LÖSSL, Jiří: Otevřeno jubilejní. AS 2005, č. 3

OTEVŘENO JUBILEJNÍ

Citát z bulletinu Kolín desetkrát otevřený:
Milé Otevřeno, nikdo na Tebe nezaklepá, když jsi otevřeno, tak alespoň já klepu na dřevo, že jsi se povedlo, že už jsi desetileté.
To je ale nadějné jubileum! První! Už se něčeho dosáhlo, přinejmenším nejbanálnější dětské nemoci jsou za námi. Tak to Tě hned tak něco neporazí, zato spousta radostí a objevů je stále ještě před Tebou! A protože pohyb je ti vlastní, jistě půjdeš dopředu. Jsi ještě svěží mládě, tak to znamená spoustu nápadů, pravda, nejednou bláznivých a přiznejme si - sem tam i trochu nepovedených. Ale jen kdo se o nic nepokouší, nic nezkazí.
Ne, nevyhneš se občas nějakým boulím, tak to v životě chodí. Ale vím, že máš přátele, kteří Ti pomohou. Byla Ti dána do vínku fantazie, to je dar navíc, která činí život zajímavějším, barvitějším. Tak vpřed do dalších let!
Zvedám pomyslnou číši s přáním: „Mnoga Ljeta!“
Vítězslava Šrámková
(Tak trochu jsem stála u Tvé kolébky a chtěla jsem být dobrá sudička. Jsem ráda, že jsi se povedlo!)

V tichosti a v poklidu, bez povšimnutí kolínské veřejnosti, plynula ve dnech 14. - 17. dubna 2005 v prostorách Městského divadla Kolín a v Divadle Ponec Praha X. národní přehlídka pantomimy a pohybového divadla s mezinárodní účastí pod záštitou ministra kultury ČR a České komise UNESCO, za finanční podpory ministerstva kultury, Středočeského kraje, Městského úřadu v Kolíně a Bovis Lend Laese, a.s. Generální partner přehlídky: Total Česká republika, s.r.o. Organizačně zajistily Evropské centrum pantomimy neslyšících, NIPOS-ARTAMA Praha a Městské divadlo Kolín.
Všechno to pantomimické a pohybové hemžení letošního desátého ročníku začalo 14. dubna v dopoledních hodinách v Městském divadle v Kolíně představením pro děti a mládež. Pantomima S.I. uvedla Podané ruce a Bilbo Compagnie Clownerii. A právě Jiří Bilbo Reidinger, osobnost Bilbo Compagnie, zahajoval svým worshopem zaměřeným na Clownerii dění v pražském Divadle Ponec, kde se ve večerních hodinách odehrálo pohybové zpracování klasické předlohy Césara a Kleopatry v inscenaci Slovinského divadla neslyšících z Lublaně - Kleopatra. Režisérka Lada Lištvanová, absolventka Výchovné dramatiky pro neslyšící na JAMU Brno, volila obecné komunikační prvky, kde divák není odkázán na znalost znakového jazyka. Sdělení herců se tak stalo přímým, emocionálním a pro diváka srozumitelným.
Vlastní přehlídka zabydlela Městské divadlo v Kolíně od ranních pátečních hodin. Již v dopoledních hodinách byl pro účastníky připraven v prostorách studiové scény workshop Zdeňka Švehly, člena Divadla pantomim v Brně, zaměřený na asijský pohybový systém Tchai-ti čchuan.
Od 16 hodin pak lektorský sbor ve složení Lenka Lázňovská (víceprezidentka Českého střediska AITA/IATA, vedoucí útvaru NIPOS-ARTAMA Praha), Lucie Kastnerová (pedagožka pro sluchově postižené, dlouholetá členka souboru Pantomima S.I.), Jana Šimková (tanečnice, pedagožka, externí spolupráce se souborem Pantomima S.I.), Jiří Hruška (choreograf, tanečník a herec od samého počátku sepjat s pantomimou), Jiří Lössl (pedagog, tanečník, performer, odborný pracovník NIPOS-ARTAMA Praha), Zdeněk Švehla (herec, pedagog, člen Divadla pantomim v Brně), Antonín Zralý (režisér, herec, dlouholetý člen souboru Pantomima S.I.) zhlédl první část přehlídky.
