Ostrava-Poruba, LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 96-99.
BÍLÉ DIVADLO
(Ostrava-Poruba)
Soubor vznikl roku 1982 při Obvodním kulturním středisku. Jeho hlavním iniciátorem byl – ve spolupráci s Luďkem Jičínským – Jan Číhal, jeden z dlouholetých aktérů našeho alternativního amatérského divadla. V této oblasti se pohybuje již od poloviny šedesátých let. V Brně hraje jako divadelní amatér mj. se Zdeňkem Pospíšilem a Evou Tálskou, později udržuje kontakty s brněnským radikálním divadlem Quidam a pražským alternativním divadelníkem Václavem Martincem. Po příchodu do Ostravy (1967) založil nejdříve Act-studio. Po ukončení jeho činnosti (1972) Číhal zakládá další soubory – Ex studio a Někde něco, a krátkou dobu spolupracoval se souborem AUREKO.
V tvorbě BD od počátků sílí vědomá inspirace idejemi alternativního divadla. Tíhnutí k této experimentaci mělo pro BD i své důsledky v podobě častých obtíží se zřizovateli souboru a příslušnými úřady (na čas např. působilo BD v Bohumíně). Na své skoro výlučně „nepravidelné dramaturgii“ spolupracuje Číhal od počátku (ale i v případě některých inscenací ze sedmdesátých let) s budějovickým básníkem Vladimírem Machkem.
První inscenací BD byla Hráz věčnosti (1983), dramatizace Klubů poezie Bohumila Hrabala, inscenace odvážná především dramaturgicky. Postupně v souboru vzniká pevné jádro kreativních a cílevědomých osobností (Luděk Jičínský, Petr Jičínský, Iva Číhalová, Táňa Bartošová, Rostislav Holman aj.), které prosazuje intenzivní fyzické herectví a apelativní divadlo, o něž soubor usiluje mj. pořádáním divadelních dílen, které jako lektoři vedou protagonisté naší alternativy – např. Petr Oslzlý (Dílna politického a angažovaného divadla 1984) a Václav Martinec (Dílna pohybového divadla 1985; v jejím rámci premiéra inscenace Turnikety smrti). Své hledačství zúročil v inscenaci Tristan a Izolda (1986 – Šrámkův Písek). Paralelně soubor experimentoval v oblasti divadelních plenérových akcí: Bílé sny (1984; variace na motivy próz Tadeusze Nowaka) a Máchův Máj (1985). I další inscenace a divadelní akce jsou charakteristické svým hledačstvím a odvahou: Faust (1987), I když králem, i když katem budeš podle prózy Tadeusze Nowaka (1988). Vedle těchto velkých akcí se BD věnovalo i intenzivnímu komornímu výrazu, jako např. v inscenaci Holanova textu Dům mé matky (1990). Celkově poetika souboru oscilovala mezi syrovou autentičností tělesného projevu a literární a výtvarnou obrazností.
V ostravském regionu a v dané době představuje činnost BD ojedinělý příklad cílevědomé, nekompromisní snahy o zkoušení řady principů a podob alternativního divadla, zejména prvků polského „chudého divadla“ Jerzyho Grotowského a studentského „otevřeného divadla“, dále rituálního, pohybového a fyzického divadla (jak je v našem prostředí reprezentoval např. brněnský soubor Quidam, pražské Bílé divadlo Františka Hrdličky a Křesadlo Václava Martince), ale stejně tak i koncepcí divadla jako akce, setkání, happeningu, výtvarné performance, environmentálního i pouličního divadla. Po roce 1989 se činnost souboru v tomto směru dále rozšiřuje, stupňuje i tříbí.
Bibliografie:
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 250, 295, 356.
Číhal, Jan: Druhá dílna Bílého divadla. Amatérská scéna, 1985, č. 3, s. 11.
Číhal, Jan: VIII. Mezinárodní setkání otevřeného divadla. Amatérská scéna, 1988, č. 4, s. 2–3.
Dvořák, Jan: alt.divadlo. Pražská scéna, Praha 2000, heslo Bílé divadlo, s. 39.
Kovářík, Miroslav: Provokovat a bouřit se… In: Šrámková, Vítězslava – Vedral, Jan: Hledání výrazu. IPOS, Praha 1991, s. 42.
Kozelka, Milan: V srdci černého pavouka. Votobia, Olomouc 2000, heslo Bílé divadlo, s. 129–141.
Lipus, Radovan: Mezi výročím a zánikem. Amatérská scéna, 1990, č. 9, s. 2–3.
Paterová, Jana: Konfrontace, inspirace, perspektiva. Amatérská scéna, 1987, č. 5, s. 4–5.
Roubal, Jan: Bílé divadlo Ostrava – Divadlo jako posedlost, vůle a představa. Divadelní noviny, 2002 (15), č. 11, s. 14.
Roubal, Jan: Jsme na palubě opilého korábu. (Rozhovor s Janem Číhalem). In: Orghast 2003. Almanach příští vlny divadla. Pražská scéna, Praha 2002, s. 63–65.
Zpravodaj WP 1990, č. 1, s. 5.; č. 2 (rec.: Eva Rolečková).; č. 2: báseň V. Machka Dům mé matky; č . 3: rozhovor s J.Číhalem a jeho synem Jakubem.
Vrchovský, Ladislav: Bílé divadlo. Moravskoslezský večerník, 15. 7. 1992, s. 5.
