PRACNÁ, Sylva: Úvodní studie k projektu Amatérské loutkářské soubory - o. Olomouc
PRACNÁ, Sylva: Úvodní studie k projektu Amatérské loutkářské soubory
v severní části střední Moravy po roce 1945 do současnosti, zveřejněno 2006 na webu - výňatek
Zveřejněno na webu.
Okres Olomouc
Nejvýznamnějším centrem loutkářství ze sledované lokality je bezesporu město Olomouc. A to jak po stránce tradice, významných osobností, tak i inscenačních přístupů v tvorbě. Nejstarším souborem působící dodnes je bezesporu Loutková scéna Kašpárkova říše, jejíž vznik je datován rokem 1920 a je spojen s výraznou osobností Františka Čecha - autora loutkových her a neúnavného organizátora různorodých aktivit spojených s loutkovým divadlem. V letech 1931 - 1963 byl vedoucím této scény František Štěrba, který také režíroval, působil jako technolog a realizátor výprav a v neposlední řadě i mluvič. Od roku 1944 vydávali spolkový oběžník Hejčínský Kašpárek, který informoval nejen o loutkářském dění v kraji, ale byl i souborovou kronikou. V roce 1958 jej pak vystřídal Zpravodaj Kašpárkovy říše, který vycházel do roku 1960. Zejména po výtvarné stránce ovlivnil loutkovou scénu také autor a výtvarník Vojtěch Cinybulk, který od 2. poloviny 40. let spolupracoval se souborem. První poválečné úspěchy souboru jsou spojeny se sokolskými slety. V roce 1948 se umístili na 1. místě ve Sletové soutěži v Olomoucké župě sokolské a vzápětí získali 9. místo na XI. všesokolském sletu v Praze. Rok poté byli oceněni na XIX. Jiráskově Hronově, kde zahráli Cinybulkovu hru Ostrov splněných přání. Kašpárkova říše jako samostatný spolek se po vydání nového divadelního zákona začlenila v roce 1951 pod Závodní klub ROH Moravských železáren. Jejich první účast na Loutkářské Chrudimi v roce 1952 byla spojena s již zmíněnou spoluprací s Vojtěchem Cinybulkem, kde uvedli jeho hru Kaimovo dobrodružství v režii Jana Spáčila. Scénu a loutky navrhl Vojtěch Cinybulk a hudbu složil Otto Rödl. V roce 1955 se na Loutkářskou Chrudim vrátili s hrou Jiřího Kaliby Petr a pan Proto, kterou režíroval František Štěrba a výpravu navrhl opět Vojtěch Cinybulk. Do této doby hráli výhradně s marionetami, které postupně střídali s různými typy loutek. Třetí návrat na chrudimskou celostátní přehlídku v roce 1958 patřil mezi nejúspěšnější. Soubor získal 1. cenu za uvedení hry Františka Čecha Křídová pohádka, kterou zahrál s marionetami v kombinaci s plošnými loutkami. Ve zdůvodnění ceny se uvádí: "Provedení bylo ve všech složkách vyvážené a dalo plně vyniknout poezii a humoru předlohy. Zdařilá inscenace upravené hry ukázala její jevištní účinnost." V únoru 1958 se soubor přestěhoval ze svého hejčínského sídla na novou scénu ve Slovanském domě, kde hraje dodnes. V roce 1960 olomoučtí opět postoupili na Loutkářskou Chrudim s Cinybulkovou hrou Sršán táhne do boje. Ve stejném roce vznikla v rámci souboru šestnáctičlenná mládežnická skupina pod vedením Jaromíry Nohelové. Po uvedení několika drobných hříček se v roce 1961 s hrou Vojtěcha Cinybulka Kocour Pětivousek probojovali na celostátní přehlídku. Později se tato skupina opět začlenila do dospělého souboru. Od roku 1963 až dosud vede soubor s vytrvalostí a láskou režisér a výtvarník Zdarek Pop. Jejich dosud poslední účast na Loutkářské Chrudimi v roce 1971 byla s inscenací Broučci. Text Jana Karafiáta zdramatizovala Jaromíra Nohelová, která ve spolupráci se Zdarkem Popem (režijní spolupráce, návrh a realizace výpravy) pohádku režírovala. Inscenace byla odměněna Cenou SAL. V 80. letech se pravidelně zúčastňovali krajských přehlídek v Havířově a v Opavě. Přes nejistotu v letech 1996-1997, kdy byla připravována privatizace a nakonec i vydražena budova Slovanského domu, se činnost souboru nezastavila a pokračuje i nadále. Od svého počátku hrají pro děti každou neděli od října do dubna, kdy za sezonu uvedou 3-6 titulů a odehrají přibližně 20-30 představení. Ve svých inscenacích se snaží o vytvoření iluze, která má vtáhnout děti do světa pohádek. Velký důraz kladou také na výtvarnou stránku inscenace. A v jejich repertoáru mají nezastupitelné místo hlavně klasické pohádky.
