HRUŠKA, Jaromír: Krajská přehlídka vesnických divadel v Trhových Svinech. AS 2005, č. 3
KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA
VESNICKÝCH DIVADEL
V TRHOVÝCH SVINECH
Krajská přehlídka jihočeských vesnických amatérských divadelních souborů se konala v termínu 22. – 23. dubna 2005. Přehlídku zahajoval v pátek 22. dubna večerním představením místní tj. domácí soubor z Trhových Svinů. Jejich inscenace hry Karla Poláčka Vše pro firmu, která byla zároveň premiérou, nenesla obvyklé průvodní znaky premiér. Naopak herci, zejména ti starší a ostřílení, sázeli repliky této konverzační komedie s vehemencí sobě vlastní a s rutinérským přehledem. Mladší část hereckého souboru se snažila sekundovat a dotahovat se na vyzrálé a ostřílené borce souboru s dlouholetou tradicí a vytříbeným divadelním vkusem. Režisér souboru a inscenace František Herbst měl letos nelehký úkol. Po loňské výborné inscenaci Někdo to rád horké, jejíž filmová předloha jasně vedla a inspirovala režiséra k vytvoření svébytného divadelního tvaru a nikoliv pouhé kopie, setkal se režisér s textem poněkud komplikovanějším. Dokonale předepsané situace loňské inscenace narážejí na jasnou potřebu konverzační komedie, tedy jednání slovem. Práce s temporytmem mluveného slova a především slovní vypointování, které vede diváka psychologií postav, vytváření jejich charakteru, ale i k onomu prvotnímu, o co komu jde a co chce, je náhle smazáváno. Tím se samozřejmě snižuje údernost a síla vynikajícího Poláčkova smyslu pro humor, ale i jeho ohromné lidství a sociální cítění, které mu bylo zcela vlastní a řadí ho po bok Karla Čapka. Výtvarně výborné představení, především po stránce kostýmní, se nedokázalo vyrovnat s proměnami prostředí. Při každé změně nastupoval tříčlenný orchestr a zahrál nám jednoduchou dobovou melodii, aby mohli kolegové přestavět. Proti tomu nic, to se dělává. Ovšem způsob jakým se tak dělo, byl zcela nesnesitelný. Po každém obrazu se k levému portálu připlížila ona neúnavná trojice, která vypadala spíše jako záškodnická skupina kladečů min. Když bylo zaminováno (skladba dozněla), odplížili se zpět na svá místa v sále u levé stěny na úrovni první řady diváků. Dovedete si asi představit, jak dlouho odtud a zpět na jeviště trval jejich nástup. Nedovedete! Bylo to rušivé, neestetické a nestrategické. Divákovi se vytvářely v příběhu nepominutelné trhliny, které retardovaly temporytmus jinak vkusné a divadelně poctivé inscenace.
V sobotu 23. dubna dopoledne jsme spolu s dětmi usedli v hledišti kulturního domu a sledovali inscenaci pohádky Miloše Stránského souboru z Hořice na Šumavě. Bohužel jsme zde narazili na onen tradiční problém kvality textů psaných pro děti. Tento text, bohužel, nesplňoval základní kritétria dramatického textu. Podivně pracoval s dějovými pásmy, nelogicky spojoval různé pohádkové motivy, deklamoval a řešil situace a lá „deus ex machina“. Bohužel soubor tomuto textu uvěřil a opřel se o jeho „kvality“. Je to škoda, protože herecký potenciál tohoto souboru by si zasloužil kvalitnější dramaturgii, aby mohl své kvality skutečně prokázat. Vyčítal-li bych nyní něco hercům či režisérovi, byl bych jednoznačně nespravedlivý. Byl to dramaturgický omyl a oni se jen snažili naplnit onen pohádkový hrnec, který ovšem neměl dno.
