RYCHECKÝ, Saša, DOSTÁL, Pavel - KP MDFa netradičního divadla

Znovu ve Valašském Meziříčí. Ukazuje se, jak moc je důležitá tradice, která není ale tvořena nábožným uctíváním místa, sochy, modly, kopce, výroku, melodie, tvaru, barvy, symbolu… ale jen a jen chutí dělat, schopností vytvořit atmosféru, poskytnout podmínky, způsobil pocit sounáležitosti s děním a místem, s lidmi – a pak i se sochou, modlou, kopcem, výrokem, melodií, tvarem, barvou, symbolem… Ale až pak! Je dobře, že můžeme už znovu potkávat kamarády a odpůrce právě ve Valašském Meziříčí, mezi těmi potrhlými lidmi, kteří si na sebe naberou celou kládu organizace a nechají si do své poklidné Valašské republiky vniknout celou hromadu lidí odevšad, kteří místo spánku v noci koukají na jiné lidi odevšad a s dalšími lidmi odevšad se pak do rána přou a hádají o tom, co je to to divadlo a které z divadel je to správné a jak by se mělo dělat a proč právě tak a ne jinak… Jsem rád, že jsou na světa taková místa kde mám pocit, že mě tam chtějí, že tam nejsem jen host, kde se mohu těšit. Také to dělají lidi a tradice je v nich. Někdy si jde tradice z generace na generaci, spíše ale z člověka na člověka…
Když se teď budeme po dva dny potkávat, hodnotit a kritizovat, napadat a nesouhlasit – buďme přitom poplatní tradicím a při vší nesmiřitelnosti buďme na sebe slušní! Poslouchejme, co říkají druzí, učme se slyšet navzájem. A najděte si i vy tady své místo, sochu, modlu, kopec, výrok, melodii, tvar, ale i barvu, a symbol, člověka – ať se celý rok všichni těšíme na návrat zpět do Valmezu…
Saša Rychecký ve zpravodaji přehlídky

Loni byla k vidění představení, která diváka více oslovovala. Zkrátka, svoboda jako by zastihla malé divadlo nepřipravené. Události posledních měsíců se v repertoáru souborů zatím nijak neprojevily, dramaturgie vychází z reálií předlistopadových dnů roku 1989. Právě proto mne nejvíce zaujalo představení Bílého divadla, v němž našly prostor všelidské problémy – stárnutí, návrat k rodné zemi, k matce.
Autorské divadlo, které se tady má reprezentovat, by podle mého názoru mělo hovořit především o tom, co se kolem nás právě děje a co se nás tedy bezprostředně týká. Co bych na příští přehlídce uvítal? Představení, které by se kriticky podívalo na současné události u nás. Zatím jsme všichni se vším souhlasili. Ale tato doba přináší také věci, s nimiž nelze vždy jen souhlasit. A k těm by měli tvůrci říci své ne.
Pavel Dostál ve zpravodaji Alibista