Téměř pětačtyřicet let svého trvání dosáhla Nová loutková scéna v Olomouci, kterou kromě prvních 10 let, vedla a režírovala Anna Karasová. Scéna vznikla v roce 1948 a v 50. letech soubor vedli Jar. Vaníček a po něm J. Polách. Během sezony uvedli 2-4 premiéry a k doplnění repertoáru reprízovali starší inscenace pohádek. Zřizovatelem souboru byl Závodní výbor ROH Správy Střední dráhy, ale od roku 1972 přešli pod Park kultury a oddechu. V roce 1974 jim vyhořelo loutkové divadlo a soubor se ocitl bez zázemí. Provizorní podmínky trvaly až do roku 1978, kdy začali hrát v Kulturním domě Zenit, kde v rozdělené interpretaci mohli hrát pouze ze spodovými loutkami. Během své činnosti se pravidelně účastnili soutěžních přehlídek a festivalů, z kterých několikrát postoupili na úroveň krajských kol. Do repertoáru zařazovali nejčastěji klasické pohádky a hry o zvířátkách. Činnost souboru byla ukončena v roce 1992.
V 60. - 70. letech zde působila řada dětských loutkářských souborů. Jen namátkou uveďme například Dětský loutkářský soubor Jiskra Domu dětí a mládeže v Olomouci, Dětský loutkářský soubor Řepčín - Olomouc, Dětský loutkářský soubor ZDŠ Hejčín - Olomouc a nebo Soubor při ZDŠ v Bělkovicích. Nejúspěšnějším z těchto dětských souborů, z pohledu přehlídkového klání, se stal Loutkářský soubor ZDŠ Horka nad Moravou, který se probojoval v roce 1972 až na Loutkářskou Chrudim. Pod vedením autorským, režijním i výtvarným v osobě Milady Mašatové děti uvedly hříčku Klim, klom, klomprdom, kterou sehráli s loutkami z vařeček.
Další systematická a dlouhodobá práce Milady Mašatové byla spojena s Loutkářským oddělením literárně-dramatického oboru Lidové školy umění Žerotín v Olomouci. Působila zde od konce 60. let. Pod jejím vedením ročníkové skupinky dětí procházely základní průpravou dramatické výchovy a přes tvořivou prací s loutkou až k postupnému tvaru inscenace jako celku. Během školního roku z bohaté činnosti jednotlivých skupin - souborů vznikly vždy 2-3 profilové inscenace, s kterými se účastnili řady přehlídek, včetně národních a celostátních kol. V průběhu let si vyzkoušeli téměř všechny základní typy loutek - od nejjednodušších oživených předmětů, přes tyčkové loutky, manekýny, javajky, maňásky až po marionety. Poprvé přijeli na Loutkářskou Chrudimi v roce 1967 s autorskou hříčkou Milady Mašatové S drakem není legrace. Téměř po deseti letech, v roce 1976 se zde vrátili s drobnými pohádkami na text Lubomíra Feldeka Sněhurka a Šípková Růženka, za které byla Milada Mašatová oceněna. V té době už měly za sebou i účast na národní přehlídce dětského divadla v Kaplici, kam se stále častěji vracely se svými novými hříčkami pohádek. V roce 1978 vystoupily opět na Loutkářské Chrudimi s pásmem staroruských lidových pohádek podle textu Věry Provazníkové Za lesem na louce, v maličké chaloupce a s výběrem básní a pohádek z knížky Aloise Mikulky pod názvem 12 usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku. Milada Mašatová byla tentokrát oceněna za dramaturgický výběr a jevištní zpracování textů. V 80. letech na chrudimské přehlídce vystupovaly také v rámci Finále přehlídky individuálních výstupů s loutkou a malých loutkářských forem, jako inspirativní hosté pro odborné semináře nebo na divadelní pouti. Kromě hudební spolupráce s Richardem Pogodou, spolupracovala Milada Mašatová v 80. letech po výtvarné stránce s Jitkou Tláskalovou. Z úspěšných inscenací 80. let vzpomeňme alespoň Pasáček vepřů, Jenovéfa nebo Stojí hruška. Po odchodu Milady Mašatové do důchodu vedl oddělení Martin Lokaj (1990-1991) a od roku 1992 Ivana Němečková. Pod jejím vedením se soubor účastnil již čtyřikrát Loutkářské Chrudimi.
