Hvozdná, CÍSAŘ, Jan: Popis jedné přehlídky. AS 2003, č. 6, s. 3–6.
CÍSAŘ, Jan: Popis jedné přehlídky. XXXIV. národní přehlídka venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou, 2003. AS 2003, č. 6, s. 3–6.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná rozběhl první polovinu inscenace známé hry Leonarda Gersheho Motýli s nápaditou a dobře zvládnutou technologií, jejíž podstata spočívá v humoru. Humor je jedna z forem komična: laskavý, úsměvný, chápající, bytostně optimistický, protože nedostatky vidí s úsměvem jako napravitelné a odstranitelné, byť byly sebesložitější. Z tohoto důvodu humor téměř vždycky slučuje komično s vážností v duchu Diderotovy představy o „comédie mixte či comédie sérieuse“ (komedie smíšená či vážná) a přechází často i hranice melodramatu – dojemného příběhu s výraznými tóny sentimentálními, až larmoyantními. Tohle všechno plus minus platí o Motýlech. Režisér Dušan Sitek se šťastně vyhnul melodramatické poloze, zejména sentimentu, který inscenaci této hry zhusta provází. Rozehrál (i díky úpravě) v první polovině představení především s představiteli obou mladých postav – Alenou a Janem Balajkovými – všechny komediální možnosti; od konverzačních vtipů a bonmotů přes komediálnost charakterů, až ke komediálnímu jednání situačnímu. Měli ovšem do této perlivé veselosti přidat přece jen pár kapek vážnosti. Text ji totiž v druhé polovině prezentuje ve velké míře a nejsou-li pro ni zbudovány nezbytné předpoklady už v části první, tak se představení rozpadá na dvě žánrově odlišné části.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná rozběhl první polovinu inscenace známé hry Leonarda Gersheho Motýli s nápaditou a dobře zvládnutou technologií, jejíž podstata spočívá v humoru. Humor je jedna z forem komična: laskavý, úsměvný, chápající, bytostně optimistický, protože nedostatky vidí s úsměvem jako napravitelné a odstranitelné, byť byly sebesložitější. Z tohoto důvodu humor téměř vždycky slučuje komično s vážností v duchu Diderotovy představy o „comédie mixte či comédie sérieuse“ (komedie smíšená či vážná) a přechází často i hranice melodramatu – dojemného příběhu s výraznými tóny sentimentálními, až larmoyantními. Tohle všechno plus minus platí o Motýlech. Režisér Dušan Sitek se šťastně vyhnul melodramatické poloze, zejména sentimentu, který inscenaci této hry zhusta provází. Rozehrál (i díky úpravě) v první polovině představení především s představiteli obou mladých postav – Alenou a Janem Balajkovými – všechny komediální možnosti; od konverzačních vtipů a bonmotů přes komediálnost charakterů, až ke komediálnímu jednání situačnímu. Měli ovšem do této perlivé veselosti přidat přece jen pár kapek vážnosti. Text ji totiž v druhé polovině prezentuje ve velké míře a nejsou-li pro ni zbudovány nezbytné předpoklady už v části první, tak se představení rozpadá na dvě žánrově odlišné části.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.