Tu zahájil Dramatický a pohybový kroužek Vidím vás při Speciální základní škole pro SP v Praze Radlicích. Krédem kroužku je, aby se děti bavily, improvizovaly a rozvíjely své nápady a dovednosti. Je jim dán prostor k sebevyjádření, seberealizaci a sebepoznávání. Vzpomínání bylo naplněno optimistickým posláním, kdy právě vzpomínky na mladá léta dodaly optimismu starému muži v nelehké životní situaci. Obdivuhodná práce Petry Šafářové s integrovanou skupinou dětí. Děti byly přirozené a odvážné. Vůbec se na jevišti nestyděly a byly bezprostřední. Přesto by neškodila větší pohybová zkušenost, která by dala dětem svobodu v projevu. Ohňový tanec byl pohybovou variací na hudbu Manuela de Fally. Pohyb vystihoval to, co si autorka předsevzala - živel. Stálo by za úvahu více zpracovat práci paží a celkový prožitek živlu dětmi. To by umožnilo více odstupňovat jednotlivé fáze ohňového tance.
Z bohaté líhně nestora české pantomimy Jiřího Kaftana se představili jeho „učedníci“ pantomimického řemesla ze zájmového kroužku Pantomima a pohybového divadla při DDM Klamovka Praha. Cirkus byl technicky dobře zvládnutou klasickou groteskou, které by však neškodila interpretace s větší zainteresovaností dětí. Groteska by tak dostala hlubší prožitek, který by mohl dojít k divákovi. Poklad v moři byl příjemnou podívanou s překvapivým koncem. Etudě by prospělo zapracovat na kvalitě vnějšího prostředí, vodě, ve které se oba protagonisté pohybovali. Každý jeden sám za sebe měl zvládnuto, ale chyběl společný temporytmus, společná kvalita. Doteky přinesly na scénu velmi etické téma. Každý z nás se čas od času učí od druhých i zlozvykům, někdy i ubližuje, někdy se proměňuje v toho druhého. Kaleidoskop pěti setkání byl ve dvou třetinách naplněn tímto poselstvím a přesto, že v závěru se postup zmechanizoval, byla tato práce považována za nejsilnější zážitek, který na letošním Otevřenu Klamovka představila. Zkrácenou verzí jsme se mohli potěšit v Galavečeru. Kariéra, sólový výstup talentovaného mladíka, úředníka, který postupuje ve své pracovní kariéře stále výš. Nahoru to jde dobře, ale pády bývají někdy rychlé. Námět, který nabízel množství asociací, byl dramaturgicky dobře vystavěn. Propracovanost v detailu pohybu a v hloubce charakterů jednotlivých pracovních postupů, kterých se tu nedostávalo, by dílku vtiskly punc.
Mladičký divadelní soubor neslyšících DIKO z Bratislavy pod vedením Jozefa Riga se prezentoval hned trojicí námětů. Znamení lampy byl příběh z arabské pouště na motivy pohádky O Aladinovi. Příběh, kde aktér ví, co má udělat, ale zapomíná, že divák to neví. Řeč těla a srozumitelnější uspořádání by dovolilo, aby příběh přesáhl přes rampu. Náměsíčník byl úsměvným příběhem dvou sester s rozdílnými povahovými rysy, které jim připraví nejednu komickou situaci během jedné noci. Příběh byl dobře časován, ale místy váznul rytmus, to když vyprávěly pohybem obě dívky najednou. Je dobré si naslouchat a neskákat si do řeči. Celý příběh by se tak stal pro diváka čitelnější. Zázračný kufr bylo představení, které nadchne. Nadchne spontánností obou klaunů, jejich komikou a samozřejmostí s jakou vypráví svůj příběh. Představení hýří nápady, kterých je tolik, že se je nedaří začlenit do tak krátké plochy. To vede také k tomu, že si oba klauni často „skáčí do řeči“. Méně je někdy více. I proto byla v Galavečeru uvedena zkrácená verze.