V roce 1986 vznikl soubor složený z mladých lidí pod názvem Divadlo Fkufru, jehož zřizovatelem byl Park kultury a oddechu v Olomouci. Vedoucím a hybnou silou souboru byl po celou dobu Pavel Němeček, který tak zúročil své dětské a mládežnické působení v Lidové škole umění Žerotín pod vedením Milady Mašatové. Inscenace realizované souborem byly založeny na hravosti, improvizaci a podpořeny hudební složkou. Vznikaly dílem celého kolektivu, který využíval ke svému sdělení divadelní a loutkové výrazové prostředky. Jejich první inscenací a také prvním úspěchem byla hra Lubomíra Feldeka Kouzelník a květinářka, s kterou se zúčastnili v roce 1987 Loutkářské Chrudimi. Inscenaci Jednorožec na zahradě, sestavenou z bajek amerického prozaika Jamese Thurbera, členové souboru adresovali zejména dospělým divákům. S inscenací se rovněž pod názvem Klepy zúčastnili Loutkářské Chrudimi v roce 1989, kde byli za ni oceněni. Počátkem 90. let se na chrudimské přehlídce objevili ještě dvakrát a ocenění si odvezli jak za inscenaci Nic jenom pro tebe, tak i za jevištní ztvárnění prózy Richarda Brautigana Zdravíčko, copak se zas vznáší v éteru?
v severní části střední Moravy po roce 1945 do současnosti, zveřejněno 2006 na webu - výňatek
Zveřejněno na webu.
Okres Olomouc
Nejvýznamnějším centrem loutkářství ze sledované lokality je bezesporu město Olomouc. A to jak po stránce tradice, významných osobností, tak i inscenačních přístupů v tvorbě. Nejstarším souborem působící dodnes je bezesporu Loutková scéna Kašpárkova říše, jejíž vznik je datován rokem 1920 a je spojen s výraznou osobností Františka Čecha - autora loutkových her a neúnavného organizátora různorodých aktivit spojených s loutkovým divadlem. V letech 1931 - 1963 byl vedoucím této scény František Štěrba, který také režíroval, působil jako technolog a realizátor výprav a v neposlední řadě i mluvič. Od roku 1944 vydávali spolkový oběžník Hejčínský Kašpárek, který informoval nejen o loutkářském dění v kraji, ale byl i souborovou kronikou. V roce 1958 jej pak vystřídal Zpravodaj Kašpárkovy říše, který vycházel do roku 1960. Zejména po výtvarné stránce ovlivnil loutkovou scénu také autor a výtvarník Vojtěch Cinybulk, který od 2. poloviny 40. let spolupracoval se souborem. První poválečné úspěchy souboru jsou spojeny se sokolskými slety. V roce 1948 se umístili na 1. místě ve Sletové soutěži v Olomoucké župě sokolské a vzápětí získali 9. místo na XI. všesokolském sletu v Praze. Rok poté byli oceněni na XIX. Jiráskově Hronově, kde zahráli Cinybulkovu hru Ostrov splněných přání. Kašpárkova říše jako samostatný spolek se po vydání nového divadelního zákona začlenila v roce 1951 pod Závodní klub ROH Moravských železáren. Jejich první účast na Loutkářské Chrudimi v roce 1952 byla spojena s již zmíněnou spoluprací s Vojtěchem Cinybulkem, kde uvedli jeho hru Kaimovo dobrodružství v režii Jana Spáčila. Scénu a loutky navrhl Vojtěch Cinybulk a hudbu složil Otto Rödl. V roce 1955 se na Loutkářskou Chrudim vrátili s hrou Jiřího Kaliby Petr a pan Proto, kterou režíroval František Štěrba a výpravu navrhl opět Vojtěch Cinybulk. Do této doby hráli výhradně s marionetami, které postupně střídali s různými typy loutek. Třetí návrat na chrudimskou celostátní přehlídku v roce 1958 patřil mezi nejúspěšnější. Soubor získal 1. cenu za uvedení