Mlýny, Z historie Lesního divadla Mlýny II. - Vzpomínky pamětníků
Irena Koucká a Karel Koucký, Kytlice
Skutečnost, že Lesní divadlo Mlýny bylo založeno v roce 1931 panem Franzem Marschnerem, místním kuličem skla, je již dostatečně známá. Existují dokonce i 3 dobové fotografie, několik výstřižků z tehdejších novin; informace o založení a bohaté činnosti divadla v třicátých letech minulého století najdeme i v archivech, historických publikacích a dokumentech; nicméně nepochybně drahokamy mezi těmito vzácnými kamínky postupně skládané mozaiky historie Lesního divadla jsou vzpomínky lidí, kteří divadlo v jeho původní podobě pamatují, a dokonce v něm i hráli. Postupně budeme vzpomínky těchto lidí touto formou uveřejňovat.
Mezi ty, kteří skutečně stáli na "prknech, co znamenají svět" v původním Lesním divadle, patří i paní Irena Koucká, která se svým manželem žije v Kytlicích od mládí. Přistěhovala se sem ze Skalice; pan Koucký je kytlický rodák. V Kytlicích se poznali a letos jsou spolu jako manželé už úctyhodných 63 let.
A takto paní Koucká na tehdejší divadlo vzpomíná: "Když Franz Marschner v roce 1931 otevíral na svatodušní svátky Lesní divadlo, bylo mi 11 let a manželovi 16. Já sama jsem v jeho divadle pak hrála v roce 1932 - byla to menší role v nějaké operetě. Zpívala jsem tam a tančila ještě s jinými dětmi. My jsme ten tanec tenkrát nacvičovali v budově tělocvičné jednoty tehdejších sociálních demokratů. Jak to měl pan Marschner s přípravou celého představení zařízeno, to přesně nevím, ani nevím, jestli on sám byl herec. Hrálo se tu ale dost často, myslím si, že dokonce každou neděli".
Paní Koucká má ve svém albu i fotografii z nácviku tance, kde je zachycena ještě s kamarádkou. Velmi dobře si paní Koucká vybavuje i podobu divadla: "Divadlo mělo na jevišti dvě roubené chaloupky, z nichž vycházeli herci, podlaha na jevišti byla prkenná, palanda měla stříšku, za ní ve skále byl vytesán takový tunel a schody. Z palandy vedlo na jeviště schodiště. Pod jevištěm bylo dřevěné orchestřiště. Lavice pro diváky byly až úplně nahoru a hodně do stran; určitě se tam mohlo vejít i tisíc lidí. Lavice měly i opěradla. Marschner měl celý areál divadla oplocený drátěným plotem, ale stejně tam měl díry, takže mu občas někdo proklouzl bez placení. Vstupenky se prodávaly nahoře - byla tam pokladní paní Pleschkeová a daly se u ní koupit i nějaké sladkosti."
Vzpomínky doplňoval i manžel paní Koucké, Karel: "Kytlice měly v té době kolem 2500 obyvatel, byly tu 4 sklářské hutě; jednu z nich měl i Marschner. Osobně jsme ho příliš neznali, ale víme, že měl blízko divadla ještě restauraci s i ubytováním a vedle ní louku, říkalo se jí Marchner Heide, kam lidi chodili tancovat. Myslím si, že tancovačka byla každý čtvrtek. Pivo mu do té restaurace vozili koňmi".
A paní Koucká k tomu dodává: "Do Kytlic vždycky jezdívalo hodně lidí, vždy to tu byla rekreační oblast, pamatuji, že tu byli lidi z Prahy a dokonce až z Berlína - bydleli tu různě po lidech; u nás jednou byla taky jedna paní z Prahy a ta nás holky brala na tancovačku jako garde. Ono tady v Kytlicích vůbec bylo hodně zábavy - hrálo se i u rybníka, tam byly i lodičky, tancovat se chodilo i do hospody u Zippa, kde dneska stojí Zlatokop. Byl tam velký sál i s jevištěm". Pan Koucký k tomu s úsměvem dodává: "Tady mi manželka prodávala losy".
To, že paní Koucká má k divadlu blízko, dokázala i tím, že se pochlubila ještě jednou fotografií ve svém pečlivě setříděném albu: "Víte, já jsem vlastně divadlo hrála i pak - měli jsme na zahradě takový altánek a jako děti jsme v něm rodičům a známým předváděli pohádky".
Obnovené Lesní divadlo pak paní Koucká navštívila loni při jeho slavnostním zahájení; a my se těšíme, že pokud jí to zdraví dovolí, tak ji jako čestného hosta i s manželem uvítáme i na některém z dalších představení obnoveného Lesního divadla v Mlýnech, kde zůstane už navěky nesmazatelně zapsaná stopa jejích tanečních střevíčků a ozvěna jejího dětského zpěvu. Díky.
Divadlo je velký dar a ti, kteří ho dělají, plní jedno velké poslání - rozdávat lidem dobrou náladu, dávat zapomenout na starosti a hlavně lidi spojovat a tím překonávat jejich vzájemnou nevraživost. Díky všem, kteří toto krásné poslání plní!