Divadelní soubor DINEP z Prešova pod vedením Beáty Lipovské pracuje od roku 2000. Nebe a peklo vypráví jak pan Nebe začal budovat svět, ale ďábel se mu v tom snaží zabránit. Oba protagonisté, vybaveni dobrou technikou, nás provázeli celým příběhem s úsměvnou samozřejmostí. Vysoké nasazení, bez chviličky oddechu však po čase unaví a divák ztrácí pozornost. Změna pohybové dynamiky a narušení zavedeného rytmu by celou práci kvalitativně posunuly. Karate je humorným představením dvou nešikovných karatistů. Základním problémem tohoto představení byl temporytmus. Jednotlivé akce by měly být načasované tak, aby byl jasný začátek, vrchol a konec akce. Tím by se i vytvořil čitelný oblouk a inscenace by se stala zajímavější. Hlava je divadlem jednoho herce z autorské dílny Beáty Lipovské. Herec ví, co znázorňuje. Ale sděluje nám to v takovém tempu, že i když se snažíme běžet s ním, po čase, i když chceme, už běžet nemůžeme, znaveni přílivem informací. Tempo. Rytmus. To jsou věci, které by dílo zpřehlednily, zklidnily a nechaly tak vyniknou virtuózní práci rukou.
Základní škola pro sluchově postižené v Brně se prezentovala prací, která vznikla v rámci výuky dramatické výchovy dětí ve věku 10 - 12 let. Vedoucí souboru A. Jurášová, absolventka Výchovné dramatiky pro neslyšící JAMU v Brně, v představení vyšla z asociativní a tvořivé hry dětí. Tak vznikly Veselé kroužkovky. Jak dokáží kroužky rozveselit? V jednotlivých dějích od A do Z se odehrávaly vtipné momenty, které využívaly ke stavbě příběhu první písmeno daného slova. Představení bylo ukázkou citlivé pedagogické práce s dětmi, kdy děti věděly, co a proč dělají. Bylo potěšením spatřit je v Galavečeru.
Kroužek při Základní škole pro sluchově postižené Praha, Ječná ulice nyní pracuje pod vedením absolventa Výchovné dramatiky neslyšících JAMU Brno Františka Půlpána. Pro soubor je příznačné zpracování vlastních námětů a inspirace kvalitní dětskou literaturou. Parťáci vypráví o tom, jak nesnadné je najít dobré přátele. Děti dorostly do věku puberty. Rády tančí, rády se předvádějí a soutěží. Příběh z nich přímo tryskal. Nedařilo se jej však strukturovat. Nedala se najít logická výstavba. Divákovi to bránilo jít s představením. Perníková chaloupka - známý příběh, který vyžaduje dokončovat akce a zvýraznit gesta aby se stal srozumitelným. Brána X - je to sen, utopie, nebo budoucí realita? Ptal se nás autor díla, jenž mělo dobře zpracované charaktery, jen postrádalo důslednost v dokončování jednotlivých akcí, aby se stalo čitelnějším. Auto není všechno - improvizace dvou mladých dívek o tom, co všechno lze zažít na výletě. Příběh, který, byť zbrklý v gestech, přinesl čitelnou linku. Stal se tak nejsrozumitelnější z uvedených děl ZŠ Ječná.
V podvečerních pátečních hodinách pro nás pořadatel uchystal ve Studiové scéně malé hýčkání ve formě inspirativního představení Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu (kolotočová verze) v podání Bílého divadla Ostrava.
Sobotní druhou část přehlídky odstartoval Václav Dostál. Sám milovník klasické pantomimy, inspirován odkazem Ladislava Fialky, předvedl etudu Ve vlaku. Klasická věc, kterou si vyzkoušel snad každý mim, aby si ověřil své technické dovednosti. Václav Dostál prokázal, že má slušnou techniku, ale zbytečně nervózní a uspěchanou. Rozbije tak prostor a divák už nestíhá sledovat změnu. Těšíme se, až Václav vytvoří něco svého.
Dětský divadelní soubor SME z Lučence má dlouho tradici, ale jeho hlavní myšlenka a poselství je stejné. Dát dětem pocit z dobře a příjemně vykonané práce, radost z toho, že hrají a mají pro koho hrát. V pralese byla vtipně laděná scénická miniatura, kde zvědavost vítězí nad strachem. Na srozumitelnosti jí ubrala zahlcenost gesty a absentující změna dynamiky. Tajemství starého kufru nás vrací do dětství.Všichni máme svá tajemství. Ale co za tajemství může skrývat na půdě ukrytý obyčejný starý kufr? Představení přineslo tři otazníky: kompozice, dramaturgie, pohyb. Všechny tyto složky byly rozpačité. Protnutí dívčího a chlapeckého světa je přitom velmi dobré téma. Důležité však je umět se rozhodnout, kudy se inscenace vydá.