hry Františka Čecha Křídová pohádka, kterou zahrál s marionetami v kombinaci s plošnými loutkami. Ve zdůvodnění ceny se uvádí: "Provedení bylo ve všech složkách vyvážené a dalo plně vyniknout poezii a humoru předlohy. Zdařilá inscenace upravené hry ukázala její jevištní účinnost." V únoru 1958 se soubor přestěhoval ze svého hejčínského sídla na novou scénu ve Slovanském domě, kde hraje dodnes. V roce 1960 olomoučtí opět postoupili na Loutkářskou Chrudim s Cinybulkovou hrou Sršán táhne do boje. Ve stejném roce vznikla v rámci souboru šestnáctičlenná mládežnická skupina pod vedením Jaromíry Nohelové. Po uvedení několika drobných hříček se v roce 1961 s hrou Vojtěcha Cinybulka Kocour Pětivousek probojovali na celostátní přehlídku. Později se tato skupina opět začlenila do dospělého souboru. Od roku 1963 až dosud vede soubor s vytrvalostí a láskou režisér a výtvarník Zdarek Pop. Jejich dosud poslední účast na Loutkářské Chrudimi v roce 1971 byla s inscenací Broučci. Text Jana Karafiáta zdramatizovala Jaromíra Nohelová, která ve spolupráci se Zdarkem Popem (režijní spolupráce, návrh a realizace výpravy) pohádku režírovala. Inscenace byla odměněna Cenou SAL. V 80. letech se pravidelně zúčastňovali krajských přehlídek v Havířově a v Opavě. Přes nejistotu v letech 1996-1997, kdy byla připravována privatizace a nakonec i vydražena budova Slovanského domu, se činnost souboru nezastavila a pokračuje i nadále. Od svého počátku hrají pro děti každou neděli od října do dubna, kdy za sezonu uvedou 3-6 titulů a odehrají přibližně 20-30 představení. Ve svých inscenacích se snaží o vytvoření iluze, která má vtáhnout děti do světa pohádek. Velký důraz kladou také na výtvarnou stránku inscenace. A v jejich repertoáru mají nezastupitelné místo hlavně klasické pohádky.
Téměř pětačtyřicet let svého trvání dosáhla Nová loutková scéna v Olomouci, kterou kromě prvních 10 let, vedla a režírovala Anna Karasová. Scéna vznikla v roce 1948 a v 50. letech soubor vedli Jar. Vaníček a po něm J. Polách. Během sezony uvedli 2-4 premiéry a k doplnění repertoáru reprízovali starší inscenace pohádek. Zřizovatelem souboru byl Závodní výbor ROH Správy Střední dráhy, ale od roku 1972 přešli pod Park kultury a oddechu. V roce 1974 jim vyhořelo loutkové divadlo a soubor se ocitl bez zázemí. Provizorní podmínky trvaly až do roku 1978, kdy začali hrát v Kulturním domě Zenit, kde v rozdělené interpretaci mohli hrát pouze ze spodovými loutkami. Během své činnosti se pravidelně účastnili soutěžních přehlídek a festivalů, z kterých několikrát postoupili na úroveň krajských kol. Do repertoáru zařazovali nejčastěji klasické pohádky a hry o zvířátkách. Činnost souboru byla ukončena v roce 1992.
V 60. - 70. letech zde působila řada dětských loutkářských souborů. Jen namátkou uveďme například Dětský loutkářský soubor Jiskra Domu dětí a mládeže v Olomouci, Dětský loutkářský soubor Řepčín - Olomouc, Dětský loutkářský soubor ZDŠ Hejčín - Olomouc a nebo Soubor při ZDŠ v Bělkovicích. Nejúspěšnějším z těchto dětských souborů, z pohledu přehlídkového klání, se stal Loutkářský soubor ZDŠ Horka nad Moravou, který se probojoval v roce 1972 až na Loutkářskou Chrudim. Pod vedením autorským, režijním i výtvarným v osobě Milady Mašatové děti uvedly hříčku Klim, klom, klomprdom, kterou sehráli s loutkami z vařeček.