(Ostrava-Poruba)
Soubor vznikl roku 1982 při Obvodním kulturním středisku. Jeho hlavním iniciátorem byl – ve spolupráci s Luďkem Jičínským – Jan Číhal, jeden z dlouholetých aktérů našeho alternativního amatérského divadla. V této oblasti se pohybuje již od poloviny šedesátých let. V Brně hraje jako divadelní amatér mj. se Zdeňkem Pospíšilem a Evou Tálskou, později udržuje kontakty s brněnským radikálním divadlem Quidam a pražským alternativním divadelníkem Václavem Martincem. Po příchodu do Ostravy (1967) založil nejdříve Act-studio. Po ukončení jeho činnosti (1972) Číhal zakládá další soubory – Ex studio a Někde něco, a krátkou dobu spolupracoval se souborem AUREKO.
V tvorbě BD od počátků sílí vědomá inspirace idejemi alternativního divadla. Tíhnutí k této experimentaci mělo pro BD i své důsledky v podobě častých obtíží se zřizovateli souboru a příslušnými úřady (na čas např. působilo BD v Bohumíně). Na své skoro výlučně „nepravidelné dramaturgii“ spolupracuje Číhal od počátku (ale i v případě některých inscenací ze sedmdesátých let) s budějovickým básníkem Vladimírem Machkem.
První inscenací BD byla Hráz věčnosti (1983), dramatizace Klubů poezie Bohumila Hrabala, inscenace odvážná především dramaturgicky. Postupně v souboru vzniká pevné jádro kreativních a cílevědomých osobností (Luděk Jičínský, Petr Jičínský, Iva Číhalová, Táňa Bartošová, Rostislav Holman aj.), které prosazuje intenzivní fyzické herectví a apelativní divadlo, o něž soubor usiluje mj. pořádáním divadelních dílen, které jako lektoři vedou protagonisté naší alternativy – např. Petr Oslzlý (Dílna politického a angažovaného divadla 1984) a Václav Martinec (Dílna pohybového divadla 1985; v jejím rámci premiéra inscenace Turnikety smrti). Své hledačství zúročil v inscenaci Tristan a Izolda (1986 – Šrámkův Písek). Paralelně soubor experimentoval v oblasti divadelních plenérových akcí: Bílé sny (1984; variace na motivy próz Tadeusze Nowaka) a Máchův Máj (1985). I další inscenace a divadelní akce jsou charakteristické svým hledačstvím a odvahou: Faust (1987), I když králem, i když katem budeš podle prózy Tadeusze Nowaka (1988). Vedle těchto velkých akcí se BD věnovalo i intenzivnímu komornímu výrazu, jako např. v inscenaci Holanova textu Dům mé matky (1990). Celkově poetika souboru oscilovala mezi syrovou autentičností tělesného projevu a literární a výtvarnou obrazností.
V ostravském regionu a v dané době představuje činnost BD ojedinělý příklad cílevědomé, nekompromisní snahy o zkoušení řady principů a podob alternativního divadla, zejména prvků polského „chudého divadla“ Jerzyho Grotowského a studentského „otevřeného divadla“, dále rituálního, pohybového a fyzického divadla (jak je v našem prostředí reprezentoval např. brněnský soubor Quidam, pražské Bílé divadlo Františka Hrdličky a Křesadlo Václava Martince), ale stejně tak i koncepcí divadla jako akce, setkání, happeningu, výtvarné performance, environmentálního i pouličního divadla. Po roce 1989 se činnost souboru v tomto směru dále rozšiřuje, stupňuje i tříbí.
Bibliografie:
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 250, 295, 356.
Číhal, Jan: Druhá dílna Bílého divadla. Amatérská scéna, 1985, č. 3, s. 11.
Číhal, Jan: VIII. Mezinárodní setkání otevřeného divadla. Amatérská scéna, 1988, č. 4, s. 2–3.
Dvořák, Jan: alt.divadlo. Pražská scéna, Praha 2000, heslo Bílé divadlo, s. 39.
Kovářík, Miroslav: Provokovat a bouřit se… In: Šrámková, Vítězslava – Vedral, Jan: Hledání výrazu. IPOS, Praha 1991, s. 42.
Kozelka, Milan: V srdci černého pavouka. Votobia, Olomouc 2000, heslo Bílé divadlo, s. 129–141.
Lipus, Radovan: Mezi výročím a zánikem. Amatérská scéna, 1990, č. 9, s. 2–3.
Paterová, Jana: Konfrontace, inspirace, perspektiva. Amatérská scéna, 1987, č. 5, s. 4–5.
Roubal, Jan: Bílé divadlo Ostrava – Divadlo jako posedlost, vůle a představa. Divadelní noviny, 2002 (15), č. 11, s. 14.
Roubal, Jan: Jsme na palubě opilého korábu. (Rozhovor s Janem Číhalem). In: Orghast 2003. Almanach příští vlny divadla. Pražská scéna, Praha 2002, s. 63–65.
Zpravodaj WP 1990, č. 1, s. 5.; č. 2 (rec.: Eva Rolečková).; č. 2: báseň V. Machka Dům mé matky; č . 3: rozhovor s J.Číhalem a jeho synem Jakubem.
Vrchovský, Ladislav: Bílé divadlo. Moravskoslezský večerník, 15. 7. 1992, s. 5.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.