V sobotu 23. dubna odpoledne dorazil DS Jirásek z Horní Pěny s inscenací Františka Ringo Čecha Dívčí válka. Spolek mladých lidí si usmyslel pobavit nás i sebe. Ostatně opřít inscenaci tohoto textu o jeho zábavní funkci je také jediné možné, jak se k tomuto textu postavit. S tímto úmyslem byl napsán a s tímto úmyslem je také provozován. Tento text konverzační povahy, který pracuje s motivy Starých pověstí českých se snaží nabourávat a zneužívat jistou historickou konvenci. Nehraje se o míru, ale o vztahu mezi mužem a ženou. A to je to, co nás baví. Ty asociace každodenních situací společného soužití. Herci se snažili, tady jim to vyšlo, tady zase ne. Inscenaci je možno hrát v hospodě, ve stanovém kempu, pro známé a přátele, ale také pro sebe. Inscenace trpěla řadou řemeslných neduhů. No, a! Reprízovost inscenace 2 až 3 představení ročně. Prostě hrajte až budete mít čas a chuť! Nezapomínejme, ža někde tam jsou také kořeny amatérského divadla, a především divadla sousedského.
Je sobota 23. dubna večer a společně s diváky se chystám Do hrobky tanečním krokem spolu s inscenací Spolku Fikar Nadějkov. Tato detektivní komedie Normana Robbinse v překladu Alexandra Jerie měla v Nadějkově 16.11.2004 českou premiéru. Příběh se odehrává v současnosti, jednoho listopadového večera, v knihovně domu Monument House, rozpadajícího se gotického sídla zesnulé rodiny Tombových, asi 50 mil od Londýna. Tato detektivní hra měla být zřejmě parodií, alespoň to tak vyplynulo z diskuze v semináři po skončení představení. Musím říci, že to byla pro mne šokující informace. Herec Robbins, který se mstí co by autor Robbins, za sérii rolí v detektivkách ve stylu Agathy Christieové! Základem detektivky Agathy Christieové je obratně konstruovaný příběh, přísná logika, geniální pointa. Dvě hodiny čtyřicet pět minut sledujeme příběh v jejím stylu a tápu v příběhu, postrádám logiku a pointa mě nepřekvapuje. Je to prostě naopak. Vzniká opakem matrice její parodie?! Jde o to, jak se to hraje. S jakým vztahem a nadhledem hraju tento text. Počítám-li automaticky s tím, že to co hraji je parodie, aniž bych ji svým jednáním a způsobem chování skutečně konkrétně vytvářel, docílím pouze špatné kopie parodovaného. Myslím, že vše byla otázka míry a jistých úprav v textu, protože na to, co nám chce autor sdělit spotřebuje příliš mnoho slov. První české uvedení je sice výborná věc, ale nese s sebou určitá rizika. To zásadní je především to, že text nemá žádnou inscenační tradici. U amatérského souboru je to podstatný fakt. Inscenátoři tak ztrácejí možnost výběru, zda ho interpretovat tak, jak jej někde viděli a opřít se tak o jeho prokázané kvality, nebo jít svou vlastní cestou a vydat se proti proudu již viděné inscenace. Zdá se to banální, ale nutno říci, že podobnými principy a mechanismy se řídí i divadlo profesionální. Vůbec nepochybuji o tom, že během několika sezón se tento text stane velmi provozovaným. Za jeho velkou přednost považuji vynikající český překlad. Jestli totiž někdo přesně rozpoznal onu míru v žánru, tak to byl Alexandr Jerie. Nadějkov se s textem utkal poctivě a na samé hranici svých možností, ať technických či hereckých. Za ozdobu inscenace v její herecké složce, která jako celek vykazovala silný nadprůměr, považuji především tři výkony. První byla postava homosexuála Vernona, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Pavel Dvořák. Dále postavu právníka Mortimera Crayla v podání Dalibora Votavy a výkon staré paní Tombové.
Průběh přehlídky nás utvrdil v tom, že bude nutné do budoucna uvažovat o stabilním systému individuálních cen, který bude motivačním prvkem směrem k tvůrcům a dostatečným prostorem k objektivnímu hodnocení poroty.
Odborná porota (Jiří Anderle, herec a režisér a Jaromír Hruška, divadelní režisér) se rozhodla na Národní přehlídku venkovských divadel na 1. místě doporučit Divadelní spolek Fikar Nadějkov s inscenací hry N. Robbinse Do hrobky tanečním krokem. Na 2. místě doporučila Divadelní soubor Horní Pěna s inscenací hry F.R. Čecha Dívčí válka.
