Hvozdná, AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová: Gazdina roba
EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná přivezl do Třebíče inscenaci hry Gabriely Preissové Gazdina roba. Tato hra je hluboce zakotvena v reáliích doby svého vzniku, tedy 80. - 90. let 19. století, kdy základem dramatické situace jsou rozdíly mezi chudými a bohatými, rozpory náboženské. Je proto nutné položit si otázku, čím pro nás může být tato hra zajímavá dnes. Snad rozhodováním člověka v mezní životní situaci. Režisér Dušan Sitek neklade tolik důraz na společenské okolnosti, jako na rozhodování a jednání postav, především Evy, Mánka a Samka. Eva je ve své touze žít šťastný život podle svých představ až umanutá a sebestředná a posléze se zdá, že více než o šťastný život jí jde o to, aby všem ukázala, že dosáhla svého. Alena Balajková ji hrála sice niterně a výrazně, ale poněkud jednostrunně v poloze trpitelství a ublíženosti, takže už od samého počátku byla v podstatě předurčena k tragickému konci. Poněkud tak byl oslaben proces vnitřního boje a rozhodování (jako by do ničeho nešla naplno) a některé její reakce pak působily neadekvátně. Nevyšel tedy ani onen osudový tlak závěrečného skoku do Dunaje. Snad právě proto v Třebíči výrazněji vystoupilo téma obou mužů, kteří se zamilují do jedné ženy a jak to řeší. Především Mánek Mešjaný Jana Balajky byl výrazný a věrohodný ve všech polohách. Řešení jevištního prostoru je účelné, ale výtvarně nejednotné. Diskutabilní je velké kolo vzadu, které není funkční a zbytečně ubírá prostoru hloubku. Nesporné ovšem je, že inscenace Kroužku divadelních ochotníků z Hvozdné je přehledná a má názor a řád. Výrazně k tomu přispívá i její hudební rámec.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná přivezl do Třebíče inscenaci hry Gabriely Preissové Gazdina roba. Tato hra je hluboce zakotvena v reáliích doby svého vzniku, tedy 80. - 90. let 19. století, kdy základem dramatické situace jsou rozdíly mezi chudými a bohatými, rozpory náboženské. Je proto nutné položit si otázku, čím pro nás může být tato hra zajímavá dnes. Snad rozhodováním člověka v mezní životní situaci. Režisér Dušan Sitek neklade tolik důraz na společenské okolnosti, jako na rozhodování a jednání postav, především Evy, Mánka a Samka. Eva je ve své touze žít šťastný život podle svých představ až umanutá a sebestředná a posléze se zdá, že více než o šťastný život jí jde o to, aby všem ukázala, že dosáhla svého. Alena Balajková ji hrála sice niterně a výrazně, ale poněkud jednostrunně v poloze trpitelství a ublíženosti, takže už od samého počátku byla v podstatě předurčena k tragickému konci. Poněkud tak byl oslaben proces vnitřního boje a rozhodování (jako by do ničeho nešla naplno) a některé její reakce pak působily neadekvátně. Nevyšel tedy ani onen osudový tlak závěrečného skoku do Dunaje. Snad právě proto v Třebíči výrazněji vystoupilo téma obou mužů, kteří se zamilují do jedné ženy a jak to řeší. Především Mánek Mešjaný Jana Balajky byl výrazný a věrohodný ve všech polohách. Řešení jevištního prostoru je účelné, ale výtvarně nejednotné. Diskutabilní je velké kolo vzadu, které není funkční a zbytečně ubírá prostoru hloubku. Nesporné ovšem je, že inscenace Kroužku divadelních ochotníků z Hvozdné je přehledná a má názor a řád. Výrazně k tomu přispívá i její hudební rámec.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.