Mlýny, Z historie Lesního divadla Mlýny I.

Z historie Lesního divadla Mlýny
- 30. a 40. léta 20. století

--------------------------------------------------------------------------------

(z archivních dokumentů - překlad z němčiny)


V lese u 400 metrů od silnice směrem na Kytlice se nachází skupina skal, kde se dříve hrálo divadlo. Podium vzniklo z iniciativy Franze Marschnera, který pocházel z Chřibské a přestěhoval se do Mlýnů č. 70. Vedle domu provozoval brusírnu, kde zušlechťoval sklo jako kulič. K tomuto objektu patřil i rybník.

V nedalekém lese na vyvýšeném palouku – tzv. Marschnerově louce postavil Franz Marschner domek č. 96, tzv, "boudu", která sloužila jako výletní restaurace. V domku byl i taneční sál, ve kterém pan Marschner pořádal taneční zábavy.

V roce 1934 Marschnerův dům vyhořel a rodina byla nucena se nastěhovat do „boudy“.

Na konci 20. let začal Marschner uvažovat o zřízení lesního divadla v ideálně situovaném údolíčku nedaleko Marschnerovy. louky. Při stavbě tohoto divadla pomáhal Marschnerovi. i jeho tchán, pan Gothe, dále pak i místní obyvatelé. Severní část divadla byla tvořena pískovcovou skalní stěnou, na jihu bylo velké půlkruhové hlediště s mnoha lavicemi. Hlediště mělo tvar amfiteátru, takže z něj bylo velmi dobře vidět na scénu. Konfigurace terénu byla pro vybudování lesního divadla naprosto ideální. Na levém a pravém kraji podia před skalní stěnou byly postaveny dva roubené domky, která sloužily hercům jako divadelní zázemí a šatny. Z jednoho do druhého domku se dalo přecházet po upraveném ochozu za skálou, další přístup k domkům a na scénu byl možný skalní rozsedlinou a vybudovaným tunelem.

Divadlo bylo slavnostně otevřeno za velké účasti diváků na letnice v roce 1931 působivou operetou, ve které účinkovali i místní školáci a jako herci se prezentovali dokonce i obecní hasiči - ochotníci s velitelem Heinrichem Purem. V dalších letech v lesním divadle vystupovaly divadelní skupiny z různých měst, hrál zde například spolek Fluger z Ústí nad Labem, soubor z Litoměřic, městské divadlo z Podmokel a Kamenického Šenova.

Při představeních docházelo i nečekaným situacím; tak například, když zde litoměřický spolek hrál operetu Sissy, při hře byla jedna scéna, kdy měl císař Franz Josef se svou gardou přijet na jeviště na koních. Z místní pily Josefa Eichlera byli proto zapůjčení koně a všechno bylo pečlivě nacvičeno. Když však Franz Josef na svém koni Neronovi skutečně se svou družinou vjížděl na pódium, nezvládl Zosel-Seff svého koně a spadl i ním přímo mezi muzikanty. Diváci nepamatují, že by kdy více nasmáli.

Popularita a obliba Mlýnského divadlo se v průběhu 30. let se neustále zvyšovala; do divadla proudily velké davy diváků jak místních, tak i z okolních vesnic a měst. V divadle byl zřízen i stánek s občerstvením, kde si diváci mohli koupit nejrůznější sladkosti.

V roce 1936 tu také hrál ochotnický spolek Hockewanzel, který byl po nástupu Hitlera. k moci rozpuštěn. S tímto nástupem Hitlera k moci opouštěli někteří obyvatelé Mlýny a odcházeli například do Kanady.

V repertoáru divadla převažovaly především veselohry a operety – Cikánský baron, Dívka ze Sschwarzwaldu, Běloušek. V roce 1936 uvedlo šenovské divadlo s pěveckým sborem ARION operetu Lesní ptáček a školáci zde zahráli například pohádku Jak Honza ke štěstí přišel.

Osud lesního divadla nepříznivě poznamenal příchod 2. světové války a jeho činnost ustala někdy v letech 1939 až 1940. „Bouda“ na Marschnerově louce byla nadále využívána jako restaurace.

Tragicky dopadli zakladatelé po roce 1945; paní Marschnerová byla přímo v „Boudě“ ubita a pan Marschner s dcerou byli odsunuti do Swarzwaldu v Německu. Zde se Marschner. živil jako lesní dělník a při jednou pracovním úrazu přišel o život.. Jeho lesní divadlo postupně upadlo v zapomenutí, zarostlo křovím a stromy a posléze už jen ve skále vytesané cesty, schodiště a chodba připomínaly jeho dřívější slávu. Z boudy po válce vznikl rekreační objekt, který se ovšem také postupně začal ztrácet v zarůstajících stromech.