Jaromír Hruška
VESNICKÝCH DIVADEL
V TRHOVÝCH SVINECH
Krajská přehlídka jihočeských vesnických amatérských divadelních souborů se konala v termínu 22. – 23. dubna 2005. Přehlídku zahajoval v pátek 22. dubna večerním představením místní tj. domácí soubor z Trhových Svinů. Jejich inscenace hry Karla Poláčka Vše pro firmu, která byla zároveň premiérou, nenesla obvyklé průvodní znaky premiér. Naopak herci, zejména ti starší a ostřílení, sázeli repliky této konverzační komedie s vehemencí sobě vlastní a s rutinérským přehledem. Mladší část hereckého souboru se snažila sekundovat a dotahovat se na vyzrálé a ostřílené borce souboru s dlouholetou tradicí a vytříbeným divadelním vkusem. Režisér souboru a inscenace František Herbst měl letos nelehký úkol. Po loňské výborné inscenaci Někdo to rád horké, jejíž filmová předloha jasně vedla a inspirovala režiséra k vytvoření svébytného divadelního tvaru a nikoliv pouhé kopie, setkal se režisér s textem poněkud komplikovanějším. Dokonale předepsané situace loňské inscenace narážejí na jasnou potřebu konverzační komedie, tedy jednání slovem. Práce s temporytmem mluveného slova a především slovní vypointování, které vede diváka psychologií postav, vytváření jejich charakteru, ale i k onomu prvotnímu, o co komu jde a co chce, je náhle smazáváno. Tím se samozřejmě snižuje údernost a síla vynikajícího Poláčkova smyslu pro humor, ale i jeho ohromné lidství a sociální cítění, které mu bylo zcela vlastní a řadí ho po bok Karla Čapka. Výtvarně výborné představení, především po stránce kostýmní, se nedokázalo vyrovnat s proměnami prostředí. Při každé změně nastupoval tříčlenný orchestr a zahrál nám jednoduchou dobovou melodii, aby mohli kolegové přestavět. Proti tomu nic, to se dělává. Ovšem způsob jakým se tak dělo, byl zcela nesnesitelný. Po každém obrazu se k levému portálu připlížila ona neúnavná trojice, která vypadala spíše jako záškodnická skupina kladečů min. Když bylo zaminováno (skladba dozněla), odplížili se zpět na svá místa v sále u levé stěny na úrovni první řady diváků. Dovedete si asi představit, jak dlouho odtud a zpět na jeviště trval jejich nástup. Nedovedete! Bylo to rušivé, neestetické a nestrategické. Divákovi se vytvářely v příběhu nepominutelné trhliny, které retardovaly temporytmus jinak vkusné a divadelně poctivé inscenace.
V sobotu 23. dubna dopoledne jsme spolu s dětmi usedli v hledišti kulturního domu a sledovali inscenaci pohádky Miloše Stránského souboru z Hořice na Šumavě. Bohužel jsme zde narazili na onen tradiční problém kvality textů psaných pro děti. Tento text, bohužel, nesplňoval základní kritétria dramatického textu. Podivně pracoval s dějovými pásmy, nelogicky spojoval různé pohádkové motivy, deklamoval a řešil situace a lá „deus ex machina“. Bohužel soubor tomuto textu uvěřil a opřel se o jeho „kvality“. Je to škoda, protože herecký potenciál tohoto souboru by si zasloužil kvalitnější dramaturgii, aby mohl své kvality skutečně prokázat. Vyčítal-li bych nyní něco hercům či režisérovi, byl bych jednoznačně nespravedlivý. Byl to dramaturgický omyl a oni se jen snažili naplnit onen pohádkový hrnec, který ovšem neměl dno.
