erbena se opřela o dramatizaci V.Volfa a J. Konečného, která pohádku stylizovala do hudebního divadla a vložila do ní řadu dobových prvků. Klasická pohádková triáda tří úkolů pro Plaváčka zahrnuje i příběh města se zlým králem, který slibuje poddaným odměnu za to, že mu všechno přinesou. Ti se proto neustále perou a hašteří a právě slovní spor dvou tetek o hrnec pro krále byl nejlepší herecky zvládnutou akcí.
Do dramaturgické pasti spadl i zkušený Dušan Zakopal, když pro DS Jitřenka vybral dramatizaci Kouzelné rybí kostičky Ch. Dickense, kterou na počátku 70. let připravil B. Vlček. Krásnou pohádku o chudé rodině s nemocnou matkou, mnoha dětmi a obětavou starší dcerou Alenkou, která se spolu s otcem stará jak nejlépe může, a když jsou opravdu vyčerpány všechny možnosti, pomůže jim víla Bábrlína, Vlček posunul do jiné sociální roviny a opatřil naprosto nelogickými charakteristikami. Královská rodina s hysterickou a hypochondrickou manželkou je chudá, protože král zrušil daně. Navíc ho nikdo nezaměstná, protože je král, byť za svou královskou korunu koupí rybu, takže bez znaku krále je prostým občanem. Původní předloha plná Dickensova sociálního cítění a také přesvědčení, že nic není bez zásluhy a člověk nemá čekat na milost, se rozplynula v méně než londýnskou mlhu. Jitřenka byla v o to těžší situaci, že z řady důvodů hrála na přehlídce premiéru, tudíž naprosto neusazené představení.
Patrně nejzajímavější mohla být autorská hra Nejen Vasilisa na motivy klasické ruské pohádky druhého domácího souboru. Modelová hra vypovídající o světě dnešních dospívajících, s množstvím obrazných symbolů a krásnými výtvarnými prvky z kategorie loutkového divadla, neměla však jasnou tematickou strukturu, a také díky zaskakující představitelce Vasilisy, hrající s ortézou, postrádala i emotivní přesvědčivost. Nevěděli jsme například, kdo byla Vasilisa a jaké byly důvody jejího jednání. Režisérka a vedoucí souboru Jitka Kvasničková poté přiznala, že souboru inscenace už nic neříká, a proto s ní končí.
Cena Za nejlepší inscenaci byla nakonec udělena krnovskému souboru za inscenaci hry Josefa Navrátila Kašpárek a čertova nevěsta. J. Navrátil kdysi v souboru působil a hru pro něj napsal. Byť ji hrající režisér Tomáš Marek upravil a proškrtal, zůstalo mnoho slovního balastu a nemotivovaného jednání. Nicméně, inscenace má pevný tvar, může se opřít o slušné herectví (snad až na „dietního“ Kašpárka), praktickou a invenční scénografii. Myslím si, že ze slabé předlohy se o moc víc vytáhnout nedalo. I tady platí, že ze slabého provázku silný bič neupleteš.
Porota nenominovala ani nedoporučila k postupu žádný soubor. Chci poděkovat členům DS Jitřenka a ředitelce KD Poklad paní Míše Spurné za přátelskou atmosféru a dobrou organizaci přehlídky. Snad se příští rok urodí i dobré divadlo.
Lenka Lázňovská
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.