MIMO Ostrava založili sami neslyšící. Po osmiletém působení začali spolupracovat se slyšícími herci. Na jubilejním Otevřenu se představili etudou Noviny. Jejím nosným motivem je přikázání Nepokradeš, které se nesmí porušit ani ve snu… A tady byl kámen úrazu. Na nejasnosti příběhu se podepsala nedostatečně čitelná hranice mezi snem a realitou. Ani tato skutečnost neubrala na kráse práci s rekvizitou - novinami, které se nám před očima proměňovaly jak mávnutím proutku.
Soubor DDS Zrkadlo pracuje při Literárně dramatickém oboru ZUŠ J. L. Bellu v Kremnici teprve od října roku 2004. Hra Motýl je první vážnější inscenací dětí, které v tomto souboru pracují. Hra se pohybuje někde mezi snem, a někdy až krutou realitou. Děti byly ve slovním projevu přesvědčivé, v pohybu naplňovaly žádané charaktery. Celé věci by prospělo hledat společné propojení tak, aby jednotlivé části nestály vedle sebe, ale aby posouvaly děj.
ZUŠ Habrmanova Hradec Králové přinesla na scénu divadla vtip, radost, hru, vynalézavost. Dětské říkadlo nás tak zcela přirozeně dovedlo od bonbónu k bombarďákům a s těmi se pak děly divy. Věc, která právem zahajovala Galavečer.
Taneční soubor ZUŠ Náchod se prezentoval choreografií s příznačným názvem: Jen tak se vznášet. Choreografie, která vznikla na základě improvizace s netradiční rekvizitou, mikrotenovou fólií, pojednávala o cestě z bezpečí dětského světa vzhůru za sny a ideály. To, co diváka fascinovalo, byla přesnost a souhra při práci s rekvizitou, která umocňovala souhru linií a zhmotňovala příběh před našima očima.
Skupina děvčat ze ZUŠ B. Smetany Nové Město nad Metují má ráda kreativní práci, choreografie tak mohou vycházet z jejich improvizace. Tanec záměrně není dominantní, ale doplňující složkou, a podporuje tak důležité sdělení písně Modlitba za vodu. Tanec křehký až po okraj nemohl vyznít i díky nevhodnému osvětlení. Tanec, ale i pantomima, potřebuje intimní světlo zevnitř scény. Jakmile jej svítíme zepředu, stane se placatým, dvojrozměrným. Jakmile jej svítíme shora, stane se přízemním, ztratí dlouhé linie. Nezbývá, něž doufat do let příštích.
Nepanto Praha je soubor, který byl založen před 28 lety a vystupoval na všech přehlídkách Otevřeno. V letošním roce se prezentoval v práci Františka Půlpána Promoce. Promoce je nuda. Ale divák by se na představení nudit neměl. To je oříšek pro režiséry i choreografy - udělat nudu tak, aby se divák nenudil. Nepanto, skupina která je známa svým vtipem, zaskočila všechny. Představení plynulo a plynulo a plynulo… Bez dynamické změny, bez rytmu, a tak zbyla opravdu jen ta nuda.
Na ZUŠ Červený Kostelec děti a mládež ve věku 4 až 18 let pod vedením Blanky Šourkové experimentují s různými rekvizitami, slovem nebo vnitřní energií. Tvorba vychází z vlastních improvizací a naslouchání toho druhého. Smyslem je rozvíjet v dětech osobnost, radost z pohybu a přirozený projev. Asi jsme se rozmnožili si pohrává s živočichem, který je obdarován krásou, rozmanitostí barev, tvarů a chováním, a přesto neoplývá tou nejlepší pověstí, s pavoukem. Přirozenost, živelnost, chuť něco dělat je to, co se na nás valilo ze scény. Choreografie přinesla živelnou mužskou energii, partnerství, kdy starší vede mladšího a ví, že se o něj musí postarat. Najednou vám dochází základní lidské principy, které jsou ukryty v dětské hravosti. Jste poučeni, jste fascinováni. I tím, jak je tělo na jevišti krásné.
Mistři převleků, přejmenování a přezdívek, v letošním roce jako Pantomimická jednotka Řeč Praha jsou hmota tvořená konstantním shlukem dvou mimických buněk. Je to pevné skupenství dvou komických postav, vytvářející již po deset let na kolínském Otevřenu to, čemu se říká kvalitní sex s múzou. Na tom letošním Otevřenu se předvedli v horalské hříčce Pod Tatrou sa blýska. Práce, která byla dobře časovaná, měla propracované charaktery, vědomě pracovala s prostorem, kostýmem i rekvizitou se stala potěšením pro oko i na Galavečeru.