V sobotu 23. dubna odpoledne dorazil DS Jirásek z Horní Pěny s inscenací Františka Ringo Čecha Dívčí válka. Spolek mladých lidí si usmyslel pobavit nás i sebe. Ostatně opřít inscenaci tohoto textu o jeho zábavní funkci je také jediné možné, jak se k tomuto textu postavit. S tímto úmyslem byl napsán a s tímto úmyslem je také provozován. Tento text konverzační povahy, který pracuje s motivy Starých pověstí českých se snaží nabourávat a zneužívat jistou historickou konvenci. Nehraje se o míru, ale o vztahu mezi mužem a ženou. A to je to, co nás baví. Ty asociace každodenních situací společného soužití. Herci se snažili, tady jim to vyšlo, tady zase ne. Inscenaci je možno hrát v hospodě, ve stanovém kempu, pro známé a přátele, ale také pro sebe. Inscenace trpěla řadou řemeslných neduhů. No, a! Reprízovost inscenace 2 až 3 představení ročně. Prostě hrajte až budete mít čas a chuť! Nezapomínejme, ža někde tam jsou také kořeny amatérského divadla, a především divadla sousedského.
Je sobota 23. dubna večer a společně s diváky se chystám Do hrobky tanečním krokem spolu s inscenací Spolku Fikar Nadějkov. Tato detektivní komedie Normana Robbinse v překladu Alexandra Jerie měla v Nadějkově 16.11.2004 českou premiéru. Příběh se odehrává v současnosti, jednoho listopadového večera, v knihovně domu Monument House, rozpadajícího se gotického sídla zesnulé rodiny Tombových, asi 50 mil od Londýna. Tato detektivní hra měla být zřejmě parodií, alespoň to tak vyplynulo z diskuze v semináři po skončení představení. Musím říci, že to byla pro mne šokující informace. Herec Robbins, který se mstí co by autor Robbins, za sérii rolí v detektivkách ve stylu Agathy Christieové! Základem detektivky Agathy Christieové je obratně konstruovaný příběh, přísná logika, geniální pointa. Dvě hodiny čtyřicet pět minut sledujeme příběh v jejím stylu a tápu v příběhu, postrádám logiku a pointa mě nepřekvapuje. Je to prostě naopak. Vzniká opakem matrice její parodie?! Jde o to, jak se to hraje. S jakým vztahem a nadhledem hraju tento text. Počítám-li automaticky s tím, že to co hraji je parodie, aniž bych ji svým jednáním a způsobem chování skutečně konkrétně vytvářel, docílím pouze špatné kopie parodovaného. Myslím, že vše byla otázka míry a jistých úprav v textu, protože na to, co nám chce autor sdělit spotřebuje příliš mnoho slov. První české uvedení je sice výborná věc, ale nese s sebou určitá rizika. To zásadní je především to, že text nemá žádnou inscenační tradici. U amatérského souboru je to podstatný fakt. Inscenátoři tak ztrácejí možnost výběru, zda ho interpretovat tak, jak jej někde viděli a opřít se tak o jeho prokázané kvality, nebo jít svou vlastní cestou a vydat se proti proudu již viděné inscenace. Zdá se to banální, ale nutno říci, že podobnými principy a mechanismy se řídí i divadlo profesionální. Vůbec nepochybuji o tom, že během několika sezón se tento text stane velmi provozovaným. Za jeho velkou přednost považuji vynikající český překlad. Jestli totiž někdo přesně rozpoznal onu míru v žánru, tak to byl Alexandr Jerie. Nadějkov se s textem utkal poctivě a na samé hranici svých možností, ať technických či hereckých. Za ozdobu inscenace v její herecké složce, která jako celek vykazovala silný nadprůměr, považuji především tři výkony. První byla postava homosexuála Vernona, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Pavel Dvořák. Dále postavu právníka Mortimera Crayla v podání Dalibora Votavy a výkon staré paní Tombové.
Průběh přehlídky nás utvrdil v tom, že bude nutné do budoucna uvažovat o stabilním systému individuálních cen, který bude motivačním prvkem směrem k tvůrcům a dostatečným prostorem k objektivnímu hodnocení poroty.
Odborná porota (Jiří Anderle, herec a režisér a Jaromír Hruška, divadelní režisér) se rozhodla na Národní přehlídku venkovských divadel na 1. místě doporučit Divadelní spolek Fikar Nadějkov s inscenací hry N. Robbinse Do hrobky tanečním krokem. Na 2. místě doporučila Divadelní soubor Horní Pěna s inscenací hry F.R. Čecha Dívčí válka.
Jaromír Hruška
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.