Netradiční divadelní noviny 1, 2/1998 (Josef Fabián, Marta Pilařová)

…Jak už to se stavbami u nás bývá, je to tak trochu „dodělej doma“, tedy po kolaudaci, takže všechno ještě nebude asi fungovat docela podle vašich a našich přání, ale netradiční divadlo umí improvizovat, takže se s tím určitě dokážeme vyrovnat. Ono totiž, a dnes už to mohu říci, v tom vojenském klubu, kam jsme byli v minulém roce stavbou vyhnání, byla asi nějaká Bílá, či spíše Zelená paní. Dělali jsme tam Setkání i Moravský festival poezie a obě tyto akce měly jakousi podivnou atmosféru – neatmosféru. Prostě všechno běželo jak mělo, ale nebylo to ono.
Letos jsme definitivně přišli i o to málo peněz, které nám ministerstvo kultury dávalo, takže je to všechno pouze za naše a za městské, což sice přežijeme, ale trochu nás to mrzí. To, že jsme letos poprvé přistoupili k redukci divadel, není ani tak dáno našimi finančními možnostmi, jako spíše možnostmi ubytovacími a časovými. Dalším problémem je, že přestože je přesně řečeno, pro jaké divadla je naše Setkání určeno a o čem je Šrámkův Písek, každý rok se zde objeví několik divadel, která tomuto určení nevyhovují a nemohou nikam postoupit. Hlavním kritériem, které jsme redukci zvolili, bylo dodržení časového limitu jedné hodiny. Takže letos žádné dvouhodinové představení neuvidíte a měl by být čas i na nějakou tu řeč, což k Setkání patří.

Časový limit a odmítnutí divadel, která ho nerespektovala, je sice administrativní opatření, ale jak se ukazuje, Setkání a jeho účastníkům prospělo. Všechno je najednou volnější a pohotovější.
Josef Fabián v Netradičních divadelních novinách 1/1998

K tomu, abych se letos mohla představit jako redaktorka, napomohla, jak už to tak bývá, náhoda. Poslední den loňského Moravského festivalu poezie jsem seděla v M-klubu nad pomerančovým džusem proti panu řediteli Josefu Fabiánovi. „A co že ty nepiješ, děvče?“, zahlaholil. „Ále, mám nemocnou slinivku a doktorka mi to zakázala.“ Zapředli jsme hovor na téma nemoci, alkohol a mé literární sklony a slovo dalo slovo a pozval mě, ať přijedu a pomáhám při přípravě Netradičních novin. A jsem ráda, že jsem tady. Dostala jsem do ruky diktafon a ten mi umožnil popovídat si s mnoha zajímavými lidmi a položit účinkujícím několik všetečných otázek.
O hře Dividla Ostrava Čaj o páté jsem se dozvěděla, že se vedoucí divadla Saša Rychecký při jejím vymýšlení inspiroval anglickými pohádkami, které jsou samy o sobě absurdní a že jednotlivé epizody spojuje prostředí anglického klubu. O druhé hře Dividla Verše jsem si zase povídala s jejich autorkou Adélou Miencilovou, která už píše básničky odmalička a že nápad udělat z nich představení měl opět vedoucí souboru Saša Rychecký a Adéla je teď ráda, že se nechala přemluvit. Crepácy mi zase řekli, že se jim zrekonstruovaný zámek moc líbí a že se jim v něm hrálo moc dobře a kluci z ostravského souboru „hodně iks“ zase tvrdili, že po loňském absolutním vítězství chtějí letos absolutně prohrát a že když se jim to nepovede, znamená to, že je to tady opravdu přehlídka netradičních divadel.
Protože byl ve čtvrtek mezinárodní den strašidel, chtěla jsem vyzpovídat i Bílou paní nebo aspoň bezhlavého rytíře, ale nepřišli. Asi slavili někde jinde.
Marta Pilařová v Netradičních divadelních novinách 2/1998
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':