Další systematická a dlouhodobá práce Milady Mašatové byla spojena s Loutkářským oddělením literárně-dramatického oboru Lidové školy umění Žerotín v Olomouci. Působila zde od konce 60. let. Pod jejím vedením ročníkové skupinky dětí procházely základní průpravou dramatické výchovy a přes tvořivou prací s loutkou až k postupnému tvaru inscenace jako celku. Během školního roku z bohaté činnosti jednotlivých skupin - souborů vznikly vždy 2-3 profilové inscenace, s kterými se účastnili řady přehlídek, včetně národních a celostátních kol. V průběhu let si vyzkoušeli téměř všechny základní typy loutek - od nejjednodušších oživených předmětů, přes tyčkové loutky, manekýny, javajky, maňásky až po marionety. Poprvé přijeli na Loutkářskou Chrudimi v roce 1967 s autorskou hříčkou Milady Mašatové S drakem není legrace. Téměř po deseti letech, v roce 1976 se zde vrátili s drobnými pohádkami na text Lubomíra Feldeka Sněhurka a Šípková Růženka, za které byla Milada Mašatová oceněna. V té době už měly za sebou i účast na národní přehlídce dětského divadla v Kaplici, kam se stále častěji vracely se svými novými hříčkami pohádek. V roce 1978 vystoupily opět na Loutkářské Chrudimi s pásmem staroruských lidových pohádek podle textu Věry Provazníkové Za lesem na louce, v maličké chaloupce a s výběrem básní a pohádek z knížky Aloise Mikulky pod názvem 12 usmívajících se ježibab aneb Pásmo na školní besídku. Milada Mašatová byla tentokrát oceněna za dramaturgický výběr a jevištní zpracování textů. V 80. letech na chrudimské přehlídce vystupovaly také v rámci Finále přehlídky individuálních výstupů s loutkou a malých loutkářských forem, jako inspirativní hosté pro odborné semináře nebo na divadelní pouti. Kromě hudební spolupráce s Richardem Pogodou, spolupracovala Milada Mašatová v 80. letech po výtvarné stránce s Jitkou Tláskalovou. Z úspěšných inscenací 80. let vzpomeňme alespoň Pasáček vepřů, Jenovéfa nebo Stojí hruška. Po odchodu Milady Mašatové do důchodu vedl oddělení Martin Lokaj (1990-1991) a od roku 1992 Ivana Němečková. Pod jejím vedením se soubor účastnil již čtyřikrát Loutkářské Chrudimi.
V roce 1986 vznikl soubor složený z mladých lidí pod názvem Divadlo Fkufru, jehož zřizovatelem byl Park kultury a oddechu v Olomouci. Vedoucím a hybnou silou souboru byl po celou dobu Pavel Němeček, který tak zúročil své dětské a mládežnické působení v Lidové škole umění Žerotín pod vedením Milady Mašatové. Inscenace realizované souborem byly založeny na hravosti, improvizaci a podpořeny hudební složkou. Vznikaly dílem celého kolektivu, který využíval ke svému sdělení divadelní a loutkové výrazové prostředky. Jejich první inscenací a také prvním úspěchem byla hra Lubomíra Feldeka Kouzelník a květinářka, s kterou se zúčastnili v roce 1987 Loutkářské Chrudimi. Inscenaci Jednorožec na zahradě, sestavenou z bajek amerického prozaika Jamese Thurbera, členové souboru adresovali zejména dospělým divákům. S inscenací se rovněž pod názvem Klepy zúčastnili Loutkářské Chrudimi v roce 1989, kde byli za ni oceněni. Počátkem 90. let se na chrudimské přehlídce objevili ještě dvakrát a ocenění si odvezli jak za inscenaci Nic jenom pro tebe, tak i za jevištní ztvárnění prózy Richarda Brautigana Zdravíčko, copak se zas vznáší v éteru?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.