Pantomima S. I., kde jedním ze zakladatelů a současně i režisérem je Jindřich Zemánek (člověk, který za všechno to dění v Kolíně může), zpracovala volně podle filmu J. Jakubiska námět Tisícročná včela. A stali se tak mistry zkratky. Na sedmiminutové ploše se odehrál celý příběh. Vkusně, čistě, ale v závislosti na divadelní technice. A tak se stalo, že jen to začalo, hned to také skončilo. Divák se ani nestačil nadechnout. Díky nesouhře s divadelní technikou nastalo v samém konci nepochopení.
AYO Dance Tachov, poslední ze zástupců tanečního umění, jehož práce je zaměřena na taneční a pohybové divadlo. Klade důraz na tvořivost, fantazii a vlastní pohybové vyjádření. O tom jsme se přesvědčili i v choreografii Zvuky ticha. Choreografii, která je plná napětí, dynamiky a překvapivých pohybových a prostorových změn. Diváci ji mohli vychutnat i na Galavečeru.
Poté se celá divácká obec přestěhovala do Studiové scény, aby zhlédla poslední tři čísla jubilejního ročníku Otevřeno. Zde se prezentovala práce studentů VDN JAMU, Ateliér výchovné dramatiky pro neslyšící. Ti během studia absolvují i předmět pohybové divadlo, kde studují pantomimu a snaží se proniknout do tajů divadla, které využívá prvků tzv. totální komunikace, kde je kladen důraz na pohybovou a výtvarnou kreativitu posluchače. Vedoucí ateliéru je Zoja Mikotová. Vede studenty k uplatnění vědomostí především v pedagogické praxi při konkrétní práci s dětmi a také v divadelní praxi formou představení pro veřejnost. Na kolínské přehlídce vystoupili s třemi autorskými pohádkami. Byli jsme svědky citlivé práce s pohybem, znakovým jazykem, výtvarným prvkem. Každá pohádka byla zpracována formou pohádkového leporela, které tak, jak se otáčely stránky, nám bylo vyprávěno ve znakové řeči. To připravilo i slyšícím divákům nevšední zážitek: Pohádka o perníkové chaloupce, kde znaková řeč zcela prostupuje tělem vypravěče a stává se nositelem nevšedního estetického pohybového zážitku. Pohádka o Malence byla vyprávěna s takovou sugescí vypravěčky, že divák ani nepostřehnul, že je znakováno. Pohádka o Červené Karkulce se pro posluchače stala výsostným výtvarným zážitkem. Trojice pohádek vytvořila přirozenou tečku za přehlídkovým programem svou citlivostí, vnímavostí, lidskostí a chutí vyprávět, sdělovat, být otevřený…
Od 19 hodin Galavečer, moderovaný Janem Kratochvílem, přinesl ve své první třetině to „nej“ z celé přehlídky. Ve druhé třetině, nazvané Hvězdy, které svítí jinde, se představili ti, jejichž minulost byla naplněna pantomimou, ale jejich dnešní kroky se ubírají cestou jinou. Byli to: Josef Carda, David Vávra, Tomáš Vorel. Jim děkujeme za jejich chuť podělit se s námi o vzpomínky. Třetí, závěrečná třetina patřila hvězdě britské clownerie Nole Rae. Sbírku nejlepších a nejzábavnějších skečů, v nichž byla satira a kousavý důvtip i bláznovství, zahustila do pořadu Upper Cuts, který diváci odměnili slzami smíchu a následně bouřlivým potleskem.
V neděli se všichni účastníci jubilejního desátého Otevřeno rozjeli do svých domovů. Věřím, že plni inspirace z viděného, slyšeného, diskutovaného. O tom je Otevřeno: o lidech, o umění zvaném pamtomima, o cestách zvaných komunikace, o chuti žít, nikoliv přežívat. Naviděnou, Otevřeno!
Jiří Lössl

Foto na titulku článku: DS neslyšících DIKO Bratislava: Zázračný kufr.
Celoplošné foto: ZŠ pro sluchově postižené Brno: Veselé kroužkovky.
Foto: Ivo Mičkal