(Pozn. Dalším, kdo v původním Lesním divadle hrál, je pan Walter Petters, toho času žijící v Německu, který zde účinkoval v roce 1935 ve hře Malý palec. Pan Petters neočekávaně navštívil naše představení 12.6.2004, kde jsme krátce o jeho účinkování v lesním divadle pohovořili. Po zkontaktování dopisem vám jeho podrobnější vzpomínky přineseme v některém z dalších pokračování naší Mozaiky historie Lesního divadla Mlýny) KK (= principál Lesního divadla Karel Krejčí)
otištěno na www.lesnidivadlo.bogi.cz
Skutečnost, že Lesní divadlo Mlýny bylo založeno v roce 1931 panem Franzem Marschnerem, místním kuličem skla, je již dostatečně známá. Existují dokonce i 3 dobové fotografie, několik výstřižků z tehdejších novin; informace o založení a bohaté činnosti divadla v třicátých letech minulého století najdeme i v archivech, historických publikacích a dokumentech; nicméně nepochybně drahokamy mezi těmito vzácnými kamínky postupně skládané mozaiky historie Lesního divadla jsou vzpomínky lidí, kteří divadlo v jeho původní podobě pamatují, a dokonce v něm i hráli. Postupně budeme vzpomínky těchto lidí touto formou uveřejňovat.
Mezi ty, kteří skutečně stáli na "prknech, co znamenají svět" v původním Lesním divadle, patří i paní Irena Koucká, která se svým manželem žije v Kytlicích od mládí. Přistěhovala se sem ze Skalice; pan Koucký je kytlický rodák. V Kytlicích se poznali a letos jsou spolu jako manželé už úctyhodných 63 let.
A takto paní Koucká na tehdejší divadlo vzpomíná: "Když Franz Marschner v roce 1931 otevíral na svatodušní svátky Lesní divadlo, bylo mi 11 let a manželovi 16. Já sama jsem v jeho divadle pak hrála v roce 1932 - byla to menší role v nějaké operetě. Zpívala jsem tam a tančila ještě s jinými dětmi. My jsme ten tanec tenkrát nacvičovali v budově tělocvičné jednoty tehdejších sociálních demokratů. Jak to měl pan Marschner s přípravou celého představení zařízeno, to přesně nevím, ani nevím, jestli on sám byl herec. Hrálo se tu ale dost často, myslím si, že dokonce každou neděli".
Paní Koucká má ve svém albu i fotografii z nácviku tance, kde je zachycena ještě s kamarádkou. Velmi dobře si paní Koucká vybavuje i podobu divadla: "Divadlo mělo na jevišti dvě roubené chaloupky, z nichž vycházeli herci, podlaha na jevišti byla prkenná, palanda měla stříšku, za ní ve skále byl vytesán takový tunel a schody. Z palandy vedlo na jeviště schodiště. Pod jevištěm bylo dřevěné orchestřiště. Lavice pro diváky byly až úplně nahoru a hodně do stran; určitě se tam mohlo vejít i tisíc lidí. Lavice měly i opěradla. Marschner měl celý areál divadla oplocený drátěným plotem, ale stejně tam měl díry, takže mu občas někdo proklouzl bez placení. Vstupenky se prodávaly nahoře - byla tam pokladní paní Pleschkeová a daly se u ní koupit i nějaké sladkosti."
Vzpomínky doplňoval i manžel paní Koucké, Karel: "Kytlice měly v té době kolem 2500 obyvatel, byly tu 4 sklářské hutě; jednu z nich měl i Marschner. Osobně jsme ho příliš neznali, ale víme, že měl blízko divadla ještě restauraci s i ubytováním a vedle ní louku, říkalo se jí Marchner Heide, kam lidi chodili tancovat. Myslím si, že tancovačka byla každý čtvrtek. Pivo mu do té restaurace vozili koňmi".
A paní Koucká k tomu dodává: "Do Kytlic vždycky jezdívalo hodně lidí, vždy to tu byla rekreační oblast, pamatuji, že tu byli lidi z Prahy a dokonce až z Berlína - bydleli tu různě po lidech; u nás jednou byla taky jedna paní z Prahy a ta nás holky brala na tancovačku jako garde. Ono tady v Kytlicích vůbec bylo hodně zábavy - hrálo se i u rybníka, tam byly i lodičky, tancovat se chodilo i do hospody u Zippa, kde dneska stojí Zlatokop. Byl tam velký sál i s jevištěm". Pan Koucký k tomu s úsměvem dodává: "Tady mi manželka prodávala losy".
To, že paní Koucká má k divadlu blízko, dokázala i tím, že se pochlubila ještě jednou fotografií ve svém pečlivě setříděném albu: "Víte, já jsem vlastně divadlo hrála i pak - měli jsme na zahradě takový altánek a jako děti jsme v něm rodičům a známým předváděli pohádky".
Obnovené Lesní divadlo pak paní Koucká navštívila loni při jeho slavnostním zahájení; a my se těšíme, že pokud jí to zdraví dovolí, tak ji jako čestného hosta i s manželem uvítáme i na některém z dalších představení obnoveného Lesního divadla v Mlýnech, kde zůstane už navěky nesmazatelně zapsaná stopa jejích tanečních střevíčků a ozvěna jejího dětského zpěvu. Díky.
Divadlo je velký dar a ti, kteří ho dělají, plní jedno velké poslání - rozdávat lidem dobrou náladu, dávat zapomenout na starosti a hlavně lidi spojovat a tím překonávat jejich vzájemnou nevraživost. Díky všem, kteří toto krásné poslání plní!
(Pozn. Dalším, kdo v původním Lesním divadle hrál, je pan Walter Petters, toho času žijící v Německu, který zde účinkoval v roce 1935 ve hře Malý palec. Pan Petters neočekávaně navštívil naše představení 12.6.2004, kde jsme krátce o jeho účinkování v lesním divadle pohovořili. Po zkontaktování dopisem vám jeho podrobnější vzpomínky přineseme v některém z dalších pokračování naší Mozaiky historie Lesního divadla Mlýny) KK (= principál Lesního divadla Karel Krejčí)
otištěno na www.lesnidivadlo.bogi.cz
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.