AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová
EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.
Když se u nás koncem 70. let minulého století objevila Shafferova hra Equus, prošla řadou jevišť. V tehdejším poměrně jednotvárném repertoáru znamenala senzaci tím, že obracela svou pozornost na zkoumání nitra člověka v době, kdy se o psychoanalýze příliš nemluvilo. Dnes už možná může působit poněkud tezovitě. Tomu lze ale zabránit rozpracováním vztahů a situací a především je třeba nebát se obraznosti, bez níž tento typ dramatiky na jevišti realizovat nelze. Amatérský divadelní spolek RIYO Praha si vše poněkud zkomplikoval už samotnou úpravou, kdy vyškrtal právě některé scény, které rovině obraznosti i rozpracování vztahů a situací mohly pomoci (obraz příjezdu muže na koni u moře, kde to vlastně všechno začalo, koně ve stáji atd.). Předloha je napsaná tak, že se vyprávění prolíná s přehráváním situací a z představení se zdá, že si s tím soubor v režii Bohumíra Klečky nevěděl příliš rady a zbytečně a nelogicky pracoval se zhasínáním světel a pauzami mezi jednotlivými sekvencemi. Navíc zůstal především v rovině pouhého reprodukování textu na úkor budování témat jednotlivých postav, jejich vzájemných vztahů a situací. Omylem byl už úvodní monolog jdoucí z reproduktoru, který byl nekomunikativní a který nedokázal čitelně nastolit výchozí situaci příběhu tak, abychom s napětím sledovali, co a proč psychiatra proměnilo. Hra je totiž především o něm, o jeho proměně. V této inscenaci však je ústřední konflikt mezi Alanem a doktorem pouze nastolen a neprocházel dostatečně výrazným vývojem. Ze soustředěnosti herců bylo možné soudit, že je Shafferova hra něčím zaujala. Bylo ale zřejmě nad jejich síly a zkušenosti, aby toto své poselství dokázali předat odpovídajícími divadelními prostředky přes rampu.
Když se u nás koncem 70. let minulého století objevila Shafferova hra Equus, prošla řadou jevišť. V tehdejším poměrně jednotvárném repertoáru znamenala senzaci tím, že obracela svou pozornost na zkoumání nitra člověka v době, kdy se o psychoanalýze příliš nemluvilo. Dnes už možná může působit poněkud tezovitě. Tomu lze ale zabránit rozpracováním vztahů a situací a především je třeba nebát se obraznosti, bez níž tento typ dramatiky na jevišti realizovat nelze. Amatérský divadelní spolek RIYO Praha si vše poněkud zkomplikoval už samotnou úpravou, kdy vyškrtal právě některé scény, které rovině obraznosti i rozpracování vztahů a situací mohly pomoci (obraz příjezdu muže na koni u moře, kde to vlastně všechno začalo, koně ve stáji atd.). Předloha je napsaná tak, že se vyprávění prolíná s přehráváním situací a z představení se zdá, že si s tím soubor v režii Bohumíra Klečky nevěděl příliš rady a zbytečně a nelogicky pracoval se zhasínáním světel a pauzami mezi jednotlivými sekvencemi. Navíc zůstal především v rovině pouhého reprodukování textu na úkor budování témat jednotlivých postav, jejich vzájemných vztahů a situací. Omylem byl už úvodní monolog jdoucí z reproduktoru, který byl nekomunikativní a který nedokázal čitelně nastolit výchozí situaci příběhu tak, abychom s napětím sledovali, co a proč psychiatra proměnilo. Hra je totiž především o něm, o jeho proměně. V této inscenaci však je ústřední konflikt mezi Alanem a doktorem pouze nastolen a neprocházel dostatečně výrazným vývojem. Ze soustředěnosti herců bylo možné soudit, že je Shafferova hra něčím zaujala. Bylo ale zřejmě nad jejich síly a zkušenosti, aby toto své poselství dokázali předat odpovídajícími divadelními prostředky přes rampu.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.